Kaddáfí není věčný, možná už to ví

Důležitým indikátorem jeho konce je, že dva ze synů libyjského vůdce údajně navrhují přechod k ústavní demokracii. Bez otce.

Proti Kadáffímu, nebo proti rebelům? Situace v Libyi je jako na houpačce a diktátor v Tripolisu se zatím nevzdává, naopak. Útočí. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Proti Kadáffímu, nebo proti rebelům? Situace v Libyi je jako na houpačce a diktátor v Tripolisu se zatím nevzdává, naopak. Útočí. | foto: © REUTERSČeská pozice
Proti Kadáffímu, nebo proti rebelům? Situace v Libyi je jako na houpačce a diktátor v Tripolisu se zatím nevzdává, naopak. Útočí.

Kaddáfí to prý má spočítané, tvrdí svorně dva vlivní američtí kongresmeni, demokrat Richard Rubin a republikán Mike Rogers, v internetové verzi stanice Voice of Amerika. Je to poněkud odvážné tvrzení, přihlédneme-li k vývoji v Libyi v minulých dnech, i k tomu, že Američané dle Baracka Obamy vlastně ani nemají zájem na svržení Muammara Kaddáfího. USA primárně chránily (teď už se od libyjských břehů stahují) nevinné civilisty a plukovník K. se musí rozhodnout, jestli se moci vzdá, nebo ne. Zatím se nevzdává.

V Libyi je to v uplynulých týdnech jako na houpačce. Už už to vypadalo, že Kaddáfí padne, pak jako by povstal z popela a jeho jednotky hnaly rebely zpátky až do Benghází, povstalecké bašty na východě země. Na jistou porážku protikaddáfiovské klaky se nemohl dívat francouzský válečník Nicolas Sarkozy, a proto zpunktoval vojenskou koalici Západu a s leteckou podporou pro změnu tlačili rebelové provládní jednotky zpátky k Tripolisu. Kaddáfí měl opět na kahánku, říkalo se, že se opevnil ve svém tripoliském bunkru, když tu náhle jeho věrní spolu s dobře placenými žoldáky opět nutí povstalce ustupovat a opouštět již dobytá města a důležité ropné přístavy.

Když spojenci podnikali nálety pod vedením Američanů, rebelové hladce postupovali a Kaddáfího vojáci utíkali. Možná je to jen náhoda a za omezení náletů skutečně může špatné počasí, jak tvrdí NATO. Každopádně bez leteckých útoků aliance jsou povstalci jako školáčci, které zlý učitel žene s rákoskou zpátky tam, kam patří.

Ano pánové, tlak roste

Bez leteckých útoků aliance jsou povstalci jako školáčci, které zlý učitel žene s rákoskou zpátky tam, kam patří

Plukovník Kaddáfí je pod narůstajícím tlakem už skoro dva měsíce (když pomineme, že diktátor jeho formátu čelí tlaku úspěšně již téměř 42 let), přesto odolává. Rubin a Rogers se domnívají, že nakonec neodolá. Za důležitý považují fakt, že se proti němu spojila mezinárodní koalice na bázi rezoluce Rady bezpečnosti OSN i s jakous takous podporou Ligy arabských států. Podstatné je dle nich i to, že libyjského vůdce opustili ministr zahraničí Músá Kúsa a další prominenti režimu. Že USA zmrazily Libyi aktiva ve výši 30 miliard dolarů a příjem z exportu ropy se zastavil, jistě také hraje nějakou roli. Ale vážně si kongresmeni myslí, že Kaddáfí sedí ve svém bunkru a dumá, jesli má jeho vláda ještě nějaký smysl?

Diktátor, jehož mnozí považují za šíleného (vraha), se 1. dubna vysmál nabídce libyjské opozice na příměří a označil ji za šílenství. Rebelové přitom nejsou důvěryhodnými partnery k jednání nejen pro Kaddáfího, ale ani pro mezinárodní koalici. Co je to za sebranku? Bývalí Kaddáfího ministři, příslušníci Al-Kájdy, stoupenci Hizballáhu, Hamasu či jiných teroristických skupin v nesourodém mixu s nadšenci bojujícími za svobodu? A těm máme poskytnout své zbraně, ptají se na Západě? Raději ne! Pouze jim trochu pomůžeme ze vzduchu, bez dotyku. (Když Kaddáfí plamenně vysvětluje, proti komu bojuje, možná nemluví úplně z cesty.)

Ano, tlak na diktátora sílí. Ale mnohem důležitějším indikátorem jeho konce je spíše zpráva, s níž přišel list The New York Times. Nejméně dva ze synů libyjského vůdce údajně navrhují přechod k ústavní demokracii, který předpokládá konec vlády jejich otce. Předání moci by prý měl řídit Sajf Islám Kaddáfí. Asi nelze brát vážně formulaci „přechod k ústavní demokracii“, ale naznačuje to, že Kaddáfího klan není jednotný. Dva synové chtějí změnu mocenského systému, další dva jsou považováni za stoupence tvrdé linie.

Konec „vzteklého psa“ přijde spíše odtud, z vnitřku, než kvůli opatřením, jež zmiňovali pánové Rubin a Rogers.