Jaromír Badin: Kvalita drog je skandální. A to nejen v Česku.

V Praze žije 16 tisíc lidí, kteří denně potřebují aspoň jednu dávku některé z drog. Za jejich nákup ročně zaplatí 5,8 miliardy korun. Lze boj s drogami vyhrát? Jaké nástroje má policie? I na tyto otázky v rozhovoru odpovídá vedoucí protidrogového oddělení Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy Jaromír Badin.

Uživatel pervitinu. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Uživatel pervitinu. | foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice
Uživatel pervitinu. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Šéf pražského protidrogového oddělení Jaromír Badin v rozhovoru mimo jiné říká: „Dnes je pervitin pro narkomana ruská ruleta, ale není to jenom horší výrobní kvalitou. Asi jste si všiml na záchodcích hospod seškrabané omítky – narkoman přijde na záchod s gramem pervitinu, spotřebuje nějakou třetinku nebo polovinu a až se dostane z rauše, seškrabe omítku, naředí jí zbytek a prodá jej dál. A ten, komu to prodá, udělá totéž a tak dále.“

ČESKÁ POZICE: V terapeutické komunitě na Písecku, již provozuje SANANIM, se ze závislosti na drogách léčí člověk, který vařil pervitin v 25tisícovém městě. A podle něho v něm kromě jeho varny existovalo dalších sedm. Vymýšlel si, nebo to v podstatě odpovídá?

Jaromír Badin, vedoucí protidrogového oddělení Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy.

Jaromír Badin, vedoucí protidrogového oddělení Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy.

BADIN: Nevymýšlel. Není ale varna jako varna. Máte velké varny a máte malé varny nějakých tří lidí – jeden sežene prášky s obsahem pseudoefedrinu, druhý hydroxid sodný, třetí si už v životě prošel „školením“ nebo má za sebou pár semestrů chemie na univerzitě, takže to navaří. To, co navaří, tito lidé vesměs sami spotřebují, možná jim něco málo zbude na prodej, takže se jim náklady na jejich kratochvíli vrátí – plus mínus.

ČESKÁ POZICE: Jaké jsou výrobní náklady?

Není varna jako varna. Máte velké varny a máte malé varny nějakých tří lidí. To, co navaří, vesměs sami spotřebují, možná jim něco málo zbude na prodej.

BADIN: Dost různé. Třeba asijské komunity dokážou sehnat suroviny tak levně, přičemž také kradou elektřinu, že si mezi sebou přeprodávají kilo pervitinu za 600 tisíc korun – nedávno ještě nemyslitelně nízká částka. Žádný dumping v tom ale nehledejte, je to dnešní realita.

ČESKÁ POZICE: Kde vařiči berou suroviny?

BADIN: Prosté: z léků, které obsahují pseudoefedrin.

ČESKÁ POZICE: Jejich prodej je ale v Česku omezen.

BADIN: V Česku ano. Ani když řeknete, že jedete se skauty na tábor, vám v lékárně snadno neprodají například sto balení Nurofenu. Jenže hned v Polsku to je jinak – tam jsou ve volném prodeji. Přitom některé z tamních léků, třeba Cirrus, obsahují dvojnásobek, trojnásobek, někdy i čtyřnásobek pseudoefedrinu.

ČESKÁ POZICE: Jaký je argument Polska pro volný prodej?

Asijské komunity dokážou sehnat suroviny tak levně, že si mezi sebou přeprodávají kilo pervitinu za 600 tisíc korun – nedávno ještě nemyslitelně nízká částka

BADIN: Byznys. Je to obchod jako každý jiný. Proč omezovat byznys s těmito léky, a neomezovat prodej Alnagonu nebo Acylpyrinu?

ČESKÁ POZICE: Ti, kdo vaří pervitin, ale potřebují další chemikálie, které v lékárně neseženou, třeba fosfor.

BADIN: Červený fosfor. Pak taky hydroxid, jód... Vyznají se. Chodí si pro to do různých specializovaných prodejen, jako je Verkon – berou si to na živnostenský list. Když už jste zmínil fosfor, pak jeden příklad: od doby, kdy se už prakticky nevyrábějí zápalky, červený fosfor není vůbec potřeba – snad kromě pár laboratoří, které by jej měly velice reálným odhadem spotřebovat maximálně jednotky kilogramů. Jenže podle statistik se jej ročně prodají desítky kilogramů – všechen červený fosfor přitom jde na výrobu pervitinu. To je prostý fakt.

