Jaká je optimální míra růstu migrace mezi zeměmi Jihu a Severu?

Podle britského profesora ekonomie Paula Colliera je migrace za prvé odpovědí na rozdíly v příjmech. Za druhé investicí, na níž se podílí více osob než ta, jež se vydá na cestu. A za třetí náklady na ni jsou nižší, pokud v cílové destinaci žije diaspora dané komunity. Existují ale i méně viditelné síly, jež o ní rozhodují.

Paul Collier, Exodus: Immigration and Multiculturalism in the 21st Century. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Paul Collier, Exodus: Immigration and Multiculturalism in the 21st Century. | foto: Montáž Richard CortésČeská pozice
Paul Collier, Exodus: Immigration and Multiculturalism in the 21st Century. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Paul Collier, profesor ekonomie na Oxfordské univerzitě a jeden z respektovaných odborníků na téma chudoby, napsal knihu Exodus: Immigration and Multiculturalism in the 21st Century (Exodus. Imigrace a multikulturalismus v 21. století), jež se věnuje dopadům migrace na společnosti zemí Jihu i Severu. V tématu, kde emoce značně převyšují empirické poznatky, Collier hledá středové postoje, aby se vyhnul polarizující a zavádějící otázce, zda je migrace dobrá, či špatná.

A na základě argumentů amerického psychologa Jonathana Haidta tvrdí, že postoje lidí k migraci patří k těm s téměř nulovou možností přechodu na protější názorový břeh. Obě strany totiž používají selektivní argumenty, které konvenují jejich apriorním představám, a jako by se v jejich názorech odrážely jim dané osobnostní rysy.

Dva argumenty

Collier, občan Velké Británie, která je na každodenní mobilitu mezi kulturami zvyklá, si klade otázku: Existuje optimální míra růstu migrace mezi zeměmi Jihu a Severu prospěšná jak společnostem, z nichž migranti pocházejí, tak těm, do kterých směřují? Odpovědi, k nimž na základě vlastních zkušeností ze zemí východní Afriky, kde pobýval několik desetiletí, i výzkumů dospívá, jsou až banální svou střídmostí a nejednoznačností.

Collier předkládá dva argumenty, které opravňují k tomu, aby byl začátek 21. století označen z hlediska světových migračních toků za „počátek epochy nerovnováhy epických rozměrů“

Collier předkládá dva argumenty, které opravňují k tomu, aby byl začátek 21. století označen z hlediska světových migračních toků za „počátek epochy nerovnováhy epických rozměrů“. Dle něho se celkový počet lidí, kteří během svého života opustili zemi, kde se narodili, zvýšil z 92 milionů v roce 1960 na 165 milionů v roce 2000.

Tento nárůst je atypický vzhledem k počtu lidí, kteří odešli z chudých zemí Jihu do industrializovaných států Severu – z necelých 20 na 60 milionů –, a Collier jej považuje za začátek dlouhého a zrychlujícího se trendu, který legitimizuje opatření, jejichž cílem má být jej zpomalit.

Dostatečně vzdělaní a movití

Právo na migraci není dle Colliera globální, přestože možnost její kontroly je nevyváženě pouze v rukou rozvinutých zemí. Jediným regionem, který se na počátku 21. století nachází v raném stadiu demografické křivky, je subsaharská Afrika (a několik států Blízkého východu a východní Asie), a proto se Collier věnuje především jí. Dle něho lze o migraci vyslovit tří fakta:

  • Je odpovědí na rozdíly v příjmech.
  • Je investicí, na které se podílí mnohem více osob než ta, jež se vydá na cestu.
  • Náklady na migraci jsou nižší, pokud v cílové destinaci žije diaspora dané komunity.

Collier na příkladu subsaharské Afriky ukazuje, že migrace není doménou lidí na okraji společnosti zemí světového Jihu, ať již finančně či sociálně („dolní miliarda“), ale naopak dostatečně vzdělaných a movitých, aby v rámci své rodiny dokázali shromáždit dostatečné finanční prostředky na cestu. Což dokládá tím, že mezi Afričany směřujícími v současnosti na Sever v podstatě nejsou lidé ze zemí Sahelu, nejchudšího regionu Afriky.

