Je na tom ekonomie špatně, nebo je chyba jinde?

Problémem ekonomie není ona sama, ale že ji populisté a ideologové všeho druhu ignorují.

Máme se bát splasknutí další finanční bubliny? | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Máme se bát splasknutí další finanční bubliny? | foto: Richard Cortés, Česká pozice
Máme se bát splasknutí další finanční bubliny?

Podle okřídleného rčení se bohové nejvíce pobaví, když slyší, jaké kdo má osobní plány. Přitom ty máme aspoň částečně pod kontrolou – jsou přece podložené naší ambicí a vůlí. Ekonomickým prognózám by se bohové měli smát ještě hlasitěji. Předpovídají totiž vývoj ekonomiky, která je souhrnným výsledkem chování milionů lidí, domácností, vlád, centrálních bank a dalších faktorů včetně počasí. Tedy něčeho, co je zcela mimo kontrolu prognózujícího ekonoma. Navzdory tomu je veřejnost dychtivá slyšet stále znovu, co nás čeká a nemine, a zažívat zklamání „netrefami“ ekonomů.

Zmýlená v normálních časech příliš nebolí. Přiletí-li ale hluboká krize, jako ta před deseti lety, ocitnou se ekonomové na pranýři, že včas nevarovali. A protože je nikdo nepodezírá, že by neovládali ekonomickou vědu – ekonomii, ocitá se pak na pranýři i ona. Volá se po změně jejích východisek, postulátů, paradigmatu. Vyzývá se k sepsání „nové ekonomie“, k vyhození té klasické do vědeckého šrotu. Je na tom ekonomie – jediná společenská věda, za kterou se uděluje Nobelova cena – opravdu tak špatně, nebo je chyba jinde?

Komplikovaná ekonomická realita

Lidské zklamání připomíná nůžky. Není ničím jiným než rozdílem mezi naším optimistickým očekáváním a realitou. Stejně jako u nůžek nemůžeme vinit pouze jeden z obou nožů, že způsobil rozstřižení papíru, nelze ekonomii vinit z její nedokonalé schopnosti předvídat spolehlivě budoucí vývoj. Prognostické limity ekonomie jsou jen jedním z ostří našeho zklamání. Tím druhým jsou nerealistická očekávání ohledně prognostické síly vědy. Dodejme, jakékoliv vědy, nejen ekonomie.

Ekonomická realita je komplikovaná nekonečným množstvím protichůdných a nahodilých vlivů. Ekonomické zákonitosti platí – podobně jako ty fyzikální – jen při splnění přesně stanovených podmínek, které lze v reálu naplnit jen v laboratoři nebo silnou abstrakcí.

Lidem vždy vrtalo hlavou, proč a jak věci padají. A potřebovali vědět, třeba z vojenských pohnutek, jak dlouho bude trvat, než nějaké těleso dopadne z určité výšky na zem. První, kdo podal vysvětlení fyzikálního jevu volného pádu, byl Galileo. Zpřesnění pak přinesli jeho následovníci. Z učebnice fyziky se dnes dozvíme, že všechna tělesa při pádu nabírají rovnoměrné (konstantní) zrychlení, dále jak velké toto zrychlení je a také, že čas dopadu nezávisí na hmotnosti tělesa. Jinými slovy, semínko vypuštěné ze stejné výšky jako kámen dopadne na zem stejnou rychlostí a za stejný čas.

Vyzkoušejme si predikční sílu tohoto zákona v každodenní realitě. A budeme zklamáni. Stejný kámen bude padat v Krkonoších s jiným zrychlením než u Mělníka. Kámen vypuštěný u Mělníka dopadne rychleji než zrnko vypuštěné tamtéž ze stejné výšky. Aby toho nebylo dost, zrnko třeba nedopadne vůbec, protože je v letu zachytí pták nebo odnese vítr. Provedeme-li ale pokusy v laboratorním prostředí, tedy ve vakuu a ve stejné nadmořské výšce a zeměpisné šířce, pád obou těles bude shodný a bude přesně odpovídat prognóze dané učebnicovým vzorečkem.

