Kauza MUS: Při prodeji selhala BIS i ministři Zemanovy vlády

Při prodeji podílu v Mostecké uhelné společnosti (MUS) v roce 1999 podle policie vznikla státu nejméně třímiliardová škoda. Svědčí o tom obžaloba skupiny uhlobaronů, kteří v současnosti čekají na soudní líčení a jimž politici naletěli.

Mostecká uhelná společnost. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Mostecká uhelná společnost. | foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice
Mostecká uhelná společnost. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Prezident Miloš Zeman s gustem kritizuje zpackanou privatizaci OKD. Když však byl na přelomu milénia premiérem, jeho vláda se dopustila podobného privatizačního lapsu. Při prodeji podílu v Mostecké uhelné společnosti (MUS) v roce 1999 podle policie vznikla státu nejméně třímiliardová škoda. Svědčí o tom text obžaloby skupiny uhlobaronů, který se LN podařilo získat.

Opěrným bodem rozplétání kauzy MUS je posudek společnosti BDO Appraisal services – Znalecký ústav. Znalci spočítali, že český stát za severočeské doly mohl utržit 3,9 miliardy korun. Politici však naletěli skupině manažerů a podnikatelů, kteří v současnosti čekají na soudní líčení. Jsou jimi Antonín Koláček, Jiří Diviš, Petr Kraus, Oldřich Klimecký, Marek Čmejla a Robert Sýkora. Vyšetřovatelé je viní, že uvedli stát v omyl a způsobili mu škodu 3,3 miliardy korun. Zemanův kabinet podíl ve výši 46,29 procenta prodal jen za 650 milionů.

Potajmu k majoritě akcií

Z obžaloby však také vyplývá, s jakým klidem až bohorovností se odpovědní politici dnes k případu stavějí. Navíc se ukazuje, že v době privatizace selhala Bezpečnostní informační služba (BIS), která komplot kolem privatizace neodhalila. „Na základě zprávy BIS vláda rozhodla, že nic nebrání prodeji akcií,“ zapsali si kriminalisté při výslechu exministra financí Pavla Mertlíka, který byl za prodej státního podílu spoluodpovědný. Obžaloba zahrnuje řadu detailních informací, jak ministři Zemanovy vlády v roce 1999 o prodeji MUS rozhodovali.

BIS prodej nerozporovala, přestože v inkriminované době se k majoritě akcií v MUS potajmu dostaly společnosti ovládané skupinou podnikatelů, kteří jsou dnes, o 18 let později, obžalováni

Bývalý ministr financí Pavel Mertlík nastoupil do funkce v červenci 1999. Do vládního rozhodnutí o prodeji podílu v MUS zbývalo pouhých sedm dnů. Policistům loni řekl, že dlouhodobé přípravy transakce se neúčastnil. Nicméně už o týden později spolu s tehdejším ministrem průmyslu a obchodu Miroslavem Grégrem předložil vládě návrh prodeje, který kabinet jednomyslně přijal.

Jak vyplývá z Mertlíkova výslechu, ministři se opírali hlavně o zprávu BIS, kterou vládě poskytl ministr bez portfeje Jaroslav Bašta, jenž měl na starosti oblast zpravodajských služeb. BIS prodej nerozporovala, přestože v inkriminované době se k majoritě akcií v MUS potajmu dostaly společnosti ovládané skupinou podnikatelů, kteří jsou dnes, o 18 let později, obžalováni. Mezi nimi byli i manažeři samotné MUS v čele s Antonínem Koláčkem.

Cíl podnikatelů

Šlo o firmy Synergo a Newton Stock Investment (později Investenergy), které do května 1998 postupně skoupily od řady menších akcionářů 50,02 procenta MUS, tedy většinový podíl. Vzápětí začaly usilovat o odkup 46 procent akcií ve vlastnictví státu. Problémem bylo, že tito podnikatelé zbylým akcionářům neoznámili, že vládnou majoritou.

Cílem podnikatelů bylo koupit od státu jeho podíl co nejlevněji. Kdyby totiž vládě nabídli, že státní akcie odkoupí už v květnu 1998, jak jim zákon ukládal, cena za jeden kus by dle výpočtu Centrálního depozitáře cenných papírů činila 615 korun. Podnikatelé si tedy řekli, že nějakou dobu počkají.

