Jen akademická svoboda zaručí posun vědy kupředu

Profesor Jan Svoboda, světově uznávaný biolog, který byl v roce 2015 zvolen zahraničním členem Akademie věd USA, se v rozhovoru věnuje virologii i tuzemské a světové vědě. Zamýšlí se nad významem vědy pro demokracii, potřebou nezávislých vědeckých institucí, angažovaností vědce ve společnosti a nad důležitostí tradice pro vzdělání.

Profesor Jan Svoboda, biolog. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Profesor Jan Svoboda, biolog. | foto: Foto Adrián ZeinerČeská pozice
Profesor Jan Svoboda, biolog. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Profesor Jan Svoboda, světově uznávaný biolog, který se zabývá buněčnou a virovou genetikou a nádorovými viry, v rozhovoru mimo jiné říká: „U nás zcela chybí to, co je běžné v v USA – vysoce kvalifikovaní vědci jsou schopní dělat ředitele velkého ústavu a přitom fungovat ve vědě.

Neexistuje, aby se ředitel domlouval s paní účetní, jak co zařídit. To jde automaticky. Nikoliv ředitel-manažer, ale vědec rozumí tomu, jak vytvořit badatelské týmy. U nás to tak často není. Zde si často management hraje samostatné hry, čímž vzniká pseudoaristokracie. V této věci se ještě máme co učit.“

ČESKÁ POZICE: Váš osud je spojen především s virologií, co vás k ní přivedlo?

SVOBODA: Od studentských dob mě zaujaly viry. Zejména proto, že některé z nich – říkáme jim nyní retroviry – asi za týden změní normální buňku v nádorovou. Když jsem začínal, byly nádorové viry zcela na okraji zájmu.

Od studentských dob mě zaujaly viry. Zejména proto, že některé z nich – říkáme jim nyní retroviry – asi za týden změní normální buňku v nádorovou.

Situace se dramaticky změnila začátkem šedesátých let, kdy Američané zavedli do nádorově virologického výzkumu metody buněčné kultivace opřené o vznik průmyslu dodávajícího nutné přípravky. U nás jsme tyto podmínky neměli a železná opona nám nedovolila nutné přípravky dovážet.

ČESKÁ POZICE: Na kterých objevech jste se podílel?

SVOBODA: Sám jsem se soustředil na vytvoření vlastního modelu umožňujícího klást si otázky a získávat odpovědi na základní charakteristiky chování retrovirů v nádorové buňce. Soustředil jsem se na nádorovou linii krysích buněk získanou po vnesení ptačího nádorotvorného viru.

Tato linie – XC – vykazovala zvláštní stav genomu retroviru, neboť nevytvořila žádný infekční virus, ale po vnesení nedestruovaných buněk do kuřat se virus začal tvořit. Tuto linii jsem dlouhodobě sledoval a ujistil se, že i po dvou letech přenosů si zachovává schopnost navodit tvorbu infekčního viru po injekci do kuřat, což bylo signálem, že máme co činit s velmi zajímavým jevem.

V dalším stupni jsme se soustředili – a to již ve spolupráci s bratislavským Onkologickým ústavem – na detailní analýzu tohoto jevu. Ukázalo se, že schopnost uvolnit infekční virus se zachovává i v izolovaných buněčných klonech XC buněk a předávání neinfekční virové informace je vlastností celé buněčné populace. Stává se tak novou stabilní genetickou informací vloženou do buněčného genomu.

Soustředil jsem se na vytvoření vlastního modelu umožňujícího klást si otázky a získávat odpovědi na základní charakteristiky chování retrovirů v nádorové buňce

Proto jsme XC buňky nazvali virogenní a uzavřeli, že virový genom je v nich integrován jako provirus. Tyto výsledky byly obecně přijaty, a to i budoucím laureátem Nobelovy ceny za medicínu Howardem Teminem, který je ve svém nobelovském projevu označil jako nezávislý důkaz existence proviru.

Brzy jsme též ukázali, že pro tvorbu infekčního viru ve virogenních buňkách je nutné splynutí této buňky s buňkou citlivou, tedy kuřecí. Kuřecí buňka vlastně doplňuje buněčné faktory nepřítomné v buňce savčí. Tím se otevřela nová kapitola, a to buněčných faktorů ovlivňujících tvorbu retroviru a některé z nich byly určeny a měly by se uplatnit i v léčbě HIV infekce.