Collier na příkladu subsaharské Afriky ukazuje, že migrace není doménou lidí na okraji společnosti zemí světového Jihu, ale naopak dostatečně vzdělaných a movitých

Nijak novou skutečnost, že migrace je na počátku především nemalou investicí, si lze ověřit například v prostředí dubajských taxíkářů, kteří pocházejí především z pohraničních oblastí severního Pákistánu. Ti v krátkých rozhovorech na téma, jak se do tohoto emirátu v Perském zálivu dostali, konstatují, že nutnou podmínkou k odchodu za prací bylo zadlužit sebe a svou rodinu.

Neformální i formální „spotřební půjčky“ končí v současnosti v nových LCD obrazovkách rodin v českých panelácích, nebo v letence z Péšávaru do Dubaje. Mezinárodní migrace se také stala součástí všudypřítomné dluhové ekonomiky.

Fiktivní makroekonomická data

Collierova tvrzení, že hlavním důvodem migrace je relativní bohatnutí afrických států, odhaluje i velkou slabinu jeho argumentace. Shromažďování a zveřejňování makroekonomických dat například o HDP jsou v afrických státech fikcemi, které o zvyšování, či snižování sociálních nerovností po roce 2000 nic nevypovídají.

Francouzský ekonom Thomas Piketty by v žádném africkém státě včetně Jihoafrické republiky neshromáždil ani setinu dat, které použil ve své knize Kapitál v 21. století z evropských zemí nebo USA. Lze pouze konstatovat, že nárůst africké migrace na Sever nějak souvisí s relativním bohatnutím afrického kontinentu od konce devadesátých let. Nelze však kvalifikovaně říct, zda tato životní volba přitahuje spíše úspěšnější než ty, kteří zůstávají v tomto procesu na okraji a nemají z něj žádný prospěch.

Shromažďování a zveřejňování makroekonomických dat například o HDP jsou v afrických státech fikcemi, které o zvyšování, či snižování sociálních nerovností po roce 2000 nic nevypovídají

V českém kontextu, kde debata o migraci začíná a končí jejími možnými vlivy uvnitř hranic českého státu a geografický kontext zajímá jen pár lidí, stojí za pozornost Collierova snaha o stanovení jejích dopadů na obou koncích migračních cest. Jaké jsou jeho argumenty v případě zemí, ze kterých migranti odcházejí?

Proti argumentu o výrazně negativním dopadu odlivu talentů (v českém prostředí je zastáncem této myšlenky například sociolog a europoslanec Jan Keller) lze namítnout, že tento odliv je různými neformálními způsoby kompenzován především „decentralizovanou“ zpětnou rozvojovou pomocí ve formě remitend, jejichž celková částka 420 miliard dolarů v roce 2014 představovala zhruba čtyřnásobek veškeré rozvojové pomoci zemím Jihu.

Otázka vzdělání

Možná ještě důležitější však je, že na mnoha místech světa je motivem lidí, kteří odešli a zachytili se ve svých nových, ať už trvalých či dočasných bydlištích, snaha zajistit co nejlepší vzdělání pro další generace. V neposlední řadě pak podle Colliera zkušenosti migrantů mohou pomáhat přenosu technologického know-how anebo myšlenek demokratické participace do zemí s uzavřenou politikou. Současné jednání syrského prezidenta Bášára Asada není první ani poslední falzifikací myšlenky, že západní vzdělání a praxe musejí nabýt převahy nad temnou logikou diktovanou jinými vzory a principy.

Na mnoha místech světa je motivem lidí, kteří odešli a zachytili se ve svých nových, ať už trvalých či dočasných bydlištích, snaha zajistit co nejlepší vzdělání pro další generace

Stejně jako ve všem se bilance dopadů místo od místa liší. Příkladem, kde pozitiva výrazně převažují nad negativy, může být jihoindický stát Kerála, v němž 40letá migrace z pobřežních měst Kalikut, Kočin a Trivandrum do emirátů Perského zálivu pomohla vytvořit zóny dynamické, ač přelidněné prosperity, kde rodiny kladou nebývalý důraz na vzdělání svých dětí. A je paradoxní, že jedním z hlavních hybatelů respektu ke vzdělání a zájmu o svět v tomto indickém státu je s přestávkami 50 let vládnoucí Komunistická strana Indie, která zde k plánování své politiky používá pro Evropany natolik neotřelé nástroje, jako jsou horoskopy.

