Jedna značka, dva výrobci. Slavné Primky mají dva nástupce

Hodinářská tradice v Česku oslaví letos 70 let. Uplynulých 18 přitom pokračuje po dvou kolejích. Historie i současnost se jmenuje Prim – značka, o jejíž používání vedou soudní pře dva výrobci hodinek.

Kompletace hodinek Prim. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Kompletace hodinek Prim. | foto: Elton hodinářská, a.s.
Kompletace hodinek Prim.

Jedna značka, dva výrobci, dva odlišné přístupy k výrobě hodinek. Takový je aktuální stav pokračování hodinářské tradice v Česku, která započala před 70 lety a jmenuje se Prim. Tedy kromě vleklých sporů právě o používání ochranné známky Prim, o kterých je v souvislosti s tradiční značkou slyšet asi nejvíce. Jak jádro pře mezi českými firmami Elton hodinářská a MPM-Quality vzniklo?

Zmatek vlastně nastal v důsledku porevolučního vývoje někdejších národních podniků. Hodinky se v Novém Městě nad Metují začaly vyvíjet od roku 1949 pod taktovkou Chronotechny Šternberk. Od ní se v roce 1969 oddělil samostatný Národní podnik Elton. Ochranné známky, včetně původního loga Prim (to s obloučkem) i nového z roku 1969 (hranatější písmo bez obloučku), však byly registrovány na Chronotechnu, od které měl Elton známku propůjčenou.

Po revoluci se cesty obou podniků rozešly výrazněji, takže došlo ke stavu, kdy i novější ochranná známka zůstala ve vlastnictví šternberské Chronotechny a konečné dohody s Eltonem se docílit nepodařilo. Od nástupce Chronotechny, společnosti Eutech, si pak značku v roce 2001 pořídila firma MPM-Quality z Frýdku-Místku a začala hodinky se značkou Prim vyrábět také. Série soudních sporů o právo tradiční českou značku Prim využívat na sebe nenechala dlouho čekat.

MPM-Quality v současnosti není dle databáze ÚPV držitelem ochranné známky Prim pro použití na náramkových hodinkách (v jiných oblastech však ano). Nezapsání ji ale fakticky nebrání používat. Naopak Elton má zapsanou vlastně jen evropskou ochrannou známku Manufacture Prim 1949, nikoli samotné označení Prim. Firmy se však nepřou jen o známky, Elton třeba nedávno získal předběžné opatření, které MPM zakázalo prodej hodinek Prim ČSR, které připomínaly model Prim Orlík z dílen Eltonu.

Nejnověji v sérii sporů například Krajský soud v Hradci Králové zamítl žalobu dědiců grafika Jiřího Rathouského, kteří tvrdí, že to on byl autorem loga Prim – právě toto logo dědicové před lety poskytli smluvně firmě MPM-Quality. Elton hodinářská však tvrdí, že autorem je konstruktér Josef Žid, bývalý zaměstnanec továrny Elton v Novém Městě nad Metují – tedy té, jejímž je dnešní Elton soudem uznaným právním nástupcem. Rozhodnutí ovšem není pravomocné a dá se předpokládat, že bitva bude pokračovat.

Prostě tradice

Znesvářené strany nejdou ve sporu pro ostrá slova daleko a různé narážky na adresu konkurenta jsou obvyklou záležitostí. Terčem kritiky se stává především podstata a princip výroby u konkurenta; právě tím se snaží obě strany vůči sobě vymezit opravdu výrazně. Ale o tom až dále.

Schopnost sestavit si vlastní strojek (byť třeba podle licence) a vyrobit si na něj většinu součástek je v hodinařině považována za určitou tradiční hodnotu.

Nejzajímavější na celém sporu je fakt, že se obě firmy přou o značku, která je vlastně důležitá jen pro český trh, v zahraničí příliš známá není. Přesto, a i přes odlišný přístup k hodinařině, znesvářené firmy o možnost požívat výhod tradice této značky stojí. V Česku, ale i mezi světovými odborníky na hodinařinu, totiž značka význam má. Nezapomínejme, že v roce 1954, kdy byly představeny první předprodukční prototypy hodinek z Nového Města, zvládlo technologii výroby náramkových hodinek pouhých osm států světa: Švýcarsko, Německo, Francie, Velká Británie, USA, Japonsko, tehdejší Sovětský svaz – a Československo.

