Je třeba vytlačit dopravu co nejvíce z Prahy

Podle umělce Davida Černého Praze chybí odvážná architektura. „Měřítka světové architektury splňuje jen Tančící dům,“ říká v rozhovoru, sedmém pokračování 20dílného seriálu LN a ARTN o budoucnosti Prahy.

David Černý, výtvarník. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy David Černý, výtvarník. | foto: Foto Richard CortésČeská pozice
David Černý, výtvarník. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Výtvarník David Černý v rozhovoru mimo jiné říká: „Naše pojetí veřejného prostoru je stále ovlivněno minulým režimem. Tehdy lidé uvažovali tak, že doma se může říkat všechno, venku se nesmí říkat nic. Venkovní prostor byl brán jako nebezpečné a nepřátelské území, kde se nesmí mluvit. Dvě nebo tři generace jsou naučené, že venkovní prostor není na obývání, ale využívá se jen k tomu někam se dostat.“

Praha

ČESKÁ POZICE: Co považujete za největší handicap Prahy?

ČERNÝ: Není to problém jen dneška, ale vývoje po roce 1990. Nemáme žádnou vizi. Administrativa by měla mít někoho, kdo by ji byl schopný formulovat. Měl by se zamyslet, co je Praha za město, čím je charakteristická pro Česko, užší region a pro střední Evropu. Čím je zajímavá a čím by mohla být zajímavá a jak by se měla do budoucna profilovat – zda jako město průmyslové, služeb, turismu či administrativních budov.

Nemáme žádnou vizi. Administrativa by měla mít někoho, kdo by ji byl schopný formulovat. Měl by se zamyslet, co je Praha za město, čím je charakteristická pro Česko, užší region a pro střední Evropu. Čím je zajímavá a čím by mohla být zajímavá a jak by se měla do budoucna profilovat – zda jako město průmyslové, služeb, turismu či administrativních budov.

Neříkám tím, že by se mělo vše naplánovat. To už zkoušel brazilský architekt Oskar Niemeyer se svou koncepcí hlavního města Brasília. Ne zcela se to podařilo. V procesu musí být nahodilost, něco spontánního. Vizionář si musí umět slepit věci dohromady a uvědomit si všechny souvislosti. Z vize by mělo vzejít, co chce město podporovat.

ČESKÁ POZICE: Představte si, že jste tím vizionářem. Na co by se měla Praha zaměřit?

ČERNÝ: Z mého pohledu je zásadním problémem vnitřního města totální kolaps dopravy – neregulování dopravy a neexistence koncepce, co s ní. Naštěstí se namalovaly modré parkovací zóny. Bydlím ve vnitřním městě, deset let tam nebylo možné použít auto, protože jsem měl problém zaparkovat.

Je naprostou nutností dobudovat okruh. To, že vznikla Blanka, zaplať pánbůh. Můžeme si říkat, že stála dvakrát tolik, než měla, ale jinak je výborná. Je to neschopnost města administrovat takovou stavbu, aby se na ní nenapakovala spousta lidí. Určitě bych se snažil dopravu z města co nejvíc vytlačit. Dnes je enormní.

Měla by přijít nějaká regulace. Víme, že jakmile se povolí vjezd do města, hned se zaplní neregulovaná parkovací místa. Já auto po městě téměř nepoužívám, jezdím hromadnou dopravou nebo na kole. Když musím jet autem, vždy pečlivě zvažuji, kudy pojedu. Doprava je prvořadá pro rozvoj města.

ČESKÁ POZICE: Na které další oblasti byste se zaměřil?

Pamatuji si fascinující moment po povodních v roce 2002. Město bylo smyté, všechna auta byla pryč. Ukázalo se, jak jsou náměstí ve skutečnosti velká, protože nebyla obsazena auty. Byl to absolutně jiný zážitek z města, který se ale asi nebude opakovat.

ČERNÝ: Na správu veřejného prostoru. Město se začíná více profilovat. Za poslední dobu se ztrojnásobil počet turistů. Město by toho mělo využít nebo se k tomu nějak postavit. Turisté se nepochybují na Jižním Městě, ale v centru. Nechtějí sedět v hotelu. Veřejné místo je ale extrémně důležité i pro obyvatele Prahy. Je to místo setkávání.

