Kapitola 61. Deset front, na nichž pácháme sebevraždu

K záchraně západní civilizace před krachem je třeba naučit se rozlišovat mezi tvořivostí a ničivostí, a to v deseti oborech zároveň.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, Richard Cortés, iPhone4Česká pozice

Svoboda tvořit neznamená neomezenou možnost dělat, co chceme. Znamená jen svobodnou volbu mezi tím, co chceme, a tím, co musíme či co je třeba. Na tuto volbu můžeme reagovat buď poddaností svému chtění a pohodlným neděláním ničeho potřebného, nebo překonáváním překážek a trochou namáhavého a pokorného dělání čehokoli, čím nám osud zatarasí cestu k chtěnému.

Překonáváním překážek a děláním něčeho, co nechceme, ale musíme, získáváme dovednosti k tomu, co chceme, ale dosud jsme nemohli. Čím víc si zvykáme dělat, co nechceme, tím víc nechtěných činností dokážeme přeměnit v chtěné.

Zanedbání růstového nastavení mysli

Jak praví americké přísloví: „Zkušenost je to, co získáme, když nezískáme to, co chceme.“ Je to vlastně moderní překlad starého přísloví židovského: „Když nemůžeš, co chceš, musíš chtít, co můžeš.“ To je možná ze všech praktických moudrostí ta, která civilizaci bílého muže nejvíc pohání k tvoření, nacházení nových cest, oborů, vynálezů, produktů, řešení, způsobů jednání. Trénuje nás v onom „růstovému nastavení mysli“.

A naopak, čím míň se nutíme k činnostem nechtěným, ale potřebným, tím míň nám zbývá činností chtěných. Až nakonec mezi tisíci věcmi, které víme, že nechceme, nebudeme vědět, co chceme. Do tohoto stavu se civilizace bílého muže pomalu přivádí. Příčinou je pohodlnost a snadnost, brané jako samozřejmost.

Západní civilizace chřadne, protože zanedbává trénink růstového nastavení mysli

Západní civilizace chřadne, protože zanedbává trénink růstového nastavení mysli. Přesněji řečeno, má nastavenou mysl na automatický, samozřejmý a nekonečný růst svého pohodlí a ekonomického i společenského úspěchu, aniž by o něj musela usilovat růstem svých dovedností. Čím dál víc dělá jen to, co chce a na co se nemusí namáhat a uskrovňovat. Všechno, co vyžaduje námahu a uskrovnění, přenechává jiným, aby to dělali za ni a pro ni. Ty jiné pak nechává pěstovat si ono růstové nastavení mysli, které sama ztrácí.

Proměna západní ekonomiky

V minulých 20 letech nechaly USA zaniknout 36 procent svého výrobního průmyslu, který převzala Čína. Ta a Indie, Brazílie a kdovíkdo další přebírají někdejší výlučné dovednosti evropského textilního, obuvnického, hračkářského, strojírenského, chemického či optického průmyslu. Tím se západní ekonomika proměňuje z někdejšího geniálního vynálezce a výrobce užitečných věcí ve směnárníka neproduktivních služeb všelijakých sociologií, politologií, psychoterapií, alternativních terapií, poradenství, managementu, PR, marketingu, seberealizace, sebeaktualizace, sebekrášlení, asertivity, koučingu a instruktáží, jak být těmi nejlepšími samými sebou, aniž bychom museli něco užitečného umět.

Naše ekonomika stojí na tom, že jeden druhému stříháme vlasy. Už i ty nůžky a hřebínek však vyrábí někdo jiný. Ze všeho nejlíp se živíme převáděním bohatství od klesajícího počtu tvořivých a produktivních občanů na rostoucí množství neproduktivních byrokratů. A udržováním pohodlného života stále rostoucí zadlužeností.

Dovednosti jsou dnes natolik bohaté a košaté, že je žádný jednotlivý člověk nedokáže obsáhnout ani v povrchních obrysech

Ekonomický krach, který už na nás číhá za každým rohem, je jedna z front, na nichž civilizace bílého muže páchá sebevraždu pomalým krvácením. Zatím ještě téměř či zdánlivě bezbolestným, neboť zmírňovaným anestézií neinformovanosti, dezinformovanosti, přeinformovanosti trivialitami, nevěřícnosti, lhostejnosti a pídění se po snadno nabytých požitcích a rozkoších. Jeho výsledkem je ztráta historického kontextu, sebevědomí, pudu sebezáchovy a motivace k tvorbě a její údržbě a obraně.

Schopnost rozlišování

Těch front, oborů či resortů je deset. Vedle fronty ekonomické také finanční, politická, vojenská, právní, duchovní, kulturní, informační, vzdělávací a demografická. Všechny se dají vysledovat v historii každého krachu všech předchozích civilizací. Leckdo si už začíná tu a tam všímat některých detailů jedné, druhé či několika.

Málokdo však vnímá hlubokou propojenost všech a jejich vzájemné doplňování a posilování. Ty jsou tak důkladné, že k záchraně civilizace před krachem nestačí bránit tu či onu frontu jednotlivě, musejí se bránit všechny zároveň. K tomu se musejí rekrutovat všechny dovednosti všech oborů vědění, které za ta staletí bílý muž vytvořil. Ty jsou dnes tak bohaté a košaté, že je žádný jednotlivý člověk nedokáže obsáhnout ani v povrchních obrysech.

K zapojení a koordinaci všech je třeba v nich všech pěstovat jasnozřivou schopnost rozlišování. Ne mezi pravdou a bludem. Ty dokáže každý vykládat po svém, shoda je v nich těžko dosažitelná a válek se jejich jménem jsme vybojovali už dost. Pravdu má, kdo vítězí. Rozlišování musí být důsledně mezi tvořivostí a ničivostí. Ty jsou obecně poznatelné, měřitelné a ověřitelné. V těch se všechny obory musejí umět vzájemně kontrolovat.

A my si na celou desítku posvítíme.

Počet příspěvků: 3, poslední 30.1.2012 11:54 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.