Jedno teritorium jedna mzda jako lobbing

Německo i Francie plánují zavést v EU minimální mzdu pro zaměstnance vysílané firmou do zahraničí. Spolupracovník LN Jan Macháček se ptá: Co si o principu „jedno teritorium jedna mzda“ myslíte? Je to princip, nebo spíše nesmysl?

Minimální mzda pro zaměstnance vysílané firmou do zahraničí. Princip „jedno... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Minimální mzda pro zaměstnance vysílané firmou do zahraničí. Princip „jedno... | foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice
Minimální mzda pro zaměstnance vysílané firmou do zahraničí. Princip „jedno... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

DEBATA JANA MACHÁČKA

Jan Macháček.

Komentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí.

objednat zasílání e-mailem

Německo i Francie pokračují v rámci Evropské unie v plánech na zavedení minimální mzdy pro zaměstnance vysílané firmou do zahraničí. Pro řidiče kamionů to platí už od minulého léta, ale chystá se zavedení téhož principu pro všechny vysílané zaměstnance a ve všech oborech podnikání. Návrh se bude brzy projednávat v Evropském parlamentu i v Evropské radě.

Zatím se nerýsuje ani jasná blokační menšina, ani jasná kvalifikovaná většina. Co si o principu „jedno teritorium jedna mzda“, respektive o pravidle „stejný plat pro stejnou práci na stejném místě“ myslíte? Nepovede to jen k další fragmentaci trhu EU? A je to vůbec princip nebo spíše nesmysl?

Čeští zaměstnanci vyslaní například do Německa za prací by měli brát alespoň německou minimální mzdu, tedy 8,5 eura za hodinu. Takzvaní mainstreamoví politici, socialisté a odboráři v západní Evropě se asi domnívají, že tak oslabí extremisty, jako je Marine Le Penová, kteří by nejraději zavřeli hranice národních států úplně.



Miroslav Radiměřský, Mendelova univerzita v Brně

Miroslav Radiměřský, Mendelova univerzita v Brně

Ochrana svého odvětví

Nazvat daný návrh nesmyslem je příliš snadné. Spíše jde o krásný příklad fungujícího lobbingu německých a francouzských dopravců. V daném odvětví hraje mzdová konkurence zemí střední a východní Evropy velkou roli. Vnucení stejné minimální mzdy jako protiopatření pak „dává smysl“ a může fungovat.

Zanedbatelné opatření

Podobný dopad by mohl postihnout stavebnictví, ale tím se postupně vyčerpají obory s významným zastoupením vysílaných zaměstnanců. Pro ekonomiky jako celek jde o zanedbatelné opatření, kterého si většina aktérů ani nevšimne. Jde o učebnicový příklad efektního lobbingu, kdy si zájmová skupina prosadí ochranu svého odvětví před konkurencí.

Pro ekonomiky jako celek jde o zanedbatelné opatření, kterého si většina aktérů ani nevšimne

Negativní dopady dopadnou roztroušeně na jednotlivé spotřebitele. V lobbistově snu tak roztroušeně, že si to nikdo neuvědomí a opatření bude zavedené bez povšimnutí. V případě národních ekonomik bychom tím mohli skončit. Jenže jsme v EU a naši lobbisté mohou působit na naši vládu a ta dané nařízení změnit či blokovat.

Skutečnost, že se tak neděje, nabízí několik zajímavých otázek. Nemají podniky působící v dopravě či stavebnictví žádný vliv na vládu? Nebo pro ně nepředstavuje povinnost vyplácet německou minimální mzdu problém? Jak to? Mají způsob, jak se tomu vyhnout? Nebo si můžou dovolit takovou mzdu platit?



Tomáš Ježek, český ekonom

Tomáš Ježek, český ekonom

Nesmyslná kontrola

Jako princip, jehož dodržování by někdo kontroloval, je to nesmysl. Něco jiného je princip jako kontrolované pravidlo a princip jako spontánně se prosazující pravidlo.



Pavel Kohout, Partners

Pavel Kohout, Partners

Politicky uznávaný nesmysl

Ekonomické dějiny jsou plné pokusů typu „poručíme větru, dešti, trhu“. Proč existuje minimální mzda, a nikoli například minimální cena piva, minimální výše nájemného, minimální tarif za telefonické či datové spojení? Protože mzda je mnohem političtější záležitost než ostatní uvedené příklady.

