Jak vydělat na prodeji rohů nosorožců

Všechny pokusy o zastavení vybíjení nosorožců, neuspěly. Proto jihoafrický farmář navrhl prodej jejich rohů legalizovat.

Tomáš Nídr 30.1.2016
Bílý nosorožec je společenský a žije často ve skupinách. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Bílý nosorožec je společenský a žije často ve skupinách. | foto: archiv CK Marco Polo
Bílý nosorožec je společenský a žije často ve skupinách. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Keňskou rezervaci Ol Pejeta celé ráno skrápí vytrvalý deštík, který rozmočí půdu savany. Toho využívá pět nosorožců dvourohých k bezstarostnému válení v bahně. Pomalu se k nim v džípu přibližujeme, abychom si je mohli zblízka vyfotit.

Tito tlustokožci bývají k účastníkům safari obvykle neteční, ale jedna ze samic se zničehonic se sklopenou hlavou rozběhne proti levé straně vozu. Překvapený průvodce se na ni chvíli překvapeně dívá a pak instinktivně z otevřeného okénka hlasitě tleskne. Nejméně tunový tvor se prudce zastaví jen půl metru od auta, jehož dveře by rohem dokázal prorazit.

Tato historka by se dnes mohla stát každému, kdo se do Keni vydá na safari, ale za sto let může znít stejně neskutečně jako příhody Kopčema a Veverčáka při výpravě na mamuty. Vyhynutí všech pěti druhů nosorožců v Africe i Asii je reálnou hrozbou. Může za to vražedná poptávka lidí po rohu, která vystřelila nahoru před necelými deseti lety.

Jako okusování nehtů

Na přelomu tisíciletí se zdálo, že nosorožci po letech lovení mají šanci na stabilizaci a dokonce nárůst stavu. Nelegálně zabité kusy se počítaly v jednotkách. „V roce 2007 jsme si ale všimli prudkého nárůstu pytlačení v Zimbabwe a Kongu. Důvodem bylo rozšíření zvěsti ve Vietnamu a odtud po východní Asii, že se jeden místní politik vyléčil z rakoviny pitím vody s namletým rohem,“ vysvětluje po Skypu padesátník Richard Thomas z organizace Traffic monitorující nelegální obchod se zvířaty i částmi jejich těl.

Před ordinacemi onkologů nyní bloumají prodejci, kteří zoufalým pacientům nabízejí zázračný lék v podobě rohu. Co na tom, že nemocnému může v boji s jeho chorobou pomoci stejně účinně jako okusování vlastních nehtů.

Nikdo nikdy nedohledal, jak se onen politik jmenoval, ani jakým druhem nádorového onemocnění trpěl. Nikdo ani neví, jestli tato novodobá městská legenda vznikla samovolně, nebo ji daly do oběhu mafie, které potřebovaly pošťouchnout poptávku po nezákonném, a tudíž vysoce výdělečném produktu.

Před ordinacemi onkologů nyní bloumají prodejci, kteří zoufalým pacientům nabízejí zázračný lék v podobě rohu. Co na tom, že nemocnému může v boji s jeho chorobou pomoci stejně účinně jako okusování vlastních nehtů. Tvoří ho totiž stejně jako lidské vlasy či právě nehty keratin.

Tradiční čínská medicína vždy vychvalovala prášek z rohu jako účinný prostředek na sražení horečky. „Skutečně mírný efekt podle moderních výzkumů má, ale mnohem snazší a účinnější je koupit si aspirin,“ říká Thomas. A dodává, že často opakované tvrzení, že nosorožčí ozdobu používají Východoasiaté jako přírodní náhražku viagry, se nezakládá na pravdě.

„Více než lék je to statusový symbol. Například když se vietnamský podnikatel chce ukázat před společností jako úspěšný muž, nabídne všem na party koktejl z namletého rohu, aby předvedl, že si to může dovolit. Nebo roh daruje svému obchodnímu partnerovi, aby ukázal, jak si ho váží,“ objasňuje Thomas. A dodává, že se jeho organizace snaží například kampaní soustředěnou na pasažéry první třídy ve Vietnam Airlines působit právě na byznysmeny kolem čtyřicítky, aby se svým bohatstvím chlubili smysluplnějším způsobem.