ČESKÁ POZICE: Kdo ovládá „trh“? Zmínil jste asijskou komunitu.

BADIN: Asijci, často Vietnamci, jsou extrémně silní. Nejdřív to zkoušeli s marihuanou. Jenže zjistili, že než ze semínka vyroste květina, uplyne 65 dní, byť to dokázali o nějaké dva týdny zkrátit. Navíc rizika – různé choroby, škůdci. I vůči policii jste vzhledem k času, který potřebujete na vypěstování květin, zranitelnější.

Od doby, kdy se už prakticky nevyrábějí zápalky, červený fosfor není vůbec potřeba. Jenže podle statistik se jej ročně prodají desítky kilogramů – všechen červený fosfor přitom jde na výrobu pervitinu.

Proto se vrhli na pervitin. Ten uvaříte za pár hodin a zisk – několikanásobně vyšší než u marihuany – máte jistější. A vrhli se na něj s veškerou vehemencí – bez ohledu na volný čas a na zdraví. Svou neuvěřitelnou pracovitostí a vynalézavostí dokázali i podstatně zredukovat výrobní náklady. Od narkomanů občas slyším, že by si nikdy ten jejich „žlutej šmejd“, jak tomu říkají, nekoupili, ale to jsou jenom řeči.

ČESKÁ POZICE: „Žlutej šmejd“? On už není pervitin stejně kvalitní jako v minulosti?

BADIN: Dnes je to pro narkomana ruská ruleta, ale není to jenom horší výrobní kvalitou. Asi jste si všiml na záchodcích hospod seškrabané omítky – narkoman přijde na záchod s gramem pervitinu, spotřebuje nějakou třetinku nebo polovinu a až se dostane z rauše, seškrabe omítku, naředí jí zbytek a prodá jej dál. A ten, komu to prodá, udělá totéž a tak dále.

Nebo čistota pervitinu na Václaváku... Katastrofa! Tvrdím, že pervitin si tam koupí cizinec, zoufalec nebo bulvární novinář. Kdo chce kvalitu, nejde na Václavák – tedy pokud nechce mít v žilách kvalitní českou omítku.

ČESKÁ POZICE: Jak si lze koupit kvalitní pervitin?

BADIN: Jsme už v takové fázi úpadku trhu s kvalitním pervitinem, že potřebujete získat vskutku osvědčený kontakt. A opravdu dobrý dealer vám nic neprodá, dokud mu vás někdo, koho on sám zná, nedoporučí.

Na Václaváku si pervitin koupí jen cizinec, zoufalec nebo bulvární novinář. Kdo chce kvalitu, nejde na Václavák – tedy pokud nechce mít v žilách kvalitní českou omítku.

Ale – a to trochu odbočím – tím vyhráno nemáte. I ten nejhloupější dealer, aby se jistil před policií, vymění za měsíc tři sim karty, a když vás důvěrně nezná, nové číslo vám nepošle; a můžete začít od začátku.

ČESKÁ POZICE: Jak byste popsal velkovýrobu pervitinu?

BADIN: Obzvlášť u asijské komunity se lidé vzájemně skoro neznají. Jeden je ze severní Moravy, a většinou přiveze pseudoefedrin z Polska, druhý třeba z jižních Čech, třetí z Prahy... Prostě každý veze něco.

Když je zastaví policista, mohou se snadno bránit: Co je nezákonného na převážení 40 balení hydroxidu sodného? A mají pravdu, vůbec nic. Fyzicky se sejdou vždy jen na jeden jediný velký var jednou za čas. Udělají, co udělat chtějí, a zase se rozjedou po republice se svým podílem v ruce.

ČESKÁ POZICE: Kolik pervitinu jsou schopní během takového velkého varu vyrobit?

I ten nejhloupější dealer, aby se jistil před policií, vymění za měsíc tři sim karty, a když vás důvěrně nezná, nové číslo vám nepošle.

BADIN: V Praze existoval objekt, v němž jsme zjistili produkční schopnost 15 kilogramů pervitinu jednou za 24 hodin. Používali vrtačky s míchákem na maltu, našli jsme tam 174 50litrových sudů se surovinami – to mluví za vše.