Naše i světová věda si v různé podobě kladla další zásadní otázku: Existuje v genomu retroviru zvláštní gen odpovědný za nádorovou změnu? Tento zásadní problém bylo možno řešit různými přístupy, z nichž ty nejrychlejší vyžadovaly náročné chemikálie, které byly pro nás nedostupné. Náš postup byl založen na vlastní zkušenosti, že některé nádorové linie získané po vnesení retroviru vykazovaly jen příznaky nádorové změny.

Proto jsem navrhl, že by v nich mohl být přítomen pouze nádorotvorný gen viru. Předběžné pokusy tuto hypotézu potvrdily, ale bylo nutno výsledky dopracovat. Nakonec jsme jasně prokázali, že nádorotvorný gen – onkogen – viru je jediným virovým genem, který je odpovědný za vznik některých nádorů a tento onkogen může být přenesen tak, že se jeho přepis zamontuje do jiného retroviru.

Jednou ze slabin je, že v demokracii se často diskutuje o věcech, jež jsou mimo kompetenci lidí, kteří zastupují národ v zastupitelských orgánech

Vyjma těchto stěžejních výsledků jsme přispěli k řešení řady dalších otázek, jako je určení podmínek pro dlouhodobé přetrvání retroviru v organismu, přenos proviru pomocí očištěné DNA, určení specifických antigenů ve virových nádorech spouštějících protinádorovou imunitu, definici nového zjednodušeného onkogenního viru a další.

ČESKÁ POZICE: Často se vyjadřujete k obecnějším společenským problémům. Jak byste charakterizoval úlohu vědy v demokratické společnosti?

SVOBODA: To je rozhodující otázka, jež byla diskutovaná na konferenci Česká otázka a dnešní doba v listopadu 2015 o T. G. Masarykovi a jeho české otázce, na níž Václav Bělohradský vznesl požadavek, aby se vědci více politizovali. Tato otázka je předmětem mnoha diskusí.

Velice kriticky a detailně se k tomu vyjádřil Fareed Zakaria ve své knize Budoucnost svobody: Neliberální demokracie, kde hledá slabiny demokratického zřízení. Jednou ze slabin je, že v demokracii se často diskutuje o věcech, jež jsou mimo kompetenci lidí, kteří zastupují národ v zastupitelských orgánech.

ČESKÁ POZICE: Věda má tedy mimo jiné napomoci, aby se společenská diskuse vedla na určité odborné rovině?

Dnes je jedním z velkých problémů, o němž bude diskutovat Akademie věd USA s Čínskou národní akademií věd, nakolik a jak zasahovat do genomu člověka

SVOBODA: Ano. Příkladem, a to se objevilo už na konferenci o Masarykovi, je problém změny klimatu, jíž si poprvé všimli vědci. Publikovali petici v prestižním časopise Science, v němž předpověděli fatální důsledky oteplování Země. Toto kritické stanovisko podepsalo několik stovek lidí. Vědecká komunita se shodla, že tato věc je urgentní.

Když se podíváte, jak to přijali politici – náš druhý president se vyjádřil o klimatologii naprosto negativně. Sám jsem byl svědkem, když řekl, že jde o naprosto zbytečné dočasné záležitosti, s nimiž si ekonomie poradí. Ani američtí prezidenti zprvu pozitivně nereagovali.

Dnes však existuje světové fórum, kde se představitelé světových mocností dohadují o přípustných emisích zplodin do prostředí. Ví se, že když tyto meze budou překročeny, bude tu poušť. Někteří propočítávají, co by se stalo, pokud by emise narostly až na pět procent a zvýšilo by se oteplování – obyvatelná by byla severní Kanada a Sibiř. Vidíme tu nezastupitelnou roli vědy v předvídání a nabádání k rozumným a nutným akcím, které je třeba uskutečnit, aby dnešní civilizace zůstala funkční. To je jeden z exemplárních případů.

Stále více se ukazuje, že období laissez faire poněkud končí, bude nutné odpovědněji předvídat a přijímat nutná pravidla mezinárodní regulace. Čím globálnější situace, tím více regulací je třeba. A dnes si to uvědomuje i Čína.

V dnešním zdravotnictví je situace ještě mnohem komplikovanější a náročnější – získává nové možnosti, jak léčit, a to i některé dědičné choroby. Například když člověku chybí nějaký enzym, upravíte mu potravu tak, aby nebyl třeba. Ale tím se nenapravilo dědičné onemocnění. Je to sice záchrana pro konkrétního člověka, ale ten nadále přenáší dědičnou chybu na své potomstvo.

