Kampaň Me Too by se měla týkat spíše ženské práce než celebrit

„Proč může někdo někoho sexuálně obtěžovat? Protože se domnívá, že má dostatečnou moc, aby to nejen učinil, ale zejména se vyhnul trestu. A Harvey Weinstein, a v tom je dobrým symbolem současné kampaně Me Too, si myslel, že tuto moc má,“ říká americká feministka Cynthia Enloe.

Kampaň Me Too a sexuální obtěžování. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Kampaň Me Too a sexuální obtěžování. | foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice
Kampaň Me Too a sexuální obtěžování. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Může již několikaměsíční celosvětová kampaň proti sexuálnímu obtěžování #MeToo zlepšit postavení žen ve společnosti, nebo je honem na čarodějnice? Jsou mocný americký filmový producent Harvey Weinstein a ženy, jež ho obvinily ze sexuálního obtěžování, dobrými symboly útlaku žen? I na tyto otázky se pokouší odpovědět Cynthia Enloe, americká feministka a teoretička genderu, která loni v prosinci navštívila Prahu.

Cynthia Enloe, americká feministka a teoretička genderu.

ČESKÁ POZICE: Co si myslíte o kampani #MeToo?

ENLOE: Je dobře, že k ní došlo, a že o všem, co přináší, můžeme zase jednou veřejně hovořit.

ČESKÁ POZICE: Zamlouvá se vám její dosavadní průběh?

Kauza „Weinstein“ se týká všech žen, jejichž pracoviště se stalo „sexuálně“ toxické, otrávené

ENLOE: Jsem především ráda, že skandál mocného hollywodského producenta Harveyho Weinsteina překročil hranice Hollywoodu a světa celebrit. Obvykle by z takové věci byl několikadenní – zhruba dvoutýdenní – skandál v bulvárních médiích, nic víc. Kampaň #MeToo však řekla, že by u toho nemuselo, ani nemělo skončit, protože podstata kauzy Weinstein se vůbec netýká celebrit. A to je naprostá pravda.

Nemusí se týkat celebrit, pokud se smysluplně uchopí. Týká se práce jako takové, například v obchodních domech, nemocnicích, reklamních agenturách či v médiích. Jinak řečeno, kauza „Weinstein“ se týká všech žen, jejichž pracoviště se stalo „sexuálně“ toxické, otrávené.

ČESKÁ POZICE: Weinstein se stal toho všeho symbolem?

ENLOE: Ano, symbolem všedních životů žen vykonávajících všechnu možnou práci kdekoli na světě.

ČESKÁ POZICE: Je dobrým symbolem? Jinak řečeno, jsou jím i herečky, jako je Angelina Jolie, jedna z žen, které Weinsteina obvinily, nebo modelky, jako je Emily Ratajkowski, jež se ke kampani také přihlásila?

Ženy očekávají i to, že budou moci svou práci vykonávat s náležitým respektem vůči sobě, aniž by musely strpět, že je například filmový producent zamkne ve svém hotelovém pokoji. Mluvme o té věci právě takto, tedy jako o problému pracoviště.

ENLOE: Nechci mluvit o ženách-herečkách a ženách-modelkách…

ČESKÁ POZICE: O čem tedy chcete mluvit?

ENLOE: O zaměstnankyních, protože obě ženy, které jste zmínil, jsou v první řadě zaměstnankyně. Jistě, společnost je transformovala v celebrity, ale nezapomínejme, že jsou především zaměstnankyněmi. Mají svou práci, dělají ji a očekávají, že za ní dostanou řádně zaplaceno.

Očekávají ale i to, že ji budou moci vykonávat s náležitým respektem vůči sobě, aniž by musely strpět, že je například filmový producent zamkne ve svém hotelovém pokoji. Mluvme o té věci právě takto, tedy jako o problému pracoviště, protože jen pak si uvědomíme, že kampaň #MeToo se netýká, či by se alespoň neměla týkat, velkých jmen ze světa showbyznysu – týká se obyčejného pracoviště bez ohledu na to, že u známých hereček kampaň začala.

