Jakub Landovský: ČSSD potřebuje lidi bez másla

„Teď se ukáže, jestli se posuneme k opravdové demokratické struktuře, nebo mě třeba stranické vedení za kritiku strany vyloučí.“

„Situace v pražské ČSSD je tragická,“ míní spoluautor výzvy Živá socdem. „ČSSD se bohužel chová jako zhrzená milenka.“ | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy „Situace v pražské ČSSD je tragická,“ míní spoluautor výzvy Živá socdem. „ČSSD se bohužel chová jako zhrzená milenka.“ | foto: © Landovský JakubČeská pozice
„Situace v pražské ČSSD je tragická,“ míní spoluautor výzvy Živá socdem. „ČSSD se bohužel chová jako zhrzená milenka.“

I když je Jakub Landovský pouze řadovým členem ČSSD v Praze 7, jeho jméno v rámci strany začalo silně rezonovat. Syn herce Pavla Landovského spolu s místopředsedou ČSSD Jiřím Dienstbierem a několika dalšími straníky sepsali letos v únoru zdánlivě nenápadnou výzvu Živá socdem s heslem Nechceme být mlčící většinou. Výzva rychle začala žít svým životem. Jde o manifest, který ostře kritizuje klientelistické poměry v pražské sociální demokracii a vyzývá zejména k aktivitě členské základny.  

Proti výzvě a jejím signatářům se ohradili nejen někteří členové vedení pražské ČSSD (dobře to dokumentuje dubnové vydání stranického časopisu Čas volby), ale například i místopředseda strany Zdeněk Škromach či předseda Českého svazu tělesné výchovy a sociální demokrat Miroslav Jansta. Ten v dopise Dienstbierovi kvůli Živé socdem mimo jiné napsal: „Historie nás učí, že kdo se začne prohlašovat za vyvoleného a pravého demokrata oproti jiným demokratům, těm špatným méně demokratickým, stává se diktátorem.“

ČESKÁ POZICE se výzvou Živá socdem podrobně zabývala v článku Pražskou ČSSD cloumá dienstbierovská guerilla.

Landovský v rozhovoru pro ČESKOU POZICI ukázal, že pro ostřejší slovo nejde daleko. Nabízí unikátní pohled do vnitrostranického života ČSSD, která prý ani po odpojení z penězovodu na pražské radnici není schopna hlubších změn. Kritizuje exkomunisty v pražské organizaci své strany za to, že odmítli nominovat Annu Šabatovou za senátorskou kandidátku ČSSD. Poučné je též Landovského líčení situace, kdy mu kvůli kritice partajníků hrozilo vyloučení ze strany.

Jakub Landovský je odhodlán účastnit se boje o funkce ve vedení pražské ČSSD: „Kandidovat budu, abych zůstal věrný tomu, co zde tvrdím, ale byl bych rád, kdyby kandidovalo co nejvíce nových tváří.“

V poutech bémovské ODS

ČESKÁ POZICE: Jste jedním ze signatářů výzvy Živá socdem. Co bylo motivem k jejímu sepsání?

LANDOVSKÝ: Situace v pražské ČSSD je tragická. Selhal politický projekt, který stál na těsném spojenectví sociálních demokratů s bémovskou ODS a který trval zhruba deset let. Toto sepětí se rozpadlo, proponentům už nyní nemá co nabídnout a navíc – což je také zajímavé – se začaly rozpadat koalice v jednotlivých městských částech: v Praze 12, teď v Praze 2. Je vidět, že pražské politické klima se změnilo a sociální demokracie není na tuto změnu schopná reagovat ODS nabídla docenta Svobodu, TOP 09 má stále punc novosti a nestihla ještě nic moc pokazit. ČSSD se bohužel chová jako zhrzená milenka a snaží se nadbíhat TOP 09, což nemůže nikdo brát vážně.

Překvapuje mě neschopnost zpětné vazby uvnitř pražské ČSSD. Málokterá stranická struktura se při poklesu volebních výsledků neodhodlá k hlubším vnitřním změnám. Přesně to se ale podařilo pražské ČSSD, která propadla ve sněmovních volbách v roce 2010, kde dostala jen 15 procent, a přesto nedošlo k obměně tváří a postupů. Skandální pokles výsledků v Praze navíc táhne dolů celou ČSSD.