Za bývalého režimu se, bohužel, ze všech náměstí udělalo parkoviště. Pamatuji si fascinující moment po povodních v roce 2002. Město bylo smyté, všechna auta byla pryč. Ukázalo se, jak jsou náměstí ve skutečnosti velká, protože nebyla obsazena auty. Byl to absolutně jiný zážitek z města, který se ale asi nebude opakovat. Moje zkušenost z malých nizozemských měst je, že je možné se kdekoliv posadit na chodníku, nikomu to nevadí, všude je místo.

ČESKÁ POZICE: Pracujete pro zahraniční investory, a máte tedy zkušenosti s tvorbou veřejného prostoru v zahraničí. V čem se jejich přístup liší?

ČERNÝ: Naše pojetí veřejného prostoru je stále ovlivněno minulým režimem. Tehdy lidé uvažovali tak, že doma se může říkat všechno, venku se nesmí říkat nic. Venkovní prostor byl brán jako nebezpečné a nepřátelské území, kde se nesmí mluvit. Dvě nebo tři generace jsou naučené, že venkovní prostor není na obývání, ale využívá se jen k tomu někam se dostat.

ČESKÁ POZICE: Přetrvává to v lidech?

Generace byly vychovávány ke strachu. Prostor venku vyvolával strach. Veřejný prostor není místem, kde se vyměňují názory.

ČERNÝ: Pořád slýcháme: toto bychom neměli říkat na veřejnosti, toto nesmíme říkat do médií. Spousta lidí to má zastrčeno hluboko v sobě. Generace byly vychovávány ke strachu. Prostor venku vyvolával strach. Veřejný prostor není místem, kde se vyměňují názory.

ČESKÁ POZICE: Jak by měl vypadat veřejný prostor?

ČERNÝ: Uvedu příklad. V New Yorku zrekonstruovali bývalou linii metra, která vedla nad úrovní ulic. Dříve to bylo opuštěné. Dnes tudy vede pěší koridor přes zahradu, kterou se člověk proplétá. Je to fantastické místo. Takové u nás chybí. Jediní, kdo jsou pro koncepci veřejného prostoru, je Strana zelených v čele s Matějem Stropnickým. Pro mě to jsou převlečení komunisté.

Za stále vážnější problém považuji, že Praha byla postavena jinými lidmi za peníze jiných lidí, tedy německými architekty za židovské peníze. Žádnou z těchto skupin už v Praze v podstatě nenajdeme. Drtivá většina lidí, kteří v Praze žijí, zde nemá hluboké kořeny. Chybí tu lidé, kteří jsou s Prahou spjati. I v New Yorku je kontinuita, má historii mnoha generací. V Praze chybí silné individuality. Ty vytvářejí vize, nikoliv dav.

ČESKÁ POZICE: Problémem je, že všichni uvažují ve čtyřletém politickém cyklu. Vize většinou nepřežijí jedno volební období.

Drtivá většina lidí, kteří v Praze žijí, zde nemá hluboké kořeny. Chybí tu lidé, kteří jsou s Prahou spjati. I v New Yorku je kontinuita, má historii mnoha generací. V Praze chybí silné individuality. Ty vytvářejí vize, nikoliv dav.

ČERNÝ: To souvisí s tím, co jsem říkal. Lidé na radnici nejsou s městem srostlí. Je děsivé, že za bývalého primátora Pavla Béma sice město fungovalo jako eseróčko, ale v té době se postavila Blanka, protipovodňové bariéry a další. Dnes by se to nepostavilo kvůli šíleným průtahům. Tím však nechci tvrdit, že by situace za minulých vedení byla lepší než dnes. Jen proto, že stroj byl pořádné mazaný, jel lépe a rychleji.

ČESKÁ POZICE: Jaké místo má mít v Praze moderní architektura?

ČERNÝ: V Praze jediný objekt splňuje měřítka světové architektury – Tančící dům. Chybí tu odvážná architektura. Proč není víc příkladů moderní architektury, je otázkou pro investory. Když ING stavělo Tančící dům, byla situace diametrálně odlišná od té současné. ING řekla: chceme dům světové kvality.

Do Prahy přijel Frank Gehry, který v té době ještě nebyl světovým architektem. Tančící dům byl jednou z jeho prvních realizací. Zapomíná se, že ho k zakázce přivedl architekt Vlado Milunič. Nastala skvělá souhra okolností. ING měla spoustu peněz a moc jim nezáleželo na užitnosti, spíše na image. Tak vznikla nadčasová, i když v době vzniku také dost kritizovaná stavba.

