Jediný dodavatel jaderného paliva představuje riziko

Americká energetická firma Westinghouse pracuje na vývoji paliva pro jaderné reaktory ruského typu v Evropské unii. Všech osmnáct těchto bloků včetně temelínských a dukovanských zásobují Rusové a Evropská unie volá po diverzifikaci, upozorňuje v rozhovoru Pavel Janík, šéf Westinghousu pro Českou republiku.

Šéf Westinghousu pro Česko Pavel Janík. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Šéf Westinghousu pro Česko Pavel Janík. | foto: Richard Cortés, Česká pozice
Šéf Westinghousu pro Česko Pavel Janík.

Společnost ČEZ reálně uvažuje o vypsání nového tendru na dodávky jaderného paliva pro Temelín. Jaká je výchozí pozice Westinghousu a jaký model tendru by preferovala? Šéf této společnosti pro Česko Pavel Janík v rozhovoru říká: „Česko potřebuje férový výběrový proces pro stavbu dalších reaktorů. Takže věřím, že podmínky nebudou nevýhodné například pro privátní společnosti.“

LN: Společnost ČEZ naznačila, že vypíše nový tendr na dodávky jaderného paliva pro elektrárnu Temelín po roce 2020. Budete se tedy moci zúčastnit soutěže se současným ruským dodavatelem. Pokud ale vím, upozorňujete, že tím ještě není zajištěna diverzifikace dodávek, po které volá Evropská unie. Jak si diverzifikaci představujete?

JANÍK: V Evropské unii je pět zemí včetně Česka, které provozují reaktory založené na ruské technologii VVER. (Dále jde o Slovensko, Maďarsko, Bulharsko a Finsko – pozn. red.) Všech těchto osmnáct bloků je v současné době zásobováno pouze palivem z Ruska. Proto se Evropa otázkou diverzifikace zabývá. Naše zkušenost z působení na západních a dalších trzích je přitom taková, že se provozovatelé jaderných reaktorů snaží podobné situaci vyhnout a dlouhodobě spolupracují minimálně se dvěma dodavateli. Například udržují takzvanou směsnou zónu, kdy využívají v jednom reaktoru palivo od dvou dodavatelů. Nebo v některých blocích využívají palivo od jednoho dodavatele, v jiných od druhého.

LN: Zatím jsem měl pocit, že by se Evropská unie spokojila s tou rovností šancí v rámci výběrových řízení.

Diverzifikace je důležitá ze strategického hlediska, protože brání tomu, aby někdo třeba z politických důvodů zneužil svou pozici dodavatele.

JANÍK: Jsem přesvědčen, že Evropa vnímá tu situaci, kterou jsem popsal. Snaží se vytvořit podmínky, aby byl trh s jaderným palivem otevřenější. Diverzifikace je důležitá ze strategického hlediska, protože brání tomu, aby někdo třeba z politických důvodů zneužil svou pozici dodavatele. Ale to není jediný smysl diverzifikace. Důležitý je také technický aspekt. Může se stát, že se u paliva od jednoho dodavatele po několika letech projeví nějaké problémy. Pak je dobré, když máte připravené alternativní řešení.

LN: Vaši kritici poukazují na to, že jste měli problémy s palivem pro reaktory ruského typu na Ukrajině. Dá se vůbec očekávat, že budete schopni vyrábět stejně kvalitní palivo pro ruské bloky jako společnost Tvel ze skupiny Rosatomu? Rusové přece znají své bloky nejlépe.

JANÍK: Trochu bych vás opravil. Nejenže se to dá očekávat, to už je skutečnost. Dlouhodobě spolupracujeme na dodávkách paliva s ukrajinskou společností Energoatom a to palivo má výborné provozní parametry. Koncem loňského roku jsme podepsali kontrakt, který tuto spolupráci prodlužuje a rozšiřuje rozsah dodávek našeho paliva pro Ukrajinu.

LN: Také tam ale v minulosti zaznívaly stížnosti…

JANÍK: Byly tam určité problémy, které se týkaly zavážení paliva. Tyto potíže ale nebyly na straně naší společnosti. Souvisely s provozováním směsné zóny v ukrajinské elektrárně a ne zcela vhodným zacházením s našimi palivovými soubory. Tyto problémy jsme ale společně s provozovatelem elektrárny vyřešili a nyní vše funguje bezproblémově.