ČESKÁ POZICE: Začala u těch, o nichž si mnoho lidí řekne: Vždyť je to barterový obchod. Dali tělo, dostali práci. Tak to „tam“, v Hollywoodu, chodí…

ENLOE: To je mýtus, velice pohodlný a populární hollywoodský mýtus. Vypráví příběh o ženě, obzvlášť ze světa showbyznysu, ale třeba i ze světa byznysu, která se dere dopředu výhradně s pomocí svého těla.

ČESKÁ POZICE: Proč je to mýtus?

Velice pohodlný a populární hollywoodský mýtus vypráví příběh o ženě, obzvlášť ze světa showbyznysu, ale třeba i ze světa byznysu, která se dere dopředu výhradně s pomocí svého těla

ENLOE: Protože vedle některých žen, které tak jednat opravdu mohly a mohou, jsou i jiné – které byly pokořeny, zahanbeny, ale neodvážily se o tom, co se jim stalo, mnoho let promluvit, protože se bály. A také jsou tu ženy, které se dříve vzepřely, odmítly takové jednání, stěžovaly si, ale setkaly se s naprostým nezájmem, ne-li rozhořčením, a proto je ve filmové branži nenajdete.

ČESKÁ POZICE: Co bude výsledkem této kampaně?

ENLOE: Jinak řečeno, ptáte se mě, jestli věřím, že tato kampaň může být bodem zvratu.

ČESKÁ POZICE: Ano.

ENLOE: Nevěřím, že by jím mohla být. Kolik takových bodů zvratu už v minulosti bylo? Neměl jím třeba být aféra Dominiqua Strausse-Kahna? (Bývalý francouzský šéf Mezinárodního měnového fondu byl 14. května 2011 zatčen v New Yorku v souvislosti s obviněním ze sexuálního obtěžování pokojské v hotelu. Soud ho však zprostil viny – pozn. red.) Anebo snad jeho oběti nebyly stejně důležité jako ty dnešní?

Také jsou tu ženy, které se dříve vzepřely, odmítly takové jednání, stěžovaly si, ale setkaly se s naprostým nezájmem, ne-li rozhořčením, a proto je ve filmové branži nenajdete

Proč nebyla bodem zvratu třeba aféra Anity Hillové? (V roce 1991 tato advokátka obvinila tehdejšího kandidáta na soudce amerického Nejvyššího soudu Clarence Thomase ze sexuálního obtěžování, navzdory tomu ho Senát USA schválil – pozn. red.)

Na druhé straně však tato kampaň jistý efekt mít může – jako každá jiná v minulosti –, koneckonců jistý efekt má už teď. Řada žen, mladých i starých, vystoupila ze stínu a řekla: „Nikdy jsem o tom nemluvila. Je to tak ponižující vyprávět, jak si mě jednou šéf zavolal do kanceláře, a jak se tam ke mně choval. Ale teď jsem se rozhodla, že o tom přece jen poprvé promluvím.“ A toto gesto, které prolamuje mnohaleté mlčení, není natolik nepodstatné, jak by se na první pohled mohlo zdát.

ČESKÁ POZICE: Sama ale říkáte, že potenciálních bodů zvratu se v minulosti v této věci odehrálo mnoho, i kampaní…

ENLOE: A některých jsem se zúčastnila… Na začátku byla bitva o pojem „sexuální obtěžování“, která představuje základ všeho následujícího, včetně současné kampaně. Víte, kdy se bitva o pojem „sexuální obtěžování“ odehrála?

ČESKÁ POZICE: Nevím.

Kampaň Me Too jistý efekt má už teď. Řada žen, mladých i starých, vystoupila ze stínu a řekla: „Nikdy jsem o tom nemluvila. Je to tak ponižující vyprávět, jak si mě jednou šéf zavolal do kanceláře, a jak se tam ke mně choval. Ale teď jsem se rozhodla, že o tom přece jen poprvé promluvím.“ A toto gesto, které prolamuje mnohaleté mlčení, není natolik nepodstatné, jak by se na první pohled mohlo zdát.

ENLOE: V roce 1980. Skoro jako by se to stalo včera, že? Tehdy jsem poprvé slyšela, že někdo spojil ona dvě slova – sexuální a obtěžování.