ČESKÁ POZICE: Zmiňoval jste, že investoři mají odpovědět, proč v Praze není více moderní architektury. Z jakého důvodu?

Je děsivé, že za bývalého primátora Pavla Béma sice město fungovalo jako eseróčko, ale v té době se postavila Blanka, protipovodňové bariéry a další. Dnes by se to nepostavilo kvůli šíleným průtahům.

ČERNÝ: Vezměte si třeba Londýn. Tam nikdo nestaví dům za hotovost. Developer připraví projekt a jde s ním do banky, kde požádá o úvěr. Bankéři se podívají do svých tabulek a řeknou, že půjčí peníze na 15 let. U nás ale budou požadavky bank na splacení úvěru podstatně kratší, budou požadovat kratší návratnost. Developeři proto na moderní architekturu nemají peníze.

Je pravdou, že se situace podstatně změnila. Tak se banky k projektům stavěly před sedmi lety. Nyní je peněz dostatek, ale zase je problém získat stavební povolení. Jenže dnes se dobudovávají projekty, které získaly povolení před sedmi lety. Tehdy byla krize a banky se na Česko dívaly jako na rizikovou zemi.

ČESKÁ POZICE: Daří se v Praze skloubit historické budovy s novou architekturou?

ČERNÝ: Praha je zajímavé tím, že není jako Paříž, kde Ludvík XIV. všechno zválcoval, nechal tam jednu čtvrť a zbytek se postavil během 50 let. Když jde člověk po pařížských ulicích, má déjà vu, zda tudy již neprocházel. Praha je menší než Paříž, ale vedle gotického domu stojí secesní, oba jsou krásné a nevadí si.

V Praze jediný objekt splňuje měřítka světové architektury – Tančící dům. Chybí tu odvážná architektura. Proč není víc příkladů moderní architektury, je otázkou pro investory.

Fascinuje, jak se v Praze na malém prostoru střídají různé architektury. Podívejme se na galerii Langhans ve Vodičkově ulici, kde se podařilo umístit moderní vestavbu na starý dům. Takové symbiózy nového se starým v Praze existují, ale je jich málo.

ČESKÁ POZICE: Považujete za zdařilou symbiózu nového se starým návrh domu, kterému se říká Marshmallow? Moderní dům zbarvený dorůžova by měl vyrůst v historickém centru Prahy, vedle Anežského kláštera.

ČERNÝ: Na mě to moc šťastně nepůsobí. Je to panelák s trochu jinými okny. Ale třeba to nakonec dopadne lépe než na vizualizacích. Velmi podařený je například dům na Petrském náměstí od architekta Petra Malinského. Ten navrhl i budovu, v níž sídlí Alianz. Tu také považuji za zdařilou.

ČESKÁ POZICE: Za těmito domy je soukromý investor. Co Praha jako investor?

Fascinuje, jak se v Praze na malém prostoru střídají různé architektury. Podívejme se na galerii Langhans ve Vodičkově ulici, kde se podařilo umístit moderní vestavbu na starý dům. Takové symbiózy nového se starým v Praze existují, ale je jich málo.

ČERNÝ: Pozor, dům na Petrském náměstí byl zaplacen z veřejných zdrojů, to nebyl soukromý investor. Ale je pravdou, že zde chybí veřejné stavby. Samozřejmě, že měla být postavena Kaplického knihovna. A to i proto, že by se k buldozeru připoutané Kikině (přezdívka bývalého prezidenta Václava Klause – pozn. red.) mohla stát smrtelná nehoda. Tuto stavbu bych však přesunul na Stalinův památník, aby se dívala na město. U Hradčanské by byla zasunutá moc vzadu, což byla škoda.

David Černý

  • Vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze.
  • Je laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého, ceny nadace Pollock Krasner, grantu PS1 A Whitney study program v New York.
  • Pracuje jako sochař, herec, filmař, pilot a architekt.
  • Založil a vede kulturní centrum MeetFactory v Praze.
  • Vytvořil desítky soch i objektů především do veřejného prostoru, mnohé z potřeby vyjadřovat se k tomu, co se děje kolem něho, další jako veřejné realizace doma a v zahraničí.
  • Praha nevlastní žádnou z jeho soch instalovaných ve městě.

Asociace pro rozvoj trhu nemovitostí (ARTN)