Jako první může eurozónu opustit spíš Španělsko než Řecko

Čtvrtá největší ekonomika EU by byla v případě kolapsu pro záchranné operace příliš velkým soustem.

Hlavním heslem dění na finančních trzích se na počátku tohoto týdne stala krize ve Španělsku. Impulsem bylo přiznání, že v účtech jedné z největších tamních bank, Bankie, zeje díra o hloubce 23 miliard eur, kterou bude třeba zasypat. Pozornost investorů se ihned soustředila na otázku, jakým způsobem to španělská vláda hodlá učinit a zda se nebude muset s prosíkem o pomoc obrátit na Evropskou centrální banku, EU, případně Mezinárodní měnový fond (MMF).

Jenže Bankia není zdaleka jediným problémem země. Španělsko se potýká hned s několika krizemi najednou – bankovní, dluhovou, ekonomickou, investorskou, s krizí likvidity, důvěry i pracovního trhu. Vláda premiéra Mariana Rajoye se zatím tváří, že je schopna situaci zvládnout sama, ale její manévrovací prostor se rychle zužuje.

Španělské akcie ve středu ztratily přes 2,5 procenta hodnoty. Výnosy tamních desetiletých státních dluhopisů vystřelily k 6,7 procenta, a to už přestává být financovatelná hodnota. Irové a Portugalci by mohli vyprávět.

Zatím se hovoří o možnosti, že evropské banky včetně španělských by mohly získat podporu z unijního záchranného fondu ESM. Tento návrh Evropské komise v podobě přímých kapitálových injekcí by zbavil Madrid nutnosti navýšit deficit rozpočtu, a tím i státní dluh odhadem o 30 až 100 miliard eur. Španělsko by zároveň nemuselo žádat o pomoc u MMF. O podobném řešení však zatím nechce slyšet Berlín. Otázkou je, jak ještě dlouho.

Začínají se objevovat názory, že nikoli Řecko, jak se všeobecně předpokládá, ale právě Španělsko by mohlo být první zemí, která pustí k vodě společnou evropskou měnu. Důvodů je několik:

  • čtvrtá největší ekonomika EU by byla v případě kolapsu pro záchranné operace příliš velkým soustem,
  • Španělé netrpí žádnými politickými komplexy z případného zpřetrhání úzkých vztahů s EU,
  • jejich trpělivost s úspornými opatřeními je u konce,
  • navíc mají v záloze obří španělsky mluvící trh, na který se mohou obrátit.

Hlavně v posledním bodě se Španělsko liší například od Řecka, jež se v případě odtržení od eurozóny obává nárůstu vlivu silnějšího tureckého souseda, či od Irska, jež má podobnou obavu z Velké Británie.

Šest důvodů pro exit

Španělská ekonomika se potácí v recesi a vyhlídky pozitivního obratu jsou temné. Bez práce je 24 procent populace a každá čtvrtá domácnost nemá žádného živitele. Maloobchodní tržby vykazují desetiprocentní meziroční pokles. Recepty z Bruselu a Berlína – přetrpět hospodářský propad, nechat narůst nezaměstnanost a poklesnout mzdy tak, aby se vrátila ztracená konkurenceschopnost – přitom nezabírají.

Zatímco Řekové, Irové, Portugalci a Italové byli s touto „léčbou“ – až dosud – smíření a pravděpodobně nemají jinou volbu, postavení Španělů se od ostatních liší. Šest důvodů pro takové tvrzení vyjmenoval ve svém článku na webu Marketwatch.com Matthew Lynn, šéf londýnské konzultační firmy Strategy Economics:

  1. Španělsko je příliš velké na záchranu. Zatímco řeckou ekonomiku si EU může dovolit (při jejím celkovém objemu 230 miliard eur a ročním deficitu rozpočtu ve výši deseti procent HDP) dotovat prakticky donekonečna, v případě pětkrát větší ekonomiky Španělska to neplatí.
  2. Země je unavená z úspor. Stačí si vzpomenout, že revolta proti škrtům začala v Madridu již před rokem a odtud se postupně rozšířila do Řecka dalších zemí. Utahování opasků ve Španělsku sotva začalo a ihned proti němu vyvstala silná opozice. Zemi čeká uvnitř eurozóny mnoho těžkých let, než se hospodářsky vzpamatuje, a evidentně na to není připravena.
  3. Španělsko disponuje na rozdíl od Řecka silnou reálnou ekonomikou s celkem slušnou průmyslovou základnou. Zatímco Řekové prakticky nic nevyrábějí, podíl exportu na HDP u Španělska činí 26 procent, tedy podobně jako v Británii, Francii či Itálii. Země však trpěla vychýlenou měnou, jež způsobila bublinu na trhu nemovitostí, která následně s katastrofálními následky splaskla.
  4. Zatímco pro mnohé země měnové unie je členství v eurozóně spíše politickou než ekonomickou záležitostí (například pro Německo či Francii), Španělsko tímto předsudkem netrpí. V jeho zájmu je používat euro a upevňovat evropskou integraci jen v případě, že to bude fungovat. A v současnosti tomu tak evidentně není.
  5. Španělsko má rozsáhlejší obzory, jeho ekonomika je upnuta k Evropě je zčásti. Exportní možnosti se mu otevírají nejen ve španělsky mluvících státech Latinské Ameriky, které zažívají hospodářský boom, ale i mezi rozsáhlou hispánskou komunitou v USA. Proč by se tedy země měla vázat k upadajícímu projektu eurozóny?
  6. Vážná diskuse o budoucnosti eura ve Španělsku již započala, tabu bylo prolomeno. Mnozí mainstreamoví ekonomové a odborníci tvrdí, že se zemi podaří zmátořit, jen pokud se vrátí k pesetě.

Co tedy bude dál? Finanční trhy jsou nervózní a jakýkoli posun v otázce španělské krize, zejména té bankovní, je pro ně nyní tématem číslo jedna. Jakou cestou se vydají politici? Je na řadě opět konveční zasypávání děr dalšími půčkami, které jen prodlužují agónii, nebo tentokrát už přijde exit?