Jan Dienstl: Důl Paskov možná skončí, ale uhelná energetika má budoucnost

Tlak na zavírání dolů není primárně ekonomický. Lidem berou práci přísná environmentální pravidla, říká podnikatel.

Jan Žižka 28.9.2013
 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, foto Ivan ProkopČeská pozice

Podnikatel Jan Dienstl (43) vsadil na uhelnou energetiku – jako spolumajitel v současnosti rozjíždí novou firmu Severní energetická, která těží hnědé uhlí v severočeském lomu ČSA a vyrábí elektřinu v elektrárně Chvaletice, již koupila od skupiny ČEZ. Současné problémy moravskoslezských dolů jej od uhlí neodrazují.

Dienstl v rozhovoru pro ČESKOU POZICI upozorňuje, že těžba na Ostravsku je hlubinná, a tedy ekonomicky náročnější. Uhlí má ale podle něj stále budoucnost – skončí až jako poslední fosilní zdroj energie, protože je nejlevnější. Zdůrazňuje, že Německo za sedm let postaví „sedm Temelínů v uhlí“.

Obnovitelné zdroje podle Dienstla ještě dlouho uhlí nenahradí, mimo jiné proto, že jsou nestabilní a neexistuje technologie, která by dokázala energii ve velkém skladovat. A co když v příštích letech v tomto ohledu zažijeme technologický průlom? Tomu Dienstl nevěří. „Jsem skeptický už proto, že takovou technologii nemá armáda. Když se něco takového vymyslí, mívá to nejdřív armáda,“ tvrdí.

Dienstl uvádí, že má dnes jinou filozofii podnikání a řízení než jeho dlouholetý partner Pavel Tykač. Ten je nadále majitelem Czech Coalu, v němž Dienstl donedávna působil. „Pavel Tykač má rád investice, já mám rád tu každodenní vřavu ve firmě,“ vysvětluje Jan Dienstl, který se k uhlí dostal od dřívějšího podnikání ve finančnictví, obchodu s pohledávkami a také vinařství.

Sázka na uhlí

ČESKÁ POZICE: Horníci v Ostravě protestují proti uzavírání dolu Paskov, což by ostatně zdaleka nebyl první případ podobného útlumu těžby. Mnozí očekávají, že éra uhlí pomalu, ale jistě končí. A vy teď rozjíždíte novou uhelnou firmu. Nemáte pocit, že jdete proti proudu?

DIENSTL: My jsme si na uhelnou energetiku vsadili a věříme jí. Uhlí je nejlevnější, nejdostupnější, stabilní a dlouhodobý zdroj energie. Nejen elektrické, ale i tepelné. A také energie pro naše podniky. Naše země je průmyslová, vyrostla na energii. Díky tomu, že máme energii, máme průmysl. Díky tomu, že tady máme průmysl, jsme byli, pořád jsme a já věřím, že také budeme bohatí.„Jsem skeptický k tomu, že by průlom v technologii skladování energie mohl přijít v příštích deseti letech. Už proto, že takovou technologii nemá armáda.“

ČESKÁ POZICE: Předpokládejme, že půjdeme stejným směrem jako jiné moderní ekonomiky. Podíl služeb na úkor průmyslu tedy poroste…

DIENSTL: Moderní ekonomiky jako Německo, Spojené státy nebo některé asijské země jsou průmyslové. Služby jsou důležité, ale stabilita je v průmyslu. Německo se jako první země zotavuje z krize. Průmysl do budoucna zůstává základem prosperity – na to jsem vsadil. Byl bych rád, aby si všichni uvědomili, jaký obrovský podíl energie je v různých výrobcích. Vezměte si, že třeba všechny chemické fabriky v Ústí potřebují technickou páru. To všechno vzniká z uhlí, které v nejbližší době nic nenahradí. Za padesát nebo za sto let možná ano.

ČESKÁ POZICE: V reklamních kampaních Severní energetické říkáte, že uhlí je lepší varianta než sázet na vítr nebo na slunce. Nevěříte, že budoucnost je v obnovitelných zdrojích?

DIENSTL: Myslím, že budoucnost je v obnovitelných zdrojích. Ale vzdálenější budoucnost. Elektrická energie má obrovské množství výhod, ale dvě zásadní nevýhody. Za prvé jí musíte každou vteřinu vyrobit přesně tolik, kolik jí obyvatelé, firmy a úřady spotřebovávají. Nikdo se neptá, jestli zrovna fouká vítr nebo svítí slunce. Druhý problém je v tom, že elektrickou energii neumíme ve velkém skladovat. Až se tento problém vyřeší, změní se celá energetika. Dnes vlastně skladujeme energii ve formě uhlí nebo plynu.