ČESKÁ POZICE: Je pro velkovýrobce těžké sehnat nemovitost?

BADIN: Bohužel vůbec ne. Když vám někdo nabídne za pronájem obyčejného domku 50 tisíc korun měsíčně, nebudete moc váhat. Až vám pak ale domek odevzdají a zjistíte, že z něj udělali pěstírnu s 95procentní vlhkostí nebo výrobnu metamfetaminu s nebezpečnými zplodinami, pochopíte, proč vám tak štědře zaplatili. Ta lehkost je důvodem jejich mobility – jednou uvaří drogu tady, pak jinde. Nemají problém – i náčiní, které k tomu potřebují, je snadno přenosné.

Fascinuje mě, že se pak do těch domů nebo bytů nastěhuje rodina s dětmi, vždyť i sami vařiči začali používat ochranné masky. Obílení absolutně nestačí, mělo by se to omlátit až na omítku, nechat to vyschnout, dekontaminovat a pak teprve – možná – znovu zabydlet.

ČESKÁ POZICE: Zatím se bavíme jen o pervitinu.

V Praze existoval objekt, v němž jsme zjistili produkční schopnost 15 kilogramů pervitinu jednou za 24 hodin

BADIN: Asi to zní dost nemoderně, ale pervitin opravdu fenoménem je. A nejenom českým, ale i celosvětovým. Kolegové z USA odhalují ročně stovky až tisíce laboratoří na výrobu metamfetaminu, ale ve skutečnosti jich je mnohem víc. Mají s tím problémy i v Indii či Pákistánu...

Baví mě, když slýchávám, že pervitin je český vynález. Ani náhodou! Nejsme jedineční ani v tom pervitinu. Vynalezl jej Japonec, říká se mu tam shabu, už za druhé světové války se velmi rychle šířil Německem. Mimochodem v tom Japonsku se prodává jeden gram v přepočtu za několik tisíc korun, takže lidé z Česka už pilně zkoušejí nalézt cestičky na japonský trh.

Heroin a kokain jsou v porovnání s pervitinem chudí příbuzní. Třeba kokain účinkuje víceméně stejně jako pervitin, jenže cena kokainu se pohybuje kolem 1500 korun za gram, pervitin seženete bez problémů za nějakých 800 až 900 korun.

ČESKÁ POZICE: Za gram pervitinu?

BADIN: Za gram pervitinu.

ČESKÁ POZICE: Kolik gramů pervitinu se v Praze denně prodá?

Baví mě, když slýchávám, že pervitin je český vynález. Ani náhodou! Vynalezl jej Japonec, říká se mu tam shabu, už za druhé světové války se velmi rychle šířil Německem.

BADIN: Řeknu to obecněji. V Praze je podle fundovaných odhadů něco kolem 16 tisíc problémových uživatelů drog – v celém Česku se to číslo pohybuje kolem 40 tisíc. Abyste byl zařazen do této kategorie, musíte potřebovat minimálně jednu dávku denně.

ČESKÁ POZICE: Lze z toho spočítat částku, kterou narkomani v Praze za rok vydají dealerům za drogy?

BADIN: Celkem přesně. Počítejte, že dávka na den bude stát problémového uživatele nějakých tisíc korun. Za rok to dělá zhruba 5,8 miliardy korun včetně marihuany. Ta se však v této částce projevuje minimálně, protože její problémový uživatel de facto neexistuje.

ČESKÁ POZICE: Asi je dost málo těch, kteří si – berou-li každý den drogu – udrží pracovní poměr. Tolik tedy potřebují „čistého“ ukrást?

BADIN: Víceméně.

ČESKÁ POZICE: Kolik potřebují „hrubého“? Za kolik korun musejí nakrást zboží, aby získali v zastavárně nebo u překupníka tisíc korun?

BADIN: Minimálně za pět, spíš za sedm tisíc korun.

ČESKÁ POZICE: Lidé, kteří se zbavují závislosti na drogách v uvedené terapeutické komunitě, třeba rozbíjeli automaty na žvýkačky a prodávali je stánkařům.

Heroin a kokain jsou v porovnání s pervitinem chudí příbuzní. Třeba kokain účinkuje víceméně stejně jako pervitin, jenže cena kokainu se pohybuje kolem 1500 korun za gram, pervitin seženete bez problémů za nějakých 800 až 900 korun.

