Kdybychom neměli tolik smrků, nemáme takový problém s kůrovcem

Od 3. dubna dělí kůrovec republiku na dvě části. „Kůrovcové kalamity byly i dřív, ale nikdy takového rozsahu,“ říká v rozhovoru Miroslav Svoboda, vedoucí katedry ekologie lesa České zemědělské univerzity.

Miroslav Svoboda, vedoucí katedry ekologie lesa České zemědělské univerzity. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Miroslav Svoboda, vedoucí katedry ekologie lesa České zemědělské univerzity. | foto: Foto Michal RůžičkaMAFRA
Miroslav Svoboda, vedoucí katedry ekologie lesa České zemědělské univerzity.

Každá pohroma vždy vyvolá otázku, čí je to vina, a zda jí šlo předejít. U kůrovcové kalamity tomu není jinak. Přemnožení lýkožravého brouka začalo před 200 lety, kdy zdejší země v rámci rakouského mocnářství nasadily model monokultur smrku, který se dobře pěstuje a prodává. Od té doby se tu na přístupu k lesu příliš nezměnilo. Katedra ekologie lesa České zemědělské univerzity se nyní podílí na vědecké studii, na níž pracuje několik zemí střední Evropy. Průběžné poznatky ukazují, že tuzemská krajina šla lýkožroutové kalamitě dlouhodobě naproti.

„Ukazuje se, že Česko má nejvyšší podíl smrku na nepůvodních stanovištích z celého regionu. Zároveň má nejvyšší podíl holosečného hospodaření, tedy plantážnického stylu, navíc máme tyto lesy nejhustší. Snažili jsme se na jeden hektar vměstnat co nejvíc stromů, aby to produkovalo co nejvyšší zisk. V úhrnu faktorů je náš les v celém regionu nejméně odolný vůči kůrovci,“ říká v rozhovoru vedoucí katedry Miroslav Svoboda. Lesnicko-dřevařská fakulta, kam katedra spadá, je spolupodepsána i pod čerstvým analytickým raportem, v němž mezinárodní tým vědců varuje před dalšími kalamitami.

Podle expertů naberou v budoucnu na intenzitě, a to už nikoli v podobě izolovaných regionálních událostí. Broučí nálet bude synchronizovaný a na rozsáhlých územích. „Se současnými přístupy nebude možné tyto kalamity potlačit ani se jim vyhnout,“ shrnul vedoucí autor zprávy Tomáš Hlásny. Dokument obsahuje i doporučení. To stěžejní zní, aby člověk nechal podobu lesů víc na přírodě. Pěstovat smrky v nižších polohách už v oteplujícím se klimatu není udržitelné.

LIDOVÉ NOVINY: Jak jsme se do této situace dostali?

Česká republika má největší podíl smrkových hospodářských lesů z celé střední Evropy. Naše původní smíšené či listnaté lesy jsme změnili na jehličnaté s převahou smrku a borovice.

SVOBODA: Je to souhrou více faktorů. Prvním je probíhající klimatická změna, kterou ještě před pár lety část lesníků popírala. Lesníci jsou velmi konzervativní, řada z nich na klimatickou změnu nevěřila. Druhým důležitým faktorem je zásadní změna druhové skladby lesů, která proběhla za uplynulých dvě stě let. Česká republika má největší podíl smrkových hospodářských lesů z celé střední Evropy. Naše původní smíšené či listnaté lesy jsme změnili na jehličnaté s převahou smrku a borovice.

LIDOVÉ NOVINY: Před dvěma sty lety tu byly lesy smíšené a listnaté, a my jsme to dopracovali na nadpoloviční zastoupení smrku?

SVOBODA: Podíl smrku v našich hospodářských lesích je opravdu vysoký. Ale zásadní problém je, že roste v podmínkách, které pro něj nejsou přirozené ani optimální. V čistých porostech se tu historicky vyskytoval převážně na horách, třeba ve vrcholových partiích Šumavského a Krkonošského národního parku. Tam je kůrovec přirozenou součástí dynamiky lesa, tam je doma. Ale v nižších nadmořských výškách smrky nikdy nerostly přirozeně v nesmíšených monokulturách. Když už tam smrk byl, pak mezi jinými dřevinami.