LN: Každého asi napadne, že na Ukrajině hrají ve váš prospěch také politické preference, když je tato země ve faktické válce s Ruskem.

Ukrajina je příkladem země, která naštěstí uvažovala o diverzifikaci dodávek paliva už dříve. A situace, ve které se tato země ocitla, ukázala, jakou má diverzifikace hodnotu.

JANÍK: Ukrajina je příkladem země, která naštěstí uvažovala o diverzifikaci dodávek paliva už dříve. A situace, ve které se tato země ocitla, ukázala, jakou má diverzifikace hodnotu.

LN: Westinghouse už palivo do Temelína v minulosti dodával. A zhruba před deseti lety jste čelili výtkám ohledně kvality tohoto paliva. Neohrozí to vaše šance v příštím tendru?

JANÍK: Ano, byly tam určité problémy, ale my jsme s naším produktem pokročili mnohem dál. Dva temelínské bloky VVER 1000 jsou podobné těm, které zásobujeme na Ukrajině. A u paliva pro tyto reaktory jsme veškeré problémy vyřešili. Loni ostatně proběhlo tiskem, že také náš konkurent měl v Temelíně určitě potíže.

LN: Bude mít ruský Tvel jako současný dodavatel paliva pro Temelín v příštím výběrovém řízení výhodu?

JANÍK: Pro každého předkladatele nabídky je lepší, když výborně zná podmínky v daném reaktoru. Podle signálů z poslední doby ale předpokládáme, že ČEZ se snaží vytvořit pro soutěž rovnovážné podmínky.

LN: Budete si moci svoje palivo v Temelíně otestovat ještě před vyhlášením tendru?

JANÍK: Ve světě je celkem běžnou praxí, že se tendru účastní kvalifikovaní dodavatelé daného paliva, kteří už získali určitou licenci. To také znamená, že se otestuje zkušební série palivových souborů ještě před zahájením tendru. Ale toto rozhodnutí je na straně ČEZ.

LN: Předpokládáte, že byste mohli vyrábět palivo nejenom pro Temelín, ale také pro Dukovany – což jsou reaktory staršího ruského typu?

Podle signálů z poslední doby předpokládáme, že ČEZ se snaží vytvořit pro soutěž rovnovážné podmínky.

JANÍK: My jsme historicky vyráběli palivo i pro reaktory VVER 440 a jsme připraveni tento produkt znovu obnovit. Bylo by to logické, protože Westinghouse je největším dodavatelem jaderného paliva na světě, a pokud je mi známo, je také jediným evropským výrobcem paliva pro bloky typu VVER. Také jsme společně s dalšími osmi partnery vytvořili konsorcium, které zvítězilo ve výběrovém řízení Evropské unie a získalo zakázku právě na vývoj alternativního paliva pro bloky VVER. Účastníkem tohoto konsorcia je také česká společnost ÚJV Řež.

LN: Je zajímavé, že o sobě mluvíte jako o evropském výrobci… Jste americká společnost, vaším většinovým vlastníkem je japonská Toshiba.

JANÍK: Westinghouse má velké závody na výrobu jaderného paliva ve Spojeném království a ve Švédsku, ze kterých zásobujeme celý evropský trh.

LN: Účastnili jste se také temelínského tendru na stavbu dalších jaderných bloků. Považujete pořád za reálné, že byste se podíleli na stavbě nových reaktorů v Temelíně a v Dukovanech?

JANÍK: Společnost Westinghouse už během temelínského tendru prokázala, že má co nabídnout. Jsme přesvědčeni o vynikající technické úrovni našeho reaktoru AP 1000 a prokázaly to i předběžné výsledky tendru, který byl později zrušen. Pokud bude Česká republika vážně uvažovat o výstavbě nových jaderných bloků v Temelíně nebo v Dukovanech, určitě budeme mít zájem.

LN: V poslední době sílí dohady, že ten příští tendr bude dost odlišný, pokud vůbec půjde o tendr. ČEZ údajně bude hledat spíše partnera pro stavbu nových bloků, nikoliv jenom dodavatele. Myslíte, že by firma Westinghouse nebo vaše mateřská společnost Toshiba mohly vytvořit společný podnik s ČEZ?

