Jiří Drahoš: Akademie věd se promění. Nejsme všichni stejně dobří, posílit musíme schopné.

Znovuzvolený předseda AV hovoří o proměnách vědy, jejím financování, co očekává od průmyslu a kam by měl směrovat podporu stát.

Jiří Drahoš řídí instituci od roku 2009. Mandát má do roku 2017. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Jiří Drahoš řídí instituci od roku 2009. Mandát má do roku 2017. | foto: © ČTKČeská pozice
Jiří Drahoš řídí instituci od roku 2009. Mandát má do roku 2017.

Jiří Drahoš (64) povede Akademii věd ČR (AV), nejvýznamnější výzkumnou instituci v zemi, až do roku 2017. „Nejsem přítelem revolucí, mám raději evoluce. Nemůžeme ale nereflektovat, že se společnost mění, že se mění struktura vědních disciplín a také, že nejsme všichni stejně dobří – to platí na Akademii věd ČR i jinde,“ říká profesor Drahoš v rozhovoru pro ČESKOU POZICI.

Za klíčový úkol považuje prosazení Strategie rozvoje, jež staví na trojúhelníku se třemi vrcholy: špičková technologie, hranice poznání a proměny společnosti a globální výzvy. Dokument počítá s devíti výzkumnými okruhy, které umožní užší spolupráci výzkumných týmů napříč ústavy, jichž je v AV celkem 53. Podle Drahoše to bude znamenat i určitou změnu systému práce a souvisí s tím i promyšlený návrh financování celé strategie.

ČESKÁ POZICE: Při svém jmenování na Hradě jste zmínil možnost vzniku fóra pro spolupráci s průmyslem. Jak bude vypadat?

DRAHOŠ: Úplně konkrétní ještě nebudu, ale mohu říci, že se na základě dohody s generálním ředitelem Siemensu ČR Eduardem Palíškem a rektory ČVUT a Univerzity Karlovy už delší dobu scházíme a věcně debatujeme, jak zlepšit spolupráci mezi akademickou a průmyslovou sférou v oblasti výzkumu a terciárního vzdělávání. Připravované fórum by se mělo skládat ze skutečných osobností, jež problematice výzkumu a vzdělávání rozumějí a jsou schopné vzájemně si naslouchat a dohodnout se v zájmu prosperity této země. Okruh dalších potenciálních členů fóra se rozšiřuje a já předpokládám, že v dohledné době přijdeme se společným prohlášením.

ČESKÁ POZICE: Co udělat pro to, aby firmy více spolupracovaly s Akademií věd a měly o její výzkum zájem?

DRAHOŠ: Prezident Svazu průmyslu a dopravy mi během své loňské návštěvy u nás řekl, že se na jakési akci svazu zeptal, kolik z přítomných podniků spolupracuje s ústavy Akademie věd, a že se podle jeho názoru zvedlo jen málo rukou. A moje replika byla: „Čí je to chyba?“ Není to třeba i tím, že svaz sdružuje – nebo na zasedání byly – zejména ty podniky, které dostatečně neinovují, a které tudíž nemají o spolupráci s Akademií věd, ale ani s vysokými školami zájem? Nedostal jsem uspokojivou odpověď. My přitom spolupracujeme s řadou firem, paradoxně to však nejsou velké, nadnárodní společnosti, ale jde o menší progresivní a velmi inovativní malé až střední firmy, třeba v oblasti biotechnologií. Proto stále opakuji: Když už chce stát dávat peníze do podpory firemního výzkumu, tak by měl právě tam a takovým firmám.

ČESKÁ POZICE: Státním nástrojem podpory pro vytvoření vazeb výzkumu s podniky měla být Technologická agentura ČR (TA ČR). Jak se podle vás za těch pár let existence osvědčila?

„Ve výzkumných okruzích záměrně nerozlišujeme mezi základním a aplikovaným výzkumem, ale snažíme se je více propojit“

DRAHOŠ: Pro mě je stále institucí, jež je hodně na začátku a jsou zde evidentní tlaky z různých stran ovlivnit její zaměření. Nemohu například nevidět snahu resuscitovat některé dřívější programy ministerstva průmyslu, které byly kritizovány už v minulosti a byly označovány za černé díry, v nichž mizí miliardy bez jakýchkoliv výsledků. Já mohu jen doufat, že Technologická agentura bude fungovat bez velkých zádrhelů – ostatně řada našich ústavů se úspěšně účastní v takzvaných Centrech kompetence a v dalších programech.