BADIN: Třeba. Ten typologický stánkař-kupující má oproti prodávajícímu-narkomanovi výhodu. Představte si, že máte v autě navigaci. Kdybyste ji chtěl sám prodat, dostanete za ni dva až tři tisíce. Když tam přijde se stejnou navigací člověk zničený drogami, kupující se na to podívá a řekne: „Pětistovku.“ Narkoman odpoví: „To je málo, půjdu jinam.“

Jenže kupující začne vyhrožovat: „Vydrž, zavolám benga. Vysvětlíš, kdes to vzal.“ Narkoman řekne, že tedy dobře, že pět set. Jenže situace už je úplně jiná: „Cože? Jakých pět set? Tady máš tři stovky a vypadni!“ A ten člověk potřebuje sehnat ještě dvě podobné navigace. A nezapomeňte přičíst škodu, kterou způsobí narkoman, když vám krade navigaci, například poničený zámek. Taková je zhruba základní ekonomika kolem drog v Praze.

ČESKÁ POZICE: Prodá-li se v Praze drog za 5,8 miliardy korun ročně, lze vyčíslit, kolik z toho je čistý zisk výrobců?

BADIN: Odhadem průměrně 50 procent. Ale záleží na tom, jak je šikovný, a co přesně vyrábí. Velkopěstírny marihuany jsou náročnější na energie, pořád musíte svítit, větrat, takže záleží třeba i na tom, jestli je konkrétní výrobce napojen na černo na elektřinu.

ČESKÁ POZICE: Jak legalizují velcí hráči zisk?

V Praze je podle fundovaných odhadů něco kolem 16 tisíc problémových uživatelů drog – v celém Česku se to číslo pohybuje kolem 40 tisíc.

BADIN: To je tradiční organizovaný zločin – přes večerky, přes obchody, kam nikdo nechodí, přes nehtová studia, přes herny. Máte tisíce možností. Zase si ale nemyslete, že všichni si žijí dobře. Vím třeba o případu člověka, který si vydělával vařením pervitinu velmi dobře, opravdu velmi dobře. Jenže svůj čas trávil buď spánkem, vařením, nebo prohráváním svých zisků v automatech.

ČESKÁ POZICE: Roste počet problémových uživatelů drog? Podle vás jich je teď v Praze 16 tisíc.

BADIN: Možná se budete divit, ale to číslo narůstá dost raketově. Ještě před dvěma lety jich bylo 13,5 tisíce.

ČESKÁ POZICE: Současný přístup k drogám asi dost selhává, nebo ne?

BADIN: To bych tak neformuloval. Určitě neselhává represe, to by u každého auta musel stát policista. Selhává prevence, výchova.

ČESKÁ POZICE: Pokud u každého auta nemůže stát policista, nemělo by se uvažovat o jiném přístupu, třeba o legalizaci drog?

Určitě neselhává represe, to by u každého auta musel stát policista. Selhává prevence, výchova.

BADIN: To není cesta správným směrem.

ČESKÁ POZICE: A legalizace jen marihuany?

BADIN: Já si velmi rád počkám na výsledky ze zemí, kde se do toho pustili. Bude mě třeba zajímat, jak narostly, nebo nenarostly škody na zdraví. A pokud bychom legalizovali jen marihuanu, proč nelegalizovat extázi? A pokud legalizujeme extázi, proč nelegalizovat pervitin, a proč ne kokain a heroin?

ČESKÁ POZICE: Existuje země, o které byste řekl, že k drogám přistupuje dobře?

BADIN: Abych řekl pravdu, nevím. Problémy jsou všude. Třeba Švýcaři zkoušeli zavádět zóny, kam nechodila policie. Mohli jste si v nich kupovat nebo aplikovat, co jste chtěli. A co dělají teď? Upouštějí od toho, protože si vyhodnotili, že to přináší více škod než pozitiv.

Pokud bychom legalizovali jen marihuanu, proč nelegalizovat extázi? A pokud legalizujeme extázi, proč nelegalizovat pervitin, a proč ne kokain a heroin?

