Je válka nedílnou součástí tradičních společností?

Kolonizace snížila na Nové Guineji počet válečných konfliktů. Mnoho z nich však možná bylo důsledkem importu sladkých brambor mořeplavci.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: Jared DiamondČeská pozice
 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Současný americký fyziolog, ornitolog a popularizátor vědy Jared Diamond napsal několik knih, z nichž většina byla přeložena do češtiny – Třetí šimpanz. Vzestup a pád lidského rodu, Proč máme rádi sex? Evoluce lidské sexuality, Osudy lidských společností. Střelné zbraně, choroboplodné zárodky a ocel v historii a Kolaps. Proč společnosti přežívají či zanikají. A také stovky odborných článků a studií, z nichž některé zveřejnil časopis Nature.

Značné tematické rozpětí Diamondových knih vede k otázce, co je spojuje, zda mají nějaký společný základ. Dle Diamonda jsou jejich témata daná problémy, jejichž řešení mu v době přípravy knihy připadalo nejzajímavější a nejdůležitější. Jejich společným jmenovatelem je dle něho komparativní a interdisciplinární přístup k problémům lidské společnosti a snaha o zpracování, které bude srozumitelné nejen širšímu publiku, ale uspokojí i odborníky.

Diamond je uznávaný především kvůli svému čtivému stylu, mezioborovým přesahům a schopnosti syntézy. Jeho postoje však jsou i ostře kritizované. Zřejmě největší rozruch vyvolal Diamondův článek Vengeance is our (Pomsta je naše) z roku 2008, v němž se zamýšlel nad významem pomsty v novoguinejských společenstvích. Článek pobouřil dva Novoguinejce, kteří podali žalobu na Diamonda i americký týdeník The New Yorker, jenž tento článek zveřejnil.

Odlišné vzpomínky na letištní halu

Diamond při svých výzkumech na Nové Guineji, kde se zabýval zejména ekologií a evolucí ptactva, musel spolupracovat s místními obyvateli a žít mezi nimi, čímž získal přímou zkušenost s jejich tradičními společnostmi. Ta pak ovlivnila mnoho jeho názorů na takzvané přírodní národy, jak se často v češtině nesprávně nazývají.

Kdyby Jared Diamond neprozradil, že jde o letiště v hlavním městě samostatného státu Papua-Nová Guinea, z jeho popisu bych to nepoznal

Tato Diamondova výzkumná činnost je pro mne nesmírně přitažlivá, protože také z antropologického hlediska zkoumám novoguinejské kultury. V této souvislosti je škoda, že dosud nebyla do češtiny přeložena zatím nejnovější Diamondova kniha The World Until Yesterday: What Can We Learn from Traditional Societies? (Svět až do včerejška. Jaké ponaučení si můžeme vzít z tradičních společností?), která patří k jeho nejlepším.

Začíná Diamondovými dojmy z letiště – klidná hala, spořádané fronty lidí čekajících na kontrolu, zavazadla, občerstvení, denní tisk a uniformovaní zaměstnanci řídící a kontrolující přepravu cestujících. Kdyby Diamond neprozradil, že jde o letiště v hlavním městě samostatného státu Papua-Nová Guinea, z jeho popisu bych to nepoznal. Z destinací letů je však zřejmé, že 30. dubna 2006 v sedm hodin ráno stál v terminálu letiště v Port Moresby.

Moje vzpomínky na tuto letištní halu jsou odlišné – žádné spořádané fronty lidí, spíše chaos, žádné občerstvení, noviny koupit nelze, čísla letů oznamují archy papírů vylepených nad kontrolními přepážkami a v hluku haly jen obtížně srozumitelný chraplavý hlas sdělující zpoždění. Co Diamondovi připadalo právě na této letištní hale natolik zajímavé, že jí začíná svou knihu?

Letadlo jako zkratka do minulosti

Letadlo je zkratkou do minulosti novoguinejských společenství. Ještě v pozdním 20. století se o vnitrozemí tohoto ostrova příliš nevědělo. První kontakty s domorodými horaly se odehrály až ve třicátých letech a mnohé skupiny lidí nevěděly o světě doslova za horizontem. Letadlo pomohlo efektivně kolonizovat vnitrozemí ostrova Nová Guinea. Australská administrativa ovládla zvrásněný a obtížně přístupný terén a jeho obyvatele při dlouhých pěších výpravách za vydatné letecké pomoci.

