Každá země by měla být zodpovědná za svou energetickou bilanci

Atomová energie nemá alternativu, říká v rozhovoru vládní zmocněnec pro jadernou energetiku Jaroslav Míl. A dodává: „V první řadě chceme postavit zdroj o výkonu do 1200 megawattů s tím, že cílem je následné rozšíření na dvojnásobek. Uvědomujeme si, že je to jen náhrada Dukovan plus 400 megawattů.“

Jaroslav Míl, bývalý generální ředitel ČEZ a expert na energetiku. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Jaroslav Míl, bývalý generální ředitel ČEZ a expert na energetiku. | foto: Foto Petr TopičMAFRA
Jaroslav Míl, bývalý generální ředitel ČEZ a expert na energetiku.

Majitel Jablotronu Dalibor Dědek nedávno řekl, že v Ralsku může vyrůst jaderná elektrárna, a odjistil tím nejednu mentální pojistku. Zase natolik bláznivá poznámka to ale nebyla. Jak se bude odstavovat „ekoškodná“ v podobě uhlí, ve velké části země zmizí takzvané systémové zdroje. Člověk si nesmí představit monstra, jako je Temelín. Postupně se klubou na svět malé modulové reaktory – a o ty jde. Je to jako lego či modulový dům: rodina postaví „kostku“ a doplňuje další, jak jí přibývají děti a peníze.

„Moduly mají krátkou dobu výstavby, havarijní zóna plánování je nula, maximálně do pěti kilometrů. Postavíte jeden zdroj a on generuje peníze na další,“ říká v rozhovoru vládní zmocněnec pro jádro Jaroslav Míl. Třeba západ Čech či sever Moravy musejí přijít na to, jak se zásobit teplem a světlem, až skončí doba uhelná. Každá zmínka o radioaktivním palivu poblíž něčích domovů vyvolá zásadní odpor, jak dokládá debata o zbudování úložiště vyhořelých článků: roky se vrací pořád na začátek a kupí se obce, jež se vyzbrojují odmítavým referendem.

Člověk si nesmí představit monstra, jako je Temelín. Postupně se klubou na svět malé modulové reaktory – a o ty jde. Je to jako lego či modulový dům: rodina postaví „kostku“ a doplňuje další, jak jí přibývají děti a peníze.

Ne že by to ve zbytku Evropy bylo zásadně jiné; zatím jediná země, která má hotové úložiště, je Finsko. Nicméně v chladu a tmě chce žít málokdo, takže stát spolu s kraji musejí relativně rychle rozhodnout, čím se uhlí nahradí. Podle zmocněnce Míla i dosavadních stanovisek ministerstva průmyslu atom nemá v tak velkém měřítku, jaké je třeba, alternativu. Na to, aby se novým uhlím staly v plné míře obnovitelné zdroje, tu podle vládních expertů nefouká dost větru, řekami neprotéká dost vody a není dost slunečných dnů.

V případě náhrady plynem zase bliká strategická kontrolka, protože by to znamenalo posílení české závislosti na dodávkách z Ruska. Všichni velcí hráči již na malých reaktorech pracují – Američané, Rusové, Číňani či Britové. Třeba čínský prototyp se chladí plynem: to by odbouralo i potíž, že atomová elektrárna musí stát poblíž vodního zdroje, protože potřebuje mnoho vody, aby se nepřehřála. „Menší bloky jsou pro naši soustavu výrazně vhodnější, navíc jsou lepší pro spolupráci s obnovitelnými zdroji,“ říká Míl.

LIDOVÉ NOVINY: Pořád se posouval rok, kdy by měla dostavba reaktorů začít, aby se nahradil výkon dosluhujících bloků a odstavovaného uhlí. Takže bylo už pozdě, nebo teprve bude?