Prezident Zeman i premiér Sobotka mluvili o tom, že uvítají, když bude mít nová soutěž více účastníků než původní temelínský tendr. Takže věřím, že podmínky nové soutěže nebudou nevýhodné pro některé z možných účastníků.

JANÍK: To je předčasná otázka, protože nevíme, jak budou nastaveny příslušné parametry. Jsem ale přesvědčen, že Česko potřebuje férový proces, který povede k výběru kvalitní a hlavně bezpečné technologie. Předpokládám, že tento proces bude nastaven tak, aby nikoho nediskriminoval. Prezident Zeman i premiér Sobotka mluvili o tom, že uvítají, když bude mít nová soutěž více účastníků než původní temelínský tendr. Takže věřím, že podmínky nové soutěže nebudou nevýhodné pro některé z možných účastníků – například pro privátní společnosti.

LN: Obavu, že by soukromá firma jako vy mohla být v nevýhodě, vyjádřil už loni nejvyšší šéf Westinghousu Danny Roderick. Faktem je, že vaše potenciální konkurenty ovládá stát – ať už jde o firmy z Ruska, Francie, Jižní Koreje, nebo Číny. Pro tyto firmy může být snazší podílet se na financování stavby. Narážíte na tohle?

JANÍK: Opravdu si myslím, že zájmem České republiky je nediskriminovat žádného uchazeče. Otázka financování by neměla zastínit základní parametry, které musí stavba jaderných bloků splňovat – tedy technologicky kvalitní a bezpečné řešení, které může bez problémů splnit licenční podmínky Evropské unie. Věříme tedy, že nové výběrové řízení nesklouzne pouze do nějaké bankovní soutěže. Víte, jsem přesvědčen, že každý by měl dělat to, čemu rozumí. Investor, provozovatel elektrárny i dodavatel technologie, jakým jsme my.

LN: Vaše mateřská společnost Toshiba se ale zapojila do financování projektu jaderné elektrárny ve Velké Británii. Nyní se Toshiba potýká s účetním skandálem, její nejvyšší šéf odstoupil. Znamená to, že už se tato firma do podobných partnerství v dalších zemích jako Česko nepohrne?

JANÍK: Jako reprezentantovi společnosti Westinghouse mně nepřísluší komentovat jakékoliv záležitosti našeho majoritního akcionáře. Jsem nicméně přesvědčen, že firma Westinghouse vede svoji ekonomickou a účetní agendu zcela v souladu s příslušnými předpisy, což potvrzují její auditované účetní uzávěrky. Pokud ale jde o Českou republiku, nikdo přesně neví, jaký tady bude zvolen model. Jsme otevřeni jakékoliv diskusi nad různými možnostmi a schématy. A také jsme připraveni se podělit o zkušenosti z našich dalších projektů, včetně těch z Velké Británie.

LN: Sílí také spekulace, že by Toshiba nyní mohla prodat část svého podílu ve vaší firmě. To už ale bylo ve hře i dříve a Danny Roderick zdůrazňoval, že si Toshiba chce v každém případě ponechat nadpoloviční většinu. Platí to stále?

Jsem přesvědčen, že firma Westinghouse vede svoji ekonomickou a účetní agendu zcela v souladu s příslušnými předpisy, což potvrzují její auditované účetní uzávěrky.

JANÍK: Pokud vím, na postoji našeho největšího akcionáře se v tomto ohledu nic nemění. Ale toto jsou skutečně otázky pro majoritního akcionáře a mně nepřísluší je více komentovat.

LN: Pokud jde o stavbu nových jaderných bloků v Česku, vláda dnes uvažuje o různých alternativách vůči klasickému tendru. Zaznívá názor, že v tomto případě není vhodné postupovat podle zákona o zadávání veřejných zakázek. Uvažuje se o modelu mezistátní smlouvy, jakou uzavřeli Maďaři s Rusy pro elektrárnu Paks. Jak se díváte na takové nápady?

JANÍK: Pokud vím, nad tímto modelem stále visí dost otazníků. Zabývá se jím Evropská unie z hlediska soutěžního práva a podezření z nedovolené státní pomoci. Takže mohu jen zopakovat to, co jsem už řekl – věřím, že ten výběrový proces bude férový a přinese České republice optimální řešení.