Čím více nepřirozených regulací, zejména cenových, tím vzdálenější bude ekonomika od optimální rovnováhy a tím horší budou její výsledky

Samozřejmě, že poroučet trhu, jaká má být minimální mzda, je ekonomický nesmysl. Je to ale politicky uznávaný nesmysl, na rozdíl od minimální úředně stanovené ceny piva. Nic víc za tím není a je úplně jedno, jestli podobné sociálně inženýrské vize jsou prosazovány politiky, kteří se hlásí k politické levici nebo pravici. Čím více nepřirozených regulací, zejména cenových, tím vzdálenější bude ekonomika od optimální rovnováhy a tím horší budou její výsledky. Politici, vezměte tento poznatek prosím na vědomí.



Pavlína Žáková, ekonomická poradkyně, Zastoupení Evropské komise v ČR

Pavlína Žáková, ekonomická poradkyně, Zastoupení Evropské komise v ČR

Jde o zachování jednotného trhu

Princip „stejná odměna za stejnou práci na stejném místě“ navrhla Evropská komise (EK) loni v březnu v novele směrnice k vysílání pracovníků. Tento návrh od začátku provází velké emoce, ale i řada nejasností a desinterpretací.

Již dnes platí v Evropské unii povinnost vyplácet vyslaným pracovníkům minimální mzdu. Přitom v odvětví stavebnictví, kde je vysílání nejběžnější, musí dokonce firmy vysílaným pracovníkům vyplácet mzdu podle pravidel schválených v kolektivních smlouvách.

Stejná pravidla

Zmíněná novela směrnice má tuto povinnost rozšířit na všechna odvětví. Cílem je zajistit, aby pro vyslané pracovníky platila stejná, zákonem nebo kolektivními smlouvami daná pravidla odměňování jako pro domácí pracovníky. Nejde tedy o to mít stejnou výši mzdy, ale při určování odměňování vycházet ze stejných pravidel – například, které složky by měla odměna zahrnovat.

Nejde o to mít stejnou výši mzdy, ale při určování odměňování vycházet ze stejných pravidel – například, které složky by měla odměna zahrnovat

Českým firmám sice může nové opatření připadat jako neférové omezování konkurence na západních trzích, ale západní firmy zase považují za nespravedlivé, že zatímco jsou v odměňování svázány národními předpisy či kolektivními smlouvami (například povinný příplatek na dovolenou nebo příspěvek na ošacení), firmy z východu těmto pravidlům nepodléhají.

Nelze se tedy divit, ze kupříkladu skandinávské země nemají nejmenší chuť měnit svůj desetiletími osvědčený systém kolektivního vyjednávání jen proto, že na jejich trh vstoupilo i několik východoevropských firem, které hrají podle jiných pravidel. V některých zemích dospěl tlak veřejnosti a byznysu natolik daleko, že začaly zavádět protekcionistická opatření.

Německo aplikuje minimální mzdu na pracovníky v autodopravě od roku 2015, Francie podobnou povinnost zavedla spolu s mnoha administrativními požadavky v červenci 2016. Rakousko podnikání speditérů z okolních zemí omezilo letos v lednu a vláda uvažuje dokonce o obecných opatřeních omezujících pohyb pracovní síly z východu – například indexací exportovaných rodinných přídavků na cenovou úroveň východních zemí.

Střední cesta

Pokud chce Evropská komise udržet jednotný trh, musí takovým protekcionistickým opatřením členských států EU předcházet. Návrh EK je z tohoto hlediska střední cestou, která vytvoří rovné prostředí pro domácí i zahraniční pracovníky, přičemž nebude mít na ekonomiky vysílajících zemí zásadní dopady.

Návrh Evropské komise je střední cestou, která vytvoří rovné prostředí pro domácí i zahraniční pracovníky, přičemž nebude mít na ekonomiky vysílajících zemí zásadní dopady

Rozsah vysílání se pohybuje u většiny zemi jen okolo jednoho procenta celkové zaměstnanosti. Navíc podle řady analýz včetně českých není mzdový rozdíl klíčovým faktorem určujícím rozsah vysílání. Důležitější je vzdálenost přijímající země a roli hraje i nedostatek pracovníků v přijímající zemi nebo kvalita či inovativnost poskytovaných služeb.

Na stranu jednotného trhu se EK přiklonila jednoznačně právě v oblasti autodopravy. S Německem a Francií zahájila řízení pro porušení práva EU, protože jejich opatření nepřiměřeně omezují volný pohyb služeb. Zároveň připravuje speciální legislativu pro oblast autodopravy, která má zohlednit specifickou situaci řidičů.