LIDOVÉ NOVINY: Kůrovec šel tedy z hor za smrkem, svou potravou, dolů?

SVOBODA: V zásadě se to tak dá říci. Kůrovec ke smrku patří, a protože jsme ho začali pěstovat mimo jeho přirozený areál, kůrovec přišel za ním. Boj s kůrovcem je už dvě stě let náplní práce lesníků, pokud chtějí pěstovat smrk, jak to dělají. Jenže klimatická změna postoupila tak daleko, teploty se tolik zvýšily a srážky snížily, že smrk je na hranici svých limitů – a zároveň totéž velmi podporuje kůrovce. Ústí to v tak rozsáhlé šíření lýkožrouta, že standardní lesnické metody už nefungují.

LIDOVÉ NOVINY: V čem spočívají?

V nižších nadmořských výškách smrky nikdy nerostly přirozeně v nesmíšených monokulturách. Když už tam smrk byl, pak mezi jinými dřevinami.

SVOBODA: Především v těžbě napadených stromů, než se brouk pod kůrou vyvine, jejich odvoz a likvidace. To je jediný způsob, jak se brouk dá zlikvidovat. Nic jiného není.

LIDOVÉ NOVINY: Kdy kalamita propukla?

SVOBODA: Brouk se začal nekontrolovaně šířit před několika lety, začalo to na severní Moravě. Kalamita tam už předloni a loni dosáhla takových rozměrů, že trh zaplavilo ohromné množství smrkového dřeva, které pily nejsou schopné zpracovat. Tím pádem dramaticky klesla cena suroviny. Model je nastaven tak, že lesníci dřevo vypěstují, za určité náklady vytěží, prodají, a co utrží, částečně vrátí do zalesnění. Ale ještě jim musí zbýt nějaký výdělek. V některých lokalitách už nedává ekonomický smysl kácet, nedají se sehnat ani kvalifikovaní pracovníci.

LIDOVÉ NOVINY: Majitelé nechají les kůrovci?

SVOBODA: Je to mnohem komplikovanější. Efektivní boj proti kůrovci už dnes není reálný. Část vlastníků již nebojuje, a když máte kolem pozemku dva takové, kteří už nejsou schopní kůrovce tlumit, můžete dělat cokoli, ale brouk létá tam, kde najde potravu. Tak se šíří neustále dál.

LIDOVÉ NOVINY: Má to řešení?

Klimatická změna postoupila tak daleko, teploty se tolik zvýšily a srážky snížily, že smrk je na hranici svých limitů – a zároveň totéž velmi podporuje kůrovce. Ústí to v tak rozsáhlé šíření lýkožrouta, že standardní lesnické metody už nefungují.

SVOBODA: Jedno z nich, s nímž v novele lesního zákona přišlo ministerstvo zemědělství, je vyhlášení zón, kde se proti kůrovci přestane načas zasahovat, protože už tam z napadených stromů stejně vylétal. Aby majitelé lesa mohli soustředit síly tam, kde to ještě smysl má. To je krátkodobé řešení.

Pesimistický scénář uvádí, že když se zásadně nezmění počasí, nepřijde velmi chladné a mokré jaro a po něm velmi chladné a mokré léto, člověk svou činností nebude schopen kůrovce zastavit a podstatná část našich dospělých smrkových lesů mu padne za oběť. Je ale důležité uvědomit si prvotní příčiny.

LIDOVÉ NOVINY: To znamená?

SVOBODA: Kdybychom neměli tolik smrků, nemáme takový problém s kůrovcem. Když tu byl jeden významný vědec z Ameriky, říkal: „To, co tu máte, není epidemie kůrovce, to je epidemie smrku.“ Kůrovec za to může částečně, klimatická změna za to může částečně, prostě pěstujeme příliš mnoho smrku, a navíc nevhodně.

LIDOVÉ NOVINY: Máme smrkových monokultur víc než okolní státy?

Brouk se začal nekontrolovaně šířit před několika lety, začalo to na severní Moravě. Kalamita tam už předloni a loni dosáhla takových rozměrů, že trh zaplavilo ohromné množství smrkového dřeva, které pily nejsou schopné zpracovat. Tím pádem dramaticky klesla cena suroviny.