ČESKÁ POZICE: Na TA ČR bylo na přelomu roku podáno trestní oznámení, kvůli údajné korupci a grantům za 300 milionů korun. Zaslechl jsem i podezření, zda nemohlo jít o cílený útok ze strany Akademie věd...

DRAHOŠ: Ne, to musím důrazně popřít. S doktorem Richardem Pospíšilem, který oznámení podal, jsem mluvil až poté a ukázalo se, že je to jeho zcela soukromá iniciativa – nemá nic společného s tím, že pracuje ve Fyziologickém ústavu AV ČR. Ani teď nechci spekulovat, zda je jeho názor oprávněný, nebo ne. Má na něj právo, počkáme na výsledek šetření. Nebyla to tedy žádná akce ani vědecké obce, ani Akademie věd proti Technologické agentuře – já jsem se o ní ostatně dozvěděl až z článku na ČESKÉ POZICI a dalších médií.

ČESKÁ POZICE: Nastane v souvislosti s vámi tvořenou strategií v budoucím období nějaký posun ve spolupráci s vysokými školami a průmyslem?

DRAHOŠ: Doufám, že ano. Celá strategie je zaměřena na zvýšení výkonnosti AV; dnes se používá módní slovo excelence, čili na zkvalitnění výzkumu. Myslím si, že jsme dosud ne úplně optimálně využívali potenciál, jejž AV nabízí jako kompaktní instituce schopná řešit komplexní vědecké projekty. My sice máme 53 veřejných výzkumných institucí (v.v.i.) různé velikosti, ale při posledním podrobném hodnocení jsme zjistili, že máme v různých ústavech týmy, které mají k sobě svým zaměřením mnohem blíže než třeba k jiným týmům v rámci téhož ústavu. Proto bychom chtěli, aby lidé a týmy daleko více spolupracovali na jednotlivých výzkumných programech v rámci dílčích okruhů výzkumné činnosti.

Nemůže to logicky zůstat bez praktické odezvy: ve výzkumných okruzích záměrně nerozlišujeme mezi základním a aplikovaným výzkumem, ale snažíme se je více propojit. Jsem proto přesvědčen, že by to mělo přispět i k větší spolupráci s průmyslem, ale samozřejmě jen s tou jeho částí, která má zájem o skutečné inovace. Všichni dobře víme, že ne všechno, co firma považuje za inovaci, musí mít něco společného s vědou a výzkumem.

ČESKÁ POZICE: V rodící se novele vysokoškolského zákona se píše i o vzniku konsorcií, třeba škol s vybranými ústavy Akademie věd. Podporujete to?

DRAHOŠ: Před časem jsem v Senátu konstatoval, že novela neřeší to, co bychom v Akademii věd uvítali zejména. Nepostihuje totiž význam role veřejných výzkumných institucí ve vzdělávacím procesu. My máme v terciárním vzdělávání stále jakousi druhořadou pozici, která je závislá na ochotě děkana příslušné fakulty uzavřít s námi smlouvu, a tím formalizovat naši roli při výchově doktorandů. Jsme přesvědčení, že to je špatně, že to neprospívá kvalitnímu vzdělání studentů. Myslíme si, že právě v zájmu zvýšení kvality bychom měli mít možnost přímého školení doktorandů – konkurence je užitečná věc. Politicky je to ale obtížně průchodné, byť s tím část kolegů z vysokých škol nemá problém...

ČESKÁ POZICE: A ta eventuální konsorcia?

DRAHOŠ: Představa vzniku konsorciií AV a vysokých škol není nic zvláště objevného, navíc si nemyslím, že by kvůli tomu bylo třeba měnit současnou legislativu. V Senátu jsem také kritizoval snahu novelizovat zákon o veřejných výzkumných institucích, tedy konkrétně to, že by veřejné vysoké školy mohly zakládat v.v.i. – souvisí to myslím i s problémy resortních výzkumných ústavů, jak před časem psala ČESKÁ POZICE. Jedním z hlavních motivů je zřejmě snaha přesunout resortní ústavy někam jinam. I já jsem byl dotazován, jestli některé z nich nechceme do akademie. Řekl jsem rezolutně, že ne, že máme svých starostí dost.