Proto je dnes jeden z velkých problémů, o němž bude diskutovat Akademie věd USA s Čínskou národní akademií věd, nakolik a jak zasahovat do genomu člověka. Protože tím, jak se onemocnění pouze léčí, ale nejde se na kořen problémů, se tyto změny nekorigují, čímž stoupá dědičné zatížení populace. To je obrovský problém, před kterým nyní lidstvo stojí.

Jde o to, aby se tyto otázky rozumně řešily, aby se řešily problémy ve vztahu k důležitým chybám, aby to nezabředlo do situace, že lidé chtějí děťátko, které má zelené či modré oči. Stále více se ukazuje, že období laissez faire poněkud končí, bude nutné odpovědněji předvídat a přijímat nutná pravidla mezinárodní regulace. Čím globálnější situace, tím více regulací je třeba. A dnes si to uvědomuje i Čína.

ČESKÁ POZICE: Nedávno jste byl přijat za člena Národní akademie věd USA. Jak byste porovnal postavení akademie n Česku a v USA?

SVOBODA: Moje zkušenost s Americkou akademií věd je dosud minimální. Zatím mohu říct, že je vybavena aparátem, který je nesrovnatelný s našimi možnostmi. Je tam mnoho odborníků, kteří revidují texty, nikoli jako cenzoři, ale dohlížejí na kvalitu. Existují sice určité preference, pokud jste členem akademie věd, ale nejsou panské. Jste stále součástí kritického pohledu svých kolegů.

Demokracie je pro vědu nejvhodnější politické zřízení. Nejen demokratická kultura, ale i průmysl je určen věděním. Dnes to platí obzvlášť.

Dále Americká akademie věd řeší problémy s předstihem, jako je zásah do genomu člověku. To bude otázka mnoha debat. Dojde zřejmě k celkovému zhodnocení situace a návrhům, jak předejít katastrofě v této oblasti. Totéž mají v oblasti mořské biologie či energetiky, ale do toho ještě nejsem zasvěcen, neboť mám co dělat s biologií.

Za povšimnutí stojí, že Americkou akademii věd založil Abraham Lincoln v roce 1863 v době občanské války. Už tehdy si Američané byli vědomi, že demokracii je třeba rozvíjet v souvislosti s vědou. Demokracie je pro vědu nejvhodnější politické zřízení. Nejen demokratická kultura, ale i průmysl je určen věděním. Dnes to platí obzvlášť.

U nás zcela chybí to, co je běžné v v USA – vysoce kvalifikovaní vědci jsou schopní dělat ředitele velkého ústavu a přitom fungovat ve vědě. Neexistuje, aby se ředitel domlouval s paní účetní, jak co zařídit. To jde automaticky. Nikoliv ředitel-manažer, ale vědec rozumí tomu, jak vytvořit badatelské týmy. U nás to tak často není. Zde si často management hraje samostatné hry, čímž vzniká pseudoaristokracie. V této věci se ještě máme co učit.

ČESKÁ POZICE: Jaká v této souvislosti vidíte rizika tuzemského akademického světa?

Demokracie může být nahlodávána mnoha vazbami, které jsou motivovány něčím jiným než vědou – penězi, pozicí, funkcí

SVOBODA: Na rozdíl od USA si v našich podmínkách musíme dávat pozor na klikaření, vytváření mocenských klik nejen v politice, ale i ve vědě. Demokracie může být nahlodávána mnoha vazbami, které jsou motivovány něčím jiným než vědou – penězi, pozicí, funkcí.

Kdysi byl akademický senát rozhodující korpus univerzity, byl relativně nezávislý. I dnes je třeba sebevědomého akademického světa, což znamená, že jsou třeba sebevědomé akademické senáty – takové se znovu formují ve Spojeném království poté, co byly vážně poškozeny politikou Margaret Thatcherové.

ČESKÁ POZICE: Napsal jste, že na rozdíl od definitivy ve státní správě jsou pracovní smlouvy vědců stále převážně termínované. Nakolik tato nezajištěnost vědců ovlivňuje vědecké výsledky a akademické prostředí?

SVOBODA: Takzvané termínované smlouvy destabilizují vědu a vedou k služebníčkování, ke sklonu k módnosti a upřednostňování snadněji dosažitelných cílů.

ČESKÁ POZICE: Často zmiňujete důležitost etických otázek v souvislosti s vědou. Jak si naše společnost vede v otázce vzdělání a výchovy?