SVOBODA: Pracujeme teď na vědecké studii s kolegy z několika zemí střední Evropy. Ukazuje se, že Česká republika má nejvyšší podíl smrku na nepůvodních stanovištích z celého regionu, nejvyšší podíl holosečného hospodaření, tedy plantážnického stylu, a zároveň máme tyto lesy nejhustší s největší zásadbou. Snažili jsme se na jeden hektar vměstnat co nejvíc stromů, aby to produkovalo co největší zisk. V úhrnu faktorů je náš les v celém regionu nejméně odolný vůči kůrovci.

LIDOVÉ NOVINY: Když posíláme brouky přes hranice, lesy sousedů se s tím umí vypořádat, jsou odolnější?

SVOBODA: O něco ano, protože mají větší podíl smíšených porostů a lesů, kde smrku není tolik.

LIDOVÉ NOVINY: Kde se vzal ten rozdíl, když původ lesů spadá 200 let zpátky, kdy jsme měli s kolegy v regionu jednoho panovníka?

SVOBODA: Česká republika byla historicky součástí Rakouska-Uherska a to razilo model plantážnického hospodaření. Jenže další problém nastal po druhé světové válce v souvislosti s komunismem a centrálně řízeným hospodařením. Průmysl potřeboval hodně dřeva, tak se ho prostě hodně pěstovalo. A do třetice, ke změně přístupu nedošlo ani po revoluci. Uplynulých 30 let se udržoval model: musíme pěstovat smrk, protože to je jediná dřevina, která bude ekonomicky vynášet, jediná, kterou budou zpracovatelé kupovat.

LIDOVÉ NOVINY: To asi není pravda, když to okolní státy dělat nemusely.

Efektivní boj proti kůrovci už dnes není reálný. Část vlastníků již nebojuje, a když máte kolem pozemku dva takové, kteří už nejsou schopní kůrovce tlumit, můžete dělat cokoli, ale brouk létá tam, kde najde potravu. Tak se šíří neustále dál.

SVOBODA: Přesně. Paradoxně to dopadlo tak, že jediný, kdo teď prodělává, jsou majitelé lesa. Firmy, které v lese pracují, mají žně; firmy, které dřevo kupují a následně zpracovávají, pořizují vstupní surovinu za výrazně nižší cenu, i když finální produkt stojí pořád stejně. Ztráty jdou pouze za majiteli lesa; za státem, ten je tu majoritní majitel; za obcemi a městy a za dalšími soukromými vlastníky lesa.

LIDOVÉ NOVINY: Co je na smrku tak báječného oproti ostatním stromům?

SVOBODA: Velmi jednoduše se pěstuje. Česká republika se při obnově lesa z 80 procent spoléhá právě na výsadby. Přijdete do lesa, uděláte holinu, maximálně jeden hektar, jak to povoluje lesní zákon, a zasadíte novou generaci předpěstovaných sazenic. Je to takový plantážnický způsob hospodaření. Ostatní státy to mají obráceně, třeba Němci z 80 procent spoléhají na přirozenou obnovu, tedy že to les zvládne sám. Z pohledu pěstování je to náročnější.

LIDOVÉ NOVINY: Chce to také větší trpělivost vlastníka.

SVOBODA: Především je to hlubší práce s přírodou, větší respekt. Les, který vzniká z přirozené obnovy, je odolnější, i vůči suchu. Výsadby na sucho naopak trpí – přesazujete sazenici s volnými kořeny a doufáte, že se ujme. Zalévat se nedá, musíte doufat, že bude dost jarní vláhy. Poslední roky žádná není, takže se objevuje poloviční mortalita sazenic, to stojí spoustu peněz. A protože mnozí vytěžené dříví neprodali dobře či vůbec, nemají peníze na nové sazenice. Podíl přirozené obnovy se v poslední době zvýšil na 20 procent, ale pořád je to relativně málo ve srovnání se zeměmi v regionu.

LIDOVÉ NOVINY: A pořád tam majitelé jsou ziskoví? Musejí déle počkat, když se les obnovuje z náletového semínka. Než vyroste, trvá to déle než u sazenice.

Pesimistický scénář uvádí, že když se zásadně nezmění počasí, nepřijde velmi chladné a mokré jaro a po něm velmi chladné a mokré léto, člověk svou činností nebude schopen kůrovce zastavit a podstatná část našich dospělých smrkových lesů mu padne za oběť.

