Jedna z příčin migrace: Globální nerovnost

V lidských dějinách byl majetek rozložen nerovnoměrně. Růst ekonomické nerovnosti sice často uvolňuje destruktivní síly, které ji sice zmírňují, ale i zničí miliony životů a obrovské majetky.

Petr Pietraš 12.4.2017
Branko Milanovic, Global Inequality: A New Approach for the Age of... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Branko Milanovic, Global Inequality: A New Approach for the Age of... | foto: Montáž Richard CortésČeská pozice
Branko Milanovic, Global Inequality: A New Approach for the Age of... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Globalizace má vedle poklesu chudoby v některých rozvojových zemích za následek růst příjmové a kapitálové nerovnosti v rozvinutých ekonomikách. Navíc stále více ovlivňuje uplatnění na pracovním trhu, příjmy, vzdělání nebo ceny zboží. K řešení těchto nerovností mechanismy, které měl v minulosti národní stát k dispozici, nestačí. Jsou totiž omezeny na regionální úroveň, přičemž nerovnost je globální problém.

Deregulace spojená s otevřením periferních trhů způsobila, že se producentům z vyspělých ekonomik otevřela nová odbytiště, a současně se podařilo zapojit levnou pracovní sílu pro jejich produkci. Zhruba čtvrt století po odstartování globalizace se ukazuje, že z ní měly prospěch miliony lidí, především v Asii. Situace chudých se dramaticky zlepšila – nejen v Číně, ale i v dalších asijských zemích vznikla nová, mnohasetmilionová střední třída.

Stranou však zůstával vývoj ve vyspělých západních ekonomikách, kde střední třída nese břímě nákladů, ale její ekonomická situace se výrazně zhoršila. Ke globalizaci patří nejen ústup chudoby ve třetím světě, ale i nárůst ekonomické nerovnosti v prvním. Srbsko-americký ekonom Branko Milanovic, který pracoval 20 let ve Světové bance a přednáší na amerických univerzitách, se problému nerovnosti věnuje v knize Global Inequality: A New Approach for Age of Globalisation (Globální nerovnost. Nový přístup pro věk globalizace).

Paradox stabilních společností

V lidských dějinách byl majetek rozložen nerovnoměrně. Vždy existovala pohádkově bohatá skupinka, početně kolísající střed, který aspoň něco vlastnil, třeba užitkové zvíře, a davy, které nevlastnily nic. Růst ekonomické nerovnosti často uvolňuje destruktivní síly, které ji sice zmírňují, ale současně zničí miliony životů a obrovské majetky.

Paradoxem stabilních společností je, že čím déle trvá klid a prosperita, tím vyšší je ekonomická nerovnost. Kapitál má totiž optimální podmínky k maximalizaci zisku a neruší jej externí vlivy, jako jsou vojenské konflikty, přírodní katastrofy nebo hladomor.

Před průmyslovou revolucí nerovnost ve společnosti snižovaly katastrofy. V důsledku epidemie nebo války vznikl nedostatek pracovních sil a krátkodobě rostly příjmy. Vysoká nerovnost je společensky neúnosná, ale sama od sebe nezmizí, a než se sníží, je příčinou nepokojů, válek a revolucí, které ji redukují.

Průmyslová revoluce výrazně zvýšila nerovnost – její vrchol nastal těsně před první světovou válkou, přičemž byla jednou z jejích příčin. Paradoxem stabilních společností je, že čím déle trvá klid a prosperita, tím vyšší je ekonomická nerovnost. Kapitál má totiž optimální podmínky k maximalizaci zisku a neruší jej externí vlivy, jako jsou vojenské konflikty, přírodní katastrofy nebo hladomor.

Tento model neplatí od druhé světové válce do roku 1989, kdy se zhroutil komunismus. Tehdy v rozvinutých ekonomikách rostly příjmy a nerovnost klesala, přestože z hlediska kapitálu šlo o klidnou a příznivou dobu. Vedle komunistických zemí, kde rovnostářská společnost byla cílem, nerovnost v rozvinutých ekonomikách tlumily odbory a ohrožení Sovětským svazem. Západní politické elity se obávaly infiltrace komunismem, a proto nepřipouštěly zásahy ve prospěch nejbohatších a omezovaly moc kapitálu.