ČESKÁ POZICE: Narážíte na propojení části pražských sociálních demokratů s takzvanou bémovskou ODS. Přitom přední člen pražské organizace vaší strany a mohykán pražské politiky Karel Březina s nostalgií vzpomíná na politickou kulturu za Pavla Béma.

LANDOVSKÝ: Proti gustu žádný dišputát, politická kultura Janouška s Bémem, kterou zachytily odposlechy, baví celou veřejnost, ale problém je hlubší. Každá velká koalice je pro politiku destruktivní, protože odstraňuje střet programů a také vnitřní kontrolní mechanismy. Levicový subjekt se vymlouvá při plnění programu na ten pravicový a výsledkem je kočkopes, jehož hlavním smyslem je rozhodovat o obsazení všech postů v institucích ovládaných státem nebo samosprávou. Pražská sociální demokracie za všech okolností slepě tolerovala vládu ODS v Praze nebo šla s občanskými demokraty do otevřené koalice.

Tak byla schopná vybraným straníkům zajišťovat práci a špičkám ve vedení velice lukrativní místa v dozorčích radách a představenstvech pražských městských podniků. Tím tento systém držel pohromadě, cementem byly ony prebendy. Důsledkem podzimního rozpadu koalice pak bylo uvolnění těchto nepotických vazeb a pro straníky je to možnost se vnitřně osvobodit od kmotrů, kteří si udělali ze strany personální agenturu.

Architekt Paroubek, dispečer Hulinský

ČESKÁ POZICE: Kdo je tedy podle vás za tuto situaci politicky odpovědný?

LANDOVSKÝ: Jednoznačně finanční magnát Petr Hulinský. Ten možná nebyl jediným architektem pražského spojenectví ODS a ČSSD. Mesalianci ODS a ČSSD spoluvytvářel například Jiří Paroubek. Petr Hulinský ji ale jako zdatný dispečer dovedl k dokonalosti. Mezi osoby do systému nejvíce namočené patří například Mirek Poche nebo Karel Březina. U mladších členů mě rezignace na politiku postavenou na názoru mrzí dvojnásob, protože třeba Poche přišel do politiky s určitými ideály, o něž však velice brzo přišel.

ČESKÁ POZICE: A co říkáte na pašalíky v pražských společnostech, kterých si po léta „užívali“? Mě třeba nadzvedává ze židle, když někteří bývalí členové dozorčí rady Dopravního podniku hlavního města Prahy dávají alibisticky ruce pryč od průšvihů, které se ve firmě v době jejich působení ve statutárním orgánu děly…

LANDOVSKÝ: Kritika rozkrádaček v dopravním podniku od lidí, co měli na jeho hospodaření dohlížet a brali za to peníze, jistě vyznívá hluše. V opozičních řadách nemohou být lidé s máslem na hlavě důvěryhodní a měli by na mandáty rezignovat a pustit místo sebe kandidáty bez másla.

ČESKÁ POZICE: Jak je možné, že se tito lidé stále drží ve funkci a strana se od nich nedokáže odstřihnout? Která síla je tam drží?

LANDOVSKÝ: Struktura pražské ČSSD je velice snadno ovladatelná. Tím hlavním důvodem je, že členská základna v Praze je neaktivní. Na papíře máme 3000 členů, ale ve skutečnosti jich existuje daleko méně. Skutečně aktivních členů je jen úzká skupinka, kterou lze za určitých předpokladů snadno zmanipulovat. K tomu potřebujete dvě věci: korupční potenciál a vysoké klíče na stranické konference, které odříznou řadové členy od rozhodování. Pokud je na krajskou konferenci jeden delegát za 25 členů, tak lze poslat rozhodovat jen prověřené straníky (stranický klíč znamená, jaký je poměr mezi počtem členů strany a zvolenými delegáty, kteří se účastní konference – pozn. red.).