Na tyto podmínky omezené platnosti fyzikálního zákona v reálném světě dobrá učebnice fyziky upozorní. Také problém ekonomie spočívá v tom, že v reálném světě lidí, obrazně řečeno, „fouká, prší, vzduch je plný hladových ptáků, tělesa mají rozmanitý povrch a vzduch jim klade rozdílný odpor“. Ekonomická realita je komplikovaná nekonečným množstvím protichůdných a nahodilých vlivů. Ekonomické zákonitosti platí – podobně jako ty fyzikální – jen při splnění přesně stanovených podmínek, které lze v reálu naplnit jen v laboratoři nebo silnou abstrakcí.

Jako fyzika

Uveďme si příklad. Jarní mrazy poškodily vinou révu, podzimní úroda hroznů bude poloviční. Ekonomie napoví a ekonom vysloví prognózu, že příští rok vzrostou v obchodech ceny vína, čímž se sníží jeho spotřeba, trh si najde novou rovnováhu a víno v obchodech navzdory jeho nižší produkci nebude nedostatkovým zbožím. Podobně jako v případě zákona volného pádu v přírodě by měl zapůsobit zákon nabídky a poptávky.

Standardní ekonomie podobně jako fyzika říká nejen to, že nějaká ekonomická zákonitost platí, ale i za jakých podmínek v reálném světě platí

Představme si ale, že zároveň bude v jiných zemích výjimečná a neočekávaná nadúroda hroznů a některé zahraniční vlády přistoupí k exportní podpoře domácích producentů. Obchodníci se této příležitosti chopí a zaplaví náš trh – a ceny vína v obchodech navzdory ekonomické prognóze v příštím roce poklesnou.

Jsou tři možnosti, kde se při prognózování ceny vína stala chyba. Za prvé, ekonomové (v tomto případě třeba Adam Smith) mohli chybně formulovat zákon nabídky, poptávky a ceny. Pak by bylo namístě zahodit současnou ekonomii a vymyslet novou. Naštěstí to není třeba. Standardní ekonomie totiž podobně jako fyzika říká nejen to, že nějaká ekonomická zákonitost platí, ale i za jakých podmínek v reálném světě platí.

Uvedený vztah „neúroda hroznů -> růst ceny vína“ platí, jen když ostatní okolnosti zůstanou neměnné. To je velmi přísná podmínka, vezmeme-li v úvahu, kolik jiných nahodilých i nenahodilých faktorů může tlačit ceny vína nahoru i dolů. Neúroda hroznů bude vždy a za jakýchkoliv okolností tlačit ceny vína vzhůru. Nadúroda u sousedů a nepředvídatelné proexportní opatření vlád naopak dolů. Výsledek bude součtem obou protichůdných sil. Ale nelze jej spolehlivě spočítat.

Trvalý pokrok

Druhou možností je, že prognózující ekonom měl použít na případ zasažených vinohradů jiný ekonomický zákon, jinými slovy, dát při vysvětlení a prognózování ceny vína přednost jiné teorii. To se ve všech vědních oborech někdy stává. Vedle sebe totiž existují alternativní, někdy i protichůdné, méně či více vyspělé, obecné či speciální teorie, a je zde tedy i jeden ze zdrojů chybných prognóz. Není to ale případ našeho ekonoma, který neodhadl vývoj ceny vína. Naprosto správně použil teorii nabídky, poptávky a rovnovážné ceny na případ neúrody hroznů.

Pokrok ekonomie je trvalý, má ale své přirozené tempo. Jako u každé jiné vědy. Cesta vědy vpřed se většinou odehrává evolučně, kumulativně, nové poznatky navazují na starší. Jen jednou za čas se odehrávají malé revoluce, jako byl nástup kvantové fyziky rozšiřující obzor fyziky klasické.