Nebo třeba problémy se substituční léčbou – na počátku byla velice dobrá myšlenka nahradit heroin nějakým jiným přípravkem – Subutexem, Suboxonem a kdo ví, čím ještě. Jenže dnešní pražská realita jsou stovky lidí, kteří nikdy nevyzkoušeli nic jiného než Subutex. Jsou závislí na opiátech a začali rovnou substituční léčbou, žádný heroin. Vše je, řekl bych, ve fázi experimentů. Jsme bez správného řešení. Jako všichni na světě.

ČESKÁ POZICE: Není-li represe problém, jak to, že v domě, ve kterém bydlím, byla dlouho varna, malá a dost amatérská. Všichni o ní věděli. Jenže policie dlouhé měsíce neudělala vůbec nic.

BADIN: Častý povzdech. Ale já se vás na jednu věc taky zeptám: Informoval jste policii, že máte podezření, že je ve vašem domě varna?

ČESKÁ POZICE: To je hlavní argument? Čekáte, až vám někdo zavolá, že celá ulice ví o varně?

Dnešní pražská realita jsou stovky lidí, kteří nikdy nevyzkoušeli nic jiného než Subutex. Vše je, řekl bych, ve fázi experimentů. Jsme bez správného řešení. Jako všichni na světě.

BADIN: Samozřejmě, že ne. Záleží taky na kvalitě informací, které se nám podaří získat. Abychom se dostali do bytu, potřebujeme příkaz k domovní prohlídce a žádný soudce mi jej nedá jenom proto, že budu tvrdit, že z nějakého bytu ve vašem domě páchnou chemikálie. Potřebujeme toho podstatně víc, než můžeme začít trochu účinněji konat.

ČESKÁ POZICE: Co argument, že o nějaké varně víte, ale nezasahujete, protože hledáte větší ryby?

BADIN: Absolutně jej nepřijímám. I ta nejmenší varna přece neohrožuje jen ty, kteří v ní vaří, ale i jejich okolí. Pervitin se vyrábí za bouřlivých reakcí při několikasetstupňových teplotách, drobní vařiči většinou pervitin sami berou, nejsou to byznysmeni, i když i s těmi jsem se setkal – ten dům permanentně ohrožuje exploze.

ČESKÁ POZICE: Když potřebujete kvalitní informace, abyste mohli zakročit proti varně, kolik máte v Praze informátorů z této komunity?

BADIN: Jsou to jedinci a mají strašně malou životnost.

ČESKÁ POZICE: Proč?

BADIN: Neposkytujeme jim vůbec žádnou ochranu. Nemůžu, není na to právní nástroj. Můžu mu dát nějakou tu stokorunu odměny, ale to je tak všechno. Já jim ale poctivě říkám: „Nesmíš prodávat! Nesmíš s tím kšeftovat!“

I ta nejmenší varna neohrožuje jen ty, kteří v ní vaří, ale i jejich okolí. Pervitin se vyrábí za bouřlivých reakcí při několikasetstupňových teplotách, drobní vařiči většinou pervitin sami berou, nejsou to byznysmeni.

Každou chvíli mi ale volají kolegové policisté, že zatkli člověka, který se odvolává, že je můj informátor – bohužel, nemůžu mu pomoci. Kdybych ho z toho chtěl dostat, dopouštěl bych se trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele.

ČESKÁ POZICE: Když jste zmínil velikost pražského trhu, kolik máte k dispozici detektivů?

BADIN: Jsme poddimenzovaní.

ČESKÁ POZICE: Řeknete kolik?

BADIN: (váhá) Dobře, řeknu. Specialistů na drogy není v Praze ani sedmdesát.

ČESKÁ POZICE: Není to trapně nízké číslo?

BADIN: Je. Na druhou stranu to jinde není lepší – porovnejte si to třeba s počtem lidí, kteří se zabývají internetovou kriminalitou. Dospějete k podobně trapnému číslu.

ČESKÁ POZICE: Kolik je třeba jen na Praze 7 pervitinových varen? Sedmdesát? Sto?

BADIN: Může být... (přemýšlí) Ale nedokážu to odhadnout přesně. Řekl bych, že jich bude ale o trochu méně, snad maximálně něco kolem padesáti.

ČESKÁ POZICE: Proti kolika varnám průměrně za měsíc zasahujete?

Nemalujme si, že se uvězněním několika vařičů měsíčně situace radikálně změní. Uvolněného místa na trhu s pervitinem se chopí někdo jiný a zacelí jej – velice rychle, zájemců je dost.

