Kdo a jak bude kontrolovat globální rentu?

Civilizace mimo západní svět jsou dnes jako celek chaotickou a nebezpečně nestabilní směsicí, která může v kombinaci s afekty frustrované upadající střední třídy Západu vést až k permanentní globální občanské válce.

Globální renta. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Globální renta. | foto: IluČeská pozice
Globální renta. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Nerovnost a rozdíly v příjmech a majetku, které rozdělují jednotlivce i lidská společenství, patřily od nepaměti k nejchoulostivějším otázkám. Distribuční konflikty zakládající se na příjmových a majetkových nerovnostech jsou totiž většinou příčinou vnitřních konfliktů v lidských společnostech. Svět, ve kterém žijeme, je i z tohoto hlediska světem absurdit, které se staly skutečností, neboť méně než sto superbohatých dolarových miliardářů vlastní stejný majetek jako tři až čtyři miliardy lidí žijících v chudobě.

Srbsko-americký ekonom Branko Milanović, který působí na City University of New York, ve své nejnovější knize z letošního roku Global inequality: A New Approach for the Age of Globalization (Globální nerovnost. Nový přístup pro věk globalizace) používá jeden nadmíru zajímavý a dosud neznámý pojem – „citizenship rent“ neboli renta na základě státní příslušnosti, občanství.

Tímto termínem označuje, že již na základě prosté skutečnosti, ve které zemi se jedinec narodí, je v podstatě určeno či dáno, v jakých materiálních poměrech prožije svůj život.

Souvislost s migrací

Podíváme-li se na údaje týkající se rozdělení příjmů ve světě a na příjem jednotlivce, pak nejméně z 60 procent závisí právě na tom, ve které zemi žije, respektive kde se narodil, neboť v současnosti žijí pouhá dvě až tři procenta světové populace v jiné zemi, než se narodila. To znamená, že na celosvětové úrovni existuje jakási renta, tedy určité množství peněz, na které nemusejí ti, jimž se ho dostává, nijak zvlášť pracovat a na němž obyvatelé bohatých zemí participují v mnohem větší míře než jejich chudí sousedé.

Globální renta souvisí s migrací tak, že ji člověk může získat i přestěhováním z nějaké chudší země do bohatší

To vše je zajímavé především proto, jak dodává Milanović, že důvodem, proč tato zvláštní globální renta souvisí s migrací, je, že tuto rentu může člověk získat i tak, že se přestěhuje z nějaké chudší země do bohatší. A jelikož ve století, na jehož prahu stojíme a které se už teď jeví nadmíru dobrodružné, půjde s největší pravděpodobností právě o kontrolu nad touto globální rentou, respektive o boj za získání této kontroly, měli bychom se zamyslet, jak si to celé vyložit.

K tomu se ovšem musíme vrátit nejméně o pět set let do historie. Právě v té době položil západní člověk, kterému se dnes dostává převážná většina dotyčné renty, prostřednictvím dvou brutálních procesů základy její existence.

Dva pilíře

Dominující výklad historie nazývá toto období eufemisticky „původní akumulací kapitálu“, většinou se však cudně vyhýbá jádru věci – kdo byl tímto procesem nejvíce zatížen. Význam této otázky přitom spočívá především v tom, že pokud se Milanovićova slova potvrdí a ve velmi závažných globálních distribučních konfliktech počínajícího století půjde skutečně o ono „dělení“, v rámci nějž se rozhodne, kdo a jak bude tuto rentu výhledově kontrolovat, pak je třeba dospět k nějaké mírové shodě.

Dva pilíře procesu zvaného původní akumulace kapitálu představovalo brutální drancování jednak rolnických společností v západním světě, jednak v podstatě všech ostatních civilizací nepatřících k Západu

Její nalezení ovšem závisí na tom, zda bude existovat adekvátní způsob výkladu procesů, které tuto rentu v historii „produkovaly“. Dva pilíře procesu zvaného původní akumulace kapitálu totiž představovalo brutální drancování jednak rolnických společností v západním světě, jednak v podstatě všech ostatních civilizací nepatřících k Západu.

V prvním stadiu se odehrála na samotném území Západu nucená přeměna sakrálního řádu zemědělství na desakralizovaný řád zakládající se na zisku. V rámci ní byly masy rolníků zbaveny majetku a donuceny přesídlit do měst, kde pracovaly jako námezdní dělníci v manufakturách. Minimálně o dva řády vyšší je však objem zdrojů, které Západ získal vydrancováním ostatních civilizací. Objem materiálních zdrojů, které z těchto území vysál, představuje několikanásobek veškerého současného světového materiálního bohatství.

Odlišná skutečnost

Z toho všeho je jasně vidět, že ačkoliv se dnes zdá, že tato renta je přímým „osobním“ výkonem západního člověka, ve skutečnosti tomu tak není. K tomu, aby mohly vzniknout podmínky humánního, spravedlivého a důstojného historického dělení, je nutné otevřít i tato až dosud přísně zapovězená akta.

Velká většina civilizací mimo Západ už netvoří kulturu. Tu sice netvoří ani Západ, který je pouze jakžtakž držen pohromadě bezprostředními zájmy zisku a na nich založenou ochranou renty, ale kvůli sebelikvidačním demografickým procesům už to nemůže trvat dlouho.

To je ovšem choulostivá otázka nejen proto, že upadající střední třída Západu, který právě čelí mimo jiné materiálnímu poklesu, o ničem takovém pochopitelně nechce ani slyšet, ale i proto, že velká většina civilizací ležících mimo Západ už netvoří kulturu. Tu sice netvoří ani Západ, který je pouze jakžtakž držen pohromadě bezprostředními zájmy zisku a na nich založenou ochranou renty, ale kvůli sebelikvidačním demografickým procesům už to nemůže trvat dlouho.

Takže civilizace mimo Západ jsou dnes jako celek chaotickou směsicí, společenskou odpadovou sutí, která si na povrchu možná ještě uchovává vnější stopy původní kultury, ale skutečné hybné páky jejich počínání už sledují zkažené hodnoty Západu. Tato, už sama o sobě nebezpečně nestabilní směsice může v kombinaci s afekty frustrované upadající střední třídy Západu vést až k permanentní globální občanské válce.

Imanentní výkony

Není pochyb, že Západu, západnímu člověku, lze přičíst i imanentní výkony – například vybudování normativní struktury, která dokáže dosáhnout vysokého materiálního blahobytu

Abychom tomu zabránili, měli bychom co nejdříve začít pracovat na adekvátním způsobu výkladu. Není pochyb, že Západu, západnímu člověku, lze přičíst i imanentní výkony – například vybudování normativní struktury, která dokáže, i když na základě desakralizovaného globálního vykořisťování, dosáhnout vysokého materiálního blahobytu, „pohodlí a bezpečí“, což může představovat hodnotu i v globálním smyslu.

Právě proto bychom měli začít pracovat na celosvětové shodě, dokud ještě existují struktury, na kterých ji lze založit, protože pokud i ty se zhroutí, pak už opravdu nebude nic, co by sebezničující víry světa zastavilo.