SVOBODA: Jasně. V minulých letech realizovali menší zisky než čeští vlastníci, ti byli relativně vysoce ziskoví – třeba státní lesy za uplynulých deset let poslaly do státního rozpočtu ohromujících 50 miliard. Je to ale bohužel za cenu nechci-li říci drancování, pak minimálně výrazně ekonomicky řízeného modelu.

LIDOVÉ NOVINY: Tak to vlády po šéfech Lesů ČR chtějí. Počítá se zisk.

SVOBODA: Bohužel, je velice pravděpodobné, že na minulé vedení byl vyvíjen tento tlak. Lesy ČR jsou majoritním hráčem na lesnickém trhu, na trhu se dřevem i lesnickými pracemi. Ty nedělají samy, soutěží si na ně soukromé dodavatele. To, že stát vydělal za deset let 50 miliard, zároveň znamená, že soukromé firmy, jež v těch lesích pracovaly a dřevo prodávaly, vydělaly podobně. Zájmem soukromých firem tedy je, aby stát těžil co nejvíc, protože pak mají velké zakázky i zisky.

Tento trh ovládá několik velkých hráčů, mezi nimi například i firmy patřící do koncernu Agrofert. Ale není to pouze Agrofert. A bohužel se zdá, že vinou ne zcela transparentního prostředí dokážou tyto velké firmy ovlivňovat samotnou lesnickou politiku, a tím i svůj zisk. Přitom by to pro naši společnost mělo být po všech stránkách výhodné, že máme tak velký podíl státních lesů, které produkují trvale udržitelnou obnovitelnou surovinu, berou v potaz ochranu přírody, a ještě do nich všichni můžeme chodit, dojít si na houby či borůvky.

LIDOVÉ NOVINY: Podle vás se tu historicky v lesích hospodaří systémem „po nás kalamita“? Všichni vydělali kromě lesů samotných?

Uplynulých 30 let se udržoval model: musíme pěstovat smrk, protože to je jediná dřevina, která bude ekonomicky vynášet, jediná, kterou budou zpracovatelé kupovat

SVOBODA: Dá se to tak říci.

LIDOVÉ NOVINY: Muselo to začít dávno před příchodem Andreje Babiše, jehož bývalou firmu Agrofert jste zmínil, do politiky.

SVOBODA: Určitě, to se vleče a vůbec to nesouvisí s Babišem v politice. Státní lesy se často chlubí, kolik odvedly do státního rozpočtu, a jak efektivně ekonomicky hospodaří.

LIDOVÉ NOVINY: To končí.

SVOBODA: Je to tak, dostanou se do zásadních ekonomických problémů. V minulosti se objevily pokusy o změny, ale je velkou otázkou, zda současné vedení Lesů ČR je připraveno udělat nutné radikální změny v systému hospodaření. Trochu se obávám, že stále razí konzervativní přístup, kdy chtějí řešit boj s kůrovcem, ale nechápou, že se musí úplně změnit uvažování o využití lesů, revidovat dlouhodobá vize.

LIDOVÉ NOVINY: Je třeba i změnit zákon?

Jediný, kdo teď prodělává, jsou majitelé lesa. Firmy, které v lese pracují, mají žně; firmy, které dřevo kupují a následně zpracovávají, pořizují vstupní surovinu za výrazně nižší cenu, i když finální produkt stojí pořád stejně.

SVOBODA: Paradoxně se vždy říká, že Česko má nejtvrdší lesní zákon. To ano, je to zákon, který zásadně reguluje hospodaření, ale nutí vlastníka maximalizovat zisk. Aby na hektar vysázel tolik stromů, co to jen jde. Lhůta, po niž se mohou stromy kácet, je relativně dlouhá, 80 let, to ostatní státy nemají nastaveno tak silně, ale máme velmi krátkou dobu na následné zalesnění vykácené holiny, což do jisté míry znemožňuje využívání přirozené obnovy.

Limity je třeba rozvolnit, mnohem více se spolehnout na jiné druhy dřevin, i na ty méně ekonomicky zajímavé, ale které jsou schopné růst na obřích holinách, jež vznikají třeba na severní Moravě. Tlak na ekonomickou stránku musí povolit.