BADIN: Jsou to jednotky. Podaří-li se nám za měsíc zakročit proti pěti varnám, je to úspěch.

ČESKÁ POZICE: Dostatek důkazů na nepodmíněné odsouzení vařiče je podle vás úspěchem?

BADIN: Lze to tak říct. Nemalujme si ale, že se uvězněním několika vařičů měsíčně situace radikálně změní. Uvolněného místa na trhu s pervitinem se chopí někdo jiný a zacelí jej – velice rychle, zájemců je dost. Anebo se třeba jen rozšíří panství jiného, dosud konkurenčního vařiče.

ČESKÁ POZICE: Proč po všech těch uvedených číslech, která se zdají ukazovat, že boj s drogami nelze vyhrát, jste proti legalizaci? Změnila by se ekonomika trhu, víc by se dostal pod kontrolu. Přece tím, že se něco zlegalizuje, se současně neříká, že to je dobré. Jen se změní přístup ke škodlivé věci.

BADIN: Já jsem proti z principiálních důvodů. Drogy jsou velice špatná věc, neměli bychom je povolovat. Stačí, že máme alkohol, nemyslíte? A pak jsou tu formální důvody – jsme účastníky několika mezinárodních dohod, které brání třeba jen legalizaci marihuany.Jsem rád, že Česko je civilizovanou zemí, a budu rád, když jí bude nadále.

ČESKÁ POZICE: Jak je na tom Česko ve vztahu k takzvaným smart drugs?

Drogy jsou velice špatná věc, neměli bychom je povolovat. Stačí, že máme alkohol. A pak jsou tu formální důvody – jsme účastníky několika mezinárodních dohod, které brání třeba jen legalizaci marihuany.

BADIN: Musím říct – a nejlepší by bylo to zaklepat na dřevo –, že v Česku se zatím moc nerozšířily. Je to strašlivé riziko, mnohem strašnější než všelijak naředěný pervitin s heroinem dohromady. Zaplaťpánbůh za starý dobrý pervitin! Bohužel jsme se dostali až tak hluboko, že ta ponurá věta celkem přesně platí... U něj se alespoň jakžtakž dá predikovat, co s vámi udělá. U těch nových věcí to nikdo neví. Nejsou vyzkoušené, nikdo ani moc nezná jejich složení.

ČESKÁ POZICE: Na západ od našich hranic nabírají na popularitě.

BADIN: Touha po dobrodružství, po experimentu, je silná. Snad – ale je to spíš přání – je česká populace opatrnější.

ČESKÁ POZICE: To asi nelze moc čekat, spíš se to k nám – jako všechno – dostane s časovým posunem.

BADIN: Těžko říct. Už jsem se ale v poslední době setkal s tím, že někdo chtěl mermomocí vyzkoušet cosi, co se jmenuje krokodýl. Název čehosi, o čem nikdo pořádně neví, co to je. Víceméně to je ale něco jako ruská samohonka, podomácku vyráběný pervitin, náhražka. Nemá to žádné konkrétní složení, je to směska.

Zaplaťpánbůh za starý dobrý pervitin! U něj se alespoň jakžtakž dá predikovat, co s vámi udělá. U těch nových věcí to nikdo neví. Nejsou vyzkoušené, nikdo ani moc nezná jejich složení.

A co se stane, pokud máte takové drogové „samohonky“ různých obsahů? Protože jsou po tom krokodýlovi všichni lační a nikdo současně neví, co si pod tím má představit, zkušený prodejce jim prodá pod názvem krokodýl úplně cokoliv, čeho se právě chce zbavit.

ČESKÁ POZICE: Dlouhodobě ale nejde prodávat pod názvem krokodýl jakoukoli samohonku. Člověk, který bere drogy, přece pozná, jestli to, co si koupí, na něho účinkuje, jak má.

BADIN: To ano, někdy už ale může být pozdě. Prodávají se totiž tak strašné věci, že otok mozku není vůbec nepředstavitelný. Kvalita dnešních drog je totiž opravdu skandální.

Naše doba je dobou experimentů. Třeba heroin, který se do Česka dostává, má v sobě jenom nějakých šest až osm procent účinné látky, zbytek je naředěný balast. Když někdo do Česka sem tam doveze půl kila heroinu, který má účinné látky 70 procent, okamžitě se začíná ředit. Abyste si mohl píchnout koncentrovaný heroin, musíte dnes patřit k zasvěcencům, musíte mít přístup ke zdroji – na trh se totiž vůbec nedostane.

