Jak zabránit radikalizaci české islámské komunity

Měla policie pro razii 25. dubna v pražské mešitě dostatečný důvod? Psychologicky však byla osvobozující – dlouhodobě zejména pro umírněné muslimy. Stát by měl vynucovat liberální zásady stejné náboženské svobody. Píše Roman Joch.

Roman Joch 2.6.2014
Jedním z míst, kde policisté zasahovali, bylo i sídlo Islámské nadace Praha v ulici Politických vězňů | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Jedním z míst, kde policisté zasahovali, bylo i sídlo Islámské nadace Praha v ulici Politických vězňů | foto: ČTK
Jedním z míst, kde policisté zasahovali, bylo i sídlo Islámské nadace Praha v ulici Politických vězňů | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Je pozoruhodné, kolik lidí kritizovalo a odsuzovalo policejní razii 25. dubna v islámské kanceláři/modlitebně u Václavského náměstí a v mešitě na Černém Mostě v Praze, aniž by zřejmě znali její důvod. Přitom s tímto policejním zásahem musel souhlasit státní zástupce a povolit jej soudce, a tudíž oba shledali, že důvody k ní jsou opodstatněné.

Policie nemusela sdělit všechny důvody k provedení razie. Pokud však hledala osoby, které byly v Česku ilegálně a existoval důvod je zatknout kvůli jejich aktivitám v zahraničí či u nás, přičemž se domnívala, že budou během modliteb na daném místě, pak by její razie smysl dávala.

Policie nepoužila násilí, ani nebyli žádní zranění. Proč tedy kvůli jejímu zásahu takové rozhořčení? Protože se odehrál během pátečních večerních modliteb, což je necitlivé? Proč v zemi, v níž je akceptovaný zásah na Úřadu vlády a téměř zatčení premiéra, je razie v islámské modlitebně (kanceláři) a mešitě považovaná za nehoráznou? Jsou snad islámské prostory jediné, ve kterých se nesmí policejní zásah nikdy uskutečnit, byť k němu existoval dostatečný důvod?

Cesta do pekel

Nevím, zda policie měla pro razii dostatečný důvod. Pouze vím, že zdůvodnění, že kvůli citlivosti k muslimské menšině by v islámských prostorách policejní zásahy být neměly, je cestou do pekel. Ty mohou a mají být všude, kde se páchá, nebo je připravovaná trestná činnost. Z toho vyplývá, že žádná skupina obyvatel nemá být z této rovnosti před zákonem a stejné svobody vyňata a na žádnou se nemají brát speciální ohledy, a to ani na české muslimy.

V Česku vládne náboženská svoboda, které se těší a mají těšit všichni – muslimové, nemuslimové i třeba bývalí muslimové. Mnozí však často zamlčují, že islám je v současnosti v Evropě náboženstvím, které se od ostatních liší tím, že někteří jeho vyznavači náboženskou svobodu ostatním dopřát nechtějí, přičemž nemají problém zabíjet jinověrce.

Je však nutné také říct, což rád činím, že všichni muslimové nejsou radikály, extremisty či teroristy ochotnými zabíjet jinověrce jen proto, že jsou jinověrci. Jsem přesvědčen, že existují i muslimové umírnění a že jich je většina. Extremisté a teroristé existují i v ostatních náboženstvích. Patří mezi ně například někteří židovští extremisté v Izraeli, křesťanští teroristé v USA, kteří vraždí doktory provádějící potraty, či radikální hinduisté v Indii.

V současné Evropě je nepříjemnou pravdou, že součástí pouze jednoho náboženství – islámu – jsou radikálové, kteří zabíjejí jinověrce, přičemž to považují za správné. V dnešní Evropě se nestalo, že by ateisté, agnostici, deisté, křesťané, židé, buddhisté, sikhové, hinduisté či jiní zabíjeli jinověrce jen proto, že jsou jinověrci.

Někteří muslimové – nikoli všichni ani většina z nich – však ano. A další k tomu navádějí. Považovat tedy policejní razii v muslimských institucích za neopodstatněnou, aniž bychom znali důvody a okolnosti, je popřením vlastní inteligence, racionality, soudnosti a zdravého rozumu.

Žádná jiná kritéria

Muslimové mají stejné právo na náboženskou svobodu jako všichni ostatní. Totéž platí pro jejich ostatní práva a také pro bývalé muslimy. Nebylo by lepším důkazem umírněnosti a tolerantnosti umírněných muslimů, kdyby nekompromisně prohlašovali, že i odpadlíci od islámu změnou své víry lidská práva neztrácejí – včetně práva na život. A současně ostře odsuzovali své radikální souvěrce, kteří tvrdí, že odpadlík od islámu právo na život nemá. A bohužel těch je ve světě mnoho.

S lítostí konstatuji, že někteří irští kněží ve svém nacionalistickém zápalu sympatizovali s Irskou republikánskou armádou (IRA), a proto ve svých kostelech ukrývali nejen některé teroristy na útěku z této teroristické organizace, ale i zbraně. Takové případy sice byly ojedinělé a křesťanská hierarchie je vždy odsuzovala, ale několik jich bylo.

Kdyby policie měla indicie, že ve sklepení nějakého kostela jsou ukrývané zbraně pro teroristy, souhlasím s její razií v těchto prostorách. A pokud by měla důvod si myslet, že během bohoslužby v tomto kostele budou osoby, jež je třeba za jejich činy zatknout, souhlasím i se zásahem během bohoslužby. Takže žádná jiná kritéria pro muslimy a nemuslimy.

Důležitý signál

Proto policejní razii 25. dubna neodsuzuji. Vyslala důležitý a potřebný signál, že náš politický systém trvá na zásadách liberálního sekulárního státu se stejnou náboženskou svobodou a stejnými právy a bude je vynucovat a že žádná náboženská skupina nemůže stát nad zákonem a stejnou svobodu pro všechny odmítat.

Tato policejní razie byla psychologicky osvobozující pro všechny – z dlouhodobého hlediska především pro umírněné muslimy. V mnoha zemích – i evropských – se totiž stalo, že v islámské komunitě převážili radikální muslimové, kteří zastrašili ty umírněné. Státní moc proti radikálům však včas nezasáhla a nevynucovala liberální principy stejné náboženské svobody a stejných práv.

Aby to nenastalo i u nás – aby se česká islámská komunita extremisticky neradikalizovala –, je nutné ukázat, že liberální stát tuto radikalizaci tolerovat nebude a že umírnění muslimové se svých radikálních a extremistických souvěrců obávat nemusejí – tedy vystupovat a mluvit proti nim. A to proto, že liberální stát se za ně a zásady stejných práv a stejné náboženské svobody postaví a nebude se chovat k jejich nepřátelům zbaběle, nýbrž rázně.

Trvá-li stát na svých liberálních zásadách stejné náboženské svobody a individuálních práv, má to osvobozující dopad na všechny. V současné Evropě možná největší na umírněné muslimy.