Takzvané termínované smlouvy destabilizují vědu a vedou k služebníčkování, ke sklonu k módnosti a upřednostňování snadněji dosažitelných cílů

SVOBODA: To je další problém – jak lidi přitáhnout k originálnímu a hlubšímu zamyšlení. Dnes je faktů tolik, že už to lidský mozek obtížně absorbuje. Nejde o všechna fakta, to už je mimo lidské možnosti, ale aby měl přehled o jednotlivých disciplínách.

V tomto smyslu se v USA vedla diskuse a jeden z názorů, který se mi velmi líbil, byl, že vyšší vzdělání a možná i kus nižšího nemají být zaměřené na to, aby člověk znal obsah díla. Smysl vzdělání by měl být, že se člověku, který se otvírá světu a začíná chápat, naskytne širší pohled na svět.

Jde o to, předložit člověku klasická díla, aby si vybral jedno – přečetl ho a zvolil něco, co ho nejvíce zaujalo a zdůvodnil to. Když čtete třeba Illiadu potřetí, čtete ji zcela jinak než poprvé. Na mnohé zásadní myšlenky přijdete až při opakovaném čtení. Podstatné není, jak se Řekové mlátili s Trójany, ale jsou tam obrovsky zajímavé momenty, které mají všelidský charakter, tedy platné dlouhodobě pro celý svět.

Smysl vzdělání by měl být, že se člověku, který se otvírá světu a začíná chápat, naskytne širší pohled na svět

Když se Achilles, který byl velmi rychlý a silný, naštval, protože mu zabili přítele Patrokla, začal Trójany pobíjet, až ustoupili do řeky Skamandros. Achilles bojoval i v této řece, až zkrvavěla. A v tu dobu se bůh řeky strašlivě rozčílil a řekl, že v řece má téct voda, a ne krev a vyvolal příliv. Achilles dostal strach, že ho řeka smete a utekl ze Skamandru na výšinu, aby se zachránil. To je krásný příběh navěky. Teprve když to člověk čte po několikáté, najde takové perly.

Výchova má probouzet myšlení mladého člověka, aby sám našel k něčemu klíč. Nejde o biflování, ale o to, aby poznal, že v klasicích je něco krásného. Některé analýzy vzdělání ukazují, že americké školy jsou hodně pozadu. Jejich studenti vědí mnohem méně než Číňané. V Číně produkují velmi znalé specialisty, ale nikoli inovátory, neučí argumentovat a posuzovat svůj názor jako Američané. Problém vychovávat inovátorsky je obrovský, na to není recept. Zde je nezastupitelná role lidí, kteří jsou ochotní takto vzdělávat.

ČESKÁ POZICE: Nezapomíná se, že věda má také kulturní význam, že je spjata s výchovou a nemá pouze vybavovat schopnostmi, jak si podmanit přírodu a společnost?

V Číně produkují velmi znalé specialisty, ale nikoli inovátory, neučí argumentovat a posuzovat svůj názor jako Američané. Problém vychovávat inovátorsky je obrovský, na to není recept. Zde je nezastupitelná role lidí, kteří jsou ochotní takto vzdělávat.

SVOBODA: Ano, nezávislé vědecké instituce jsou také od toho, aby to připomínaly. Když takové instituce nebudou a zůstanou pouze grantové agentury, zužujeme rozsah a význam vědy. Věda je proces, který roste z kořenů. Předstih anglosaského světa je výsledkem mnohaletého, několikageneračního úsilí – v Anglii řadu století stavěné tradice, že je možné, aby se jeden člověk zamyslel nad jednou věcí a dotáhl problém do konce.

Zde se na vědu díváme tak, že když dnes do ní investujeme korunu, příští rok chceme mít koruny dvě. Bez poznání se nejsme schopní vyrovnat s důsledky technické revoluce, která vytvořila spoustu nových výzev – z hlediska klimatu, medicíny či mezilidských vztahů. Musejí se propojit přírodní a humanitní vědy a táhnout za jeden provaz. Je třeba si všímat toho, co je akutní, nikoli jen toho, co bylo.

ČESKÁ POZICE: Společně s filozofem Ladislavem Hejdánkem jste zakládal Českou učenou společnost. Co bylo hlavním motivem?

SVOBODA: Hlavním motivem, což tehdy bylo unisono přijato, bylo vytvořit naprosto nezávislý sbor lidí, kteří něco znamenají ve svých oborech – opravdu nezávislé společenství, které nikomu nepodléhá. Členové platí jedno procento z ročního platu, aby se administrativa společnosti udržela. Jak to půjde dál, nemohu předvídat, už jsem si své odpracoval. Teď jsem zvědav, jak bude fungovat Americká akademie věd, trochu se tam poučím.

