Jak vyřešit volby do europarlamentu: Žádný český poslanec

Z volební účasti do Evropského parlamentu je zřejmé, že většina českých voličů zvolila možnost nevolit. Jakákoliv hranice pro vstup stran do něj jim je tedy ukradená. Neměli by zákonodárci i soudci vzít jejich názor v úvahu? Ptá se Miroslav Uřičař.

Pětiprocentní klauzule pro volby do Evropského parlamentu pro zelené a piráty. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Pětiprocentní klauzule pro volby do Evropského parlamentu pro zelené a piráty. | foto: Česká pozice
Pětiprocentní klauzule pro volby do Evropského parlamentu pro zelené a piráty.

Poté, co Nejvyšší správní soud (NSS) nedávno předložil Ústavnímu soudu (ÚS) k posouzení pětiprocentní „bariéru“ pro volby do Evropského parlamentu (EP), aktuálně očekáváme rozhodnutí ústavních soudců.

Mezi tím však již odborníci v médiích rozebrali snad všechny právní aspekty kauzy – například Marek Antoš zajímavě analyzoval „přirozený práh“ pro získání mandátu. Neobsahuje však kauza – kromě právních – také řadu kuriózních, ba až komických prvků?

České rekordy

Letošní volby do EP v Česku doprovázela nebývale nízká účast voličů, o čemž bylo mnoho řečeno i napsáno, včetně úvah, že neúčastí dali snad voliči najevo svou spokojenost. Poněkud stranou pozornosti však zůstal nebývale vysoký zájem politiků, často spíše potenciálních, o tyto volby. Kandidovalo v nich celkem 857 osob v 38 uskupeních (oproti minulým 33), což při 21 křeslech, o která se hrálo, je úctyhodný počet – čistě matematicky více než 40 zájemců o každé z nich.

S poklesem voličské účasti (letošních 18 procent oproti už tak nízkým 28 v roce 2009) se zřejmě kandidátům zdá stále snadnější přesvědčit oněch několik „svých“ skalních příznivců

Rekordní zájem uskupení však doprovázel rekordní nezájem voličů. S poklesem voličské účasti (letošních 18 procent oproti už tak nízkým 28 v roce 2009) se zřejmě kandidátům zdá stále snadnější přesvědčit oněch několik „svých“ skalních příznivců. Realita je však neúprosná, a bude-li tento vývoj pokračovat, budeme mít brzy více kandidátů než voličů...

Ostatně, z celkem 16 volebních stížností sice většinu podali voliči, ale pokud vím, pětiprocentní uzavírací klauzuli nikdo z nich nenapadal. V Německu to však před několika lety byli právě voliči, kteří si na tehdy ještě pětiprocentní bariéru stěžovali u ústavního soudu.

Abych však nebyl k naší situaci zbytečně kritický – ani v Německu si s „bariérou“ pro volby do EP ústavní soudci nevěděli rady. Rušili ji nadvakrát – nejprve zrušili hranici pěti procent a letos v únoru i nižší, tříprocentní. Stihli to tedy na rozdíl od nás ještě před volbami.

Další naše specifikum

Načasování napadení výsledku voleb je dalším českým specifikem – u nás se rozhoduje až po nich. Musím však uznat, že je to mnohem napínavější – a také zábavnější... A aby nás o onu chvilku napětí ústavní soudci nepřipravili, oznámili, že ve věci nebudou vydávat předběžné opatření.

Po německém verdiktu mnozí očekávali, že se některá z našich menších stran pokusí německého příkladu využít a k soudnímu napadení se odhodlá o několik měsíců dříve, a nikoli až po volbách. Problém je v tom, že právně by to bylo mnohem komplikovanější, s nejistým výsledkem – musely by se například pokusit napadnout samotné vyhlášení voleb.

Dostali jsme se tím do paradoxní situace, kdy o výsledku voleb budou místo voličů rozhodovat právníci-soudci

Dle české právní úpravy je totiž návrh na zrušení ustanovení zákona možné podat zpravidla pouze spolu s ústavní stížností proti pravomocnému rozhodnutí, či jinému zásahu orgánu veřejné moci. Dostali jsme se tím do paradoxní situace, kdy o výsledku voleb budou místo voličů rozhodovat právníci-soudci.

