Kardinál Duka má pravdu. Ale jak ji naplňuje?

Na výroky Dominika kardinála Duky v rozhovoru „Kardinál Duka: Církve nemohou hrát roli politických stran“ zareagoval Karel Hlaváček. A uvádí Nový zákon: „Byl jsem na cestách a neujali jste se mě, byl jsem nahý a neoblékli jste mě, byl jsem nemocný a ve vězení, a nepřišli jste ke mně.“

Dominik kardinál Duka | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Dominik kardinál Duka | foto: Foto Michal SváčekMAFRA
Dominik kardinál Duka | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Nedávno se v českém veřejném prostoru diskutovalo o vztahu české katolické církvi k migrantům. Primas český, Dominik kardinál Duka, který od počátku prosazoval opatrný postoj, jej opět obhajoval v rozhovoru „Kardinál Duka: Církve nemohou hrát roli politických stran“. Podle něho je třeba postupovat uvážlivě, situaci řešit v první řadě stabilizací zemí, z nichž uprchlíci pocházejí, a současně střízlivou politikou vycházet vstříc oprávněným obavám naší populace.

Kardinál Duka za hlavní nebezpečí považuje radikální „Willkommenskultur“ německé kancléřky Angely Merkelové. Jeho postoj je rozumný – kultura neomezeného „vítačství“ by nepochybně způsobila mnoho problémů (otázkou je, která země takovou politiku provádí), jde o stabilizaci zemí, z nichž uprchlíci pocházejí, a je třeba vycházet vstříc obavám našich občanů. Kardinál Duka však také tvrdí, že „z kazatelny se nesmí stát platforma politického školení“ a „církve nemohou hrát roli politických stran“. Má pravdu, ale jak ji naplňuje?

Vstup do veřejného prostoru

Kardinál Duka své tvrzení o apolitické katolické církvi vztahuje k jejím veřejným prohlášením. Podle něho by se neměla vyjadřovat k politicky kontroverzním otázkám, například k pomoci uprchlíkům nebo k názorům na prezidenta. Škodí Miloš Zeman této zemi? I kdybych si to myslel, říká kardinál Duka, nemohu to říct na veřejnosti, protože katolická církev není politická strana.

Kdykoli bude mít katolická církev k politice co říct z hlediska svých náboženských pravd, musí do veřejného prostoru, i radikálně, vstoupit – jejím posláním je přece hlásat evangelium

Tato úvaha je chybná. To, že katolická církev není politickou stranou, neznamená, že se stáhne z politicky sporných oblastí a bude se v nich cenzurovat. Kdykoli bude mít k politice co říct z hlediska svých náboženských pravd, musí do veřejného prostoru, i radikálně, vstoupit – jejím posláním je přece hlásat evangelium. A toto „hlásání evangelia“ může mít někdy politický rozměr. Tím se nestává „politickou stranou“ ani „platformou politického programu“.

To, co katolická církev říká, legitimizuje hájení náboženských pravd, nikoli hlasů ve volbách ani reálnou politiku. Jedině vstupováním do veřejného prostoru svými náboženskými pravdami může hrát pozitivní roli ve společenské demokratické debatě a obohatit ji. Stáhne-li se, pak do svého soukromého světa, místo aby nesla odpovědnost za věci veřejné, a podléhá úpadkovému trendu současných demokracií – poklesu zájmu o věci veřejné a privatizaci politiky. Hájí snad primas český něco takového?

Pravicový program

Měla katolická církev mlčet ke komunistické diktatuře? To byla navýsost politická věc, a katolická církev, která si chtěla zachovat tvář, musela protestovat. Kardinál Duka byl v té době disidentem – měl se stát politickým konformistou? Podobných témat je více, nejen otázka protestu proti diktatuře.

Kardinál Duka sice tvrdí, že katolická církev není politickou stranou, ale představuje pravicový program

V současnosti patří mezi témata, ze kterých se katolická církev nemůže stáhnout, má-li zůstat věrna vlastním zásadám evangelia, nejen uprchlická krize, ale i role prezidenta Zemana v české společnosti. Církev není politickou stranou. Nehlásá žádný politický program, ale to, co považuje za pravdu z hlediska svého náboženského pohledu na svět. A právě v tom tkví zásadní problém kardinála Duky.

Jeho rozvážná slova o uprchlické krizi totiž má vyslovovat předseda vlády, ministr vnitra nebo prezident republiky, tedy politici. Znamenají totiž politický program, a spíše pravicový – má uklidnit, zahnat pocit ohrožení a rozumně se zasazovat o stabilizaci krize v Sýrii, Iráku či Libyi. Kardinál Duka sice tvrdí, že katolická církev není politickou stranou, ale představuje pravicový program.

Evangelium a uprchlická krize

Tento program ale nesouvisí s tím, co katolíci chápou pod pravdou evangelia. To totiž hlásá lásku k bližnímu, a z hlediska Bible jím uprchlík je par excellence. V Novém zákoně se totiž například píše, že u Posledního soudu budou lidé rozděleni podle toho, jestli pomohli uprchlíkovi: „Byl jsem na cestách a neujali jste se mě, byl jsem nahý a neoblékli jste mě, byl jsem nemocný a ve vězení, a nepřišli jste ke mně.“ Tak prý bude hovořit Bůh k odsouzeným k záhubě.

Představitelé naší katolické církve by si měli položit otázku: Nakolik jsme dokázali naplňovat pravdu evangelia v kontextu uprchlické krize?

Katolická církev skutečně není od toho, aby vytvářela politický program – kázání se nesmějí změnit v politická školení. Právě to ji činí svobodnou, aby mohla hlásat lásku k bližnímu a jít příkladem. Katolická církev nesmí lustrovat uprchlíky podle jejich původu, vyznání a možného příklonu k extremismu, nemusí, ani nemůže stabilizovat Sýrii a Libyi, protože nedělá politiku. Proto může obejmout uprchlíka, jak to učinil papež František.

Představitelé naší katolické církve by si měli položit otázky: Nakolik jsme dokázali naplňovat pravdu evangelia v kontextu uprchlické krize?Nakolik jsme se pouze přimkli k pravicovému politickému programu? Nakolik se v této souvislosti česká katolická církev stává pravicovou politickou stranou?