Musejí se propojit přírodní a humanitní vědy a táhnout za jeden provaz. Je třeba si všímat toho, co je akutní, nikoli jen toho, co bylo.

Obecně úspěšné nezávislé vědecké společnosti časem získávají podporu mecenášů, to je dnes běžné. Někdo si váží toho, že podporuje vědu jako takovou. Jdou do toho i částečně státní peníze, ale zdaleka ne tolik jako do státem podporovaného výzkumu. Česká učená společnost měla být jakousi paralelní strukturou vedle oficiálních vědeckých institucí.

ČESKÁ POZICE: Dostává tomu Česká učená společnost i dnes?

SVOBODA: Mám trochu obavy, že to tak dobré už není. To je takový fenomén malého národa. Lidé se znají, vytvoří se preferenční kluby a objektivní nadšení pro vědu samou je už záležitostí jen pár jedinců.

ČESKÁ POZICE: Co pro vás znamenalo setkání s Ladislavem Hejdánkem?

Každý si myslí, že ví, co je hmota, ale neví, co je její podstatou. Zdánlivá jednoduchost musí zůstat v povědomí, ale zásadní otázky fyziky se stále řeší a jejich řešení přinese nové obzory naší civilizaci.

SVOBODA: Bylo to v době, kdy Ladislav Hejdánek dokončoval svou disertační práci o pravdě, takže sháněl všude slovo pravda a stěžoval si, že v mnoha knihách nejsou rejstříky. Byl velmi vzdělaný v oblasti kultury a nakonec i vědy. Začalo to akademickou YMCOU. Už nevím, kdo nás tam uvedl, ale bylo to tehdy známé středisko, kde se bylo možné něco dozvědět a diskutovat o problémech, které hýbaly společností – bylo to před únorem 1948, kdy tu ještě byla demokratická společnost. Zde se řešily problémy historie a filozofie.

Hejdánek tehdy dokonce vydal malý výbor z Whiteheada. Studoval totiž i matematiku a zabýval se západní filozofií, znal Šaldu, Masaryka, čímž člověka přitáhl. Sám jsem znal už mnoho motivů z domova od svého otce. Byl to tedy dvojí vliv – YMCY a rodičů, a pak samozřejmě profesorů. Tehdy byli na středních školách opravdoví profesoři, lidé velmi vzdělaní a s námi v osobním styku. Byli to lidé na úrovni takřka univerzitní, případně sami na univerzitě působili.

ČESKÁ POZICE: Chybí dnešnímu systému školství dřívější klasická vzdělanost?

SVOBODA: Myslím, že ano, i když to už mohu jen obtížně hodnotit. Časy se mění. Dnes umět slušně anglicky je velice náročné. Lidé se dnes učí anglicky a mají za to, že anglicky umí, ale neumí. Angličtina amalgamovala franštinu, latinu, řečtinu, v nichž mnohá anglická slova mají kořeny. Každopádně znalost klasických jazyků je velmi přínosná, ale je k tomu třeba časových rezerv, které se dnes vytrácejí.

Na vědu se spíše dívám z pozice biologických věd. Super inovační kroky zde byly umožněny nezávislými odborníky.

Na druhé straně tu jsou fantastické přírodní vědy, fyzika, matematika, chemie, biologie – to je velestrom. Je otázka, co z toho člověk může přijmout, aniž by z toho zblbnul a aby tomu trochu rozuměl. Každý si myslí, že ví, co je hmota, ale neví, co je její podstatou. Zdánlivá jednoduchost musí zůstat v povědomí, ale zásadní otázky fyziky se stále řeší a jejich řešení přinese nové obzory naší civilizaci.

ČESKÁ POZICE: Věda, univerzita a akademie věd vyžadují nezávislost. Jaký je smysl takových institucí pro demokratickou společnost?

SVOBODA: Na vědu se spíše dívám z pozice biologických věd. Super inovační kroky zde byly umožněny nezávislými odborníky. Jedním z příkladů je neuvěřitelný Rockefellerův institut. Rockefeller financoval institut, na němž působili profesoři, kteří mohli například deset let pracovat na otázkách, kterým tehdy nikdo nevěřil. Tak vznikla nádorová virologie i první údaje, které se týkaly DNA – Oswald Avery, který první prokázal, že DNA přenáší genetické vlastnosti.