Tři zastřelení denně

Pokud se to nepodaří, nedožijí se nosorožci konce století. Například v Jihoafrické republice (JAR), kde žije 80 procent těchto zvířat, jich v roce 2014 zahynulo rukama pytláků 1215, tedy jen tam více než tři denně. Jejich celkový počet ve světě optimisté odhadují na 30 tisíc, ztráty způsobené člověkem jsou příliš velké a stáda je nedokáží zacelovat.

V Jihoafrické republice, kde žije 80 procent nosorožců, jich v roce 2014 zahynulo rukama pytláků 1215, tedy jen tam více než tři denně

Například poddruhu tuponosého nosorožce severního existují už jen poslední tři zestárlí jedinci, které do keňské rezervace Ol Pejeta převezli v roce 2009 ze ZOO ve Dvoře Králové v naději, že se v přirozených podmínkách začnou rozmnožovat. Nyní je však už i tato naděje ztracena, poslední šancí jsou genetické kejkle ve stylu Jurského parku.

Naopak poddruh tuponosý nosorožec jižní už lidstvo dokázalo před vyhubením ochránit. A to na počátku 20. století, kdy si samotní koloniální lovci uvědomili, že jejich zběsilým střílením připravují sami sebe o trofeje. Několik desítek kusů soustředili do rezervace Hluhluwe iMfolozi, odkud se druh opět podařilo rozšířit po jižní i východní Africe. Dnes je však právě tento druh nejčastější obětí pytláků. Už se však neloví jen pro zvrhlou zábavu, ale především pro velké peníze.

Odlišné ceny

Jimmy Mbeu popisuje, jak dopadli tři kriminálníky i s ukořistěným rohem. „V roce 2011 přijeli jako turisté autem a část z nich vystoupila a schovala v houští, zatímco řidič odjel. V noci nosorožce zastřelili, uřízli mu roh a rychle zmizeli. Jenže na svém tábořišti po sobě zanechali stopy včetně účtenky ze supermarketu zaplaceného kreditkou. Takže se šlo na jisto,“ směje se mladý ranger z Ol Pejety.

Experti uvádějí odlišné částky, které se zhruba za šestikilovou nosorožčí ozdobu lovci vyplácejí – sto až pět set dolarů za kilo. A podobně rozdílné ceny i pro koncového zákazníka v Asii – kilo tam vyjde podle různých zdrojů na 50 až 65 tisíc dolar

Podobný příběh o úspěšném dopadení viníků se však slyší málokdy. I když se to zlepšuje poté, co vedení jednotlivých parků a rezervací se snaží udržovat dobré vztahy s komunitami na okrajích chráněných území tím, že jim dává formou rozvojových projektů podíl na ziscích rezervace. Lidé chápou, že divoká zvířata mohou i jim přinést profit, a proto neváhají mobilem upozornit rangery, když si v okolí svých políček všimnou ozbrojených mužů.

Často však nejde o profesionály s perfektním vybavením, kteří jezdí na zakázku od rezervace k rezervaci, ale o místní lidi, kteří neloví hlasitými puškami, ale postaru a nenápadně pomocí otrávených šípů. Lákadlem je pro ně balík dolarů od překupníka. Experti uvádějí odlišné částky, které se zhruba za šestikilovou nosorožčí ozdobu lovci vyplácejí – sto až pět set dolarů za kilo. A podobně rozdílné ceny i pro koncového zákazníka v Asii – kilo tam vyjde podle různých zdrojů na 50 až 65 tisíc dolarů.

Keňa přitvrzuje

Není divu, že taková marže přitahuje organizovaný zločin. Do byznysu s rohem jsou zapojené stejné mafiánské struktury, které obchodují se zbraněmi, drogami nebo prostitutkami. Zatímco objemné sloní kly se schovávají především v přístavech mezi kontejnery nebo kládami, roh přes řadu překupníků, kteří si svůj kontraband pojišťují úplatky, putuje na cílové místo v osobních zavazadlech leteckých pasažérů.