Jde o to, aby na sebe kroky logicky navazovaly. Když všechno půjde dobře, tendr se dá vypsat na konci roku 2020 a ukončit v řádu dvou až tří let. Nedojde-li k zásadním administrativním zdržením, dá se zvládnout, aby byl první blok v provozu do roku 2040.

MÍL: Za extrémně krátký čas se podařilo udělat hodně věcí: stálý vládní výbor zásadně změnil strukturu i úkoly, které má zajišťovat, jsou v něm nově i zástupci opozičních stran. To je klíčová věc. Na základě zpracovaných podkladů se potvrdilo, že lokalitou jsou Dukovany – investorem a tím, kdo zajistí financování výstavby nových zdrojů, bude ČEZ přes dceřinou firmu Elektrárna Dukovany II – a že mezi investorem, tedy firmou ČEZ, a státem bude uzavřena smlouva.

Podařilo se zadat úkoly na upřesnění Státní energetické koncepce, abychom věděli, co chceme poptávat – jakou výkonovou kapacitu. Tím, že se určily Dukovany, víme, že maximální výkonová kapacita v lokalitě je 2400 megawattů. Bude upřesněn i jednotkový výkon, aby fungoval v rámci soustavy.

Upravil se harmonogram a to už je odpověď na otázku: jde o to, aby na sebe kroky logicky navazovaly. Když všechno půjde dobře, tendr se dá vypsat na konci roku 2020 a ukončit v řádu dvou až tří let. Nedojde-li k zásadním administrativním zdržením, dá se zvládnout, aby byl první blok v provozu do roku 2040.

LIDOVÉ NOVINY: Kdy naposledy tady šlo všechno dobře?

Je levnější, a především zodpovědnější vše s maximální pečlivostí připravit, a to i za cenu zdržení před zahájením projektu či na počátku, než mít zdržení v realizační fázi výstavby

MÍL: Na to se dá odpovědět buď optimisticky, nebo tak, že čtenář propadne depresi. Zkusím se držet čísel: když zdržíte přípravu projektu o rok, je to zhruba deset eurocentů na megawatthodinu v dopadech na cenu elektřiny. Zdržení v době, kdy už stavíte, stojí více než desetkrát tolik, kolem 1,2 eura za megawatthodinu. Je tedy levnější, a především zodpovědnější vše s maximální pečlivostí připravit, a to i za cenu zdržení před zahájením projektu či na počátku, než mít zdržení v realizační fázi výstavby.

LIDOVÉ NOVINY: Motivace stíhat tu tedy je.

MÍL: Ano. A jeden z argumentů pro to, aby stavěl investor, který s tím má zkušenosti a je schopen zdroj provozovat, je i ten, že stát nikdy v uplynulých 30 letech neprokázal schopnost dokončit stavbu v termínu a rozpočtových nákladech.

LIDOVÉ NOVINY: Obešla by se soustava bez nového zdroje?

MÍL: Odstavíme šest tisíc megawattů, a to na celém severu, západě, severozápadě a východě republiky a nakonec i na jihu Moravy, tedy lépe řečeno na Vysočině. To znamená, že pak nebudeme mít systémový zdroj v západních Čechách, na severu Čech bude jeden, možná dva. Zmizí až na jeden významné zdroje ve středních a východních Čechách, sever i jih Moravy včetně Vysočiny budou v podstatě jen s podnikovými elektrárnami.

Výkon šesti tisíc megawattů pokrývá svou výrobou 40 procent spotřeby. Takže před námi je úkol nahradit za 20 let zdroji a výrobou právě tento objem. Obnovitelnými zdroji to nejde, ani kdybyste hodně chtěli. Jediný možný bezemisní zdroj je jaderná elektrárna.

Výkon šesti tisíc megawattů pokrývá svou výrobou 40 procent spotřeby. Takže před námi je úkol nahradit za 20 let zdroji a výrobou právě tento objem. Obnovitelnými zdroji to nejde, ani kdybyste hodně chtěli. Jediný možný bezemisní zdroj je jaderná elektrárna.