Začaly zde i nádorové viry. Tato instituce umožnila dlouhodobé bádání, které přineslo převratné výsledky, ale se zpožděním desítek let. Z tohoto hlediska jenakademická svoboda zaručí posun vědy kupředu. Jinak se bude točit jako kafemlýnek stále dokola.

ČESKÁ POZICE: Lze dnes hovořit o české vědě?

Hovořil bych o českých vědcích, kteří měli mezinárodní rozměr, a přitom si zachovali loajalitu k českému národu a snažili se mu pomoct. To byl pro mě Purkyně a Masaryk.

SVOBODA: Spíše bych hovořil o českých vědcích, kteří měli mezinárodní rozměr, a přitom si zachovali loajalitu k českému národu a snažili se mu pomoct. To byl pro mě Purkyně a Masaryk. O Purkyňovi si tehdejší rakouská tajná policie poznamenala, že to byl vědec světového formátu, ale nenapravitelný český nacionalista.

Masaryk byl rakouskou policií veden jako velezrádce. Především tito dva se obrovsky zasloužili o český národ. Dále Čapek, kterého několikrát cituje Orwell. Masaryk byl geniální v tom, že mohl fungovat jak ve vědě, tak byl efektivní i v politice. Dnes je to časově takřka nemožné.

ČESKÁ POZICE: Co dělat pro to, aby politika a věda sdílely obecné problémy?

SVOBODA: Před první válkou byl Masaryk obrovská osobnost. Nic podobného se jen tak nenajde. Měla by se udržovat jeho výzva, že lidé, kteří se považují za intelektuály, by občas měli napsat, co si myslí a analyzovat situace. To by měla být jejich povinnost. To dělával například Šalda – jeho esej Ve věku železa a ohně z roku 1936 je úžasný a stále není přeložen do světových jazyků.

Šalda v něm analyzoval literárně-vědně stalinské procesy z originálů, které vyšly německy, a dospěl k závěru, že něco tak špinavého jako vynucené doznání lidí bylo dosud neznámé. Aniž by měl přístup do archivů, odhalil stalinismus jako něco příšerného. Nebál se to říct a nebál se ani Fučíka. Hakenkreuzerismus srovnal se stalinismem tak dokonale, že je to drama.

ČESKÁ POZICE: Napsal jste o soumraku impaktového třeštění, že se impaktování už ve světě opotřebovalo. Kde se bere obrovský tlak na reformy a hodnocení ve skoro všech oblastech života, který zasahuje do vědy a vzdělávání?

Měla by se udržovat Masarykova výzva, že lidé, kteří se považují za intelektuály, by občas měli napsat, co si myslí a analyzovat situace. To by měla být jejich povinnost.

SVOBODA: Impakt faktor začal především v USA v sedmdesátých letech 20. století. Vznikl jako pomůcka pro hodnocení čtenosti časopisů. Později nějaký „skvělý“ manažer vědy přišel na to, že impaktu lze využít i jako práskajícího biče na vědce a vědecké ústavy. Pozoruhodné je, jak se tomu zejména naše vědecká komunita přizpůsobila.

Pak to přerostlo a vyslovila se k tomu řada vynikajících lidí na úrovni Americké akademie věd. Například Harold Varmus, Bruce Alberts, oba respektovaní v oboru virologie, otevřeně řekli, že na žádném impaktu nemíní bazírovat. U nás je vše se zpožděním, tady to „chcípne“ během pár let. Vždy mě zajímala více věda než její hodnocení. Důraz na impakt faktor mnohdy od vědy odvádí a nahrává upřednostňování laciných a krátkodobých programů. Vědecká práce naopak potřebuje dlouhodobé výhledy a stabilitu.

Jan Svoboda (81)

  • Světově uznávaný biolog.
  • Zabývá se buněčnou a virovou genetikou a nádorovými viry.
  • Pomohl objasnit životní cyklus retrovirů a je jedním z objevitelů vkládání genetické informace onkogenního viru do genomu buňky.
  • Obdržel řadu významných domácích i mezinárodních ocenění.
  • Za objevy, na nichž se podílel, byla v roce 1975 udělena Nobelova cena.
  • V letech 1991 až 1999 ředitel Ústavu molekulární genetiky AV ČR, kde pracuje od poloviny padesátých let dodnes.
  • V roce 1994 spoluzakládal Učenou společnost ČR.
  • V roce 2015 byl zvolen za zahraničního člena Akademie věd USA.



Počet příspěvků: 3, poslední 10.7.2016 06:26 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.