Jiří Neužil: Jak se zkoumá rakovina v laboratořích, které nikdy nespí

Jaký je rozdíl mezi českým a australským vědeckým prostředím? „V Austrálii je větší férovost. Větší otevřenost. I když je to tam tvrdší.“

„Čtyřikrát ročně přejíždím. Nejsem v cizině jen chvíli na stáži, ale skutečně mohu velmi dobře srovnávat každodenní řešení problémů v obou zemích,“ říká vědec, jenž několik mladých českých vědeckých pracovníků a postgraduálních studentů přivedl i do aust | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy „Čtyřikrát ročně přejíždím. Nejsem v cizině jen chvíli na stáži, ale skutečně mohu velmi dobře srovnávat každodenní řešení problémů v obou zemích,“ říká vědec, jenž několik mladých českých vědeckých pracovníků a postgraduálních studentů přivedl i do aust | foto: © Griffith UniversityČeská pozice
„Čtyřikrát ročně přejíždím. Nejsem v cizině jen chvíli na stáži, ale skutečně mohu velmi dobře srovnávat každodenní řešení problémů v obou zemích,“ říká vědec, jenž několik mladých českých vědeckých pracovníků a postgraduálních studentů přivedl i do aust

Zkontrolovat rozjeté pokusy na australské Griffith University a odletět do Prahy, kde sídlí Biotechnologický ústav Akademie věd ČR. A naopak. Takový bývá jednou za čtvrt roku program profesora Jiřího Neužila, jenž vede dvě výzkumné skupiny: jednu osmičlennou nedaleko Brisbane a druhou desetičlennou v Laboratoři molekulární terapie v pražské Krči. Obě mají za cíl hledat léčiva proti rakovině; především proti nádorům prsu a rakovině poplicnice, jež vzniká kvůli vdechování azbestu a ve značném měřítku zabíjí obyvatele Austrálie i jiných zemí.

„Vést dvě skupiny na opačném konci světa je trošku složité, ale naučíte se to zvládat. Jsme denně v kontaktu. Jsem nositelem projektů, úkoly ideově distribuuji, řešíme, co bude kdo dělat tam a co kdo tady. Pokusy se doplňují, je to bezvadné. Časový posun devíti hodin umožňuje, že když jdou v Austrálii lidé spát, my jdeme do práce a opačně. A tak říkáme, že jsme laboratoř, která nikdy nespí. Stále se něco děje, projekty se obohacují,“ řekl ČESKÉ POZICI Jiří Neužil, který chválí i komunikaci a společné publikace „mezikontinentální“ spolupráce.

Griffith University patří podle žebříčku QS World Rankings mezi světovými univerzitami 368. místo. Profesor Neužil na ní působí již jedenáct let. Jeho tamní skupina se věnuje zejména buněčné biologii a myším modelům rakoviny, v laboratoři Akademie věd ČR dává větší důraz na molekulární biologii. Společným cílem je poznání molekulárních mechanismů apoptózy a výzkum mitokanů, což jsou látky vykazující protirakovinnou aktivitu prostřednictvím mitochondrií.

Porevoluční šok: Velmi pestrá laboratoř

V roce 1991 se mladý vědec, jenž vystudoval VŠCHT a získal kandidaturu v Akademii věd, dostal do Heart Research Institute volně afiliovaného s University of Sydney. „Bylo to skvělé, po socialismu úplně jiné. Přišel jsem do laboratoře, kde byli lidé z celého světa. Omlouval jsem se, že nejsem Australan, ale vlastně to bylo vnímáno jako pozitivní. Obohacující,“ říká Neužil, jenž v institutu působil sedm let.