Jde přitom skutečně o rozhodování o výsledku voleb, nikoli jen o zrušení virtuální pětiprocentní hranice. Nejvyšší správní soud totiž rozhoduje o velmi konkrétním návrhu – nevydat osvědčení o zvolení Miroslava Pocheho (ČSSD) a Tomáše Zdechovského (KDU-ČSL) a místo nich určit, že zvoleni byli Ivan Bartoš (Česká pirátská strana) a Ondřej Liška (Strana zelených).

Nepředvídatelné rozhodnutí ÚS

Rozhodnutí Ústavního soudu samozřejmě nelze předvídat. Ani mezi soudci Nejvyššího správního soudu totiž nepanovala jednota a o předložení věci ÚS rozhodli těsným poměrem – čtyři ku třem. Zdá se však, že většina právníků, mezi něž patřím, očekává, že ÚS napadenou pětiprocentní hranici – takzvanou uzavírací klauzuli – zruší.

Zdá se však, že většina právníků, mezi něž patřím, očekává, že ÚS napadenou pětiprocentní hranici – takzvanou uzavírací klauzuli – zruší

Otázkou však zůstává, zda to učiní až do budoucna, či také zpětně, s dopadem na nedávné volby do EP. Skutečně zrušíme volební výsledky a vyšleme do Bruselu/Štrasburku postupně několik osob? V tom se od mnoha právníků liším – domnívám se, že to ÚS nejspíše neudělá. Ani němečtí ústavní soudci, kteří o pětiprocentní hranici rozhodovali poprvé také až po volbách, jejich výsledky nezměnili. Mohu se však mýlit, rozhodnutí o nahrazení dvou poslanců zcela vyloučit nelze, což se (snad) již brzy ukáže.

Evropskou unii ani Evropský parlament to však nijak zásadně neovlivní ani neohrozí – dva čeští zástupci se mezi 751 europoslanci ztratí. Ani tentokrát tedy nenaplníme heslo z doby českého předsednictví EU, jak to „unii osladíme“. Maximálně posílíme vědomí o České republice coby poněkud zvláštní zemi.

Bizarní návrh?

Soudci NSS ve svém návrhu Ústavnímu soudu argumentují tím, že „Evropský parlament hraje ve fungování Evropské unie zatím méně významnou roli, než jakou hrají národní parlamenty ve fungování členských států“, proto se v eurovolbách „uzavírací klauzule jeví jako méně potřebná“.

Když však sleduji, jak se strany naší vládní koalice na rozdíl od většiny ostatních zemí stále nejsou schopné shodnout ani na kandidátovi na eurokomisaře, nemohu se zbavit poněkud legrační myšlenky, zda by v našem případě nebylo od věci uvažovat spíše o snížení počtu zvolených stran než o jejich zvýšení, a to nejen v EP. Jako právník bych i pro tento kuriózní závěr našel argumenty.

Rozhodování soudů, respektive právo obecně, by se nemělo zcela odtrhnout od názorů občanů

Rozhodování soudů, respektive právo obecně, by se nemělo zcela odtrhnout od názorů občanů. Z volební účasti je přitom zřejmé, že drtivá většina si – zcela dobrovolně – zvolila možnost strávit „volby“ například na svých chatách či před televizními obrazovkami. Hranice pětiprocentní, tříprocentní či jakákoli jiná jim může být ukradená. Neměli by zákonodárci i soudci názor této drtivé většiny vzít v úvahu?

Stačila by drobná změna – místo pěti procent platných hlasů (zúčastněných voličů) by pro získání mandátu v EP bylo nutné překonat pět procent všech oprávněných voličů. Mnohé by to vyřešilo. Počítám-li správně, tuto hranici by nepřekročila ani jedna z politických stran – i ve volbách nejsilnější ANO 2011 získalo „jen“ 244 501 hlasů, tedy méně než tři procenta z celkového počtu 8,3 milionu oprávněných voličů.

V takovém absurdním případě bychom do EP neposlali nikoho. To je sice bizarní, ale nereflektoval by takový výsledek nejlépe názory českých obyvatel? Bylo by to však bizarnější než situace, jež může nastat, kdy do Evropského parlamentu pošleme zástupce, kteří sotva se v něm rozkoukají, se s ním začnou loučit, protože místo nich přijdou po měsíci, dvou jiní?