Ale připadá mi naprosto nesmyslné, aby se vytvářely dvě kategorie v.v.i.: jednu by zřizoval stát a druhou pak školy. Věcně vzato, problém zřízení v.v.i. může i za nynější legislativy bez problému řešit ministerstvo školství jako organizační složka státu. Při úvaze o zřizování v.v.i. ze strany veřejných vysokých škol bych mohl stejně logicky požadovat, aby veřejnou vysokou školu mohla založit i veřejná výzkumná instituce. V této souvislosti připomínám, že se Akademie věd velikostí rovná středně velké, ale z pohledu výzkumu zcela špičkové univerzitě.

„Akademie věd se velikostí rovná středně velké, ale z pohledu výzkumu zcela špičkové univerzitě“

ČESKÁ POZICE: Akademie buduje dvoumiliardové centrum BIOCEV, vybere si brzy zhotovitele, ale staví i superlaser ELI za 6,7 miliardy korun. Právě nyní se podle našich informací domlouvá jeho překlenutí, phasing, do dalšího programového období EU. Máte s ním velké starosti?

DRAHOŠ: Neřekl bych, že ELI je v nějaké zvláště komplikované situaci. Je pravda, že to je projekt svou velikostí a „evropskostí“ nesrovnatelný s těmi ostatními, a navíc zahrnuje i více států – Rumunsko a Maďarsko –, takže se logicky od počátku objevuje poněkud více problémů. V Bruselu nyní probíhají jednání o takzvaném fázování projektu, tedy o přesunu části financí i termínu ukončení projektu do příštího programovacího období strukturálních fondů, konkrétně do konce roku 2017. Postoj Evropské komise (EK) je docela vstřícný, byť jednání ještě nejsou uzavřena.

V té souvislosti bych rád zdůraznil, že na zpoždění projektu se podepsalo i schvalování na úrovních Evropské komise a ministerstva školství – je ale fér říci, že ministerstvo fázování projektu plně podporuje. Další jednání s Evropskou komisí má být v březnu a tým ELI pro to připravuje velmi podrobný harmonogram. Nepřipadá mi opravdu nic zvláštního na tom, že takto unikátní projekt bude jako jediný z těch našich „velkých“ prodloužen.

ČESKÁ POZICE: Velkou otázkou je udržitelnost, třeba BIOCEV potřebuje asi půl miliardy ročně... Co říkáte na program národní politiky udržitelnosti?

DRAHOŠ: Myslím, že s tím přišel stát za minutu dvanáct, nebo možná spíše minutu po dvanácté. Naštěstí už se na tom pracuje. Představa, že by se měla tato centra živit zcela sama, je nereálná a nikdy to tak nebylo myšleno. Jsem proto rád, že to i řada úředníků konečně pochopila. Navíc jsem velmi zdrženlivý k financování z firemních zdrojů, protože vidím, jak malý zájem podniky mají a jak málo investují do výzkumu mimo oblast vlastního vývoje. V propozicích se říkalo patnáct procent, ale nevím, zda se to podaří. Strategie, jež zkombinuje národní, evropské a lokální a průmyslové zdroje by ale mohla udržitelnost vyřešit. Z mého pohledu to ale předpokládá určité navyšování v rozpočtové kapitole na vědu a výzkum. Celá strategie velkých center totiž vznikala za Topolánkovy vlády, kdy se počítalo s výrazným meziročním nárůstem. A někdo teď říká: „Vy jste si centra vymysleli, tak si je uživte.“ Minulá ani nynější vláda se tady nemůže zříci své odpovědnosti.

„Strategie, jež zkombinuje národní, evropské a lokální a průmyslové zdroje by mohla udržitelnost velkých vědeckých center vyřešit“

ČESKÁ POZICE: A co říkáte obavám v části Fyzikálního ústavu AV ČR (FZÚ), který laser buduje, ale který by při eventuálních potížích ELI mohl i finančně padnout?

DRAHOŠ: Fyzikální ústav je zaměřen primárně na fyziku pevných látek a výzkumný program, který bude řešit ELI Beamlines v Dolních Břežanech, se týká jen jeho části. Proto je přirozené, že většina ústavu se může cítit problémy spojenými s výstavbou ELI Beamlines ohrožena. My ale považujeme ELI Beamlines nejen za projekt Fyzikálního ústavu, ale celé Akademie věd. Navíc, a to je důležité zdůraznit, ELI Beamlines v Dolních Břežanech vytvoří po dokončení všech tří částí mezinárodního projektu ELI jednu panevropskou mezivládní výzkumnou instituci ELI-ERIC, jejímž členem nebude Fyzikální ústav, ale Česká republika. Ta se k tomuto členství zavázala v roce 2008. V tom je zásadní rozdíl ELI od všech ostatních velkých projektů, jako jsou BIOCEV, CEITEC v Brně a další.