Roku 1998 se s rodinou vrátil do Evropy, pracoval několik let v Mnichově a ve švédském Linköpingu, ale dcerám se pak zastesklo po Austrálii. „Nějaké věci v Česku nemohly pochopit. Třeba když byl hladomor v Somálsku, dělaly se tady vtipy o podvyživených lidech, zatímco v Austrálii se na ně vybíraly peníze... I to se od té doby změnilo. Teď jsme rozlítaní po celém světě. V Austrálii jsem už strávil celkem osmnáct let života,“ říká profesor, který má posledních šest let úvazek v Biotechnologickém ústavu i na Griffith University.

„Čtyřikrát ročně přejíždím. Jsem v Austrálii třeba 1,5 měsíce, pak v Česku. Víceméně je to vyrovnané. Žádám o granty tam i tady a můžu to porovnávat. Nejsem v cizině jen chvíli na stáži, ale skutečně mohu velmi dobře srovnávat každodenní řešení problémů v obou zemích,“ říká vědec, jenž několik mladých českých vědeckých pracovníků a postgraduálních studentů přivedl i do australské laboratoře, která má i obdobné přístroje jako ta pražská; případní příchozí se tak nemusejí ani dlouho zaučovat.

Austrálie? Je tvrdší, ale férovější.

Jaký je rozdíl mezi českým a australským vědeckým prostředím? „V Austrálii je větší férovost. Větší otevřenost. I když je to tam tvrdší – v Česku je to z určitého hlediska relativně stále měkké. V Austrálii panuje od počátku důvěra. Člověk, který přijde, nemusí zprvu dokazovat, že je důvěryhodný, ale když důvěru ztratíte, tak je velmi složité ji získat zpátky,“ tvrdí profesor Neužil a dokazuje to na grantových soutěžích.

„V Austrálii od počátku vládne důvěra. Ale když ji ztratíte, tak je velmi složité ji získat zpátky“„Mají velmi málo administrativy. Jakmile dostanu grant, což ale není jednoduché, mám velikou svobodu v bádání. Jsou tam především tříleté granty, hlavně od Australian Research Council (ARC), což je něco jako naše Grantová agentura ČR, která přispívá na různé obory, a National Health and Medical Research Council (NHMRC), jež financuje lékařský výzkum. A po roce vyplňuji kolonky, zda byly cíle splněny: ano, či ne. A pokud ne, vysvětlím proč. Zaškrtnete ano, a bylo splněno. Je to vše na základě důvěry,“ říká vědec, který ročně podává žádosti o pět až šest grantů a zpravidla se dvěma uspěje. Ke grantům se píše závěrečná zpráva.

A co se stane, když to není pravda? Když cíle nejsou splněny? „Nikdo si to netroufne nepřiznat. Protože jakmile se na to přijde – a časem se na to přijde vždy –, má dotyčný konec, v podstatě do konce života,“ tvrdí profesor. Vědečtí pracovníci v Austrálii se ovšem nemusejí starat o ekonomické detaily grantů – to je věc finančního oddělení.

Zájem o nádory poplicnice

Neužil se svými kolegy publikuje k tématu vývoje nových protirakovinných látek (zejména analogů vitaminu E, které jsou selektivně toxické vůči maligním buňkám) řadu odborných článků v časopisech Oncogene, Cancer Research, Clinical Cancer Research nebo Journal of Biological Chemistry. „Naším snem je článek v žurnálech Cancer Cell nebo Nature Medicine; něco zajímavého se snad i rýsuje. Když má laboratoř článek v časopise typu Nature, tak je posuzována jinak, ale to musíte mít nejen opravdu vynikající nápad, ale odvést i velice kvalitní práci,“ doplňuje Neužil.

„Náš výzkum dodává k tomu základnímu i přidanou hodnotu, protože může vést k přípravě protirakovinné látky“Rakovina je hrozbou obyvatelstva v civilizovaných zemích a stěžejní příčinou předčasných úmrtí. Pro vývoj nových léčiv ovšem vědci musejí pochopit mechanismus, proč a jak molekuly v rakovinných buňkách působí, či nepůsobí. Neužilovy skupiny zajímají zvláště buněčné mitochondrie – jasný základní výzkum. Vědci si pro studie vybrali rakovinu prsu, která je velmi rozšířená a jejíž některé typy jsou jen těžko léčitelné, a také mezoteliomální rakovinu (nádor poplicnice), neboť v Austrálii byl hodně těžen a zpracováván azbest, který ji způsobuje.

