Kapitola 53. Posun judeofobie od pravice k levici

Politická levice potřebovala Židy jako symbol obětí pravicového extremismu. Jakmile se stali schopnými sebeobrany, ztratili pro ni význam.

Benjamin Kuras 30.11.2011
Ředitel pařížského sociologického a politologického ústavu Centre National de la Recherche Scientifique Pierre-André Taguieff se specializuje na analýzu okrajových či extrémistických idejí a hnutí, pravicových i levicových. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Ředitel pařížského sociologického a politologického ústavu Centre National de la Recherche Scientifique Pierre-André Taguieff se specializuje na analýzu okrajových či extrémistických idejí a hnutí, pravicových i levicových. | foto: Česká pozice
Ředitel pařížského sociologického a politologického ústavu Centre National de la Recherche Scientifique Pierre-André Taguieff se specializuje na analýzu okrajových či extrémistických idejí a hnutí, pravicových i levicových.

Ředitel pařížského sociologického a politologického ústavu Centre National de la Recherche Scientifique (CNRS) Pierre-André Taguieff se specializuje na analýzu okrajových či extrémistických idejí a hnutí, pravicových i levicových. A zaznamenává, jak kousek po kousku kontaminují myšlení francouzských „mainstreamových“ intelektuálů. Nejnápadnější – a podle něho pro osud západní demokracie akutně nebezpečné – je oživení antisemitismu, který Taguieff přejmenovává na „judeofobii“.

Termín antisemitismus považuje za nepřesný, matoucí a nepostačující, neboť pochází z 19. století, kdy byli Židé vnímaní jako rasa. Proti tomuto označení se ostatně rádi ohrazují novodobí judeofobové argumentem, že antisemitou nemůže být člověk, který sympatizuje s Araby, a tudíž semity jako rasou. Taguieffova definice judeofobie ke klasickému antisemitismu přidává dvě formy antižidovství: antisionismus a antijudaismus.

Antisionismus a antijudaismus

Antisionismus je politický názor posuzující Izrael přísnějšími měřítky než jiné státy. Rád předstírá, že jeho kritika nijak nesouvisí s tím, že Izrael je stát židovský, nýbrž s tím, že se chová nespravedlivě. Zároveň však odsuzuje i Židy v diaspoře za to, že Izrael hájí, ale na důkaz absence protižidovských předsudků se kamarádí s Židy, kteří jej odsuzují. Taguieff nachází jeho přítomnost ve většině médií, na univerzitách a u levicových politiků.

Antisionismus rád předstírá, že jeho kritika nijak nesouvisí s tím, že Izrael je židovský stát, nýbrž s tím, že se chová nespravedlivě

A dokumentuje stále častější případy mediálních výmyslů zveličujících nebo přímo falšujících informace proti Izraeli. Extrémním, ač stále častějším projevem je označování Izraele za stát rasistický či dokonce nacistický a izraelských politiků za válečné zločince. S tím jsou spojené bojkoty izraelských výrobků nebo izraelských vědců na evropských univerzitách a sympoziích. Vyhraněným, ač nakonec nevyhnutelným důsledkem antisionismu je delegitimizace Izraele jako židovského státu.

Antijudaismus rád argumentuje tím, že nemá nic proti Židům jako etniku či rase, nýbrž jen proti Židům, kteří praktikují judaismus nebo se jím řídí. Za jeho určující aspekty považuje negativa, jako je vášeň k penězům, lichvaření, rasová výlučnost a povýšenost, záludnost, spiklenectví na ovládnutí ne-li celého světa, pak přinejmenším médií, finančnictví, politiky, kultury a ekonomiky. Tyto aspekty, údajně obsažené v „judaistické“ literatuře, například ve Starém zákonu či Talmudu, však nakonec nachází i u Židů, kteří s judaismem nemají nic společného, jako jsou židovští komunisté.

Úbytek Židů ve Francii

Všechny tři projevy judeofobie byly do poloviny 20. století ztotožňované výlučně s extrémní pravicí, čili (pro účely tohoto dělení) s šovinistickým nacionalismem, nacismem a fašismem. Antijudaismus doutnal v některých kruzích křesťanských, ale i všeobecně antináboženských a zažil koncem minulého století oživení v nacionalistických stranách, z nichž nejvýraznější v celé Evropě byla Le Penova Národní fronta.

V minulých 20 letech však judeofobie postupně přesídlila do politické levice. Pravice se jí naopak zbavuje, jak dokazuje vyloučení antižidovských projevů z Národní fronty po převzetí jejího předsednictví Le Penovou dcerou.

Všechny tři projevy judeofobie – antisemitismus, antisionismus a antijudaismus – byly do poloviny 20. století ztotožňované výlučně s extrémní pravicí

U evropských, a především francouzských židovských intelektuálů, tradičně vesměs tíhnoucích k liberalismu a sociální demokracii, to zaselo politický zmatek, z nějž se velice pomalu začínají vzpamatovávat. Po zjištění, že jejich dřívější intelektuální spojenci se obracejí proti nim a vytvářejí naopak spojenectví s extrémními formami islámu.

Odtud zadními vrátky přichází judeofobie takové síly, jakou Evropa nezažila od porážky nacismu, a před níž je evropské vlády a bezpečnostní struktury přestávají být schopné bránit. Ve Francii je výsledkem za uplynulá dvě desetiletí stotisícový, téměř 20procentní úbytek Židů, většinou emigrací do Izraele.

Symbol bezmocných obětí

Politická levice, snaží se zkoprnělým francouzským Židům vysvětlit Taguieff, potřebovala „své“ Židy jako symbol bezmocných obětí pravicového extremismu. Jakmile se stali svébytnými a svémocnými činiteli schopnými sebeobrany, ztratili pro ni význam a musela si hledat nové bezmocné oběti pravicové perzekuce. Za ty si vybrala Palestince, potažmo „imperialismem utlačovaný“ islám.

Izrael, potažmo Židé, se jí automaticky proměnili v extrémní pravici fašistického ražení. Tak se Taguieffovi intelektuální levice proměnila v Židům nepřátelský „islamisticko-komunistický blok“. A od něj si v roce 2009 vysluhuje nadávku „semitofilský reakcionář“ (reactionnaire philosémite).

Ke své práci v CNRS, univerzitním přenáškám a publikacím křesťan Taguieff přibírá poradní funkci ve Federaci francouzských židovských organizací (CRIF). Tápajícím francouzským Židům a demokratické pravici se stává politickým majákem v tisícistránkových spisech La nouvelle judéophobie (2002) a La nouvelle propagande antijuive (2010). Do těch se začteme v další kapitole.

Počet příspěvků: 2, poslední 29.11.2011 12:28 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.