Předloni začal v Keni platit zákon, který za zločiny proti divočině uděluje nejnižší trest 200 tisíc dolarů a nejvyšší doživotí

Dlouho dobu to bylo riskantní podnikání pouze pro pytláka, který se mohl dostat do přestřelky s rangery. Ale pašerákům hrozily často jen směšně nízké peněžní tresty. Nyní však státy začínají přitvrzovat – například Keňa, která je na biodiverzitě svých savan kvůli přílivu turistů hospodářsky závislá.

Předloni začal platit zákon, který za zločiny proti divočině uděluje nejnižší trest 200 tisíc dolarů a nejvyšší doživotí. Zavedl však také odškodnění ze státního rozpočtu pro lidi, jejichž život či živobytí divoká fauna poškodí. To by mělo pomoci, aby vesničané přestali vidět zvířata jako nepřátelé.

Daniel Mwaniki, šéf bezpečnosti v Ol Pejetě, za to vládu prezidenta Uhurua Kenyatty chválí: „Je to první vláda, která o nutnosti ochrany přírody jen nemluví, ale skutečně koná. Pytláctví v Keni po zavedení přísných trestů výrazně pokleslo. Válku proti nim jednou můžeme vyhrát.“

Česká stopa

Pozitivní je, že zákony nedopadají jen na malé ryby v řetězci, ale i na jeho organizátory. V Nairobi před soudem stojí Feisal Mohammed Ali, který má podle obvinění na svědomí plundrování východoafrické přírody. V Jihoafrické republice byl na 30 let odsouzen Thajec Chumlong Lemtonghai, který organizoval falešné nimrodské výlety do JAR.

Česko s velkou vietnamskou menšinou se navzdory své zdánlivé vzdáleností od nosorožčího problému stalo jedním z překladišť rohů na cestě do jihovýchodní Asie, kde se poptávka po rozích zdá neukojitelná

Zájemci si přijeli skolit nosorožce, za což se platí velké peníze, které by měly jít na rozvoj rezervací. Je to velmi sporný koncept ochrany přírody, kdy je platícím pánům povoleno to, za co na chudé kmány čekají přísné tresty. Každopádně platící lovci dostanou svou trofej, se kterou v žádném případě nesmějí obchodovat. Ale co čert nechtěl – všem, které Lemtonghai přivezl, roh někdo ukradl. Jihoafričané po těchto zkušenost zakázali vietnamským občanům účast na trofejních výpravách.

Černý trh si však ví rady. Lovce z Orientu nahradili Vietnamci s evropskými pasy a Česko s jejich velkou menšinou se navzdory své zdánlivé vzdáleností od nosorožčího problému stalo jedním z překladišť rohů na cestě do jihovýchodní Asie, kde se poptávka po rozích zdá neukojitelná. Mimochodem staly se natolik žádanou komoditou, že po celé Evropě se objevily případy, kdy zloději ukradli z muzeí či zámků hlavy nosorožců skolených v 19. století.

Vlivní přímluvci

Cynik se může ptát, proč se o nosorožce starat. Není jejich vyhynutí evolucí, kdy tito savci musejí udělat místo jinému, úspěšnějšímu živočišnému druhu – člověku? Z planety Země mizí každoročně stovky zvířat, aniž by se nad tím někdo pozastavoval. Zatímco za přežití tlustokožců se zasazuje mnoho neziskovek a aktivistů, na luskouny si nikdo ani nevzpomene. Především proto, že ani pravidelní návštěvníci zoologických zahrad nemají tušení o jejich existenci.

Nosorožci mají ve světě vlivné přímluvce. Například v Číně se za ně angažuje bývalý basketbalista Jao Ming, který je kvůli své obří postavě i charismatu ve své vlasti velkou hvězdou.

Jan Stejskal, koordinátor zahraničních projektů v ZOO ve Dvoře Králové, to jako evoluci odmítá brát: „Jsou to druhá největší suchozemská zvířata po slonech. Příroda jim dává všechny podmínky k životu. Jejich vymření je jen důsledkem zabíjení ze strany lidí a navíc z úplně hloupého důvodu. Bohužel mizí i mnohé další druhy, ale měli bychom se soustředit alespoň na záchranu těch nejikoničtějších.“

Nosorožci mají ve světě vlivné přímluvce. Například v Číně se za ně angažuje bývalý basketbalista Jao Ming, který je kvůli své obří postavě i charismatu ve své vlasti velkou hvězdou. Neziskovky, které se s ním spojily, doufají, že jeho vliv bude stejný jako v případě žraloků. Dokázal národ přesvědčit, aby omezil svůj apetit, který parybu v Tichém oceánu téměř vyhubil. Konzum polévky ze žraločích ploutví po desetileté kampani organizace WildAid se snížil na polovinu.