ČESKÁ POZICE: Co když během příštích deseti let zažijeme nějaký průlom ve vývoji technologie skladování energie? To by pak mohlo nabourat váš byznysový plán?

DIENSTL: Když si čtete různé předpovědi během minulých padesáti šedesáti let, bavíte se tím, jak se různě měnily. Vždy někdo říká, že se objeví nějaká nová energie nebo technologie… Až to přijde, tak to přijde. Pak budou mít obnovitelné zdroje větší smysl, než mají dneska. Dnes umíme ve větším měřítku skladovat energii prakticky jediným způsobem – v přečerpávacích elektrárnách. Jejich masivní nasazení by ale bylo extrémně drahé. Jsem skeptický k tomu, že by takový průlom mohl přijít v příštích deseti letech. Už proto, že takovou technologii nemá armáda. Když se něco takového vymyslí, mívá to nejdřív armáda.

ČESKÁ POZICE: Třeba to armáda někde má…

DIENSTL: A my to jenom nevíme? Vy žurnalisti byste na to určitě přišli.

Kdo bere lidem práci?

ČESKÁ POZICE: Vrátím se ke srovnání s Moravskoslezskem. Tam je černé uhlí, vy těžíte a spalujete hnědé uhlí. Problém ale můžete mít podobný – ekonomické podmínky pro uhelnou energetiku se zhoršují, mimo jiné kvůli snahám o snižování emisí. Vidíte paralelu s Moravskoslezskem?

DIENSTL: V Ústeckém kraji se těžilo na začátku devadesátých let plus minus sedmdesát milionů tun uhlí. Dnes se tam těží 45 milionů. Ve velkém se tam propouštělo. Po revoluci ještě mohly velkou část lidí absorbovat služby. Přesto je dnes v Ústeckém kraji největší nezaměstnanost v zemi.

V Moravskoslezském kraji zatím tak silný útlum nenastal. Jestli se tam budou zavírat doly, stane se to samé – ty lidi nikdo nezaměstná. Ale tlak na zavírání dolů v zásadě není ekonomický. Jde o nejrozšířenější, nejlevnější a „nejpromakanější“ způsob výroby elektrické energie a tepla. Zaměstnává tisíce lidí, dává jim reálnou práci.

ČESKÁ POZICE: Proč by se tedy měly doly zavírat?

„Lidem berou práci přísná environmentální pravidla. Když ale společnost nebude bohatá, nebude chránit životní prostředí.“DIENSTL: Hejtman Moravskoslezského kraje výstižně řekl, že se čerstvého vzduchu nenajíme. To je přesné. Lidem berou práci přísná environmentální pravidla, která se týkají emisí, imisí, oxidu uhličitého a tak dále. Když ale společnost nebude bohatá, nebude chránit životní prostředí, nebude investovat do moderních technologií. Podívejme se na Německo. Říkáme si Německo, zelené energie… Ale za sedm let – tedy minulé dva roky a příštích pět let – tam postaví sedm Temelínů v uhlí. Čtrnáct tisíc megawattů.

ČESKÁ POZICE: To je ale zřejmě přechodné období, než se jim zase podaří tento trend zvrátit.

DIENSTL: Plánovali jsme, že zavřeme uhelné elektrárny. Dnes se ukazuje, že ta cesta je divná a že na to nemáme peníze. Nemáme jinou alternativu, která by neznamenala, že nás pak porazí Asie a Amerika, protože budou mít konkurenceschopnější výrobky. Zároveň nevíme, co s lidmi, které nyní propustíme. Před lety jsem si koupil první placku, které se dnes říká iPad. Ale tehdy to zkrachovalo, nevyráběla se. Později přišel s podobným projektem Steve Jobs a po deseti letech je z toho megahit. Němci si uvědomili, že energie z obnovitelných zdrojů dnes ještě není tím největším hitem.

ČESKÁ POZICE: Ve státní energetické koncepci se předpokládá, že v černouhelném dole Paskov má těžba pokračovat ještě dlouho. Ukázalo se ale, že z ekonomického hlediska se nevyplácí. Nehrozí něco podobného i u hnědého uhlí v severních Čechách?

DIENSTL: Je tu silná konkurence levného černého uhlí z Ameriky, odkud ho vytlačuje břidlicový plyn. Největší problém ale spočívá v tom, že v USA těží uhlí povrchově. To je řádově levnější, než když se v Paskově musejí lidé spustit dvanáct set metrů pod zem a rubat uhlí v podstatě rukama. Také tam mají nesrovnatelně vyšší náklady než u nás na severu Čech. Uhelná energetika neskončí. Může skončit důl Paskov, protože uhlí je levné a ty náklady se jim nevyplatí. Ale uhlí jako takové bude konkurenceschopné. Myslím, že skončí jako poslední fosilní palivo, protože je nejlevnější. Ale ne, když ho těžíte z hlubiny.