Delegátů za členstvo je na takové krajské konferenci okolo 120, a k tomu se přidá 30 a více delegátů z titulu funkce, kteří si svůj rybník rozhodně nevypustí. Proto ostatně vznikla výzva Živá socdem, která se snaží členskou základnu probudit. Obávám se však, že současné vedení svolá konferenci v nejzazším možném termínu a v nejméně demokratickém klíči. Budou se jistě vymlouvat na nedostatek peněz, a přitom rozhazují například za ples, který strana potřebuje daleko méně než demokratickou konferenci v rozumném klíči.

ČESKÁ POZICE: Jaký poměr mezi delegáty a členy navrhuje Živá socdem?

LANDOVSKÝ: Naším požadavkem jsou takzvané nízké volební klíče na konference – jedna ku třem na obvod a jedna ku pěti na kraj. Také k tomu patří požadavek, aby každý, kdo chce kandidovat v obvodě na funkci, navštívil schůze místních organizací, jež ho mají volit. A kdo chce na kraj, měl by se jít osobně představit na obvody. V jiných krajích by to bylo logisticky náročné, ale v Praze to jde snadno.

Chceme zabránit tomu, aby se na naše kandidátky dostávali lidé typu Petra Müllera z ČSSD z Prahy 9, který nikdy nikde nic neřekl a doma si vařil pervitin. To je na zastupitele docela problematická kratochvíle. Lidé z Prahy 9 mi tehdy říkali, že vůbec nevěděli, že něco takového Müller může dělat, protože působil tak tiše, skoro plaše. To je právě ten hlavní problém, že v momentě, kdy naše zastupitele odsuzují soudy za úmyslné trestné činy, je už pozdě a naše reputace klesá. Daleko více, než když někdo situaci ve straně otevřeně kritizuje, jako třeba teď já.

Exkomunisté zařízli Šabatovou

ČESKÁ POZICE: Proč jste nepřišli s takovou výzvou již dříve? Vždyť o skandálech pražské pobočky se ví již několik let.

LANDOVSKÝ: Teď je vhodná doba, protože zmizel onen korupční potenciál, který představoval penězovod z magistrátu hlavního města. Už zbývá jen zatáhnout do rozhodování o budoucím směřování strany co nejvíce řadových členů. Vedení ČSSD v Praze žije ve vakuu a členská základna nemá kvůli vysokým klíčům možnost se na stranických fórech pořádně projevit. To, že vedení pražské organizace nemá kontakt s realitou, se projevuje mimo jiné při výběru kandidátů do Senátu.

ČESKÁ POZICE: Jakých kandidátů?

LANDOVSKÝ: Například Anna Šabatová se ucházela o podporu pražské ČSSD v senátních volbách. Je to kandidátka s nespornou erudicí, životní zkušeností a morální integritou. Jenže krajský výkonný výbor ji bez vysvětlení, beze slova, zamítl a neuvedl k tomu žádný kloudný důvod. Ze Nechápu, jak je možné, že se ČSSD zbavuje tak kvalitního kandidáta, jako je předsedkyně Českého helsinského výboru Anna Šabatovástrany krajského vedení to byla možná pomsta Jiřímu Dienstbierovi, který Annu Šabatovou navrhoval. Ale dovedu si představit, že životní postoje kandidátky musely na exkomunisty v našich řadách působit jako červený hadr na býka.

ČESKÁ POZICE: Které máte na mysli?

LANDOVSKÝ: Mezi představitele pražské ČSSD s minulostí z totalitní KSČ patří pražský zastupitel a místostarosta Újezdu nad Lesy (Praha 21) Jan Slezák, bývalý velitel jedné roty pohotovostního pluku v roce 1989, který má za sebou zásah na Národní třídě. Pak je to náš jediný – teď už bývalý – pražský starosta František Adámek, předlistopadový ředitel areálu dnešního Výstaviště Karel Klíma nebo ze scény ustoupivší blízký spolupracovník Petra Hulinského a bývalý bachař Petr Ibl.

Ale nechápejte to jako laciný antikomunismus, u těchto lidí mi vadí hlavně totalitní způsob chování. Bohužel někteří členové pražské ČSSD si ze své komunistické minulosti vzali právě toto, o čemž svědčí i způsob, jakým zametli s Annou Šabatovou. Nebo současné pokutování signatářů petice proti výstavbě předražené radnice na Praze 7, kde vládne koalice ODS a ČSSD.

