Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Diskuze

Kapitola 47. Vystřízlivění z marxismu

Z myšlenkových úchylek, iracionality a utopických sebeklamů se vyvinula dnešní antiracionální politická korektnost.

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Geralt

23. 10. 2011 0:24
Marx
S Marxem to je složité. On nejdříve poměrně dobře z pozice liberála popsal fungování společnosti, ekonomiky, ale pak navrhl nestoudné řešení: třídní boj. Komunismus je v podstatě do absurdity dovedený liberalismus. U Marxe dost záleží na tom, která díla čtete. Marx poměrně dobře ukazuje, jaké důsledky na společnost měla hospodářská politika tzv. laissez faire (nechat být) v 18. a 19. století. To nebyla liberální ekonomika. Naopak, v té době přicházela státem (!) diktovaná opatření, jako patenty, průmyslové vzory, autorská práva a další vymoženosti, které ubírali trhům svobodu a majetným pomáhali udržet jejich postavení omezením konkurence. Stát tak ne, že nezasahoval do hospodářství, ale naopak pomáhal "velkokapitálu". Tak začalo období bohatnutí bohatých a chudnutí chudých a tvorba monopolů (kterým se na svobodných trzích těžko vzniká a lehce zaniká). Dobře tuto situaci analyzují i další myslitelé, např. Walter Eucken (Zásady hospodářského řádu), kteří poukazovali na škodlivé působení monopolů na svobodu lidí. Svým způsobem je logické, že se někteří jako Marx postavili proti buržoazii a chtěli budovat stát, který bude stranit dělníkům. Liberální kapitalismus, který podle Jana Pavla II. měl být na vzestupu, vlastně ještě nikdo pořádně nevyzkoušel. Snad se k němu přiblížili v poválečném Západním Německu, když de facto odmítli Marshallův plán, centrální řízení a diktát mocností a L. Erhard v co možná největší míře prosadil učení právě W. Euckena a spol. (pod názvem sociálně tržní hospodářství). I oni však neměli na to, aby v době módy centrálního řízení a intervencionismu zrušili státem vyplácené starobní důchody a další asociální prvky podporucící závislost lidí na státu a škodícíh ve výsledku stejně, jako soukromé monopoly.
0 0
možnosti

16. 10. 2011 9:45
Marxismus je zločin.
Pokryt pozlátkem tzv. sociální spravedlnosti vždy v dějinách vedl k nastolení těch nejstrašnějších a nejbrutálnějších režimů, počínaje Stalinem, pokračujíce Kim-Ir-Senem, Pol Potem a Lukašenkem.Marxismus a jeho fáze komunismus vždy byly a budou zločiny proti lidskosti. Bez výjimky a vždy znamenají bití, mučení, vraždění a věznění nevinných lidí, kteří se dopustili jen jediného zločinu - touhy po svobodě.Za svoji propagaci režimu vedoucího k třídní nenávisti (ano, to je marxismus! Třídní nenávist, třídní boj!) si teď za trest pověste nad svůj počítač velikou fotografii Milady Horákové a fotografie dalších 50-60 miliónů lidí, vyvražděných Stalinem, Kim-Ir-Senem, Pol Potem, Yeng Sarim a dalšími Vašimi soukmenovci.(Peterczech, Česká pozice, 16.10.2011)
0 0
možnosti
Tučné písmo není argument.
Možná by bylo vhodné místo bojovných, leč bezduchých deklamací přečíst si znovu, co si o marxismu myslel kardinál Wojtyla, pozdější papež Jan Pavel II., o němž se všeobecně soudí, že značnou měrou přispěl ke konci východního bloku. Sina ira et studio. Přestaňte mistrovat, Milada Horáková byla levicová politička. Nad počítač si ji nedám, nástěnky (po vašem zřejmě zvyku) nedělám. Měl jste být na marxáku pozornější, Marxe vám zatajili, vy jste na to nepřišel, a teď se točíte jak veverka v kruhu a hryžete se do ocasu svých vlastních výroků, které nemají s Marxem nic společného. Snad se vám alespoň ulevilo, takto si anonymně zanadávat a pourážet.Ostatně - proti vaší argumentaci stojí i sám Raymond Aron, když říká, že despotismus byl často nastolen ve jménu svobody. Právě, ve jménu svobody! Ještě jednou? Despotismus byl často nastolen ve jménu svobody!
0 0
možnosti

