Karel Marx není černobílý, ale barevný

Karel Marx byl rozporuplný myslitel – lze u něho objevit sklon k totalitarismu i principiální antitotalitarismus. Marxovu sochu není třeba považovat za zneuctění obětí komunismu, ale za otázku, jež se týká našeho postoje k Marxovi. Nebojujme proti Marxově soše, ale jeho nekritické oslavě, či nekritickému odsudku. Píše Karel Hlaváček.

Socha Karla Marxe v nadživotní velikosti byla dnes po poledni odhalena v... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Socha Karla Marxe v nadživotní velikosti byla dnes po poledni odhalena v... | foto: ČTK
Socha Karla Marxe v nadživotní velikosti byla dnes po poledni odhalena v... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Od narození německého filozofa, sociologa a ekonoma Karla Marxe uplynulo 5. května dvě stě let. V německém Trevíru, jeho rodném městě, byla při té příležitosti za účasti předsedy Evropské komise Jeana-Clauda Junckera odhalena Marxova socha. A v České republice vzplála debata, zda Marx byl, či nebyl odpovědný za zločiny spáchané ve jménu marxismu ve 20. století.

Nejtvrdší kritiku pronesl bývalý prezident Václav Klaus, podle něhož jde o „výsměch dějinám, výsměch obětem režimů, které vznikly na bázi Marxova učení“. Podle Junckera je naopak třeba Marxe „vnímat v kontextu jeho doby“, přičemž ho nelze vinit z toho, k čemu bylo jeho učení následně zneužito.

Dobrý, nebo špatný

Česká kritika Marxe se vyznačuje černobílým viděním světa, v němž je vše dobře, nebo špatně. Marxova filozofie spoluzpůsobila totalitní tragédie, a proto je prý vše, kde je cítit Marx či marxismus, špatné. Tato vyhrocená kritika však připomíná oslavné ódy na Marxe před listopadem 1989. Tenkrát byl jen dobrý, dnes jen špatný. Nebrání však především toto černobílé vidění hledání pravdy? Co když je u Marxe „něco špatně“ a „něco dobře“?

Marxova filozofie spoluzpůsobila totalitní tragédie, a proto je prý vše, kde je cítit Marx či marxismus, špatné. Tato vyhrocená kritika však připomíná oslavné ódy na Marxe před listopadem 1989. Tenkrát byl jen dobrý, dnes jen špatný.

Marx nejvíce ovlivnil filozofii, sociologii a ekonomii. V ekonomii se však většinouvyučuje pouze jako součást dějin ekonomického myšlení, jako připomínka dřívějších omylů. Dnes už známe pravdu, domnívají se ekonomové a Marxe odmítají, protože „když je něco špatně, je špatně vše“. Ekonom Tomáš Sedláček dokonce přiznal, že do své knihy Ekonomie dobra a zla. Po stopách lidského tázání od Gilgameše po finanční krizi nezařadil kapitolu o Marxovi, neboť by mohl být považován za marxistu.

Ekonom Václav Klaus je postižen tímto černobílým viděním, jež je však platné jen zřídka. Je třeba vidět barevně – teprve svět otevřený barvám je otevřený i hledání pravdy. Zde by se ekonomie mohla ponaučit od ostatních dvou oborů, filozofie a sociologie, jež Marx výrazně ovlivnil.

Kritika kapitalismu i totalitarismu

V nich se Marxovy myšlenky dodnes studují a inspirovali například filozofy a sociology frankfurtské školy, kteří v návaznosti na Marxe kapitalismus zkoumali, a ti žijící stále zkoumají. Nepřiklonili se ke komunistické totalitě, jen kritizují jak kapitalismus, tak komunismus či nacismus. Tito Marxovi následovníci bojují proti všem totalitám včetně komunistické natolik usilovně, že by jim to mnozí nemarxističtí autoři mohli závidět.

Marx věří v lidstvo osvobozené od vykořisťování člověka člověkem, v budoucí ráj na zemi, který nazývá „komunismem“. Kritizuje kapitalismus, protože podle něho ujařmuje či vykořisťuje. Nevyzýval by k revoluci, kdyby okolo sebe neviděl ekonomické vykořisťování a kdyby se nedomníval, že kapitalismus brání osvobození člověka.