Zbývá třetí možnost, kde se stala chyba – špatná komunikace ekonomů. Stačilo, kdyby ten náš spolehlivost své prognózy navázal na podmínku, že se příliš nezmění některé důležité faktory cen vína. A pár jich jako příklad vyjmenoval. Právě zde hledejme kořeny ztráty prestiže ekonomie a ekonomů. Podléhají lákadlu jepičí slávy mediální sebeprezentace. Po výroku „víno příští rok dramaticky zdraží“ sáhnou média ochotně, nikoliv už po poctivé, složité a pravděpodobnostní úvaze, která potřebuje koncentraci čtenářů novin a soustředěnou pozornost diváků aktualit.

Znamená to, že nás podobných zklamání zbaví jen konec iluzí a snížení nároků na ekonomickou vědu? Nikoliv. Pokrok ekonomie je trvalý, má ale své přirozené tempo. Jako u každé jiné vědy. Cesta vědy vpřed se většinou odehrává evolučně, kumulativně, nové poznatky navazují na starší. Jen jednou za čas se odehrávají malé revoluce, jako byl nástup kvantové fyziky rozšiřující obzor fyziky klasické.

Vážit slova

Obzory ekonomické vědy a její predikční schopnosti už nějakou dobu rozšiřuje experimentální metoda, která laboratorně, ale překvapivě realisticky zkoumá ekonomické rozhodování a chovaní lidí a vyvozuje z něho závěry relevantní pro společnost. Velký potenciál nabízí i umělá inteligence, konkrétně strojové učení. Tuto technologii můžeme trénovat na rozsáhlých ekonomických datech z minulosti, nacházet v nich dosud neobjevené souvislosti, a ty využít pro prognózování budoucnosti.

Umělá inteligence se ale umí prokousat i minulostí internetu a sociálních sítí, a z toho, jak lidé komunikovali třeba před minulou krizí, odhadovat, zda se ta příští blíží, a dokonce jak hluboká bude. Ale opět platí – „pravděpodobně“. Najdou se ekonomové, kteří kolem Silvestra bez skrupulí sdělí, kdy a odkud přijde příští krize a jakého druhu bude. Mezi nimi bude možná takový, který se trefí. Nebude ale o nic menším šarlatánem než ti, kteří budou vedle jak ta jedle. Pravděpodobně vzápětí vydá knihu další „nové ekonomie“, na jejíž záložce bude napsáno „bestseller od autora, který předpověděl krizi“.

Podstatné jméno „úvaha“ má stejný slovní základ jako sloveso „vážit“. Je mnoho argumentů pro i proti jakémukoliv tvrzení o příští krizi a je nemožné je dát na misku vah a poměřit vůči sobě a také vůči principiálně neznámým faktorům. Kdo si váží dědictví vážených ekonomů dávné i nedávné minulosti, váží i svá slova.

On i ti druzí, kteří se netrefili, dali přednost mediální pozornosti před poctivou úvahou. Podstatné jméno „úvaha“ má stejný slovní základ jako sloveso „vážit“. Je mnoho argumentů pro i proti jakémukoliv tvrzení o příští krizi a je nemožné je dát na misku vah a poměřit vůči sobě a také vůči principiálně neznámým faktorům. Kdo si váží dědictví vážených ekonomů dávné i nedávné minulosti, váží i svá slova.

Ekonomie v historii opakovaně poskytovala dobré vodítko, čeho se v hospodářské politice vyvarovat a čemu dávat přednost. A varovala před socialistickými recepty, které zruinovaly východní blok, devastují Kubu, Severní Koreu, Venezuelu, Řecko... Ekonomie dala pár elementárních návodů politikům, kteří transformovali beznadějně zaostávající ekonomiky za čerstvě spadlou železnou oponou a vrátili jim prosperitu.

Problémem ekonomie není ona sama, ale že ji populisté a ideologové všeho druhu opakovaně ignorují. Ekonomové sklízejí úsměšky, že nikdy nedokážou předpovědět, kdy a odkud přijde příští krize, ale až vypukne, budou přesně vědět proč. To přece není málo! Vždyť nejbytostnější vlastností lidí vždy byla a je nepoučitelnost z chyb minulosti.

Počet příspěvků: 3, poslední 15.3.2019 02:13 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.