LN: Přicházel by model mezistátní smlouvy v úvahu ve vašem případě? Nevím tedy, který stát by vás teoreticky podpořil – jestli Spojené státy, nebo Japonsko…

JANÍK: To by byla otázka na ty státy, ale jak říkám – nad tím modelem tak jako tak visí v Evropské unii spousta otazníků.

LN: Je podle vás v případě stavby nových jaderných bloků nutná nějaká garance ze strany českého státu? Mluvilo se o modelu garantované ceny elektřiny podle britského vzoru – takzvaného contract for difference. Nyní česká vláda spíše hledá možnost, jak stavět bez garance. Považujete to za reálné?

Mapa rizik jaderného projektu je velmi složitá. Pokud chcete optimální projekt, měla by být každá skupina rizik adresovaná tomu, komu nejvíce přísluší. A zkušenosti ze světa ukazují, že optimální model není možný bez zapojení státu.

JANÍK: Mapa rizik jaderného projektu je velmi složitá. Pokud chcete optimální projekt, měla by být každá skupina rizik adresovaná tomu, komu nejvíce přísluší. A zkušenosti ze světa ukazují, že optimální model není možný bez zapojení státu. Česká vláda schválila aktualizovanou energetickou koncepci, což byl vlastně první krok. Dalším krokem by podle mne mělo být to, že se stát zapojí do její realizace. Tím ukáže, že tuto koncepci myslí vážně. Stejně jako plnění klimatických cílů EU. Contract for difference je jedním z nástrojů. Je to velmi elegantní nástroj, který umožňuje investorovi, aby dal dohromady rozumný finanční model a realizoval tak projekt, který přinese optimální technické řešení. Dává mu totiž možnost výběru z různých technologií.

LN: V případě prvního britského projektu, u kterého byl uplatněn model contract for difference, zaznívala poměrně silná kritika. Šlo o to, že garantovaná cena elektřiny z budoucích bloků elektrárny Hinkley Point byla nastavena příliš vysoko. A na to údajně doplatí britský spotřebitel.

JANÍK: I já si myslím, že lze dosáhnout nižší ceny než v Hinkley Point. Neznám ale detaily, nevím přesně, jak se k těm číslům došlo. Na druhou stranu je třeba si také uvědomit, že podobný mechanismus, který má v Británii zajistit přiměřenost výkupních cen elektřiny, se netýká pouze jaderné technologie. Týká se většiny bezemisních technologií. A jádro i při cenách z Hinkley Point vychází jako nejlevnější bezemisní řešení – tedy ve srovnání s obnovitelnými zdroji.

LN: Projekt Hinkley Point ale čelí i dalším potížím. A to včetně sílících pochybností o technologiích francouzského dodavatele. Velké časové skluzy a navyšování rozpočtu zase vidíme u projektů ve francouzském Flamanville nebo finském Olkiluotu. Neukazuje se, že na rozdíl od jiných oblastí světa už v Evropě jaderná energetika nemá budoucnost?

JANÍK: My se ve Spojeném království věnujeme především našemu projektu, který je zatím v přípravné fázi. A jak ukazují naše projekty v Číně a Spojených státech, technologie našeho reaktoru AP1000 je dobře zvládnutá. Dosáhli jsme vysoké míry standardizace, při stavbě těchto reaktorů uplatňujeme modulární přístup. (Jde o jakousi obří skládačku, kdy se na místě stavby dávají dohromady předem připravené díly – pozn. red.) Nevidím jediný důvod, proč bychom neměli být úspěšní také v Evropě.

Pavel Janík (41)

  • Vystudoval stavební inženýrství na pražském ČVUT. V minulosti pracoval pro největší českou energetickou společnost ČEZ. Mimo jiné byl předsedou představenstva společnosti ČEZ Bohunice a rovněž pracoval jako projektový manažer v oblasti fúzí a akvizic. Před nástupem do ČEZ v roce 2007 působil na různých obchodních a technických pozicích ve společnostech Škoda Praha a Škoda Power.
  • Od června 2013 je výkonným ředitelem Westinghousu Electric Company pro Českou republiku. Ve Westinghouse rovněž zastává pozici Global VVER Coordinator – tedy globálního koordinátora dodávek pro reaktory ruského typu.