Je úspěch Ester Ledecké skutečně úspěchem České republiky?

Možná bychom měli vítězství Ester Ledecké považovat zejména za úspěch mladé ženy, u níž je jedno, zda je, nebo není Češka. Byli bychom však stejně nadšení, kdyby byla třeba Kanaďanka?

Pchjongčchang 15.2.2018 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Pchjongčchang 15.2.2018 | foto: MAFRA
Pchjongčchang 15.2.2018

Vítězství Ester Ledecké v superobřím slalomu na Zimních olympijských hrách v jihokorejském Pchjongčchangu je fenomenální. Připomíná biblické vítězství Davida nad Goliášem. Byla považována za outsiderku, která má lyžování jen jako doplněk ke snowboardu. Nikdo jí nevěnoval náležitou pozornost a Česká televize její triumf ani živě nevysílala.

Nakonec předvedla fantastický výkon a své soupeřky, lyžařky z alpských zemí, porazila. Vyvolala tím národní nadšení srovnatelné s hokejovým Naganem. Šokovala ale celý svět. Otázkou zůstává, zda lze považovat úspěch Ester Ledecké za úspěch České republiky či spíše jednoho světového talentu.

Přežitek národní hrdosti

Její otec Janek Ledecký v rozhovoru řekl: „My si žijeme vlastní život. Ester si samozřejmě strašně váží podpory domácích fanoušků a příznivců, úplně stejně si ale váží fanoušků ze zahraničí. Nemá pocit, že by tady té republice byla něco dlužná nebo že by s ní měla společného něco víc než to, že se tady narodila a mluví česky.“

Nabízí se, zda není národní hrdost na sportovce přežitek. Neměli bychom fandit všem a být rádi, že vyhrál ten nejlepší, ať Čech, Němec či Rus?

Její sportovní přípravu financoval dlouho sám, Ledecká se však už dokázala postavit na vlastní nohy a mezi její sponzory patří například Coca-Cola. Je evidentní, že český stát Ledeckou dostatečně finančně nepodporoval a za svůj úspěch nevděčí veřejným financím. Často se upozorňuje, že český sport je podfinancovaný. O kolik talentů proto přicházíme?

S tím souvisí otázka, jak v současnosti vnímat olympijské hry. Nabízí se totiž, zda není národní hrdost na sportovce přežitek. Sportovcům často umožňuje uspět sponzoring nadnárodních korporací. Jsou tedy spíše světoobčané než občané. Neměli bychom proto fandit všem a být rádi, že vyhrál ten nejlepší, ať Čech, Němec či Rus?

Možná bychom měli úspěch Ester Ledecké považovat zejména za úspěch talentované mladé ženy, která tvrdě makala, nedala na rady expertů, že si musí vybrat pouze jeden sport, stála si za svým a vše si vybojovala. A je jedno, zda je, nebo není Češka. Byli bychom však z jejího vítězství stejně nadšení, kdyby byla třeba Kanaďanka?