Řidiči během jedné mezinárodní cesty často pracují na velmi krátkých časových úsecích v několika členských zemích EU, což nelze považovat za vyslání pracovníka do každé z nich. Proto by odměňování řidičů mělo být ošetřeno v evropské legislativě zvlášť. Členské státy EU by tak měly dostat jasný návod, jak regulovat odvětví autodopravy, aniž by narušily jednotný trh.



Petr Zahradník, člen Evropského hospodářského a sociálního výboru, Brusel; ekonom České spořitelny

Petr Zahradník, člen Evropského hospodářského a sociálního výboru, Brusel; ekonom České spořitelny

Otázka sbližování mzdových rozdílů

Heslo stejná mzda za stejnou práci na stejném místě vypadá na první pohled spravedlivě. Vynakládám-li práci v určitém ekonomickém prostředí, měl bych za ni být odměněn přibližně stejně jako ten, kdo vynakládá stejnou či obdobnou práci – s přihlédnutím ke vzdělání, zkušenosti i věku.

Problémem je, že v rámci EU je kvůli stále propastným ekonomickým rozdílům takových míst spousta. Není jich 28 jako členských států EU, ale podstatně více, neboť i v rámci jednotlivých států existují značné mzdové rozdíly – nejpatrněji například ve Velké Británii či Itálii.

Jediný předpoklad

Evropská unie má ambici z trhu práce vytvořit homogenní prostředí pokrývající celé její území – tedy aby nabídka a poptávka po pracovní síle a z toho rezultující mzda nebyly generovány v rámci vzájemně izolovaných „stejných míst“, ale celé EU. Řečeno jinak, požadavek je v rozporu s potřebou vytvořit skutečně jednotný rámec trhu práce a slouží jako argument pro ty, kdo si přejí, aby se mzdové rozdíly mezi západem a východem EU pod umělou rouškou sociálního dumpingu nesbližovaly.

Heslo stejné teritorium stejná mzda by mělo při zachování ambice vytvořit jednotný pracovní trh EU pouze za předpokladu, že oním stejným místem bude celá unie.

Důsledkem by bylo, že v rámci sbližování mezd by zřejmě vzrostla mzdová hladina ve východních členských zemích, ale byla by velmi ohrožena hladina vysokých mezd na západě. Heslo stejné teritorium stejná mzda by proto mělo při zachování ambice vytvořit jednotný pracovní trh EU pouze za předpokladu, že oním stejným místem bude celá unie.

Problém se dále dělí a souvisí za prvé, s charakterem aktivit, které jsou v rámci pohybu osob v unijním teritoriu uskutečňovány. Je třeba silně rozlišovat mezi krátkodobým vysláním pracovníka do jiného členského státu, a kdy přestoupí z jednoho národního trhu práce na druhý. Záleží též na podílu na tvorbě přidané hodnoty v druhé zemi.

Je absurdní například požadovat po řidiči projíždějícím teritoriem určité země, ale který s ní jinak nemá nic pracovně společného, aby byl odměněn obvyklou mzdou v této zemi. Současně je však legitimní, aby pracovník vyslaný například na stavební zakázku disponoval odměnou, jež mu v dané zemi umožní důstojný život.

Komplexní řešení

Téma trhu práce EU je komplexní a komplexně by mělo být i řešeno. Navíc je třaskavé a mnohdy zneužívané jak pro politické, tak národní ochranářské cíle.

Za druhé problém souvisí s řešením nezaměstnanosti – téma sbližování mezd by mělo úzce korespondovat také s řešením stále vysoké, byť v poslední době viditelně se snižující nezaměstnanosti. Hovoříme-li o potřebě homogenního trhu práce v EU, pak by se měla zvyšovat mobilita osob ze zemí s vysokou mírou nezaměstnanosti do oblastí unie, kde začíná být kritický nedostatek pracovní síly, což snižuje konkurenceschopnost řady odvětví.

Téma trhu práce EU je komplexní a komplexně by mělo být i řešeno. Navíc je třaskavé a mnohdy zneužívané jak pro politické, tak národní ochranářské cíle.Teze o stejné mzdě ve stejném teritoriu pozitivně nepřispívá k tomuto cíli, naopak brání tomu, aby se trh práce jednou stal opravdu homogenní.



Monitor Jana Macháčka