Otázka zabezpečení udržitelného provozu ELI Beamlines je proto i problémem naší vlády. Považuji tudíž za nesolidní a nekorektní snahy zdůrazňovat, že je to pouze projekt FZÚ. Formálně ano, ale jinak jde o projekt, ke kterému se hlásí česká vláda. Akademie věd – i přes své finanční problémy – má samozřejmě finanční „pufr“, na rozdíl od ústavů, které by už propad v řádech desítek milionů korun mohl existenčně ohrozit, ale já rozhodně neříkám, že jsem takovou částku ochoten vytáhnout jen tak z portmonky; je to případný problém celé České republiky, se spoluzodpovědností vlády, Akademie věd i ministertsva školství.

ČESKÁ POZICE: Mluvíte o finančním polštáři. Napadá mne, zda existuje nějaký odhad majetku, který má Akademie věd jako celek? Včetně budov, přístrojů.

DRAHOŠ: Nikdy jsme odhad tržní hodnoty nemovitostí Akademie věd neprováděli. Když mluvím o pufru, nemyslím tím, že bychom automaticky plánovali prodávat budovy nějakých ústavů nebo třeba naše konferenční centrum v Liblicích. Nemá valný smysl něco prodávat, a snažit se tím „záplatovat“ díry v rozpočtu; to je zcela nouzové, nikoliv systémové řešení. Jsme si vědomi, že v Praze máme – ostatně stejně jako řada vysokých škol a dalších institucí – objekty, které mají svoji cenu, ale celkový odhad jsme opravdu neprováděli. Mimochodem: vláda nedávno rozhodla o vložení objektu v Hybernské ulici do majetku našeho Ústavu pro jazyk český AV ČR. Máme plány budovu renovovat a přemístit tam některé ústavy a archivy ze současných, zcela nevyhovujících prostor.

ČESKÁ POZICE: Hodláte rekonstruovaný zámek v Liblicích více využívat pro konferenční akce? Někdy jste kritiky vyzýváni i k jeho prodeji.

DRAHOŠ: Liblice mají velmi aktivní management a já bych rád podtrhl, že je nedotujeme žádnými penězi od státu, nedostávají z rozpočtu na vědu ani korunu. Patří pod naše Středisko společných činností, které má celou řadu vlastních aktivit, takže mohou jednu činnost dotovat jinou. Vývoj finanční bilance konferenčního centra Liblice je od ukončené rekonstrukce jednoznačně pozitivní. Pořádají se tam semináře, konference a řada dalších akcí a já doufám, že v rámci unijních projektů využijeme centrum ještě daleko více.

ČESKÁ POZICE: Vládní Rada pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI) nově schválila metodiku hodnocení vědy, M13. Jaké jsou k tomu vaše hlavní připomínky?

„Kafemlejnek je prostě principiálně vadný, protože hází do jednoho pytle instituce s různým typem financování“

DRAHOŠ:  Zdůrazním základní problém, který máme s jakkoukoliv metodikou tohoto typu neboli „kafemlejenkem“. Tento systém nás totiž nutí do zcela nerovné soutěže s vysokými školami. Školy nejsou financovány pouze z kafemlejnku, na rozdíl od AV mají i peníze odjinud. Mají například výzkumné pracovníky placené z prostředků na výuku, navíc mají zhruba 27 tisíc doktorandů, kteří nejsou sice z kafemlejnku placeni, ale vyrábějí do něj výsledky – střízlivý odhad je, že jde zhruba o dvacet procent všech výzkumných výsledků vysokých škol.

To není nic proti kvalitě výzkumu na VŠ, ale tvrdím, že kafemlejnek je prostě principiálně vadný, protože hází do jednoho pytle instituce s různým typem financování. Pro vysoké školy je to, co jim kafemlejnek namele, jen šlehačkou na dortu, zatímco pro Akademii je kapitola na VaV jediným zdrojem financí. Vedle této zásadní námitky považujeme změny, jež metodika 2013 přináší oproti té stávající, buď za prakticky nerealizovatelné, nebo vysloveně škodlivé...

ČESKÁ POZICE: Podle mých informací se rýsuje jisté napětí mezi Akademií a vysokými školami ve věci afiliací u článků; tedy určení, kam autor patří. Vnímáte to jako problém, když vznikají spory, zda daný výsledek patří ústavu AV nebo univerzitě?