Letadla umožňovala udržovat živý kontakt s pobřežními oblastmi a zásobovat administrativní síly na cestách. Přistávání letadel či jejich pouhý přelet nad krajinou však vyvolával v místních lidech hrůzu. Prchali před „velkým ptákem“, který pro ně nezřídka představoval oživlý mýtus o nebezpečném duchu z lesů či hor.

Letadlo pomohlo efektivně kolonizovat vnitrozemí ostrova Nová GuineaDiamond se podivuje nad krátkou dobou od okamžiku, kdy letadlo děsilo Novoguinejce, do chvíle, kdy ho sami používají jako dopravní prostředek. A právem tvrdí, že kultury Nové Guineje představují nejvýznamnější zdroj informací o aliterárních společnostech.

Intaktní kultury

Právě zde se totiž odehrál první kontakt Evropanů s místními obyvateli až pozdě ve 20. století. Proto profesionální antropologové mohli studovat téměř intaktní kultury neovlivněné Evropany. Totéž platí i o populacích deštných pralesů Jižní Ameriky. Usuzuje se, že pokud někde existují dosud nekontaktovaná lidská společenství, pak buď tam, nebo ve vnitrozemí Nové Guineje. Kdo ví…

Diamond na kulturách tradičních společností nejen Nové Guineje a Jižní Ameriky, ale i Afriky, Austrálie či Severní Ameriky ukazuje, nakolik rozmanitě se lidé vyrovnávají se svými univerzálními problémy. Na značně velkém prostoru se pak věnuje takovým náročným tématům, jako je řešení konfliktů, válka, péče o děti či staré.

Jeho snaha uchopit problém komplexně však často Diamonda vede k banálním tvrzením – například že před nástupem moderní lékařské péče představoval porod značné zdravotní riziko pro matku i dítě. Jinde se zase až příliš odvážně pokouší vyřešit citlivá témata, jako je urovnávání konfliktů a válek.

Dva příběhy

Už jsem zmínil, že Diamond byl ostře kritizován za svůj článek Pomsta je naše. Zhruba rok po jeho zveřejnění jsem pobýval na stanici Bianatang Research Centre vedené profesorem Vojtěchem Novotným a novoguinejští zaměstnanci ještě i tehdy jej se zájmem četli a diskutovali o něm.

Pokud někde existují dosud nekontaktovaná lidská společenství, pak  v Jižní Americe nebo ve vnitrozemí Nové GuinejeDiamond v něm mimo jiné řeší odlišné pojetí práva, spravedlnosti a trestu v USA a v společenstvích Nové Guineje. A srovnává způsob vyrovnávání se s násilnou smrtí v západních společnostech a na novoguinejské Vysočině, což ukazuje na dvou příbězích o vraždách.

V prvním příběhu jde o vraždu matky, sestry a sestřenice jeho tchána za druhé světové války. Tchán později chytil vůdce gangu, který byl za vraždy zodpovědný. Místo toho, aby však vzal spravedlnost do vlastních rukou a viníka zastřelil, předal ho policii, která měla vraždu řádně vyšetřit. Ta však po ročním vyšetřování podezřelého pustila na svobodu. Tchána pak zbytek života pronásledoval pocit viny, že sám nezjednal spravedlnost.

Druhý příběh se týká Diamondova přítele Daniela Wempa z novoguinejského okrsku Nembi, jemuž zavraždili strýce. Wemp vyvinul značné úsilí, aby pomstil jeho smrt. Pomsta mu totiž umožnila vyrovnat se se smrtí strýce a mít pocit uspokojení, že dosáhl spravedlnosti.

Přirozená touha po spravedlnosti

Dle Diamonda je třeba touhu po spravedlnosti považovat za přirozenou, ale v demokratických společnostech osobní mstu opouštíme a přenecháváme rozsudek a spravedlnost na soudní a výkonné moci. Tím se vzdáváme pocitu zadostiučinění ze msty na pachateli. Diamond tím naznačuje, že demokracie v posttribální společnosti, jako je ta novoguinejská, se plně neprosadila, protože nepřináší spravedlnost.

O konfliktech domorodců víme například z vyprávění pamětníků či archeologických nálezů

Do diskuse a sporů o Diamondův článek zasáhli i jeho novoguinejští protagonisté. A obvinili Diamonda z výmyslů a lží a požádali o mnohamilionové odškodnění za urážku na cti – Wemp se prý kvůli článku musí obávat o svůj život.