Vždy nejlevnější

ČESKÁ POZICE: V době, kdy jste ještě působil ve společnosti Czech Coal, jste při jednáních s ČEZ prosadili vazbu ceny hnědého uhlí na cenu černého uhlí. Neobrací se to teď proti vám těžařům?

DIENSTL: Naopak. Když teď cena černého uhlí klesala, ukázalo se, jak geniální to byla myšlenka. Protože ať bude cena černého uhlí jakákoliv, to hnědé bude vždy o dvacet procent levnější. Zajistili jsme, že se vyplatí pálit hnědé uhlí.

ČESKÁ POZICE: Záměrem těžařů přece nebylo cenu snížit?

„Ukázalo se, jak geniální myšlenkou bylo prosadit vazbu ceny hnědého uhlí na černé. To hnědé bude vždy o dvacet procent levnější.“DIENSTL: Záměrem těžařů především bylo, aby důl Vršany fungoval padesát let. A ne, aby se třeba za pár let zavřel kvůli tomu, že se vyplatí elektrárnu Počerady přestavět na černé uhlí.

ČESKÁ POZICE: Rozumím tomu, že hnědé uhlí musí být levnější než černé. Ale záměr snad byl, aby uhlí bylo co nejdražší, ne?

DIENSTL: To si všichni mysleli. Náš záměr ale byl, aby se v dole Vršany těžilo i po roce 2022. (Pokud má elektrárna Počerady dál fungovat, musí do té doby projít rekonstrukcí – pozn. red.) Počeradská elektrárna je jediným reálným zdrojem, který může udržet Vršany, jež nyní zůstaly ve skupině Czech Coal. To platí, ať už bude majitelem Počerad kdokoliv – ČEZ, moji bývalí kolegové z Czech Coalu nebo třeba úplně jiná firma. Zajistíte to jedině tak, že hnědé uhlí bude vždy levnější než nejlevnější druhá alternativa.

Uhlí do roku 2029

ČESKÁ POZICE: Jednání o dodávkách pro Počerady – to je z vašeho pohledu minulost. Přejděme k elektrárně Chvaletice, která je součástí vaší skupiny Severní energetická. Jak dlouho bude fungovat?

DIENSTL: Zavázali jsme se i Evropské komisi, že elektrárna bude fungovat střednědobě. Samozřejmě bychom chtěli, aby to bylo co nejdéle – minimálně do roku 2029.

ČESKÁ POZICE: Do té doby budete mít pro elektrárnu vlastní uhlí?

DIENSTL: Ano. To už víme teď. Do roku 2029 budeme mít připraveno pro elektrárnu uhlí. Po roce 2029 se uvidí. Uděláme samozřejmě všechno pro to, abychom to uhlí měli i pak.

ČESKÁ POZICE: Do té doby chcete těžit uhlí v dole ČSA?

DIENSTL: Uděláme všechno pro to, abychom tam těžili co nejdéle. Bude to záviset na tom, zda to uhlí bude chtít také stát.

ČESKÁ POZICE: Takže těžba minimálně do roku 2029?

DIENSTL: Spíš bych řekl 2024, 2025…

ČESKÁ POZICE: A nějaké zásoby pro Chvaletice by zbyly ještě do roku 2029?

„Nemůžete říct lidem: Dobrý den, já jsem nový premiér a přišel jsem oznámit, že Praha 1 bude svítit v úterý a ve čtvrtek, Praha 2 ve středu a Ústí nad Labem v lichou sobotu.“DIENSTL: Přesně tak. Pak si stát musí říct, jestli to uhlí chce nebo nechce. To je klíčová věc. My jsme připraveni těžit. Máme na to lidi, technologie, jsme připraveni investovat do těžby a tak dále. Ale je na státu, jestli bude chtít to uhlí třeba kvůli zachování centrálního vytápění teplem pro tři a půl milionu lidí. Nebo kvůli zajištění elektřiny pro průmysl. Záleží na tom, jakou bude mít stát surovinovou politiku a energetickou koncepci.

ČESKÁ POZICE: V návrzích těchto koncepcí se počítalo s postupným omezováním výroby elektřiny z uhlí.