ČESKÁ POZICE: Kdo to byl?

ENLOE: Feministická právnička. Hledala jsem někoho, kdo by pomohl mé kolegyni z univerzity, kterou sexuálně obtěžoval její šéf. A našla jsem ji a ona mi pomohla. Spojení těchto dvou slov bylo před skoro 40 lety absolutní novum. A tato právnička spolu s dalšími tehdy bojovala, aby se toto sousloví stalo součástí pracovního práva, aby se ženy měly jak bránit, pokud by se na svém pracovišti setkaly se sexuálním obtěžováním.

Ptala jsem se tehdy, co vlastně to sexuální obtěžování je, jak ho pro pracovní právo definovat A jak se pozná ten, kdo se ho dopouští. Vždyť to není flirt ani násilný sexuální útok. Je to něco mezi tím, ale co přesně? A jak se to „mezi“ pozná a jak to „mezi“ prokázat? Nebyla jsem si jistá a ani mé kolegyně, se kterými jsem o tom diskutovala. A vidíte, dnes je situace poněkud jiná.

Mluvím o tom, protože rok 1980 je úplný začátek a kampaň #MeToo není nic jiného než zatím nejnovější aktualizace toho, co v roce 1980 začalo, a je tudíž dosud dost mladé a bude se vyvíjet. Když se mě ptáte na #MeToo, musím mluvit o celém, již skoro 40letém procesu.

Na začátku byla bitva o pojem „sexuální obtěžování“, která představuje základ všeho následujícího, včetně současné kampaně

Téma se vždy na nějaký čas ve veřejném prostoru objeví, pak se z něj ztratí, a zase objeví. A byť okolnosti jeho objevení bývají neobyčejně rozmanité, myslím – a v tom je má naděje –, že kdykoli se to téma vynoří, další ženy se něčemu přiučí, ztratí něco ze svého strachu či se dokonce začnou více angažovat a začnou hovořit o tom, co se jim stalo.

ČESKÁ POZICE: Není v tom ale i problém? Třeba veřejně řeknou, že je jejich šéf sexuálně obtěžoval, ale nemusí to být pravda, a tmu to může zničit život.

ENLOE: To se stát může a v některých případech se i děje. Takovou námitku byste však mohl vznést vůči jakémukoli obvinění, nebo se pletu? Vždy přece kdokoli může být kýmkoli obviněn, že něco spáchal, a nemusí to být pravda. Proto je nesmírně důležité mluvit o právech obviněných a těmto právům vždy zcela dostát.

Nemůžete jen proto, že bojujete za něco, co považujete za správnou věc, pošlapávat práva obviněného. Nemůžete se zříct spravedlivého procesu a řádných procedur, a vypouštět jen běsy, nebo chcete-li, rozpoutávat hony na čarodějnice. Těžko lze něco takového obhajovat. Ale je to tento případ? Nemyslím si to.

Rok 1980 je úplný začátek a kampaň #MeToo není nic jiného než zatím nejnovější aktualizace toho, co v roce 1980 začalo, a je tudíž dosud dost mladé a bude se vyvíjet

Bylo by chybou se domnívat, že příliš velké procento žen si své sexuální obtěžování vymýšlí. Nemají důvod a myslím, že je taková myšlenka nebezpečným mýtem. A také si všimněte, že se nemalé procento mužů, kteří byli ze sexuálního obtěžování obviněni, k němu přiznalo.

ČESKÁ POZICE: Ale často hned podotknou, že to bylo dávno, že si to příliš nepamatují…

ENLOE: Nebo vysvětlují, že se to tak tehdy na těch místech dělalo, že to bylo normální či že to byl vtip. Prostě to zlehčují. Jistě, to je pravda. Ale znovu – nezapomínejme, že samotný akt vesměs připouštějí. Nemyslíte, že to stojí za zmínku?

ČESKÁ POZICE: Hlavně si myslím, že problémem je, že se kampaň #MeToo – přinejmenším v Česku, nevím, jak v USA – stala tématem středostavovských, dobře situovaných žen. Na periférii o této kampani v podstatě nikdo neví.