Rhonda Shearerová, novinářka a manželka zesnulého evolučního biologa Stephena Jay Goulda (1941–2002), následně zjistila, že se Diamond v lepším případě dopustil mnoha pochybení. Daniel Wemp totiž neorganizoval žádné válečné tažení, aby se pomstil Isumu Mandingovi. Ten sice po jednom z útoků ochrnul, ale údajně při obraně pozemku, a nikoli ve válce s Wempem. Oba poškození pak stáhli svou žádost o odškodnění poté, co zemřel jejich právní zástupce. Zdá se však, že ani tím soudní spor neskončil.

Problém násilí

Problémem násilí se zabývá i Diamondova kniha Svět až do včerejška. Tentokrát, poučen sporem okolo zmíněného článku, však pravá jména lidí neuvádí, aby chránil své informátory. Odkazuje se při tom na etický kodex antropologie, jenž vyžaduje odpovědnost vůči těm, s nimiž výzkumník spolupracuje.

Části knihy, v nichž se Diamond věnuje válkám, násilí a řešení sporů, však jsou často problematické. Například když srovnává americký soudní systém a vyjednávání kompenzací na Nové Guineji, přičemž doporučuje částečně přijmout novoguinejskou praxi. Nebo když při srovnávání počtu padlých ve válkách v tradičních společnostech a těch v moderních dějinách tvrdí, že vzhledem k velikosti obou společností zahynulo v těch prvních více lidí než v těch druhých.

Evropský import sladkých brambor mohl vést k nárůstu kmenových válek na novoguinejské Vysočině, jež však později Australané potlačiliDle Diamonda je válka nedílnou součástí tradičních společností. Pro toto své tvrzení však uvádí pouze nepřímé důkazy, protože první kontakt s domorodci neměli vědci, ale kolonizátoři. Proto víme o konfliktech domorodců jen například z vyprávění pamětníků či archeologických nálezů. A sám Diamond uvádí, že nikdy neviděl na vlastní oči útok jednoho Novoguinejce na druhého.

Kolonizace versus sladké brambory

Navíc krátce po prvním kontaktu s domorodci na Nové Guineji je kolonizátoři zpacifikovali. O této pacifikaci pak možná nejlépe vypovídá výrok koloniálního úředníka Charlese Moncktona: „Jediný způsob, jak lze těmto žebrákům zabránit lovit své sousedy kyjem, je praštit je kyjem.“ Dobývání ostrova proto nelze považovat za klidné, jak naznačuje Diamond.

Diamond je přesvědčený, že kolonizace snížila v tradičních společnostech počet válečných konfliktů. To například platí pro novoguinejské horaly. Zapomíná však, že mnoho válečných konfliktů možná bylo důsledkem importu sladkých brambor na novoguinejskou Vysočinu zhruba před tři sta lety portugalskými mořeplavci.

Díky rozšíření sladkých brambor se na Nové Guineji zvýšil počet obyvatel. A dle mnoha odborníků je velká hustota obyvatel jednou z hlavních příčin mnoha místních kmenových válek. Lze tedy vyslovit tezi, že evropský import sladkých brambor mohl vést k nárůstu kmenových válek na Novoguinejské vysočině, jež však později Australané potlačili.

Tři poselství

Dle Diamonda má jeho nejnovější kniha tři hlavní poselství.

  • Za prvé, tradiční společnosti ho fascinují, protože jejich způsob života se značně liší od našeho. Současně je nám však srozumitelný, protože se v mnoha ohledech tomu našemu podobá.
  • Za druhé, z tradičních společností se můžeme ponaučit, jak se přirozeně vyrovnat s univerzálně platnými lidskými záležitostmi, jako jsou dětství, výchova, stárnutí, zdraví, ohrožení, řešení sporů či náboženství.
  • Za třetí, tradiční společnosti bychom si neměli ani idealizovat, ale ani jimi opovrhovat. Osvojení si mnoha jejich způsobů jednání by nám mohlo prospět, zároveň však tyto tradiční společnosti trápí problémy, které nemáme, za což můžeme být jen rádi.

V obecné rovině lze s Diamondem souhlasit, ale jeho postoj připomíná ten z pohádky Chytrá horákyně.

The World Until Yesterday: What Can We Learn from Traditional Societies?
(Svět až do včerejška. Jaké ponaučení si můžeme vzít z tradičních společností?)
AUTOR: Jared Diamond
VYDAL: Viking Adult 2012
ROZSAH: 512 stran

Počet příspěvků: 3, poslední 18.4.2014 11:08 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.