Pepek_Vyskoc

15. 10. 2011 18:03
jedna poznámka
píšete ""Bohatí žádají svobodu, chudí spravedlnost"" svoboda sice nezaručuje spravedlnost, ale rozhodně není možná spravedlnost bez svobody...
0 0
možnosti
Skvělá poznámka.
Zlobívám v kavárně otázkou: "Umíte si představit společnost svobodnou, leč nespravedlivou?" Spolupřísedící vášnivě přitakávají. Pokračuji: "Umíte si představit společnost spravedlivou, leč nesvobodnou?" Nastává dlouhé, zamyšlené mlčení.Ano, máte stoprocentně pravdu, spravedlnost je koncept nadřazený, který v sobě zahrnuje svobodu jako podmínku nutnou, leč nedostatečnou.Spravedlnost je základní hodnota, kterou vyznává Orient (proto se Západ setkává s takovým nepochopením, když stále omílá cosi o svobodě, kterou jim tam chce exportovat).Stačí se podívat do biblické konkordance: "svoboda; svobodně; svobodný, svoboden býti" se naprostou většinou týká pouze zcela praktické problematiky služebnictva a jeho propouštění, a počet výskytů ve Starém i Novém zákoně dohromady je kolem 70.Naproti tomu "spravedlivě; spravedlnost; spravedlivý, spravedliv býti" čítá v nepřeneseném a neposunutém slova významu zhruba desetkrát tolik výskytů.Tolik poznámka ve smyslu frekvenční analýzy. Nepřeceňuji to, ale rozhodně to něco velevýznamného naznačuje. Rozhodně to alespoň mně podporuje tezi o superioritě spravedlnosti.Vyjití z Egypta, "osvobození od otroctví" (pokud se vůbec naše polistopadová situace dá alespoň vzdáleně k této situaci přirovnat) je proto tou nutnou podmínkou (je třeba "hnout zadkem", něco pro to udělat), ale vyjití samo není cílem (jinak by vyvedení lidu izraelského do pouště připomínalo pohádku o perníkové chaloupce: vyvést a zanechat). Vyjití z Egypta je nutné jako začátek procesu hledání spravedlnosti. Takže nyní jsme na poušti. To docela odpovídá. Vidí někdo cestu, kam dál? Mimochodem: nehodlá náhodou někdo nabídnout lidem zase nějakou fešnou sochu zlatého telete?
0 0
možnosti
Despotismus byl často nastolen ve jménu svobody.
Zlatá slova, obzvláště v dnešní době, kdy ze pojem "svobody" stal bezobsažnou mantrou! Připomeňme ale snad Sókratova slova, že "Bohatí žádají svobodu, chudí spravedlnost" - a jsme doma.Je jistě  záslužné, že "Raymond Aron byl jedním z mála francouzských intelektuálů, kteří už za studií prokoukli vady marxistického myšlení svých vrstevníků". Bylo by ještě záslužnější, kdyby Raymond Aron a André Glucksmann - podobně jako kardinálové Wyszynski a Wojtyla - dovedli prokouknout také klady marxistického myšlení. V současné době je zejména marxistická analýza předmětem celosvětového zájmu. Jen v Čechách se bude zase Marx zatajoval, cenzurovat a paskřivit? Vždyť ti všichni "roduvěrně pravicoví", co mají zkoušky z marxismu-leninismu a kdovíčeho ještě, snad ani netuší, že jim Marxe v jeho celistvosti zatajili - ? Proti čemu brojí nyní? Proti své nedovzdělanosti. Zde si dovolím nabídnout několik záplatiček:Kardinál Wyszynski tvrdil, že Marxův Kapitál prostudoval třikrát ... a uvědomoval si, že církev by měla spíše nabízet alternativy, než aby pouze napadala komunismus. (Luxmore & Babiuchová: Vatikán a rudý prapor, Praha 2003, s.131)Wojtylovy poznámky a články z té doby (pozn. pol. 50-tých let) obsahují množství odkazů na marxistickou analýzu, zejména na ty její prvky, které vzbudily pozornost příslušníků jeho generace. (Luxmore & Babiuchová, cit. d. s. 137)"Katolická sociální etika" přicházela s neobvyklým druhem