„Náš výzkum dodává k tomu základnímu i přidanou hodnotu, protože může vést k přípravě protirakovinné látky. Momentálně vyvíjíme látky proti karcinomu prsu s vysokou expresí onkogenu HER-2. V současnosti funguje prakticky jediný přípravek, Herceptin. Je to protilátka a léčba je strašně drahá – pro jednu pacientku vyjde na více než milion korun ročně. Máme látku, jež by spektrum léčiv mohla doplnit. Jsme ve fázi hledání investora,“ říká profesor, dle nějž se výhledově rýsuje i patent a případná spin-off firma.

Univerzitní profil profesora: 80-10-10

Na Griffith University mají zaměstnanci osobní profil rozdělen na tři segmenty: výzkum, výuku a servis (ten obnáší činnost v různých radách, komisích nebo v posuzování grantů). Neužil je především výzkumník, kolik toho tedy musí na univerzitě odučit? „Já mám uveden profil ,research intensive‘, takže ten podíl činí asi 80 procent výzkumu a po deseti procentech na výuku a servis,“ vysvětluje „pendlující“ profesor.

„Musíme pro naše dvě laboratoře sehnat peníze, je to tvrdé a náročné, ale zase jako vědci děláme to, co máme rádi.“Neužil učí předmět Molecular Medicine pro bakalářský cyklus, ve třetím ročníku vyzkouší tak osmdesát studentů. Studenti si studium platí, ale dostávají bezúročnou půjčku, kterou následně – jakmile získají zaměstnání a začnou vydělávat nad dané minimum – začnou splácet. I to je důvod, proč se od malička studenti učí odpovědnosti sami za sebe. „Třeba se tam minimálně opisuje, většina zkoušek je písemných. Když se na univerzitě zjistí, že někdo opisoval, student je z předmětu vyhozen. A musí si ho zapsat znova, tedy až za rok, a musí si ho znovu zaplatit. I napovídání se bere jako negativní,“ říká Neužil. Že mladý člověk neobchází systém a jde s tímto vědomím do života, má podle něj něco do sebe.

Ke své práci profesor Neužil podotýká: „Bojujeme o granty, jak se dá. Musíme pro naše dvě laboratoře sehnat peníze, je to tvrdé a náročné, ale zase jako vědci děláme to, co máme rádi.“ A vidí obrovský pokrok v české vědě od roku 1989: „Bylo to tehdy jako osvobození. Za dvacet let se to zlepšilo zásadním způsobem, i když zůstává spousta problémů: malé platy v české vědě saturované granty, malý počet grantových agentur, možnost žádat pouze o jeden grant u agentury GAČR, což je zcela absurdní.“

Obě své laboratoře na opačném konci světa – v pražské Krči a na Griffith University – hodlá rozvíjet dál. Do Brisbane létá s Korean Air (které nedávno koupily část ČSA), protože nabízejí nejkratší spojení na trati Praha-Brisbane. I tak je to deset hodin do Soulu, pak čekání šest hodin a ještě jeden osmihodinový let. Ale má to smysl. Na rozloučenou Jiří Neužil říká: „Nejlepší je vědět, že výsledky naší práce někomu konkrétnímu snad mohou pomoci. Zatím máme několik pacientů, kterým jsme prodloužili život a plánujeme klinické testy. Je to ale ještě dlouhá cesta.“

esterm :) zaujímavý a pekný článok.. 10:09 31.3.2013

Počet příspěvků: 1, poslední 31.3.2013 10:09 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.