DIENSTL: Může to tak být. Jednou k tomu dojde tak jako tak. Ale musíme si také říct, čím uhlí nahradíme. V jednom z dřívějších návrhů energetické koncepce se počítalo s devatenácti jadernými bloky. Nevím, jestli to je reálné… A nemůžete říct lidem: Dobrý den, já jsem nový premiér a přišel jsem vám oznámit, že Praha 1 bude svítit v úterý a ve čtvrtek, Praha 2 ve středu a Ústí nad Labem v lichou sobotu.

ČESKÁ POZICE: Cena silové elektřiny je dnes nízko. Nezpochybňuje to váš předpoklad ziskové elektrárny?

DIENSTL: Kdyby stála silová elektřina devadesát eur za megawatthodinu a ne něco přes třicet jako dnes, byli bychom rádi. Ale i tak je to zajímavý a dlouhodobý byznys. Tím, že máme vlastní zdroj, jsme zajistili stabilitu pro náš důl ČSA. Myslím, že reálně by se tyto elektrárny zavíraly jako poslední. Kdyby měly teoreticky kvůli dalšímu snižování ceny silové elektřiny končit konvenční zdroje, české hnědouhelné elektrárny vydrží nejdéle.

ČESKÁ POZICE: Když elektrárnu Chvaletice vlastnil ČEZ, velká část její elektřiny šla na pokrývání služeb pro operátora přenosové soustavy. V tom hodláte pokračovat?

DIENSTL: Budeme se o to snažit, zúčastníme se výběrových řízení. Ale náš byznys na tom nestojí. Především nám jde o standardní obchod s elektřinou, chceme si najít další klienty. Celá bývalá obchodní část Czech Coalu, která zajišťovala nákup a prodej elektrické energie, přešla pod elektrárnu Chvaletice. Dlouhodobí klienti nám zůstali. Rozdíl je v tom, že nyní prodáváme elektřinu z vlastního zdroje. To je pro nás samozřejmě mnohem příjemnější.

Bude uhlí pro teplárny?

ČESKÁ POZICE: Kdo jsou kromě Chvaletic vaši další hlavní odběratelé uhlí?

DIENSTL: Teplárny a Unipetrol.

ČESKÁ POZICE: Loni jste se účastnil jednání o zajištění uhlí pro teplárny, které zprostředkovával ministr průmyslu Martin Kuba. Ale objevily se pochybnosti, zda ta jednání vůbec měla nějaký reálný výsledek.

„Problémem tepláren nejsou Chvaletice, jejich problémem jsou územní ekologické limity těžby uhlí“DIENSTL: Žádný reálný výsledek nepřinesla. Těžaři dali na stůl údaje o těžbě – kolik uhlí mohou těžit ročně, jakou mají celkovou bilanci různých typů uhlí. Je to poměrně složitá technická záležitost, protože těch typů je hodně. Některé z nich teplárny použít mohou, jiné ne. Nakonec z toho byl takový guláš, že ve finále z toho nebylo nic. Problém je pořád na stole. Teplárny uhlí potřebují a hlavně potřebují dlouhodobé kontrakty. Musejí totiž provést zákonem stanovené ekologizace, úpravy emisních, imisních stropů a podobně. Bez kontraktu na patnáct nebo dvacet let jim na to banka nepůjčí.

ČESKÁ POZICE: Teplárny měly obavu, že když jste koupili elektrárnu Chvaletice, zbude pro ně méně uhlí.

DIENSTL: To detailně zkoumal Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Jednoznačně jsme ukázali, že to je úplně liché. Problémem tepláren nejsou Chvaletice, jejich problémem jsou územní ekologické limity. Teplárny, které si u nás objednaly uhlí, ho na příští léta dostanou v poptávaném množství.

ČESKÁ POZICE: Čím více je ale dlouhodobých kontraktů na dodávky uhlí pro elektrárny na jedné straně a čím více mají těžaři vlastních zdrojů pro výrobu elektřiny na druhé straně, tím méně je na trhu uhlí pro nezávislé zdroje.

DIENSTL: Souhlasím, ale uhlí před limity je do budoucna omezené množství. Teplárny potřebují mít k roku 2022 kompletně hotovou ekologizaci, celkově je to bude stát desítky miliard korun. Pokud by se prodloužily dodávky uhlí o dva nebo tři roky, z hlediska tepláren se tím vůbec nic neřeší. Banka jim nepůjčí, když řeknou, že mají uhlí do roku 2025. I kdyby to bylo do roku 2027… Investici nesplatí ani za pět, ani za deset let. To je celý problém. Potřebují mít uhlí do roku 2040, aby byly schopny zajistit potřebnou ekologizaci.