Sociální demokracie má referendum ve svém programu, přesto naši zastupitelé hlasovali proti jeho vyhlášení. Ačkoliv to budou představitelé obou stran popírat a vymlouvat se, že jde o výkon státní správy v přenesené působnosti a že za udělování pokut nemůžou, já jim to nevěřím. Strašit signatáře – to je přesně to totalitní chování, za něž se u našich zastupitelů hluboce stydím.

Jak mě vylučovali ze strany

ČESKÁ POZICE: Jaké jsou reakce na výzvu Živá socdem?

LANDOVSKÝ: Reakce ve stranických časopisech byla bouřlivá, přestože s požadavkem vnitrostranické demokracie je těžké otevřeně polemizovat. Od výzev pro klid na práci až po příspěvky, které namísto diskuse o demokratičnosti vysokých klíčů odvádějí pozornost zcela jinam. Tyto příspěvky vytvářejí falešnou polarizaci, jež spočívá v tom, že signatáři výzvy jsou ti, co se snaží stranu vnitřně rozložit a sedí se založenýma rukama, zatímco osvícení straničtí vůdci jsou otevření, pracovití, myslí to s lidmi dobře a nemají na podobné voloviny čas.

Jenomže to je pouze snaha odvést pozornost od té zásadní otázky po tom, zda je sociální demokracie v Praze vnitřně demokratická. Ano, jistě po formální stránce lze říci, že dochází k volbám. Na projevech, vizích a důvěryhodnosti kandidátů nesejde. Kandidátka se navrhne jako celek „en bloc“ a kohorty prověřených vybraných v klíči 1 ku 25 straníků ji odhlasují pod pohrůžkou, že pokud chtějí skutečné volby se soupeřícími kandidáty, tak se domu před půlnocí nedostanou. Pak ještě bagetu do tašky a jde se domů.

Takovouto čistě formální „demokracii“ obhajoval ve své odpovědi na naši výzvu například Miroslav Jansta. Teď se ukáže, jestli se díky této kritice posuneme směrem k opravdové demokratické struktuře, nebo mě třeba stranické vedení za kritiku strany vyloučí.

ČESKÁ POZICE: To už vám prý jednou hrozilo.

LANDOVSKÝ: Ano, už jsem byl jednou vylučován. Takže si dovedu představit, co mě čeká. Měl jsem být vyloučen za to, že jsem podepsal dopis předsedovi ČSSD o situaci ve stranické organizaci ČSSD v Praze 7. Předseda Bohuslav Sobotka se se signatáři dopisu sešel, ale obvodní výkonný výbor mě pozval na jednání, kde se mne pokusil navrhnout na vyloučení. Návrh přišel v nevhodnou dobu, někdy okolo výročí 17. listopadu. Pro ty, co mě chtěli vyloučit, to vyznívalo velice hloupě.Kandidovat do vedení pražské ČSSD budu. Abych zůstal věrný tomu, co zde tvrdím.

Vyloučit někoho jako signatáře dopisu se už dnes nenosí. Na úvod se projevily ty totalitní tendence – první hlasování dopadlo patem 5 pro vyloučení a 5 proti. Ve druhém kole mě nutili k sebekritice, což jsem nebyl ochoten předvádět, a pak vydal předseda Klíma v zákulisí pokyn. Proti vyloučení hlasovalo najednou devět lidí, pro vyloučení byl jeden. Toho jednoho si za pevnost názoru pod tlakem stranické oligarchie vážím, stejně jako si vážím Milana Mazáče a Jiřího Gargely, kteří byli vylučováni se mnou.

ČESKÁ POZICE: Máte ambice ucházet se o nějaké funkce ve straně?

LANDOVSKÝ: Dost dobře si nemohu dovolit zůstat vzhledem k obsahu výzvy živá sociální demokracie v politice neaktivní. Kandidovat budu, abych zůstal věrný tomu, co zde tvrdím, ale byl bych rád, kdyby kandidovalo co nejvíce nových tváří. Vyzývám ostatní, kteří nejsou spojení s nepříjemnou minulostí pražské ČSSD, aby také kandidovali a také bojovali za co nejdemokratičtější klíče pro vnitrostranické volby.