Vliv geografie

Situace se změnila po pádu berlínské zdi, nástupu moderních technologií a globálním rozšíření nabídky pracovních sil v důsledku otevření Číny. Vyspělé ekonomiky se vrátily k normálnímu modelu a nerovnost ve společnosti začala rychle růst – na globální úrovni se pak posunula od společenské pozice ke geografické poloze.

Na začátku 19. století měla geografie jen 20pocentní vliv na nerovnost ve světě. V polovině 20. století byla situace opačná a místo narození – západní Evropa a USA nebo Afrika – z 80 procent rozhodovalo o nerovnosti a jen z 20 příslušnost ke společenské třídě.

Na začátku 19. století měla geografie jen 20procentní vliv na nerovnost ve světě. Hlavní roli hrála příslušnost k elitám, jako byla šlechta, které byly současně nejbohatší ve společnosti, ať v Rusku, Anglii nebo v Číně. V polovině 20. století byla situace opačná a místo narození – západní Evropa a USA nebo Afrika – z 80 procent rozhodovalo o nerovnosti a jen z 20 příslušnost ke společenské třídě.

Neblaze se vyvíjely zejména kolonie, pro které platila řada omezení optimálních pro růst nerovnosti. Směly obchodovat jen s mateřskou zemí, zboží muselo být přepravováno jejím loďstvem a nesměly vyrábět finální výrobky, pouze jejich součástky. Tím byl položen základ třetího světa a historicky bezpříkladného rozdílu mezi bohatými a chudými národy, v důsledku čehož byly po druhé světové válce platy evropských dělníků vyšší než příjmy bohatých v Africe a Asii.

Vzdalování reality a představ

Globální nerovnost je jednou z příčin migrace a díky moderním technologiím jsou migranti informováni o možnostech v cílových zemích. V tradičních imigračních společnostech, jako jsou USA, Kanada nebo Austrálie, rozhoduje o vstupu migranta jeho kvalifikace, které je na trhu nedostatek. Do těchto zemí směřují především vzdělaní migranti s potenciálem přispět k jejich blahobytu. Země s rozvinutým sociálním systémem přitahují méně vzdělané, kteří jej však spíše zatěžují, než do něj přispívají, čímž v nich zvyšují nerovnost.

Ekonomická realita a západní představy o sociální spravedlnosti se od sebe vzdalují. Občanské a politické svobody a spravedlivé přerozdělování jsou omezeny na národní území, protože v mezinárodním měříku jsou neuskutečnitelné.

Dlouhou dobu se myslelo, že v zemích, které se transformují, a přerozděluje se v nich majetek, elity budou chránit svůj nově nabytý majetek prosazováním právního státu, jako tomu bylo v minulosti v USA, což však v době globalizace neplatí. Ruští a čínští zbohatlíci si mohou peníze uložit v právním bezpečí finančních metropolí, jako je Londýn nebo New York, a nic jim nebrání pokračovat doma stejně jako dosud.

Ekonomická realita a západní představy o sociální spravedlnosti se od sebe vzdalují. Občanské a politické svobody a spravedlivé přerozdělování jsou omezeny na národní území, protože v mezinárodním měříku jsou neuskutečnitelné. Například v Kataru připravujícím se na mistrovství světa ve fotbale je realitou pro zahraniční dělníky z Asie diskriminace a podmínky podobné mírnému otroctví. Tato situace je známá, ale Západ ji toleruje a nikdo šampionát zrušit nehodlá. Někteří dokonce tvrdí, že vydělané peníze zlepšují prostředí v zemích původu a snižují nerovnost.

Střední třída

Otázkou je stabilita demokratického kapitalismu. Spojení demokracie a tržního hospodářství není nezbytné, což ukazuje Rusko nebo Čína. Navíc moderní technologie a automatizace přispívají k růstu nerovnosti, protože generují zisk vlastníkům, ale současně ničí pracovní místa střední třídy. Účinnému protestu brání velká individualizace západních společností, což se odráží například ve slabých odborech.