LIDOVÉ NOVINY: Vyžadovalo by to vůli vlády říct státním lesům „Dobře, nemusíte nějaký čas vydělávat, teď se uzdravte.“?

SVOBODA: Obávám se, že u státních lesů se to kvůli zmíněným tlakům nestane. V mnohém jsou soukromé lesy progresivnější. Lesní zákon je už jen cár papíru, protože leckde už není vymahatelný. Přestože jsou vlastníci povinni zasahovat, nedělají to, mnozí se ptají co dál. Ministerstvo zemědělství o tom zatím bohužel nemá jasnou představu. Teď si musí každý majitel lesa dobře rozmyslet, aby se nezadlužil.

Les, který vzniká z přirozené obnovy, je odolnější, i vůči suchu. Výsadby na sucho naopak trpí – přesazujete sazenici s volnými kořeny a doufáte, že se ujme.

V lese s kůrovcem jedna varianta je, že stromy vykácíte, neprodáte je za dost velkou cenu, utrpíte ztrátu. Nezbydou peníze na zalesňování, musíte si půjčit. Umělá výsadba vám z půlky odumře, protože jarní sucha bývají v posledních letech extrémní. Druhá varianta je, že neuděláte nic, necháte stromy stát a zasahovat proti kůrovci nebudete. Následně se spoléháte na přirozenou obnovu.

Může přirozeně vzniknout nová generace lesa, do které se pak mohou dosázet ekonomicky zajímavé dřeviny. Je to velmi kontroverzní postup, který ale má ekonomické i ekologické opodstatnění v řadě lokalit. Má bohužel i omezení z hlediska bezpečnosti. Padající suché stromy jsou velké riziko.

LIDOVÉ NOVINY: Má se úplně změnit náhled, k čemu lesy jsou?

SVOBODA: Ano. V minulosti jsme se snažili maximalizovat výnos i za cenu relativně velkých vstupních nákladů. To se dařilo, výnosy byly velké, ale model se vyčerpal. Budoucí vize je opačná: minimalizovat vstupní náklady, spoléhat víc na přírodu, nepoužívat pouze jeden druh dřeviny a za velkého, drahého úsilí se ho snažit udržet. Celková tržba se sníží, ale zisk zůstane stejný, ne-li vyšší.

To, že stát vydělal za deset let 50 miliard, zároveň znamená, že soukromé firmy, jež v těch lesích pracovaly a dřevo prodávaly, vydělaly podobně. Zájmem soukromých firem tedy je, aby stát těžil co nejvíc, protože pak mají velké zakázky i zisky.

To je cesta pro obecní a soukromé vlastníky, u státních lesů by podle mě ideál odzírat neměli. Ale jistě i u státních lesů najdeme velmi progresivní lesníky, kteří se snaží hospodařit jinak. Bohužel mám pocit, že jsou v menšině a nemají vliv. Jednou z profesních organizací, která propaguje jiný model hospodaření, je například Pro Silva Bohemica. Snaží se o co největší využití přírodních procesů. Cílem je dosáhnout trvalých ekonomických výsledků a souběžně ekologicky trvale udržitelného stavu lesa v naší krajině.

LIDOVÉ NOVINY: Copak pro státní lesy by to nebylo vhodné?

SVOBODA: Bylo, dokonce ještě vhodnější právě proto, že patří státu.

LIDOVÉ NOVINY: Jsou-li státní, není ani třeba, aby primárním cílem byl zisk.

SVOBODA: Není nebo aspoň ne tolik. Pro státní lesy by se například mohlo stát větší prioritou vytvořit podmínky pro lepší zadržování vody či ochrana biodiverzity. Mají být garantem „kvality“ krajiny, protože les není jen o produkci dříví. Je třeba zdůraznit, že státní lesy patří nám všem. Jako společnost máme právo si říct, jak chceme, aby vypadaly, a jaké mají plnit funkce. Ale je asi nutné, abychom to důrazněji připomínali našim politikům.

V minulosti se objevily pokusy o změny, ale je velkou otázkou, zda současné vedení Lesů ČR je připraveno udělat nutné radikální změny v systému hospodaření. Trochu se obávám, že stále razí konzervativní přístup, kdy chtějí řešit boj s kůrovcem, ale nechápou, že se musí úplně změnit uvažování o využití lesů, revidovat dlouhodobá vize.