Haiti a Eritrea, kde pro mladé lidi je důvodem k migraci snaha vyhnout se drakonické vojenské službě, jsou pak příkladem, že příliš velká migrace má na společnost destruktivní účinky, které nemohou kompenzovat ani peníze posílané ze zahraničí. Zejména pokud z nich jako v Eritreji profituje vládnoucí uskupení okolo prezidenta Afewerkiho, jehož autoritářská politika přitom touhu po odchodu samo vyvolává.

Nezachranitelnost důchodových systémů

Jak Collier hodnotí dopady migrace na společnosti, které jsou jejím cílem? I v tomto případě rozlišuje mezi skupinou států, pro které migrace tvořila či stále tvoří jeden ze základů jejich fungování – USA, Kanada, Austrálie –, a evropskými zeměmi, jež považuje za kulturně homogennější.

Collier kritizuje názor, že z dlouhodobého hlediska může migrace evropským státům pomoci udržet jejich důchodové systémy

Ekonomické dopady migrace na pracující považuje Collier při „současné“ míře imigrace za zanedbatelné. Kritizuje však názor, že z dlouhodobého hlediska může migrace evropským státům pomoci udržet jejich důchodové systémy. A na základě britského výzkumu z roku 1997 tvrdí, že zájem imigrantů přivést do cílové země členy vlastních rodin neutralizuje jejich potenciální přínos mezigenerační solidaritě: „V Británii v roce 1997 byla touha příchozích ze zemí s nízkými příjmy přivést své rodiny natolik velká, že nakonec jen dvanáct procent z nich pracovalo.“

Collier se odvolává i na výzkumy dánského ekonoma Torbena Andersena z roku 2012, dle něhož nízká úroveň vzdělání a rozvětvenost rodin připojujících se k prvotním migrantům ničí dánský sociální systém. V tomto případě, který v dnešní Evropě vyvolává mimořádně silné emoce, dokládá svůj pesimismus pouze dvěma dílčími studiemi, protože jiné nejsou k dispozici. Ve společnosti neochotné podléhat hysterii by to mohlo být dostatečným důvodem ke zdrženlivosti vůči radikálním názorům a deprivantům, kteří s nimi podnikají. Nikoli však v současném Česku.

„Kontaminace“

Collier se obsáhle věnuje otázce, nakolik může v evropských zemích rozmanitost – ať už etnická či kulturní – naleptávat sociální solidaritu. A tvrdí, že většina migrantů do Evropy pochází ze zemí s „nefunkčními sociálními modely“ a postrádajícími jeden z nejdůležitějších prvků pro zdravou společnost – důvěru. A jako příklad uvádí Nigérii, jež trpí jejím obrovským nedostatkem.

Collier si klade otázku, zda příslušníci diaspor ze zemí Jihu nemohou svým jednáním „kontaminovat“ společnosti a narušit empatii a ochotu ke spolupráci

Collier si klade otázku, zda příslušníci diaspor z takových zemí nemohou svým jednáním „kontaminovat“ společnosti a narušit empatii a ochotu ke spolupráci. Navíc toto jednání mohou v některých případech akcentovat „superpadouši“, kteří se třecí plochy snaží využít ke zvýšení nesouladu mezi domácí populací a diasporami. Jako příklad uvádí britského muslimského vojáka, který padl v Afghánistánu a jehož otec ze strachu před „superpadouchem“ z komunity britských muslimů odmítl vystoupit v televizi, aniž by byl rozostřen jeho hlas a obličej.

Collier se věnuje kulturnímu separatismu, jak nazývá snahy o uzavřené komunity, s plným vědomím, že může poskytnout argumenty zastáncům scestných řešení. Prostředí České republiky a postkomunistické Evropy však nabízí na Collierovy otázky i protiargument – změřit natolik pomíjivou a křehkou věc, jako je důvěra ve společnosti, lze jen velmi obtížně.