Schopnost sestavit si vlastní strojek (byť třeba podle licence) a vyrobit si na něj většinu součástek je v hodinařině považována za určitou tradiční hodnotu. Byť je už dnes situace jiná a výrobu hodinek, včetně samotných strojků, zvládá mnohem víc firem po celém světě. A některé čínské strojky nebo třeba dříve trochu podceňované strojky japonské bývají dnes třeba z hlediska přesnosti chodu hodnoceny lépe než „tradiční“ švýcarské výrobky.

Rozdíly už na první pohled

Z tohoto rozporu moderního hodinářského světa, který sice baží po tradici a příběhu, ale zároveň hledá cestu k co nejefektivnějšímu byznysu, pramení i zásadní rozdíl v přístupu k hodinařině u Eltonu a MPM-Quality.

Zcela odlišně pak působí i šéfové obou firem. Elton v Novém Městě nad Metují vede od loňského roku Milan Kozel. Působí jako tradiční manažer, který pečlivě váží téměř každou větu. To MPM-Quality ve Frýdku-Místku šéfuje energický Petr Hanko.

V závodě Eltonu v Novém Městě nad Metují je ono „tradiční“ dědictví vidět už na první pohled. Na okraji města tu firma působí v budově, kterou vybudoval někdejší Elton v sedmdesátých letech po přestěhování z centra města, aby mohl uspokojit poptávku po hodinkách v socialistickém Československu. Budova je vlastně ne moc hezký panelák, který určitě nesplňuje představy o manufaktuře na luxusní náramkové hodinky. I vnitřní vybavení v mnohém sestává z obyčejného kancelářského nábytku, který už má desítky let odsloužené. Ani modernější stavba MPM-Quality na kraji Frýdku-Místku nevypadá zvenku jako kdovíjaký architektonický skvost, vnitřní prostory ale působí velmi reprezentativně, jsou moderní a elegantně vybavené.

Zcela odlišně pak působí i šéfové obou firem. Elton v Novém Městě nad Metují vede od loňského roku Milan Kozel. Působí jako tradiční manažer, který pečlivě váží téměř každou větu. To MPM-Quality ve Frýdku-Místku šéfuje energický Petr Hanko, podnikatel, který byznys MPM vybudoval a který si na formální oblečení nepotrpí. A jistá přímočarost, pro tento kraj tak typická, mu rozhodně není cizí.

Titěrnost v Eltonu

Podlehnout prvnímu dojmu a odsoudit Elton do pozice outsidera z hlediska výroby hodinek by bylo krátkozraké. Firma sice zdědila budovy i mnohé vybavení někdejšího socialistického podniku, a to včetně řady strojů, které dodnes slouží k výrobě nástrojů pro výrobu součástek, zároveň se ale drží tradice, v jejímž rámci tu umějí vyrobit téměř jakýkoli díl pro náramkové hodinky a vyrábějí si tu a kompletně sestavují vlastní strojky.

Celé hodinky tu vlastně vznikají od prvopočátku. „Drtivou většinu komponent si vyrábíme sami,“ říká ředitel Eltonu Kozel. Elton má stroje, které dovolí firmě vyrábět i ty nejjemnější součástky hodinek. Mívají milimetrové rozměry – prohlížíme si třeba drobounké duté osičky a různé jemné díly, které bychom mnohde považovali snad jen za zrnko prachu…

Jen samotný mechanický strojek se skládá z více než 150 částí a vyrábějí jich tu osm typů. Sestavení každého jednoho kusu hodinek má na starosti jeden konkrétní hodinář, celkem jich zde je osm.

Výroba má dva proudy: jedním jsou jemné součástky pro mechanické strojky hodinek a kompletace strojků, a pak je tu samotné pouzdro hodinek. Základnu strojků a pouzdra vyrábějí CNC stroje, jeden nový tu koupili před nedávnem a má za úkol zvýšit kapacitu výroby mechanických hodinek. „Vyrobíme jich 600 až 700 kusů za rok, těch s quartz strojkem pak asi 1200 až 1500 ročně,“ vysvětluje šéf Kozel. Nový stroj má pomoci zvýšit kapacitu výroby mechanických hodinek na více než 800 kusů ročně.

