Jedové zuby Miloše Zemana

Bravurní rétor a nebezpečný diskusní protivník je zpět ve staré dobré formě.

Petr Bušta 17.5.2012

Na první pohled „Jezevec z Vysočiny“ nekouše. V rozhovorech, které rozdává, opakuje, že by jako prezident rád zasypával příkopy mezi politiky. Mluví s nadhledem muže, jenž zmoudřel v ústraní, aniž pozbyl pronikavého intelektu a paměti. To může být úspěšná image pro cestu na Hrad (i když Zemanovi kritici si právě neodpustí glosu, že to by museli napřed pozbýt paměti občané – viz Jindřich Šídlo na iHNed).

Aura laskavosti však může mást, maskovat lapidární fakt, že kobra neztratila nic ze svého arzenálu. Nahlédněme do jednoho z takových rozhovorů pozorněji, konkrétně do nejnovějšího interview, které poskytl iDNES. Jestliže v něm Miloš Zeman budoucím soupeřům nabízí (není to vlastně výzva?) prostor pro diskuse, mohli by se poučit o povaze arény. Komunikační bravura je zkrátka stále Zemanova těžká zbraň.

Co Zeman říká, dobře říká. S řadou vyslovených myšlenek lze buď souhlasit, nebo je nutné je aspoň respektovat (téma eurozóny, hospodářského růstu). Pak v rozhovoru čteme tvrzení, s nimiž by stálo za to polemizovat (opoziční smlouva, Lukoil, akce Olovo), jenže Zeman o takových léčkách samozřejmě ví, a tak je argumentačně vyfutruje pečlivěji než jiné. Je to ten starý známý Zeman, a to včetně invektiv vůči novináři, který se táže: „kdybyste četl některé mé projevy…“,  „vy strádáte informačním deficitem…“.

Ale jak je to s avizovaným „zasypáváním příkopů mezi politiky“? Soudě ze Zemanova elánu, na to je dost času, teprve začíná kampaň, a tak je na místě napřed ještě nějaký ten příkop vyhloubit. Zde několik ukázek (ne že by s bývalým premiérem člověk kolikrát nesouhlasil):

O malých stranách

Sledujeme sérii malých neúspěšných stran – ODA, Unie svobody, lidovci, zelení, Věci veřejné. To nestačí těchto pět katastrof?

O ODS a ČSSD

To, že tyto dvě strany nejsou schopny generovat vlastního, pro veřejnost přijatelného kandidáta, svědčí o jejich personální vyprahlosti, respektive o personálním deficitu.

O ČSSD

Definujme si nejdřív, co je sociální demokracie. Pro mě jsou to hlavně její voliči. V druhé řadě její členové a až v třetí řadě její funkcionáři. S funkcionáři typu Bohuslava Sobotky nebo Lubomíra Zaorálka nechci mít nic společného....

O Straně zelených

Zelení o ekologii nic nevědí, viz Kateřina Jacques a její znalosti biomasy. Zelená ideologie je po pádu komunismu největším nebezpečím pro Českou republiku, protože brání výstavbě jaderných elektráren, brání výstavbě dálnic a podporuje kůrovce na Šumavě.

Dobrá, ocitne-li se na Hradě, bude mít Miloš Zeman příležitost zasypávat a zasypávat. Jenže kampaň sotva začíná, kandidáti se pomalu rýsují a v tomto směru počestná korida končí a nastane hadí tanec. Zeman totiž nezapomněl ani figuru, jež spočívá v tom, že řečník k jádru sdělení, jež se může týkat něčeho docela jiného, připojí jaksi mimochodem glosu. Takovou „zemanovskou“, jež se zarývá do paměti, bývá faktografická nebo třeskutě aktuální, často srovnávací. Někdy vypadá improvizovaně, o to lépe funguje. Zatím nám Zeman překládá takovéto jednohubky jako předkrm:

  • Na otázku, kolik je v kampani připraven utratit, zahajuje Zeman svou odpověď kreací: „Na rozdíl od Jana Fischera, který předpokládá 30 až 40 milionů, jak sám prohlásil, já se domnívám, že moje kampaň bude stát něco mezi 2 a 3 miliony.“
  • Když novinář nadhodí jméno David Rath, „improvizuje“ Zeman skoro záludně: „David Rath byl, jak dobře víte, jedním z navrhovatelů Jiřího Dienstbiera na funkci prezidenta České republiky.“
  • A umí být také nevinnost sama: „Já jsem byl v komunistické straně v letech 1968 až 1970, zatímco pan Fischer v době normalizace. Tím nekritizuji, jen konstatuji prokazatelný fakt.“

Těžké to budou mít Zemanovi soupeři. Expremiér je zpět v očekávané formě. 

Autor

Petr Bušta

Petr Bušta | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Další autorovy články