Porušili tím obchodní zákoník, který to nařizoval – šlo totiž o veřejně obchodovatelné akcie. Byli povinni navrhnout menšinovým vlastníkům, že jejich akcie odkoupí. „V rozporu s obchodním zákoníkem neučinili ostatním akcionářům veřejný návrh smlouvy o koupi ostatních veřejně obchodovatelných akcií této společnosti v zákonné lhůtě 60 dnů od získání takové většiny,“ píše se v obžalobě.

Podle vyšetřovatelů nebylo toto utajení bezdůvodné. Cílem podnikatelů bylo koupit od státu jeho podíl co nejlevněji. Kdyby totiž vládě nabídli, že státní akcie odkoupí už v květnu 1998, jak jim zákon ukládal, cena za jeden kus by dle výpočtu Centrálního depozitáře cenných papírů činila 615 korun. Podnikatelé si tedy řekli, že nějakou dobu počkají. Počítali s tím, že na trhu s cennými papíry nebude o „státní“ akcie MUS velký zájem a cena spadne.

Nižší cena

Obžalovaní manažeři mlčeli rok. Až na jaře 1999 zisk majority oznámili a pustili se do vyjednávání. Vládě se prezentovali tak, že obchod vyjednávají pro „renomovaný americký investiční fond“ Appian Group. Zpočátku však nebylo jasné, že za ním stojí oni sami. Začali na startovací ceně 126 korun za akcii. Později k této částce přidali pár desítek korun a vytvořili zdání, že stát na transakci ještě vydělá. Namísto původních 126 korun za akcii nabídli „super cenu“ 159 korun.

Cena 650 milionů korun, kterou stát nakonec obdržel, byla dle znalců o 3,3 miliardy korun nižší než hodnota podílu. Toto spřažení podnikatelů a manažerů Mostecké uhelné společnosti však proteklo BIS mezi prsty, ministry na ně ve své zprávě neupozornila.

Aby toho nebylo málo, nakonec zaplatili penězi, které se v předchozích letech povedlo vytáhnout do spřátelených firem ze samotné MUS. Podle znalců z BDO Appraisal však tehdejší hodnota akcie činila ve skutečnosti až 962 korun. Suma sumárum: cena 650 milionů korun, kterou stát nakonec obdržel, byla dle znalců o 3,3 miliardy korun nižší než hodnota podílu. Toto spřažení podnikatelů a manažerů Mostecké uhelné společnosti však proteklo BIS mezi prsty, ministry na ně ve své zprávě neupozornila.

„Obsahem byly jen velmi kusé informace o vlastnickém pozadí společnosti Investenergy a Appian, byl tam zmíněn Jiří Diviš (zakladatel společnosti Investenergy – pozn. red.), který sice vypadal jako nastrčená osoba, ale na druhé straně tam nebyly žádné indicie, že by šlo o společnost podvodnou či podezřelou. Zpráva jednoznačně neříkala, zda je zájemce důvěryhodný, ale ani neříkala jednoznačně, že by nebyl důvěryhodný nebo že by byl rizikový,“ píše se v obžalobě v pasáži výslechu exministra financí Mertlíka.

Ten kriminalisty ujistil, že neměl informace, kdo Appian a jeho nastrčené firmy ve skutečnosti ovládal. Chyby při prodeji MUS si nepřipouští ani exministr průmyslu Grégr, který na policii vypovídal v dubnu 2013. Jeho svědectví dokumentuje, jakým způsobem tehdy zpravodajské služby dění kolem privatizace Mostecké uhelné neodhadly a podcenily.

Grégrova informace

Grégr, dlouholetý přívrženec Miloše Zemana, připustil, že ve druhé polovině roku 1998 disponoval informací o údajných tocích peněz z MUS do firem kolem Appianu. Své podezření předal ministrovi Baštovi, který měl na starosti koordinaci bezpečnostních služeb. Výsledek pátrání? „Následně bylo shledáno, že ta záležitost je v pořádku,“ poznamenali si kriminalisté při Grégrově výpovědi.