„Quartz hodinky jsou pro nás spíše doplňkem, vyplňujeme jimi vlastně naši kapacitu,“ říká Kozel s tím, že cílem firmy je vyrábět především hodinky mechanické, které tvoří drtivou většinu příjmů firmy. Na druhou stranu by ale podle něj bylo škoda kapacitu nevyužít. „Jsme schopni samozřejmě vyrobit více pouzder, než kolik vyrobíme strojků, jejichž výroba je náročnější,“ zdůvodňuje, proč k doplňkové produkci firma přistoupila.

Byť si Elton v socialistických dobách uměl vyrábět i vlastní quartz (bateriové) strojky, dnes je nakupuje ve Švýcarsku. Výroba v Novém Městě nad Metují je sledem zhruba 2,5 tisíce výrobních operací, z nichž valná část probíhá čistě ručně. Vyrobená pouzdra se například ručně zabrušují a leští, nápisy na dýnku hodinek může dělat CNC fréza. Zručný rytec pak obstarává rytiny na rotoru mechanického automatického strojku. Ciferníky vznikají tamponovým tiskem, ručičky se pokrývají vrstvou luminiscenční barvy také ručně. Vyrobit si tu umějí i plastová „sklíčka“ pro renovaci starších hodinek. Ta klasická, včetně safírových, podobně jako třeba pásky, ale firma nakupuje.

I tak je výroba velmi náročná. Jen samotný mechanický strojek se skládá z více než 150 částí a vyrábějí jich tu osm typů. Sestavení každého jednoho kusu hodinek má na starosti jeden konkrétní hodinář, celkem jich zde je osm. „Než u nás hodinář, který právě vyšel z hodinářské školy, dovede zkompletovat celé hodinky sám, zabere to asi dva roky učení v praxi,“ říká Kozel. Montáž jedněch mechanických hodinek podle něj zabere zkušenému hodináři celou směnu. Celkem má Elton asi 60 zaměstnanců.

Efektivita u MPM

U MPM je to prý podobné. „V hodinařině u nás pracuje asi padesát lidí,“ říká ředitel MPM-Quality Petr Hanko s tím, že jde i o pracovníky v pobočkách na Slovensku, v Polsku a Maďarsku. Jejich práce se netýká jen značky Prim, ta tvoří jen asi polovinu produkce MPM. Objem produkce Hanko neprozradil.

Lze odhadovat, že celkově dodá MPM-Quality na trh výrazně více hodinek než Elton. Proto se tu ve výrobě zaměřují hlavně na maximální efektivitu celého procesu, ve kterém hrají hlavní roli subdodavatelé.

CNC stroj zde mají, ale využívají ho především k výrobě prototypů nebo vyloženě zakázkových hodinek, takže není v permanenci neustále. Třeba ciferníky ve Frýdku-Místku tisknou tamponovým tiskem, ale také metodou UV tisku nebo sítotisku. K popisování a výrobě různých emblémů a grafik na různých částech hodinek zde namísto ryteckého umění slouží malý CNC stroj. Gravírování zvládá různými hroty podle toho, do jakého materiálu je třeba „psát či kreslit“. Na popisování sklíček tu používají laser. Vedle krabic s hodinkami zde ale u zmíněných strojů na podobnou „kúru“ čekají i různé reklamní předměty, během naší návštěvy třeba termohrnky.

Na samotné kompletaci hodinek v MPM pracují čtyři hodináři, externě i pátý. Hodinářskou dílnu ale právě chystají na rozšíření, takže by se brzy měl stabilní počet hodinářů rozrůst, minimálně o jednoho. V MPM se nijak netají tím, že hodinky tu kompletují z částí, které jim dodají subdodavatelé. I samotná pouzdra si nechávají pro větší série vyrábět a nakupují také mechanické strojky. Ty tu ale dovedou i různě modifikovat.

„Používáme řadu dodavatelů strojků. Ano, používáme asi dva typy čínských strojků, ale v 95 procentech své produkce používáme strojky švýcarské výroby nebo třeba japonské strojky firem Seiko či Miyota.“

„Používáme řadu dodavatelů strojků. Ano, používáme asi dva typy čínských strojků, ale v 95 procentech své produkce používáme strojky švýcarské výroby nebo třeba japonské strojky firem Seiko či Miyota,“ chlubí se portfoliem dodavatelů Hanko. Argumentuje přesností: „Strojky nám posílá zkontrolované už dodavatel a garantuje jejich přesnost. Snažíme se využívat to nejlepší, zároveň ale ve své výrobě klademe důraz na poměr výkonu a ceny.“

Snaha o efektivitu je v MPM vidět v mnoha ohledech. Hodinky dodává ve větších sériích, přesto zákazníkům nabízejí možnost individualizace. U standardních modelů modifikace probíhá tak, že se hodinky, které jsou skladem, rozeberou, upraví dle požadavků zákazníka a zase zkompletují. Právě kompletace je hlavní „ruční“ činností výroby MPM.