ENLOE: To ale neznamená, že tam sexuální obtěžování na pracovištích neexistuje. Pokud to trochu zkarikuji, můžu se zeptat: Copak neexistuje mnoho zaměstnankyň, které byly zneužity a jsou zneužívány svými šéfy v drůbežárně? A není jejich postavení mnohem horší než žen v showbyznysu? Vždyť tyto ženy nemají žádný hlas. Co mohou dělat?

Bylo by chybou se domnívat, že příliš velké procento žen si své sexuální obtěžování vymýšlí. Nemají důvod a taková myšlenka je nebezpečným mýtem. A také se nemalé procento mužů, kteří byli ze sexuálního obtěžování obviněni, k němu přiznalo.

Mohou sice přijít na personální oddělení své firmy a říct, že je jejich šéf sexuálně obtěžoval, ale co se stane? Vůbec nic, a budou to ony, nikoli jejich šéf, kdo s největší pravděpodobností skončí s postihem, či ztratí práci, protože „kazí“ partu, a získat jinou práci pro ně bude mnohem těžší, protože žijí na periférii, nikoliv v anonymním velkoměstě…

Jinak řečeno, v případě kampaně #MeToo mluvím o tom, že nejde o problém jen středostavovských, ale všech pracujících žen, ať žijí v metropoli nebo na sebevzdálenější periférii.

ČESKÁ POZICE: To, co popisujete, se ale neděje. Nevšiml jsem si, že by v Česku někdo mluvil v této souvislosti o ženách v drůbežárnách, byť to je nesmírně důležité.

ENLOE: Chce to čas. Odehrává se proces, který má vývoj. Už jsem si zvykla za ta léta, co žiji, že vše potřebuje čas. Buďme trpěliví.

ČESKÁ POZICE: Konec tohoto procesu je však v nedohlednu.

V případě kampaně Me Too nejde o problém jen středostavovských, ale všech pracujících žen, ať žijí v metropoli nebo na sebevzdálenější periférii

ENLOE: Ten proces ale přece nemůže skončit nikdy. O čem bychom dělali rozhovor, kdyby skončil, a řekli jsme si, že už jsme všechny bitvy vybojovali? Ale vážně, vždy bude co zdokonalovat. Ale řekla bych, a v tom je má naděje, že jde o proces, který má správný směr.

Je dobře, že stále více žen má odvahu prolomit mlčení a říct, že chtějí být respektovanými zaměstnankyněmi, nikoliv pouhými objekty k uspokojování tužeb mužů. A je i dobře, že mnoho mužů si tento problém začíná uvědomovat a připouští jej a že si říkají: Sakra, nevěděl jsem, že moje kolegyně mají takové zkušenosti.

ČESKÁ POZICE: Jak se cítíte vy osobně? Myslíte si, že jste jako žena slabá, že nemáte ve veřejném prostoru hlas?

ENLOE: Jsem především velmi šťastná, že jsem řádnou profesorkou, což je jeden z důvodů, proč jsem už v roce 1980 mohla pomoci své sexuálně obtěžované kolegyni, jež byla jen hostující profesorkou, a proto ji její šéf mohl bez problémů vyhodit, zatímco já tehdy byla ve své práci strukturálně zajištěnější.

Je dobře, že stále více žen má odvahu prolomit mlčení a říct, že chtějí být respektovanými zaměstnankyněmi, nikoliv pouhými objekty k uspokojování tužeb mužů. A je i dobře, že mnoho mužů si tento problém začíná uvědomovat a připouští jej.

Odpověď na vaši otázku tedy zní: Necítím se ve veřejném prostoru slabá. Má síla ale nespočívá v mé osobní statečnosti. To je třeba dodat. Nejsem vůbec statečná – ve skutečnosti byla mnohem statečnější právě má sexuálně obtěžovaná kolegyně, která předtím dokázala čelit i Pinochetově diktatuře v Chile. Moje univerzita mi však poskytla na pracovišti větší bezpečí, a proto jsem mohla a stále mohu mluvit výrazně svobodněji. Slabost či síla ve veřejném prostoru je výsledkem pozice na vašem pracovišti.