LIDOVÉ NOVINY: Nový jaderný zdroj to utáhne? Je na to dost velký?

MÍL: Jdeme krok po kroku. V první řadě chceme postavit zdroj o výkonu do 1200 megawattů s tím, že cílem je následné rozšíření na dvojnásobek. Pořád si uvědomujeme, že je to jen náhrada Dukovan plus 400 megawattů, což je kapacita lokality kvůli vodě. Na kolik bloků o dílčích výkonech se těch 2400 megawattů rozloží, je druhý příběh.

LIDOVÉ NOVINY: Má to alternativu?

MÍL: Nemá. Museli bychom přejít na plyn. To by znamenalo brutální zvýšení závislosti na lokalitě, odkud plyn pochází, i na tranzitních trasách. Nezajistíte si tak energetickou bezpečnost země. A země, jež nemá zajištěnou svou energetickou bezpečnost, rezignovala na bezpečnost jako takovou.

LIDOVÉ NOVINY: To je případ Německa?

Země, jež nemá zajištěnou svou energetickou bezpečnost, rezignovala na bezpečnost jako takovou

MÍL: Německo naráží na platnost fyzikálních zákonů. Má spočítáno, že v příštích třech letech nejsou schopni pokrýt svými zdroji rezervní kapacitu pro soustavu, aby mohla plnit svou funkci. Druhá věc je, že po odstavení jaderných elektráren se dostanou do skutečně komplikované situace, kdy budou muset buď navýšit výrobu z uhlí, nebo snížit export. Dokument o tom, že Německo odstaví uhlí v roce 2038, spíš říká, že by mělo a mohlo, a sílí hlasy pro revizi. V mezidobí pochopitelně narůstá snaha, aby se problémy německé energetiky řešily ve spolupráci s okolními zeměmi.

LIDOVÉ NOVINY: Že bychom jim to vyrobili?

MÍL: Ani ne tak vyrobili, jako elektřinu přenesli, popřípadě řešili povinným odebráním nadbytku energie v době, kdy hodně fouká vítr, a zajistili podporu v momentu, kdy nefouká. Ve větším celku se ty nerovnosti lépe vyrovnávají. Ale každá země by měla být zodpovědná za svou energetickou bilanci a tady jsme se dostali do situace, kdy se na tento prvotní úkol rezignuje.

Když se vrátím k jádru: Evropská unie při svém založení deklarovala, že jadernou energetiku podporuje, z toho bychom měli vycházet. Když Francie odstaví asi 20 procent svých současných atomových zdrojů, Německo odstaví jádro zcela, nikde jinde prostor není, a my tak budeme naplňovat cíle EU.

LIDOVÉ NOVINY: Je to od Němců pokrytectví? Své zdroje odstaví, splní si cíl a nakoupí jinde?

Evropská unie při svém založení deklarovala, že jadernou energetiku podporuje, z toho bychom měli vycházet. Když Francie odstaví asi 20 procent svých současných atomových zdrojů, Německo odstaví jádro zcela, nikde jinde prostor není, a my tak budeme naplňovat cíle EU.

MÍL: Za prvé, Němci své klimatické cíle dlouhodobě neplní a představa, že začnou plnit, nehrozí. Řekl bych, že je to víra v to, že konají správně. Nic proti tomu, jenomže jestliže Evropa přispívala ke globálnímu znečištění nějakými devíti procenty, během pár let to bude šest procent bez ohledu na to, co tady budeme provádět. Tak to prostě je, znečištění z ostatních zemí poroste. Řešení příčin klimatické změny určitě nerespektuje pravidla ekonomické optimalizace, efektivnosti ani selského rozumu.

LIDOVÉ NOVINY: Rezignovat na to bychom ale neměli.