Antitotalitární boj některých Marxových následovníků byl nicméně inspirován stejnou filozofií, na jejímž základě vznikly totalitní režimy. Na otázku, zda byl Marx spoluodpovědný za totalitní komunistické režimy, černobílé odpovědi selhávají. Jeho filozofie sice zejména v doktríně ozbrojené revoluce a následující diktatury proletariátu obsahuje totalitní prvek, ale současně i něco, co se totalitě vymyká a stojí proti ní.

Tímto antitotalitním prvkem v Marxově díle je radikální humanismus a boj za lidskou svobodu. Marx věří v lidstvo osvobozené od vykořisťování člověka člověkem, v budoucí ráj na zemi, který nazývá „komunismem“. Kritizuje kapitalismus, protožepodle něhoujařmuje či vykořisťuje. Nevyzýval by k revoluci, kdyby okolo sebe neviděl ekonomické vykořisťování a kdyby se nedomníval, že kapitalismus brání osvobození člověka. Dnes můžeme víru v ráj na zemi považovat za naivní, ale i tak se v tomto ideálu skrývá něco velkého.

Součást filozofie a sociologie

Víra v osvobození člověka je nejsilnějším prvkem Marxových následovníků, jako byli filozofové a sociologové Max Horkheimer (1885–1973), Theodor W. Adorno (1903–1969) či Erich Fromm (1900–1980). Ti tvrdě kritizovali nejen kapitalismus, ale i všechny totalitní systémy. Domnívali se sice, že kapitalismus ohlupuje lidi a podrobuje si je, ale to je nevedlo k podpoře komunistických režimů či ke ztotožňování se s revolucemi. Jejich kritika kapitalismu zůstává stejně jako Marxova i dnes inspirativní.

Marx a různé proudy neomarxismu zůstávají součástí filozofie a sociologie nikoli kvůli podpoře komunistické diktatury, ale protože přinesli myšlenky, s nimiž by se další generace měly seznámit

Nežijeme snad v konzumním omámení, které frankfurtští myslitelé kritizovali? Ten, kdo tuto možnost předemodmítá, vidí černobíle a nedokáže se otevřeně ptát. Marx a různé proudy neomarxismu zůstávají součástí filozofie a sociologie nikoli kvůli podpoře komunistické diktatury, ale protože přinesli myšlenky, s nimiž by se další generace měly seznámit.

Pokud je Marx odpovědný za pozdější totalitní režimy, není odpovědný i za jím inspirovanou kritiku všech diktatur včetně komunistické? Marx byl rozporuplným myslitelem – lze u něho objevit sklon k totalitarismu a současně principiální antitotalitarismus, na nějž se později rovněž navazovalo. Samozřejmě, že v Marxově myšlení je mnoho prvků, jež je třeba zcela odmítnout, ale i mnoho zajímavého.

Otázka odpovědnosti

Marx byl především komplexním a složitým myslitelem, s nímž se příští generace musejí „poprat“. Někteří lidé na jeho myšlení navázali hrůzovládami, jiní jejich tvrdou kritikou. Za to, co se z Marxe stalo, není tedy odpovědný ani tolik on sám jako jeho následovníci. K myslitelům je třeba přistupovat kriticky, a to, že tohoto kritického odstupu někdo není schopný, není důvodem k jejich odmítání.

Za to, co se z Marxe stalo, není tedy odpovědný ani tolik on sám jako jeho následovníci. K myslitelům je třeba přistupovat kriticky, a to, že tohoto kritického odstupu někdo není schopný, není důvodem k jejich odmítání.

Marxovu sochu není třeba považovat za zneuctění obětí komunismu ani za něco, co odkazuje do minulosti, ale za otázku, jež se týká našeho postoje k Marxovi. Je černobílý, nebo barevný? A pokud Marxe neznáme, neměli bychom se o něho začít zajímat? Není u Marxe něco, co opravňuje k odhalení jeho sochy? Nebojujme proti Marxově soše, ale proti černobílému pohledu na něho – proti jeho nekritické oslavě, nebo nekritickému odsudku.