ČESKÁ POZICE: „Utekla“ jste od otázky sexuálního obtěžování k otázce moci…

ENLOE: A to přesně chci říct.

ČESKÁ POZICE: Že sexuální obtěžování je problémem moci?

ENLOE: Samozřejmě. Sexuální obtěžování se netýká sexu, ale moci. Položte si totiž jednoduchou otázku: Proč může někdo někoho sexuálně obtěžovat?

ČESKÁ POZICE: Proč?

ENLOE: Protože se domnívá, že má dostatečnou moc, aby to nejen učinil, ale především se vyhnul trestu. A Harvey Weinstein, a v tom je velmi dobrým symbolem současné kampaně, si myslel, že tuto moc má. A domníval se správně, opravdu takovou moc měl.Všichni v jeho okolí včetně jeho bratra věděli celou tu dlouhou dobu, co dělá, ale nikdy nic neřekli.

Moje univerzita mi poskytla na pracovišti větší bezpečí, a proto jsem mohla a stále mohu mluvit výrazně svobodněji. Slabost či síla ve veřejném prostoru je výsledkem pozice na vašem pracovišti.

Tajili to a podporovali ho, protože si mysleli, že je pro ně velmi důležitý. Byl totiž tím, kdo drží peníze, a rozhoduje, kam půjdou. Proto si mysleli, že se nemohou starat o nějaké mladé začínající herečky, ale mnohem více potřebují svého Harveyho Weinsteina. Sami sice nikdy nemuseli žádného svého podřízeného obtěžovat, mohli být nevinní, navzdory tomu jsou součástí problému, protože nikdy svému Harveymu nezavolali a neřekli mu: „Chlapče, už dost! Nedělej to!“ Natož, aby zavolali nějakou úřední osobu.

ČESKÁ POZICE: V tomto smyslu tedy jediným důvodem, proč Weinsteina nyní všichni zavrhli, je, že ztratil moc...

ENLOE: Vždyť to tak je. Weinstein moc ztratil a i jeho bratr byl nakonec dotlačen k tomu, že musel veřejně říct: „Už s ním nemůžeme spolupracovat v jedné společnosti.“ Jeho postavení se stalo neudržitelným. A ztratí-li moc absolutní autorita, je i její pád absolutní. To se stalo Weinsteinovi.

ČESKÁ POZICE: Mluvíte-li o moci, je třeba říct, že muži jsou v průměru fyzicky silnější než ženy.

ENLOE: Je to tak důležité? Proč nejsou prezidenty kulturisté nebo příslušníci elitních jednotek? Řečeno jinak, nejsou podstatnější jiné zdroje moci než fyzická síla? Jistě, pokud nějaká žena ovládá aikido nebo jiné bojové umění a vy na ní na ulici zaútočíte, budete mít smůlu, dostanete naloženo.

Weinsteinovo postavení se stalo neudržitelným. A ztratí-li moc absolutní autorita, je i její pád absolutní. To se stalo Weinsteinovi.

Síla zaměstnavatele, konkrétního šéfa, nebo kohokoli, na němž jste závislý, však není daná jeho fyzickou převahou, ale strukturálními mocenskými vztahy. Je daná tím, že nikoliv vy, ale tento šéf může přijímat a propouštět zaměstnance, napsat doporučení, anebo ho také nenapsat, nebo dokonce napsat velice ošklivé „nedoporučení“.

Celé se to týká toho, že vám váš šéf může říct: „Nechceš zařezávat? Tak vypadni, ale nemysli si, že si ještě někde škrtneš.“ Nemůže být takový šéf z hlediska své fyzické konstituce obyčejný a slaboučký střízlík, kterému byste se na ulici vysmál? A uvědomte si: Jen málokdy takového člověka někdo uhodí, zpravidla ho neuhodí ani ten, kdo umí aikido a kdo ví co ještě.

ČESKÁ POZICE: Teď ale nemluvíte o ženách, ale obecně o zaměstnancích, zaměstnavatelích a moci. Vždyť já řádnou profesuru jako vy nemám, tudíž jsem ve veřejné sféře mnohem slabší než vy. Musím zařezávat, jak říkáte.