Nechci, aby to vyznělo, že doporučuji nedělat vůbec nic, ale chci apelovat na drobné vlastníky, aby si dobře rozmysleli, co udělají, nenechali se vláčet mainstreamem, který představují některé přetrvávající názory zaznívající ze státních lesů či ministerstva zemědělství. Bohužel si nemyslím, že tyto dvě instituce jasně vědí, co přesně dělat, a že mají správná řešení. Anebo ta druhá smutnější varianta je, že vědí, co dělat, ale z politických či jiných důvodů nedokážou změny prosadit.

LIDOVÉ NOVINY: Není správné, když resort zemědělství dává dotace na zpevňující a meliorační dřeviny?

SVOBODA: To je dobrá cesta, toho by vlastníci měli využívat. Musejí ale vědět, co s lesem dál. Byznys plán, který tu byl – tedy „sázíme všude smrk“, se nevyplatil. Většina lesů ve středních polohách teď vypadá tak, že uprostřed smrkového lesa je holina, kolem asi 30letá smrková kultura, která dnes už taky bohužel odumírá kvůli kůrovci, na holině zase smrkové sazenice a uprostřed jeden buk, totálně okousaný zvěří.

LIDOVÉ NOVINY: Listnáče jsou chutnější?

SVOBODA: Jsou, a proto je zvěř dalším limitujícím faktorem. Myslivci udržují její stavy relativně vysoko, aby měli co střílet. Ale není to jen problém mysliveckého hospodaření, ale i nás lesníků a stavu našich lesů. Krajina neposkytuje dost přirozené potravy pro zvěř: na jedné straně je řepková monokultura, na druhé smrková.

Limity je třeba rozvolnit, mnohem více se spolehnout na jiné druhy dřevin, i na ty méně ekonomicky zajímavé, ale které jsou schopné růst na obřích holinách, jež vznikají třeba na severní Moravě. Tlak na ekonomickou stránku musí povolit.

Zvířata nemají co žrát. Musejí se přikrmovat a hledají jakýkoli způsob, jak se domoci potravy. Jakmile se objeví listnatý strom, sežerou jej. Naše krajina se monokulturami totálně ochudila, což má devastující vliv i na biodiverzitu, na všechny organismy, jež u nás žijí.

LIDOVÉ NOVINY: Jak je možné, že s námi tento problém nesdílejí i další postkomunistické státy? Také zažily centrální plánování.

SVOBODA: Jenže třeba v Polsku nebyla kolektivizace zemědělství v takové míře, polská krajina je mnohem víc heterogenní. Podobně na Slovensku sice kolektivizace proběhla, ale ne v rozsahu jako u nás. Je to paradox – zemědělci dostávají ohromné dotace, navzdory tomu krajinu devastují. Lesníci mají dotace výrazně menší, často se ozývají, že to není spravedlivé, a proto pěstují smrky, aby vydělali.

LIDOVÉ NOVINY: Jsou pak dotace pro lesníky cestou, když u zemědělství to proti lánům nepomohlo? Když je dotace nastavená na hektar, stejně tam většinou dají to, co se nejvíc vyplatí.

SVOBODA: Současný systém zdaleka není optimální. Dotace by měly mnohem víc zohledňovat způsob hospodaření vlastníka. To je ale zase o tom, kdo na současném systému vydělává a komu vyhovuje. Evropská komise se snažila změnit systém, aby velcí farmáři tolik nedostali, a Česká republika byla jedna ze zemí, které to blokovaly.

LIDOVÉ NOVINY: Co se smrkem? Měl by se v nějaké míře stále sázet?

V lese s kůrovcem jedna varianta je, že stromy vykácíte, neprodáte je za dost velkou cenu, utrpíte ztrátu. Nezbydou peníze na zalesňování, musíte si půjčit. Umělá výsadba vám z půlky odumře, protože jarní sucha bývají v posledních letech extrémní. Druhá varianta je, že neuděláte nic, necháte stromy stát a zasahovat proti kůrovci nebudete. Následně se spoléháte na přirozenou obnovu.