Reakce české společnosti

Španělská agenturu pro výzkum veřejného mínění ASEP před několika lety zveřejnila mapu míry důvěry v jednotlivých zemích světa. Pokud by role diaspor, zejména z kulturně „vzdálených“ zemí, byla negativní, neměla by být důvěra ve Skandinávii, Německu nebo Británii stejně malá jako v zemích bývalého východního bloku, kde žádná podobně velká komunita nežije?

Je tomu však naopak. Věří si snad Němci méně než Češi jen proto, že v Německu žije velká turecká komunita? Tato otázka je scestná, protože míru důvěry ve společnosti určují desítky vzájemně nesouvisejících záležitostí. Navzdory tomu se nabízí otázka: Nesouvisí současná reakce české společnosti na uprchlíky a migraci v první řadě s mírou důvěry v ní, o které lze jen obtížné říct, že je vysoká?

Nesouvisí současná reakce české společnosti na uprchlíky a migraci v první řadě s mírou důvěry v ní, o které lze jen obtížné říct, že je vysoká?

Collier se sympaticky pokouší o nestranný výklad dopadu migrace na lidi, kteří jsou jejími přímými anebo zprostředkovanými účastníky. A ptá se, nakolik velikost diaspory, třeba bangladéšské v bývalém centru britského textilního průmyslu Bradfordu, zabraňuje, nebo usnadňuje integraci migrantů do většinové společnosti. A jakoby mimoděk tvrdí, že existují mnohem mocnější, ale méně viditelné síly, které rozhodují o pohybu lidí ve světě.

Po skončení druhé světové války začali do evropských továren přicházet dělníci ze severní Afriky a indického subkontinentu. Od osmdesátých let, tentokrát už bez těchto dělníků, začaly „odcházet“ do východní Asie a v některých případech i do Česka nebo Polska samotné tyto továrny. Můžeme migraci rozumět, aniž bychom rozuměli fungování kapitálu?

Sklon k endogamii

Zdá se, že se v evropských zemích a České republice dramaticky rychle prosazují pojmy „naše hodnoty“ a „kulturní kompatibilita“ – dvě mantry v debatě o uprchlících. Podívejme se na ně na základě Syřanů, jejichž migrační vlna zvednutá občanskou válkou a lhostejností světa se po třech letech – na konci roku 2014 – přelila do Evropy a v uplynulých měsících postupuje i Českem.

Která hodnota obyvatel Levanty je nejvíce nekompatibilní s hodnotami české společnosti? Islám? Nikoli, ale trvalý sklon k endogamii syrských křesťanů, alavitů i sunnitských muslimů.

Která hodnota obyvatel Levanty je nejvíce nekompatibilní s hodnotami české společnosti? Islám? Nikoli, ale trvalý sklon k endogamii, sňatkům v rámci širších rodin mezi bratranci a sestřenicemi, syrských křesťanů, alavitů i sunnitských muslimů. V současnosti tuto hodnotu stejně jako jiná tabu syrské společnosti rozbíjí nejen občanská válka, ale i migrace Syřanů do zahraničí. Vdávají a žení se mezi sebou členky a členové syrského klanu Ísá, četně zastoupeného v českém kulturním životě? Nikoli. „Jejich“ hodnoty se proměnily v „naše“.

Na „naše“ hodnoty se však lze podívat i z opačné strany. Od konce loňského roku jsem si lámal hlavu, proč morbidní videa vražd produkovaná Islámským státem vyvolávají intenzivní pocit déjà vu – klečící oběti v oranžových uniformách, kolem kterých krouží kamera.

A pak přišlo osvícení. Thriller Sedm, závěrečná scéna s Bradem Pittem a Morganem Freemanem v roli dvou detektivů a krabice na zemi. Ryze a výhradně „naše“ popkultura katapultovaná do Mezopotámie, odkud se jako bumerang vkrádá a vrací do našich podvědomí.

Exodus: Immigration and Multiculturalism in the 21st Century

Exodus. Imigrace a multikulturalismus v 21. století

AUTOR: Paul Collier

VYDAL: Allen Lane 2013

ROZSAH: 320 stran

Počet příspěvků: 1, poslední 24.9.2015 08:55 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.