smiřování

Že se sport potýká s dopingem je fakt, stejně jako je fakt, že se společnost potýká s kriminalitou. Oboje bylo, je a bude, ať se policie nebo antidopingové organizace postaví třeba na hlavu a schlamstnou na to kdovíjaké balíky peněz. Ale že represe nikdy nevede k absolutnímu triumfu není důvodem se jí vzdávat a nenažit se negativní jevy, které sport a společnost poškozují, tlumit. Jako, že nelze nikdy zcela potlačit obchod s drogami, je podle vás důvod na jeho potírání rezignovat? To snad ne! Vidím, že jste filmový fanoušek, tak já vám taky doporučím film: http://www.csfd.cz/film/12881-ohnive-vozy/

Musím se ohradit proti vaší

Musím se ohradit proti vaší argumentaci, existuje přeci něco, čemu se říká společenská nebezpečnost. Srovnávat doping s těžkými kriminálními zločiny je hodně přitažené za vlasy.Ono to možná vypadá že jsem obhájce dopingu, ale opravdu nejsem. Znovu to zopakuji, sport je buď vrcholový nebo čistý. Nic mezi tím není. Dnešní vrcholový sport nejde dělat bez dopingu. Nebo myslíte že lze odehrát v jednom týdnu 3 pětihodinové tenisové zápasy v tempu jaké předvádějí hráči první dvacítky ATP? Nebo objet 3500km, z toho velkou část ve vysokých horách, na kole během 3 týdnů s průměrnou rychlostí kolem 40km/h na špagety? Jen si to zkuste, vezměte kolo, vyjeďte si nějaké 25km stoupání, třeba Col du Glandon, sjeďte dolů, pokud se nevěnujete nějakému sportu, ani ten kopec nevyjedete. Druhý den znovu. A takhle si to představte tři týdny v kuse. Mezi zakázanými látkami jsou ve velké míře zastoupeny látky urychlující regeneraci, látky které běžně koupíte v lékárně bez předpisu. Neexistují zázračné látky které když pozřete bude z vás druhý Eddy Merckx nebo Pantani. Všechno si musíte poctivě odtrénovat a vydřít. Dopingové látky samy o sobě bez tvrdého tréninku jsou k ničemu. A pokud k nim mají přístup všichni, není nikdo ve výhodě. Další věc je, jak se vlastně doping do sportu dostává. Asi si nikdo nemyslí, že týmový lékař má někde doma ve sklepě laboratoř, kde po večerech bádá. Někdo ty látky musí vymyslet a vyrobit, kdo asi? Ano farmaceutické firmy. A co s nimi udělají? Prodají je klubům, sportovním lékařům, ... A co asi udělají když vymyslí něco nového? Tipuji že zveřejní jak ty předchozí látky zjistit, co obsahují a jak fungují a začnou prodávat ty nové. Myslíte že si vrcholoví sportovci kupují a aplikují doping sami? Asi ne, musí to být pod dohledem lékaře. Předpokládám že všichni dostanou za svou práci slušně zaplaceno. Z toho plyne, že doping je organizovaná záležitost, ovšem antidopingové komise trestají jednotlivé sportovce. Ono je to tak jednodušší, kdyby se doping potíral na úrovni klubů a týmů, brzy by žádné kluby a týmy nebyly, zmizeli by sponzoři a koho by pak vlastně kontrolovali? Znám prostředí některých sportů a vím, že doping nikomu nenutí, pouze nabízejí. Jenomže kdo nezačne brát, ztratí výkonnost, místo v sestavě, smlouvu a je bez práce, bez peněz. Nebo mi zkuste vysvětlit, proč z 200 jmen sportovců, nalezených u doktora Fuentese, bylo zveřejněno nějakých 100 jmen cyklistů. Kdo jsou ti ostatní? Mluví se o Federerovi, Nadalovi, španělských fotbalistech, ... proč na ně nikdo neukázal? Síla peněz na jejich straně byla zkrátka větší. Proč nebylo zveřejněno, že na OH v Seoulu bylo pozitivně testováno 24 amerických medailistů? Peníze. Současný způsob boje s dopingem je pouze hra na boj a všichni to vědí.