Tehdejší ministr průmyslu a obchodu Miroslav Grégr, dlouholetý přívrženec Miloše Zemana, připustil, že ve druhé polovině roku 1998 disponoval informací o údajných tocích peněz z MUS do firem kolem Appianu

Přitom právě toky peněz z MUS do firem kolem Appianu, který si za tyto peníze důlní firmu následně koupil, vyšetřuje švýcarská justice. V roce 2013 soud v Bellinzoně uhlobarony za zmiňovanou „incestní privatizaci“ nepravomocně odsoudil. Jako absurdní proto působí další část Grégrovy svědecké výpovědi.

Detektivové zaznamenali Grégrovu výpověď takto: „Svědkovi bylo známo, že prakticky existuje spojení mezi Appian a MUS. Byla známa kuloární informace, že majoritní balík akcií skoupili manažeři MUS, že stojí za Appian Group a že usilují stát se výhradními vlastníky. To však nemuselo být na škodu.“

Miloš Zeman: Žádná škoda státu

Výmluvné je i svědectví Miloše Zemana, kterého detektivové vyslechli v únoru 2013. Prodej MUS obhajoval. Jedním z jeho argumentů bylo jméno bývalého šéfa Světové banky a Mezinárodního měnového fondu Jacquese de Groota z Belgie, který oficiálně vystupoval jako hlavní zástupce skupiny Appian. Mimochodem: ve Švýcarsku skončil de Groote ve skupině nepravomocně odsouzených manažerů a podnikatelů.

Nynější prezident Miloš Zeman byl navíc přesvědčen, že státu žádná škoda prodejem akcií MUS nevznikla. Cena 650 milionů korun se mu jevila jako výhodná, neboť v původních návrzích manažeři Appianu navrhovali vládě nižší částku.

Zeman policistům vysvětlil: „Rozhodujícím kritériem byla cena, sekundárním kritériem pak kredibilita firmy Appian v osobě Jacquese de Groota. Vláda vycházela z toho, že s nimi nejedná žádný podvodník.“ Tehdejší premiér dodal, že zkoumat prostředky údajně renomovaného Appianu bylo nemožné a nedůvodné. V době své vlády však Zeman prodeji podílu severočeských dolů nevěnoval zvýšenou pozornost. „Svědek se případem podrobněji nezabýval, na to jako předseda vlády neměl prostor,“ zaznamenali detektivové.

Nynější prezident byl navíc přesvědčen, že státu žádná škoda prodejem akcií MUS nevznikla. Cena 650 milionů korun se mu jevila jako výhodná, neboť v původních návrzích manažeři Appianu navrhovali vládě nižší částku. Pokud podle Zemana přece jen nějaká škoda státu vznikla, pak za ni může Zemanův premiérský předchůdce Josef Tošovský. To je však podle někdejšího předsedy Fondu národního majetku Romana Češky nesmysl. „Je to naprostá a vědomá lež Miloše Zemana. Tošovského vláda neměla žádnou možnost, jak to řešit,“ řekl v lednu 2013 Češka MF DNES.

Kauza MUS

  • V roce 1993 za vlády Václava Klause začala privatizace Mostecké uhelné společnosti. Část byla nabídnuta v kuponové privatizaci, 18procentní balík akcií získaly obce. Státu zůstalo zhruba 46 procent MUS ovládaných Fondem národního majetku.
  • V květnu 1998 dokončily firmy Synergo a Investenergy obchodní operace, při kterých skoupily z trhu většinu akcií MUS ve výši 50,02 procenta. Zastupovaly neprůhlednou americkou společnost Appian.
  • V srpnu 1999 vláda Miloše Zemana schválila prodej státního podílu za 650 milionů korun.
  • V roce 2005 začalo policejní vyšetřování. Ve Švýcarsku na podzim 2013 vyústilo v zatím nepravomocný rozsudek nad uhlobarony a manažery. Švýcarští detektivové mají za to, že z MUS odsáli kolem 150 milionů dolarů, které „přeprali“ ve Švýcarsku, aby je následně použili na nákup zbylého podílu v důlní společnosti.
  • V roce 2012 se policie pustila do vyšetřování i v České republice. Obvinila šest manažerů a podnikatelů. Letos na jaře vyšetřovatelé vypracovali obžalobu. Se spisem se nyní bude seznamovat soud, který by pak měl oznámit, kdy bude následovat soudní líčení.