DRAHOŠ: Ano, ale to je další problém spojený s kafemlejnkem. Ten vlastně nutí vědce k tomu, aby produkovali ne kvalitní výsledky, ale hlavně body a zase body, a to mnohdy opravdu za každou cenu. Jakmile se totiž kafemlejnek objevil, objevily se i podvody – lidé se  neoprávněně připisují na publikace, aby pro své instituce získávali peníze. Kafemlejnek vede až k neetickému chování – některé fakulty si kladou jako podmínku, že doktorandy, kteří pracují na našich ústavech a škola jim poskytuje pouze základní stipendium, nepustí k obhajobě, pokud nenapíší na své publikace i příslušnou univerzitu.

ČESKÁ POZICE: Nedávno uspěl matematik Eduard Feireisl v soutěži o pokročilý grant European Research Council (ERC). Zaujalo mne, když říkal, že na vědu je třeba se také zastavit, pořádně věc promýšlet a chvíli nepsat jen granty a studie...

DRAHOŠ: Profesor Feireisl má štěstí, které ale přeje jen těm vynikajícím a připraveným – připomínám, že v minulosti dostal od nás takzvanou Akademickou prémii, jejíž finanční výše je srovnatelná s prestižním ERC grantem, takže nemusí pořád shánět peníze na výzkum a může se opravdu zastavit a zamyslet...

ČESKÁ POZICE: Takový ERC grant ale dosud získali jen čtyři Češi!

DRAHOŠ: Na jedné straně mne těší, že jsou všichni z Akademie věd, ale celkově je to samozřejmě málo. Je zapotřebí naše vědce do těchto soutěží daleko více nutit, apelovat na ně, aby se o tyto granty ucházeli. Mimochodem, loňská úspěšnost v oné kategorii ERC grantů byla asi třináct procent, v Grantové agentuře ČR (GA ČR) to činí sedmnáct procent, tedy jen o málo víc.

ČESKÁ POZICE: Poslední dobou bylo vedení Grantové agentury ČR terčem kritiky, například kvůli pádu IT systému. Jste k agentuře také tak kritický?

„Navzdory některým – velmi nekvalifikovaným – hlasům nepochybuji o tom, že neuniverzitní výzkum má v tomto státě pevné místo“

DRAHOŠ: Grantové agentuře ČR vyčítám dvě věci. Jednak přetrvávající technické problémy; lidé si stěžují, že jejich elektronické systémy padají, nefungují korektně a tak podobně. To by sice měl být snadno řešitelný problém, ale bohužel z nějakého důvodu není a velice komplikuje život všem žadatelům o grant.

Daleko horší ale je, že vedení Grantové agentury před několika lety zavedlo některá pravidla, například financování mezd z grantů, ale i řadu dalších kroků, jež logicky musely vyústit v nedostatek financí a v následnou katastrofální úroveň úspěšnosti v soutěži. O tomto problému si cvrlikali všichni vědečtí vrabci na střeše a bylo jen otázka času, kdy k maléru dojde – zde vedení GA ČR strategicky zcela selhalo. Opatření, která se snaží zavést v této chvíli, jsou podle mého nesystémová a je to vlastně snaha o hašení požáru, který nejprve nechali řádně rozhořet.

ČESKÁ POZICE: V jaké kondici chcete za čtyři roky Akademii věd zanechat svému následovníkovi? Jak bude vypadat, když se opakovaně přetřásá otázka, zda má vůbec existovat?

DRAHOŠ: Chci, aby se dále zvýšila kvalita našeho výzkumu. K tomu má sloužit i zmíněná strategie, je to nicméně dlouhodobější proces. Nejsem přítelem revolucí, těch jsme si užili dost, mám raději evoluci. Nemůžeme ale prostě nereflektovat, že se společnost mění, že se mění struktura vědních disciplín a také to, že nejsme všichni stejně dobří – to platí v Akademii věd i jinde. Touto strategií bychom proto chtěli daleko více posílit schopné jednotlivce a týmy, aby mohli vybudovat širší a atraktivní výzkumné programy.

Takže pevně doufám, že na konci mého druhého funkčního období bude AV ve výrazně lepší vědecké kondici, než je nyní. A navzdory některým – velmi nekvalifikovaným – hlasům nepochybuji o tom, že neuniverzitní výzkum má v tomto státě pevné místo; a těší mě, že Akademie věd má podporu řady rozumných politiků i dalších osobností.

Počet příspěvků: 22, poslední 8.3.2013 06:35 Zobrazuji posledních 22 příspěvků.