MÍL: Určitě ne, jsem ten poslední, kdo by chtěl. Česká republika však klimatické cíle plus minus plní. Přesto, že evropský energetický trh je deformovaný: Němci ze státního rozpočtu brutálně, v desítkách miliard eur, dotují elektřinu. Ale co se stane, až s tím přestanou? Ceny půjdou nahoru. Nemůžete sázet na to, že někdo bude příštích 60 let něco dotovat.

Vezměte si, kolika proměnami režimu či zřízení prošla tato země za necelých sto let. Elektrárnu stavíte s tím, že bude v provozu ještě v roce 2100 – musíme počítat s tím, že dojde k zásadním změnám v Evropě, politickým i ekonomickým, a povinností je starat se o to, aby nejen lidé, co teď žijí, ale i další generace měli spolehlivý, k životnímu prostředí přívětivý a ekonomicky dostupný zdroj elektřiny.

LIDOVÉ NOVINY: Část minoritních akcionářů ČEZ a další kritici namítají, že místo velkého projektu by se měly stavět menší, modulární bloky. Je to varianta?

Elektrárnu stavíte s tím, že bude v provozu ještě v roce 2100 – musíme počítat s tím, že dojde k zásadním změnám v Evropě, politickým i ekonomickým, a povinností je starat se o to, aby nejen lidé, co teď žijí, ale i další generace měli spolehlivý, k životnímu prostředí přívětivý a ekonomicky dostupný zdroj elektřiny

MÍL: Celý svět, který se zabývá vývojem a provozem jaderné energetiky, se shodne, že modulární reaktory jsou budoucností. Technologie je odzkoušena ve výrobním závodě, moduly mají krátkou a hlavně predikovatelnou dobu výstavby, jež zdaleka tolik nezávisí na vnějších okolnostech.

Další výhodou je havarijní zóna, která je nula nebo maximálně do pěti kilometrů. A jdete-li krok po kroku, postavíte jeden zdroj a on už generuje peníze na další. V době, kdy budeme stavět, už poběží v několika lokalitách ve světě. Rozumím kritice velkých zdrojů, ale nemohu na možnou náhradu spoléhat a po roce 2030 zjistit, že nic není k dispozici. To by už bylo pozdě.

LIDOVÉ NOVINY: Technicky proveditelné to teď není?

MÍL: Dnes není na trhu takový blok s platnou licencí. Když chceme poptávat, pak něco, o čem víme, že to má či v krátké době bude mít platnou licenci. Třeba ve chvíli, kdy budeme chtít elektrárnu spouštět, už budou modulární reaktory v Evropě či USA v provozu.

LIDOVÉ NOVINY: Kdo je nejblíž?

Celý svět, který se zabývá vývojem a provozem jaderné energetiky, se shodne, že modulární reaktory jsou budoucností. Technologie je odzkoušena ve výrobním závodě, moduly mají krátkou a hlavně predikovatelnou dobu výstavby, jež zdaleka tolik nezávisí na vnějších okolnostech.

MÍL: Pracují na tom všichni možní dodavatelé, ale nejblíže jsou pravděpodobně USA. Jejich praxí je, že když něco vyvinou, technologie prodají. Vyvinuli tlakovodní reaktory, Rusové pochopitelně také, ale Američané technologie a výrobní know-how prodali ven, stejně to dělají dnes. A to je možná do budoucna i příležitost pro evropský a český průmysl.

LIDOVÉ NOVINY: Existuje úvaha, že kdyby došlo na malé bloky, stavělo by se i někde jinde než v Dukovanech či Temelíně?

MÍL: Neslyšel jsem o ní, takže bych řekl, že ne. Nicméně není-li k dispozici nová technologie, musíme využít současnou, proto dnes mluvíme o jaderných zdrojích, které jsou k dispozici, to je těch šest v médiích zmiňovaných dodavatelů, a pro přípravu realizace tohoto projektu děláme maximum. O výstavbě takto velkých jednotek mimo Dukovany a Temelín se určitě neuvažuje.