ENLOE: Může být. (smích) Uvědomte si však, že v průměru musí vzhledem ke svému postavení v zaměstnání mnohem častěji a více zařezávat ženy.

ČESKÁ POZICE: Neměli bychom rozlišovat dvě sféry – vámi zmiňovanou veřejnou, v níže je významná moc vyplývající ze strukturálních vztahů, a soukromou, ve které hraje fyzická převaha mnohem podstatnější roli? Muž může přijít domů a svou ženu zmlátit, protože je fyzicky silnější, zatímco žena až na výjimky nikoli.

Síla zaměstnavatele, konkrétního šéfa, nebo kohokoli, na němž jste závislý, není daná jeho fyzickou převahou, ale strukturálními mocenskými vztahy. Je daná tím, že nikoliv vy, ale tento šéf může přijímat a propouštět zaměstnance, napsat doporučení, anebo ho také nenapsat, nebo dokonce napsat velice ošklivé „nedoporučení“.

ENLOE: To je do jisté míry pravda, ale naslouchejme ženám, které byly subjektem domácího násilí. Jejich příběh je totiž nesmírně poučný. Co vesměs vyprávějí? Řekněme, že taková žena žije ve velkém městě, ve kterém může, stane-li se obětí domácího násilí, odejít do sociálního centra, do přístřeší, prostě na místo, kam může utéci a dostat náležitou pomoc. Jenže – a já ty příběhy znám, protože se v této oblasti pohybuji řadu let – i pokud taková žena azyl vyhledá, často se rozhodne vrátit domů k manželovi, který ji týrá.

Lidé, kteří v azylovém centru pracují, se jí obvykle zeptají, když jim o svém úmyslu vrátit se k manželovi řekne, proč se vrací tam, kde je týraná. A odpověď takové ženy bývá stručná: „Já musím.“ A když se jí zeptáte, proč „musí“, začne vyprávět: Nemám dost peněz, a proto si nemůžu najmout byt. Soudce nedá děti do péče mně, ale mému manželovi. Nic příliš neumím, s manželem jsme se vzali hned po střední škole nebo dokonce ještě na ní. Odejít nemůžu, protože se nedokážu o sebe ze svých příjmů postarat.

Dokonce i v soukromé sféře tedy jde především o strukturální mocenské vztahy, nikoliv o to, kdo je fyzicky silnější, byť síla jistou roli hrát může.

ČESKÁ POZICE: Má se o věci mluvit tak, že ženy jsou jen oběti?

ENLOE: Jak to myslíte?

ČESKÁ POZICE: Například zmíněná Angelina Jolie přijímala typicky sexualizované filmové role. Její mnohaleté veřejné vystupování z ní učinilo sexuální symbol, objekt mužské touhy. Máme se na ni tudíž dívat jako na oběť sexuálního násilí a symbol, nebo jako na někoho, kdo byl na jedné straně sexuálně obtěžován, ale na druhé straně celou svou profesní kariérou pomáhal strukturální nadvládu mužů ve společnosti legitimizovat? A Emily Ratajkowski je stejný případ, jen v modelingu.

Dokonce i v soukromé sféře tedy jde především o strukturální mocenské vztahy, nikoliv o to, kdo je fyzicky silnější, byť síla jistou roli hrát může

ENLOE: Může být, ale to, co říkáte, je metakomentář o vhodnosti symbolu, na němž je založená kampaň.

ČESKÁ POZICE: A také tím říkám, že Harvey Weinstein sice je symbolem ženského útlaku, ale už nikoliv řada hereček či modelek, protože jejich působení je z hlediska smyslu kampaně může být ambivalentní.

ENLOE: Proto jsem řekla, abychom se bavili o obyčejném pracovišti a o muži, který sice nevydělává velké peníze, nepatří k elitě a světu celebrit, ale je třeba předákem montážní linky v obyčejné továrně a sexuálně obtěžuje ženy, jež na jím řízené lince pracují a nemají vůči němu příliš šancí. Tak chci mluvit o kampani #MeToo.