SVOBODA: Pořád jsou stanoviště, kde se dá pěstovat. Ale mnohem více bychom se měli zaměřit na pěstování lesů odolnějších proti klimatickým extrémům. To znamená smíšené, kde je víc druhů dřevin, mnohem více používat přirozenou obnovu, mnohem méně holosečí, mnohem méně sázet.

LIDOVÉ NOVINY: Když jsme se na základní škole učili o druzích lesa, psali jsme si do sešitů, že nejzdravější je smíšený. Čím to, že je to najednou takový objev?

SVOBODA: Jsou to věci, které se všechny vědí, vždycky věděly. Jenom se to mnohde nectí. Pořád se sází smrk. Hodně se ho předpěstovalo ve školkách, je to nejjednodušší.

LIDOVÉ NOVINY: Na tom, že není listnatých sazenic dost, se lesníci shodnou.

SVOBODA: Teď není, ale proč je to tak? Nikdy nebyly prioritou.

LIDOVÉ NOVINY: Podle pesimistického odhadu by se letos mělo vykácet až 50 milionů kubíků kalamitního dřeva. Jak by krajina vypadala, kdyby se to stalo?

V minulosti jsme se snažili maximalizovat výnos i za cenu relativně velkých vstupních nákladů. To se dařilo, výnosy byly velké, ale model se vyčerpal. Budoucí vize je opačná: minimalizovat vstupní náklady, spoléhat víc na přírodu, nepoužívat pouze jeden druh dřeviny a za velkého, drahého úsilí se ho snažit udržet. Celková tržba se sníží, ale zisk zůstane stejný, ne-li vyšší.

SVOBODA: Nikdo neví, co se letos stane. Nikdo neví, kolik toho zůstane v lese stát, jaké bude jaro a léto, co lýkožrout udělá. Je fakt, že pesimistický scénář hovoří o 50 milionech, a zároveň je fakt, že Česká republika má zásobu dříví přibližně 650 milionů kubíků. Těch 50 milionů je i tak pořád méně než deset procent.

V některých oblastech to může vypadat nepříznivě, obzvlášť když se tam dělají obrovské holiny. To má negativní dopad na celou krajinu a její další vývoj. Zase tam vznikne relativně homogenní les, náchylný na kalamity. Musíme se proto bavit, jestli nenechat část míst bez zásahů, a zajistit, aby to nebylo nebezpečné pro majitele a návštěvníky.

LIDOVÉ NOVINY: Umím si představit, že kdyby se stát rozhodl nechat lesy a počkat na přírodu, bude čelit dost sžíravé veřejné kritice, že nic nedělá.

SVOBODA: Může se to stát, ale proto se musí zahájit odborná debata a jasně si říci, co jsou příčiny, co se stalo, a jak se s tím chceme vypořádat. Ze strany Lesů ČR jsem bohužel neslyšel žádnou sebereflexi, uznání, že jejich model hospodaření nebyl ideální.

LIDOVÉ NOVINY: Kdyby nebylo klimatické změny, smrková monokultura by nevadila, nebo by se to stejně projevilo?

Nikdo neví, co se letos stane. Nikdo neví, kolik toho zůstane v lese stát, jaké bude jaro a léto, co lýkožrout udělá.

SVOBODA: Smrky měly vždycky problém. Každý rok se tu průměrně 30 procent těžeb realizuje v režimu nahodilých. Jen hasíte problém, ať už způsobený kůrovcem, vichřicí, nebo sněhem. Smrkové i borové monokultury jsou velmi náchylné na poškození. Podíl nahodilých těžeb je ohromný. Problémy jsme měli i v minulosti, ale nikdy v takovém rozsahu.

V roce 2007 vichřice Kyrill způsobila poškození osmi milionů kubíků dřeva. Historicky byly už i velké kůrovcové kalamity, třeba v roce 1948, to bylo také extrémní sucho. Ale ani tehdy kalamita nedosáhla takové intenzity. Všechny překvapilo, že to teď jde tak rychle a že budeme tolik bezmocní. Nastal bod zlomu, kdy události dospějí do meze, od které se všechno zlomí, a už nejsme schopni něco udělat. Ukazuje se, že my jsme za tím bodem.

LIDOVÉ NOVINY: Co teď?