Trh s falzifikáty a legalizace

Nasazení celebrit však není jediný nástroj, aby se mohutní tvorové mohli dál volně pást pod Kilimandžárem. Existují další, mnohem méně tradiční nápady. K těm nejbizarnějším patří nosorožce uspat a do rohu jim vpravit tekutinu, která by v případě ulovení zvířete a následného pašování jeho chlouby svítila na letištních scannerech při kontrole zavazadel. A pokud by přece jen prošla přes hranice, po požití by konzumentovi natolik zamíchala se střevy, že by takový lék nikomu nedoporučil.

Jihoafričan John Hume, který má na své farmě stádo o 1200 nosorožcích, by trh s rohem legalizoval a zájemcům nabídl vlastní zboží

Jiný návrh je zahltit černý trh velmi podobnými falzifikáty, které by snížily pověst nosorožčí medicíny, a tím srazily poptávku. Richard Thomas z organizace Traffic se nad tímto návrhem ošívá a s úsměškem jej komentuje: „Prosím vás, to už dnes dělají někteří podvodníčci za nás. Za nosorožčí roh vydávají obyčejný roh krávy. Pokud by byly masově nasazeny syntetické náhražky, jen by to vedlo k ještě většímu růstu ceny skutečných rohů. A tedy pro mafie by to bylo ještě větší lákadlo.“

Jihoafričan John Hume, který má na své farmě stádo o 1200 nosorožcích, k problému přistupuje obráceně. Trh s rohem by legalizoval a zájemcům nabídl vlastní zboží. Vždyť svým zvířatům, které chová jako krávy, pravidelně jejich chloubu ořezává a prozatím je jen vrší metráky ve skladu s nadějí, že povolený obchod z něho udělá milionáře. Ale také zachrání druh, protože by získal hospodářský význam, a více farmářů by jej začalo chovat.

Ian Craig, který pro nosorožce vytvořil ve střední Keni rezervaci Lewa, s Humem nesouhlasí – stejně jako většina lidí, kteří jsou s problémem seznámeni. „Pokud nám stačí jejich zachování jako tvorů zavřených v ohradě bez ohledu na jejich přirozenost, je to řešení. Ale pro jejich přežití v divočině by legalizace prodeje rohů měla fatální důsledky,“ říká Craig.

Poslední naděje

Pokud je nyní obchod přísně zakázaný, velké procento potenciálních zájemců si rohovinu jen kvůli obavě z trestu nekoupí. Kdyby se stala normálním zbožím, poptávka by nejspíše vystřelila nahoru, což by při zalidněnosti Asie byla pro nosorožce pohroma. Něco podobného se stalo po dvou dočasných povoleních v roce 1997 a 2008 pro africké státy rozprodat slonovinu, kterou vlády z uhynulých zvířat shromažďují.

Nezbývá než doufat, že se Jao Mingovi a dalším aktivistům podaří movité Asiaty přesvědčit o nesmyslnosti koupě rohoviny. Jinak je s nosorožci – až na pár mohykánů v zoologických zahradách – amen.

Hume přirovnává zákaz obchodování s rohovinou k přístupu světa k drogám, jejichž zákaz jen zvyšuje jejich cenu na černém trhu. Jenže na rozdíl od narkotik, která by se v případě legalizace dala vyrábět v libovolné kvantitě, nosorožčího rohu není neomezené množství. A nebude, protože dorůstá ukrutně pomalu. Ve chvíli, kdy by Hume vyprodal své zásoby, by jediným okamžitým zdrojem byly opět savany, takže by se opět objevili pytláci.

Nezbývá než doufat, že se Jao Mingovi a dalším aktivistům podaří movité Asiaty přesvědčit o nesmyslnosti koupě rohoviny. Jinak je s nosorožci – až na pár mohykánů v zoologických zahradách – amen.Neboť za všech okolností platí základní ekonomická poučka: kde je poptávka, existuje i nabídka.

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.