Nudný Tykačův byznys

ČESKÁ POZICE: Vaše firma Severní energetická se oddělila od Czech Coalu. Rozešli jste se opravdu s Pavlem Tykačem? Leckoho asi napadne, že to mohlo být spíše naoko, abyste splnili určité podmínky – třeba i kvůli antimonopolnímu úřadu.

„To, že je Pavel Tykač můj kamarád, je jedna věc. Ale něco jiného je to, že v těch dvou firmách máme odlišné filozofie řízení a strategie pro budoucnost.“DIENSTL: Tady ale nešlo o pouhé přejmenování Litvínovské uhelné, která dříve spadala pod Czech Coal. Vznikla úplně nová skupina. Vznikla tak, že se oddělil kus Czech Coalu včetně dolu ČSA, oddělil se kus společnosti ČEZ – tedy elektrárna Chvaletice – a připojila se další firma, kterou je obchodník s energiemi: uhlím, elektrickou energií, plynem. Z toho všeho vznikla skupina Severní energetická, která má před sebou velké výzvy, ale také určitá rizika.

Ten druhý důl – tedy Vršany, které zůstaly v Czech Coalu – je dnes nudný. Doufám, že mi tuhle větu Pavel Tykač promine. Je to důl, který má dlouhodobý kontrakt se společností ČEZ a má kontrakt s námi. A to je vlastně všechno. To, že je Pavel Tykač můj kamarád, se kterým se známe léta, je jedna věc. Ale něco jiného je, že v těch dvou firmách máme odlišné filozofie řízení a strategie pro budoucnost. My chceme co nejdéle těžit uhlí, ale také rozvíjet výrobu elektřiny, učit se nové věci. V našem případě je to napínavější příběh, nemáme jistotu padesátiletého kontraktu s ČEZ.

ČESKÁ POZICE: Pavel Tykač už nechtěl jít do dalšího rizika?

DIENSTL: Nejde o riziko. Pavel Tykač chtěl být vždy spíše klasickým finančním investorem. Já chtěl být vždy tím, kdo v té firmě sedí a maká. On má rád investice, já mám rád tu každodenní vřavu ve firmě.

ČESKÁ POZICE: Když mluvím s lidmi kolem černého uhlí, srovnávají finančního investora Zdeňka Bakalu s podnikatelem, který má vazbu na svůj region – což je v jejich očích hnědouhelný podnikatel František Štěpánek. Takže Tykač má v tomhle blíže k Bakalovi a vy ke Štěpánkovi?

DIENSTL: Takhle bych to opravdu srovnávat nechtěl. Chápu to tak, že Pavel Tykač se chce regionu věnovat, ale neusiluje o každodenní řízení. V mém případě je to ale tak, že jsem se v severních Čechách narodil a vyrostl jsem tady. Znám tady lidi, mluvím jejich jazykem, bydlím dvanáct kilometrů od dolů. To je velký rozdíl. Když něco zkazím, lidé mi to řeknou, protože je potkám na ulici a v hospodě. Pavel tam nežije, nikdy nežil a je to normální. Ale pořád tráví dost času v Čechách, cítí se jako Čech. Chce, aby to podnikání mělo nějaký smysl, stejně jako já.

ČESKÁ POZICE: Pavel Tykač je stíhán v kauze CS Fondů. Cítíte se touto kauzou potenciálně ohrožen?

DIENSTL: Necítím a věřím, že tím nebude ohrožen ani Pavel. Myslím, že celé obvinění je totálně nesmyslné a že to brzy skončí.

ČESKÁ POZICE: Byli jste považováni za dravé finančníky, mnozí vás podezírali, že ne vždy jste postupovali tím zrovna nejférovějším způsobem. Jak se na to díváte z dnešního pohledu? A změnil se od té doby váš postoj k podnikání?

„Pokud bych dnes chtěl naši firmu nalakovat a prodat, budu se chovat úplně jinak“DIENSTL: V devadesátých letech jsme se oba viděli jako finanční investoři. Po roce 2000 jsem se zabýval pohledávkami a to už byly trochu jiné investice. Vybudovali jsme týmy lidí, které s těmi pohledávkami dlouhodobě pracovaly. Nešlo jen o to koupit, a pak prodat, ale pracovat s nimi, abychom z těch firem a nemovitostí něco dostali.

Dnes chci Severní energetickou dlouhodobě rozvíjet, chci přesvědčovat o svých představách zaměstnance i celý region. Možná je to tím, že stárnu, ale dívám se mnohem dál, než bych se díval dříve. Vidím naše podnikání za deset, patnáct, dvacet let. A přijde mi to normální. Pokud bych dnes chtěl naši firmu nalakovat a prodat, budu se chovat úplně jinak.