Málo hodinářů

Na čem se obě znesvářené strany shodnou, je nedostatek hodinářů, které pro svou činnost potřebují. V MPM to řeší sázkou na vyšší efektivitu výroby, u Eltonu spíše orientací na exkluzivitu. „Lidé s námi pracují klidně i přes 20 let, máme tu malou fluktuaci,“ chlubí se Hanko tím, že MPM-Quality zatím nemá s nedostatkem lidí větší problém. Ten se prý může projevit až časem, až bude aktuální generace hodinářů končit. „Přemýšlíme, jak pak sehnat další lidi.

Na čem se obě znesvářené strany shodnou, je nedostatek hodinářů, které pro svou činnost potřebují. V MPM to řeší sázkou na vyšší efektivitu výroby, u Eltonu spíše orientací na exkluzivitu.

O tom uvažuje asi spousta oborů, není to o tom přijít do montovny a stisknout knoflík u CNC stroje, člověk nad tím musí přemýšlet a musí vás ta práce bavit, musíte znát posloupnost, co s čím souvisí, ten člověk musí být technicky zdatný,“ říká Hanko. „Rádi bychom měli více hodinářů, ale je těžké je získat. Musíme si je vychovávat sami,“ vysvětluje šéf Eltonu Kozel. „Spolupracujeme s učilištěm v Polné, které má jedinou hodinářskou školu, ale tam ročně absolvuje asi osm až dvanáct lidí a mnozí odcházejí pracovat třeba do vlastních rodinných hodinářství. Chceme působit na školy v našem okolí, aby do Polné posílali své děti.“ Jak říká, v desetitisícovém Novém Městě nad Metují má hodinařina velkou tradici a hodináře tu najdeme „téměř v každé druhé rodině“; není divu, továrna tu kdysi zaměstnávala 1300 lidí.

„Zatím se nám osvědčilo si vychovávat mladé lidi, takové, co jsou trpěliví a mají k řemeslu nějaký vztah. Nejsou to vždy vyučení hodináři. Možná v tom dovedeme být rychlejší a efektivnější než vzdělávací systém,“ nastiňuje Kozel řešení. Podle něj je ale trochu potíž i konkurence automobilového sektoru, který stahuje další zaměstnance z výroby.

Nový projekt?

Fakt, že tradiční hodinářské řemeslo v Česku spíše vymírá, vyřešila vcelku originálně i snaha oživit značku Chronotechna. Obnovit se ji snaží nový hodinářský projekt, jehož autoři v čele s Pavlem Sichem zamířili se svými „nejčernějšími“ hodinkami na portál komunitního financování Kickstarter. Jejich hodinky zaujaly, požadovanou částku asi půl milionu korun (19 tisíc eur) vybrali autoři během deseti minut a celkem se jim podařilo získat dokonce 378 775 eur.

Fakt, že tradiční hodinářské řemeslo v Česku spíše vymírá, vyřešila vcelku originálně i snaha oživit značku Chronotechna. Obnovit se ji snaží nový hodinářský projekt, jehož autoři v čele s Pavlem Sichem zamířili se svými „nejčernějšími“ hodinkami na portál komunitního financování Kickstarter.

Hodinky s tradiční českou značkou, která vlastně stojí v pozadí za vznikem celého sporu o dnešní užívání značky Prim, se ovšem mají vyrábět ve Švýcarsku, alespoň se tedy chlubí označením Swiss Made. Více detailů o výrobě jsme se však od autorů nedozvěděli. Označení Swiss Made je na globálních trzích z marketingového hlediska asi přeci jen důležitější než sázka na českou tradici jinak vlastně neznámé značky.

„Když jsme se o projektu dozvěděli, konzultovali jsme to s Eutechem, nástupcem někdejší Chronotechny. K projektu máme společně výhrady, především vsuvka, že vyrábí hodinky od roku 1949, je trochu přehnaná,“ uvádí Petr Hanko z MPM-Quality, „jinak ale proti projektu nic nemáme.“ Ochranná známka Chronotechna momentálně zapsána není, a tak se zdá, že v tomto případě vleklé spory nehrozí.

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.