ČESKÁ POZICE: Co je nejdůležitější udělat či na co se zaměřit, aby se sexuální obtěžování, a podmínky, jež ho umožňují, bylo možné odstranit?

ENLOE: Těžká otázka. Řada feministek říká, že je především třeba se zaměřit například na reklamní, pornografickou či filmovou branži, tedy na vše, kde je žena prodávána jako objekt mužské touhy. Má odpověď je mnohem prostší: zaměřme se na výchovu nedospělých dívek a chlapců.

Řada feministek říká, že je především třeba se zaměřit například na reklamní, pornografickou či filmovou branži, tedy na vše, kde je žena prodávána jako objekt mužské touhy. Má odpověď je mnohem prostší: zaměřme se na výchovu nedospělých dívek a chlapců.

Přítelkyně mi například vyprávěla, jak se snaží svého syna v teenagerovském věku systematicky naučit, že je důležité mít nejprve dobrou kamarádku, a až poté přítelkyni. To je moudré, protože taková výchova chlapce nabádá, aby se nejprve naučili v ženách rozpoznávat rovnoprávné kolegyně, kamarádky, s nimiž je zábava jít na koncert nebo do kina, a až poté v nich viděli potenciální přítelkyně.

Až bude mít chlapec, který se toto vše naučí, jednou přítelkyni, bude se k ní chovat jinak, mnohem lépe, více partnersky. Jeho vztah bude vyrovnanější. Myslím, že je to zajímá myšlenka a že by otcové její uskutečnění neměli nechávat jen na matkách, ale zapojit se.

ČESKÁ POZICE: Jak vychovávat dívky?

ENLOE: Je třeba je učit, že jejich postup v kariéře, ale i jinde, nezáleží na tom, jak vypadají, ale co umějí.

ČESKÁ POZICE: Jenže chodí do kina na hollywoodské filmy a listují módními časopisy…

ENLOE: To je pravda, řada z nich to dělá a začnou si myslet, že budou úspěšné, jen když se budou prezentovat tak, aby byly pro chlapce sexy. A to je pro dívky strašlivé.

ČESKÁ POZICE: Je správné pochválit malé dívky za jejich vzhled, říct jim, že jsou hezké?

Každá dívka chce vypadat dobře a je ráda, když ji někdo pochválí. Nesmí to ale být konec věty, jen její začátek. Je třeba říkat: Páni, tobě to dnes sluší, řekni mi, co jsi udělala, a jak? Problémem je, že u dívek je bohužel pochvala jejich vzhledu začátkem i koncem konverzace.

ENLOE: Samozřejmě, že je to správné. Každý, tudíž i každá dívka chce vypadat dobře a je ráda, když ji někdo pochválí. Nesmí to ale být konec věty, jen její začátek. Je třeba říkat: Páni, tobě to dnes sluší, řekni mi, co jsi udělala, a jak? Problémem totiž je, že u dívek je bohužel pochvala jejich vzhledu začátkem i koncem konverzace.

Se syny se mluví jinak. Zdůrazňují se aktivity, které dělají, jak jsou chytří a o čem přemýšlejí. Mluví se s nimi například o politice. Jenže dcery nejsou hluché. Slyší, že existuje rozdíl mezi tím, jak se rodič baví se synem a jak s dcerou. Slyší, že se u nich zdůrazňuje vzhled, zatímco u chlapců, že něco umějí. A výsledky jsou pak velmi smutné.

Cynthia Enloe (79)

  • Americká feministka a teoretička genderu.
  • Profesorka politických věd, většinu svého profesního života přednášela na Clarkově univerzitě ve Worchesteru, vystudovala na Kalifornské univerzitě v Berkeley.
  • Zabývá se například postavením žen na pracovním trhu či jejich situací ve válečných regionech.
  • Českou republiku navštívila v prosinci 2017. Přednášela na konferenci Gender Aspects of Middle Eastern Conflicts organizované Orientálním ústavem AV a Metropolitní univerzitou Praha.
  • Žádná její práce nebyla přeložena do češtiny, nejznámější je kniha Bananas, Beaches and Bases (1990).