SVOBODA: Část lesníků z praxe si myslí, že to, co děláme, je především snaha ukázat, že něco děláme, ale smysl to nemá. Že kůrovce nezastavíme, prožene se republikou, bude tady ještě několik let a my prostě odepíšeme 50 až 70 milionů kubíků dříví. To ale není konec lesnictví, jen jednoho modelu hospodaření. Další extrémní scénář, o němž se hodně spekuluje, a předesílám, že pro to nemám důkazy, je, že situace vyústí v privatizaci státních lesů.

LIDOVÉ NOVINY: Vláda i Lesy ČR deklarují, že to se nestane.

Všechny překvapilo, že to teď jde tak rychle a že budeme tolik bezmocní. Nastal bod zlomu, kdy události dospějí do meze, od které se všechno zlomí, a už nejsme schopni něco udělat. Ukazuje se, že my jsme za tím bodem.

SVOBODA: Představme si, že se podnik krátkodobě dostane do citelných ekonomických problémů, protože teď realizuje ohromné těžby, z nichž nemá žádný zisk. Nemá na výplaty, musí si půjčit. Rozpustil rezervy, zisky poslal státu. Objeví se někdo, kdo předestře privatizaci jako řešení, soukromý investor to zachrání. V některých zemích světa je běžné, že si majitel les oplotí, a nikdo tam nesmí, my máme to štěstí, že se v nich můžeme volně pohybovat, sbírat, co se namane. Neřízená privatizace státních lesů by byla pro českou společnost obrovská ztráta.

LIDOVÉ NOVINY: Teď se docela masivně sází buk a vy jste řekl, že za pár let s ním bude problém taky. Proč?

SVOBODA: Netvrdím, že to tak musí být, ale pokud se sázejí čistě bukové porosty na velkých plochách, což se údajně v některých lokalitách děje, obecně platí, že jakákoli monokultura neprospívá budoucí odolnosti a stabilitě.

LIDOVÉ NOVINY: Buk je také dobře hospodářsky využitelný?

Část lesníků z praxe si myslí, že to, co děláme, je především snaha ukázat, že něco děláme, ale smysl to nemá. Že kůrovce nezastavíme, prožene se republikou, bude tady ještě několik let a my prostě odepíšeme 50 až 70 milionů kubíků dříví. To ale není konec lesnictví, jen jednoho modelu hospodaření.

SVOBODA: Jeho cena je o něco nižší než u smrku, ale na rozdíl od smrku neklesla. Teď je buková pilařská kulatina se smrkem srovnatelná či se dá prodat i lépe. Nehrozí ale, že by všude byly buky. To je dřevina, která se ideálně pěstuje přirozenou obnovou, buk má v raných fázích rád stín, na holinách trpí. V Německu, když se objeví taková kalamita, s obnovou porostu postupují jinak. Zakládají pouze kostru z cílových dřevin, zbytek nechají na pionýrských náletových, snaží se přírodě i pomáhat.

Důvod, proč Němci mají 80 procent přirozené obnovy, je i ekonomický. V Česku stojí zalesnění hektaru mezi 60 a 120 tisíci korun, v Německu je to 15 tisíc eur – víc než jednou tolik. Trend zvyšování nákladů už je i u nás, podívejte, jak se zvýšila cena pracovní síly. Majiteli lesa se začne nevyplácet dělat obnovu sám, když to příroda umí zdarma.

Miroslav Svoboda

  • Narodil se v červnu 1977, vystudoval Lesnickou fakultu na České zemědělské univerzitě v Praze.
  • Je profesorem a vedoucím katedry ekologie lesa na své mateřské škole i fakultě.
  • Specializuje se na zkoumání přirozených horských lesů v Evropě, roli kalamit v životě lesních porostů a biodiverzitu.
  • Podílel se na aktuální mezinárodní studii, v níž vědci vydali varování, že budoucí kůrovcové kalamity zasáhnou větší území, a navíc synchronizovaně.
  • Lékem je podle odborníků větší respekt k tomu, jak les „vyrábí“ příroda. To znamená zvýšit podíl přirozené obnovy ze semenáčků nebo náletových dřevin, méně plošných holosečí a zakládání lesů z předpěstovaných sazenic, smrky ani nic dalšího nepěstovat monokulturně.

Počet příspěvků: 1, poslední 15.4.2019 11:53 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.