Politicky ztratila střední vrstva účinné nástroje, jak přinutit nejmajetnější část společnosti podílet se na financování školství a zdravotnictví. Zatímco si majetní mohou dovolit kvalitní privátní vzdělání a lékařskou péči, bojuje střední vrstva s její stále horší kvalitou, již poskytuje stát.

Nerovnost přispívá k odtržení demokracie od kapitalismu. Bohatí mají větší politický vliv a určují směr financováním kandidátů, kteří prosazují jejich zájmy a zákony, jež jim vyhovují. Demokracie proto brání především střední třída, nikoli však z morálních důvodů, ale protože jí nejvíce zajišťuje přežití – je v jejím zájmu, protože omezuje útlak od bohatých a zabraňuje chudým vzít si násilím její majetek. Každý útok na střední třídu a její oslabení proto oslabuje demokracii.

Politicky ztratila střední vrstva účinné nástroje, jak přinutit nejmajetnější část společnosti podílet se na financování školství a zdravotnictví. Zatímco si majetní mohou dovolit kvalitní privátní vzdělání a lékařskou péči, bojuje střední vrstva s její stále horší kvalitou, již poskytuje stát. Tato nerovnost vytváří pnutí, jež se projevuje nárůstem výdajů na vnitřní bezpečnost.

Země s velkou nerovností vydávají více peněz na svou ochranu. V USA bylo v roce 1970 zaměstnáno v bezpečnostní sféře 1,6 procent všech pracujících, v roce 2000 dvě procenta a odhaduje se, že v ní je zaměstnáno více než pět milionů lidí.

Ohrožená demokracie

Establishment omezuje volební účast a vede kulturní boj, aby střední a nejchudší vrstvy nemohly využít svého volebního práva ke změně. Přístup k volbám bývá u nejchudších, kteří mívají nižší volební účast než bohatí, omezován – například volby jsou v pracovní dny, volební místnosti se zavírají už v osm hoden večer či každý, kdo byl trestán nebo je ve výkonu trestu, je z nich vyloučen – odhaduje se, že v současnosti asi dvě procenta Američanů, tedy 3,2 milionu, z nichž třetinu tvoří Afroameričané.

Podle Branka Milanovice populismus ohrožuje demokracii, protože omezuje nebo nově definuje základní občanská práva. Jako řešení nabízí omezení migrace a regulaci globalizace.

Kulturní boj se soustřeďuje na problémy, které odvádějí pozornost od těch ekonomických, jako je pokles příjmů či nezaměstnanost. Informace o kontrole zbraní, potratech či islamistickém teroru v médiích ovládaných bohatými majiteli mají přehlušit skutečnost, že se ekonomická moc posunuje ve prospěch majetných elit.

Podle Milanovice v USA vzniká plutokracie dvou stran tvořících establishment – demokratický i republikánský –, přičemž se u moci střídá několik dynastií. V Evropě pak narůstá populismus a nacionalismus, navíc migranti s sebou přinášejí kulturní a společenské normy, které mohou zatěžovat sociální stát, jejž určovala kulturní a etnická homogenita původních obyvatel, jeden z hlavních faktorů, který v minulosti přispěl ke vzniku silné střední vrstvy a upevnění demokratického kapitalismu.

Milanovic je skeptický ohledně budoucnosti. Populismus podle něho ohrožuje demokracii, protože omezuje nebo nově definuje základní občanská práva – jako řešení nabízí omezení migrace a regulaci globalizace. Americká plutokracie se snaží globalizační procesy prosadit navzdory odporu střední třídy i za cenu deformace demokracie.

Global Inequality: A New Approach for the Age of Globalisation

Globální nerovnost. Nový přístup pro věk globalizace)

AUTOR: Branko Milanovic

VYDAL: Harvard University Press 2016

ROZSAH: 320 stran



Jiří_K Hlavní příčiny migrace!... 15:50 14.4.2017

Počet příspěvků: 1, poslední 14.4.2017 03:50 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.