polemiky. Namísto aby marxistické pojmy odmítl, poukázal Wojtyla na jejich původ v křesťanské tradici ... (Luxmore & Babiuchová, s. 138)»Uskutečňování sociální spravedlnosti je částí uskutečňování království Božího na zemi ... Ve jménu tohoto principu spravedlnosti má každá osoba nepopiratelné právo bránit to, co jí po právu náleží. To platí i o společenských třídách. V dobře organizované společnosti, která usiluje o obecné blaho, se konflikty mezi třídami řeší bez boje, pomocí reforem. Ale státy, v nichž vládne řád založený na individualistickém liberalismu, takovými společnostmi nejsou. Jestliže tedy vykořisťovaná třída nedosáhne mírovou cestou podílu na obecném blahu, na nějž má nárok, musí zvolit jinou cestu.« (Karol Wojtyla, Katolicka etika spoleczna, s.63-64)Wojtyla také upozornil na spojitost mezi komunismem a raně křesťanskou tradicí a jeden z oddílů svého textu dokonce opatřil podtitulem "Objektivní nadřazenost komunistického ideálu". Vysvětlil ale, že termínu užívá genericky k označení společného vlastnictví. Šlo o komunismus, který idealizovali filosofové už od dob Platónových, o "osvobození od nejrůznějších zel spojených s principem soukromého vlastnictví". Z patristické tradice a mnohasetleté existence mnišských řádů je patrné, že církev ideál komunismu uznává. Domnívá se však, že za současného stavu lidské přirozenosti každá snaha uskutečnit tento ideál ve světovém měřítku a zároveň zachovat naprostou svobodu každého jednotlivce narazí nutně na nepřekonatelné překážky. (Luxmore & Babiuchová, s.140)"V soudobém komunistickém hnutí církev vidí a uznává projev snahy o dosažení převážně etických cílů," napsal Wojtyla. "V encyklice Quadragesimo anno Pius Xi. píše, že kritika kapitalismu a odpor vůči systému, v němž skupina lidí vykořisťuje skupinu pracujících lidí, je nepochybně tím, co je na marxismu pravdivé. Přesto je církev přesvědčena o tom, že lze "osvobodit proletariát" a změnit společenský a ekonomický systém, aniž by bylo zrušeno soukromé vlastnictví. (Luxmore & Babiuchová, s.140)Marxistická a křesťanská etika představovaly "dva způsoby reakce na lidský úděl v kterékoli dimenzi". Principy a ideje, které bylo možno nalézt v marxistické etice, "jsou totožné s principy a idejemi etiky křesťanské, ale bez reference k Bohu, díky níž má křesťanská etika náboženský charakter .... V této oblasti jsou materialistické předpoklady marxistů nepochybně prodchnuty idejí spravedlnosti a tato idea získala marxismu mnoho stoupenců, kteří si uvědomovali, že stávající způsob rozdělování hmotných statků je nespravedlivý a škodlivý," upozorňuje Wojtyla.  .... Wojtyla se shodoval s marxisty v tom, že analýza příčin sociálního utrpení - práce, vlastnictví, rozdělování zboží - rovněž vede k pochopení dějin lidstva. (Luxmore & Babiuchová, s.142)Aron trvá na ověřování idejí v praxi a sledování jejich výsledků. A varuje před nekritickou vírou v laskavě znějící ideologie, neboť „despotismus byl často nastolen ve jménu svobody. Proto by nás zkušenost měla varovat, abychom strany posuzovali spíš podle jejich praktik než kázání.“ --- Když to někdo udělá, dopadne podobně jako Jan Pavel II:: "Komunismus se zhroutil, liberální kapitalismus byl na vzestupu. Skutečnost, že papež v Sollicitudo rei socialis označil obě ideologie za stejně mravně závadné, vyvolala v jistých kruzích na Západě pobouřené reakce." (Luxmore & Babiuchová, s. 435)
0 0
možnosti