Sebepoškozování komunismus trestal

Klasické systémy i sebevraždu, pokud vrah na sobě to přežil.  To už není náš svět, lze si otevřít i břišní dutinu rituálním japonským způsobem (sepulta?..snad to ta strana na svých vebovkách blíže vysvětluje) a je to jen výtržnictví. Podobně jako když příslušník minority mlátí manželku, je jen jedna možnost, nedívat se. To nejsem pro mlácení kohokoliv, ale nemá to řešení, buď zmlátí vás, nebo ona vám před policií přičte svá zranění, nebo cokoliv. Naše systémy předpokládají civilizaci, bez ní jsme stejně bezmocni, jako líhnoucí se ještěrky letos, až budou potřebovat, už nebude ani kobylka. Tak i sportovce je lepší ignorovat a ono je to přejde, možná to nahradí rekordy s půllitry, to asi levnější. Zlomyslně se bavím, když v krajině potkávám lidi sportovce napodobující obvykle nejen pohybem, ale i značkovým oblečením. Nevím kde chyba, mají zásadně nevhodné. Tu je žere klíště, tu štípe husa. To i tramp českého stylu s posbíranými svršky po veteránech, byl "in". Pokud někdo k radosti z pohybu či práce potřebuje vzorové opičáky, ať si užije i druhou stranu mince. Podobně se lze odvrátit, když někdo koná i další tělesnou potřebu libovolného druhu.

Boj proti dopingu je v mnoha směrech pokrytecký

Při současných sportovních výkonech se vrcholoví sportovci neobejdou bez speciální péče. Tu si v žádném případě nejsou schopni poskytovat sami. Ovšem postižený je vždy ten konkrétní sportovec. Jak už mnohokrát říkal MUDr. Jan Hnízdil, sport je buď čistý, nebo vrcholový. Vrcholový sport je dnes v prvé řadě obchodní artikl a jde v něm o velké peníze. Má li zajímat širokou veřejnost, musí být sportovní akce napínavé, musí padat rekordy. Ten kdo je úspěšný vydělá nejen sobě, ale i svým klubům, národním svazům, sponzorům. Odtud je tlak na lepší výkony. Na druhou stranu se tady ti samí staví do role strážců čistoty sportu. V mnoha ohledech bylo už dosaženo téměř maximálních možností lidského těla a stále trvá tlak na zvyšování výkonů a zárovneň je tu tlak na omezení podpůrných či regeneračních prostředků. Není to schizofrenie? Absurdita současného stavu vynikne ještě více, když si uvědomíme, že sport je vlastně jediné odvětví, kde se tak úzkostlivě lpí na čistotě. Nikoho nezajímá čím se povzbuzují zpěváci, herci, hudebníci. Nebo si snad někdo myslí že odehrát Wagnerovu operu Prsten Nibelungův, jejíž nejdelší část má přes 4 hodiny, lze bez chyby bez nějakého dopingu? Další podivností je například fakt, že zvýšení počtu červených krvinek lze dospět  čtyřmi způsoby. Pobytem ve vysokohorském prostředí, spaním v kyslíkovém stanu (nevím proč kyslíkový, když se v něm kyslík ubírá), autotransfuzí vlastní krve z doby kdy měla červených krvninek hodně, nebo užíváním Erytropoetinu (EPO) který stimuluje tvorbu červených krvinek. No a první dvě cesty se smí a druhé dvě ne. A vítězem antidopingových podivností se stává zkoumání deset let starých vzorků. Nechápu, proč se někdo dnes zabývá vzorky Lance Armstronga, kterou odevzdal před deseti lety. Nejde o to, jestli tehdy dopoval nebo ne, na EPO stejně jezdili tenkrát všichni, ale o samotný fakt zkoumání takhle starých vzorků. Trochu mi to přijde jakoby policie dnes zkoumala záznamy měření rychlosti a rozdávala pokuty za to, že tehdy to špatně změřili, ale dnes už umějí ty vzorky analyzovat lépe. No a to, že mu odebrali všechny tituly a neurčili vítěze tehdejších ročníků hovoří za vše. Kdyby prozkoumali všechny vzorky z té doby (pokud tedy skladovali i jiné než ty Lance Armstronga), nebylo by cenu komu dát. Problematika dopingu ve sportu není tak černobílá, jak by se mohlo zdát. Je jednoduché na někoho ukázat a označit ho za černou ovci. Černou ovcí totiž ve skutečnosti není usvědčený sportovec, ale systém, který k užívání dopingu nutí a zároveň proti němu bojuje.

deja vu

sorry, nevím, jak to smazat, když jsem to odeslal 2x