Abyste si mohl píchnout koncentrovaný heroin, musíte dnes patřit k zasvěcencům, musíte mít přístup ke zdroji – na trh se totiž vůbec nedostane

Proto se různí podnikavci snaží experimentovat a existence strašlivě nekvalitních drog jim otvírá nové obzory. Zkoušejí vyrobit „český“ heroin – jenže náš mák na to není vhodný, a proto k tomu přidávají nejpodivnější chemikálie. A to je začátek konce – přicházejí těžké zdravotní následky, úmrtí. Prostě všechno to, co při experimentování nastává.

Navíc si uvědomte, že k experimentování dospěla doba za situace, kdy je minimum vařičů-chemiků se vzděláním, byť minimálním. Dřív vzdělanější vařiči nebývali výjimkou. Bejvávalo... Dnes se nepoužívají už ani teploměry, všechno je metoda pokus-omyl, výbuch-nevýbuch, dryák-celkem kvalitní droga...

ČESKÁ POZICE: V takové situaci asi budou časté „reklamace“ uživatelů nespokojených s dávkou.

BADIN: Mohl bych vyprávět neuvěřitelné historky z odposlechů. Máme zaznamenaný třeba telefonát, kdy jeden nespokojený – dost umírněně řečeno – uživatel drogy volal Vietnamci, což má v daném kontextu význam, který mu prodal drogu a křičel na něho: „Hele, ty žlutej zmrde, cos mi to včera prodal za svinstvo? Mně z toho úplně opuchly nohy! Až tě příště potkám, rozbiju ti držku!“ A Vietnamec pravil: „Hnusný, ale levný, ne?“ A zavěsil. To je zhruba dnešní stav.

ČESKÁ POZICE: Podle terapeutů SANANIMU bylo před 20 lety možné mluvit o „zdravých narkomanech“, ale že dnes, i v souvislosti s obrovským poklesem kvality drogy, máme „nemocné narkomany“.

Závislost lidí je úplně stejná jako v minulosti, jen si denně narkoman vpraví do těla pět gramů čehosi, o čem bude tvrdit, že to je „heroin“. Kdyby si vpravil za jeden den do těla pět gramů skutečného heroinu, zabil by se.

BADIN: To je dost přesný popis. Zrovna teď jsem zpovídal celkem upovídaného toxikomana. Mluvil úplně o všem, odpověděl mi snad na všechno. Jenže když jsem se ho zeptal, kde si kupuje drogu, najednou konec, už jsem z něho nic nedostal.

„To ti neřeknu,“ říká. Proč, ptám se? A on: „Protože když ti to řeknu, zavřete mi ho, a to je poslední mohykán! Když potřebuju kvalitní pervitin, on je ten poslední, který ho ještě dokáže vyrobit. Je to výrobce se ctí, toho ti nedám! To ti radši udám vlastní matku.“

ČESKÁ POZICE: Jsou dnešní narkomani méně „závislí“, protože berou hnusy, které s pervitinem nebo heroinem mají často společný jen název, ale o to mají horší zdraví, protože zředěná dávka obsahuje nepředstavitelné věci?

BADIN: Kéž by. Jejich zdraví je každopádně mizerné. Pravdou ale je, že i závislost těchto lidí je úplně stejná jako v minulosti, jen si denně narkoman vpraví do těla pět gramů čehosi, o čem bude tvrdit, že to je „heroin“. Kdyby si vpravil za jeden den do těla pět gramů skutečného heroinu, zabil by se.

Jaromír Badin (49)

  • Absolvent Policejní akademie ČR v Praze a Akademie Policejního sboru v Bratislavě.
  • Vedoucí protidrogového oddělení odboru obecné kriminality Krajského ředitelství Policie hlavního města Prahy a vedoucí pracovní skupiny Zero, která vznikla za účelem uskutečnění Strategie boje s drogovou kriminalitou na teritoriu Krajského ředitelství Policie hlavního města Prahy.
  • Člen Protidrogové komise Zastupitelstva hlavního města Prahy.
  • Od roku 1990 vyšetřovatel se specializací na drogy, osm let vyšetřoval vraždy.