Až se objeví něco nového, budeme to řešit. Jakou formou nahradit chybějící systémové zdroje v západních Čechách, na severu Moravy a jinde, bude předmětem velké diskuse. Kraje mají zodpovědnost za určitou formu energetické bezpečnosti a je třeba to řešit.

LIDOVÉ NOVINY: Jak rychle se taková diskuse musí uzavřít?

Není-li k dispozici nová technologie, musíme využít současnou, proto dnes mluvíme o jaderných zdrojích, které jsou k dispozici, to je těch šest v médiích zmiňovaných dodavatelů, a pro přípravu realizace tohoto projektu děláme maximum. O výstavbě takto velkých jednotek mimo Dukovany a Temelín se určitě neuvažuje.

MÍL: To je úkol pro ministerstvo průmyslu, aby připravilo plán a cestu efektivního postupu. Musí se to řešit v souvislosti s útlumem uhlí a náhradou zdrojů pro teplárenství. Naši předkové vybudovali ojedinělou teplárenskou soustavu, ale mám trochu obavy, že jestli budeme přecházet na plyn, ztratí své opodstatnění. A pak už se k ní nikdy nevrátíte.

LIDOVÉ NOVINY: Ministerstvo financí dostalo loni za úkol udělat analýzu rizik možných arbitráží, kdyby dalo firmě ČEZ projekt nového jaderného zdroje příkazem. Jak to dopadlo?

MÍL: Analýzy byly zpracovány a prezentovány. My jsme si udělali právní systém natolik složitý, že ani majoritní akcionář není v situaci, aby mohl rozhodnout sám o sobě o ekonomicky efektivním projektu bez rizika žaloby od minoritního akcionáře. Potřebujete mít systém, který umožní toto riziko eliminovat, a to je smlouva mezi státem a firmou ČEZ.

LIDOVÉ NOVINY: V Elektrárně Dukovany II se minoritáři vykoupí?

MÍL: Ne. Je rozhodnuto, že se vydáme cestou smlouvy mezi státem a investorem, přičemž kontrakt musí být natolik korektní, aby legitimní práva menšinových akcionářů ošetřil. Na druhou stranu se nejspíš nedá předpokládat, že ošetří to, že se bude investovat do projektů, které se jim líbí. Pokud mě paměť neklame, akcionáři investovali do společnosti, která podniká v energetickém byznysu. Věděli, že se bude stavět elektrárna, ne investovat například do akvaparku. To přece nemůže být překvapení.

LIDOVÉ NOVINY: Jádro je předmětem výrazných geopolitických tlaků. Za tu dobu, co jste zmocněncem, s čím vším jste se setkal? Všechno v mezích zákona?

Je rozhodnuto, že se vydáme cestou smlouvy mezi státem a investorem, přičemž kontrakt musí být natolik korektní, aby legitimní práva menšinových akcionářů ošetřil

MÍL: Všechno dokonce v mezích normy, řekl bych. Co mě ale překvapilo, a zkusím to říci kulantně, je něco jiného – před 20 lety lidé ve státní správě určitě neměli to vzdělání, rozhled ani kvalifikaci, jako mají na řadě míst dnes. Ale nebáli se rozhodnout či se za nějaký návrh postavit a prosazovat jej. Dnes však mám pocit, že jich je podstatně méně.

Jaroslav Míl (60)

  • Od letošního února je vládním zmocněncem pro jadernou energetiku.
  • Absolvoval elektrotechnickou fakultu ČVUT a britskou Sheffield Hallam University.
  • Od devadesátých let se pohybuje kolem atomu, začínal ve správní radě World Nuclear Fuel Market, což je mezinárodní organizace sídlící v americké Atlantě.
  • V roce 1995 nastoupil do společnosti ČEZ na post ředitele sekce nákupu a palivového cyklu, mezi lety 2000 až 2003 byl generálním ředitelem společnosti.

Počet příspěvků: 1, poslední 25.6.2019 09:10 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.