Jak vládnout Číně

Současný čínský prezident Si Ťin-pching se snaží transformovat komunistický režim. Je cílevědomý, dává přednost moci před penězi a chce, aby se Komunistická strana Číny očistila od korupce. Své pojetí světa staví především na rivalitě s USA. Otázkou je, zda je jeho čínský model svébytný, nebo jen slepencem kapitalismu a komunismu.

François Bougon, Dans la tête de Xi Jinping. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy François Bougon, Dans la tête de Xi Jinping. | foto: Montáž Richard CortésČeská pozice
François Bougon, Dans la tête de Xi Jinping.

Novinář François Bougon z francouzského deníku Le Monde, který v letech 2005 až 2010 pracoval v Pekingu pro Francouzskou tiskovou agenturu (AFP), ve své knize Dans la tête de Xi Jinping (V hlavě Si Ťin-pchinga) ukazuje myšlení současného čínského prezidenta Si Ťin-pchinga. Tento pátý šéf Komunistické strany Číny (KSČ) se od svých dvou předchůdců liší vlastnostmi, které z něho dělají nebezpečného protivníka, což již především poznali jeho spolustraníci.

Si Ťin-pching je produktem současného čínského komunistického režimu. Od Teng Siao-pchinga (v čele Číny v letech 1978 až 1989) soustřeďuje nejvíce moci a zároveň je „rudý“ druhé generace, syn prvních komunistických revolucionářů. Otázkou je, jakou ideologii vymyslí pro Čínu, k čemuž mu slouží především psané texty, kterých od roku 1980, kdy byl lokálním politikem, napsal mnoho.

U příležitosti státního svátku 1. října 2014 vyšel sborník jeho textů Jak vládnout Číně, který byl přeložen do několika světových jazyků, a nejvíce jej zpropagovalo, když byl při návštěvě Lu Weie zodpovědného v letech 2014 až 2016 za internet v Číně v Silicon Valley vyfotografován na stole Marka Zuckerberga.

Dva historické milníky

Si Ťin-pching je cílevědomý, přičemž dává přednost moci před penězi. Snaží se, aby se KSČ očistila od korupce – potřebuje však nejen morální, ale i ideologickou očistu. Proto si Si Ťin-pching vypůjčil americký sen a transformoval jej v čínský. A své pojetí světa a Číny staví především na rivalitě s USA. Každý čínský intelektuál by si měl položit otázku, proč jsou relativně mladé USA úspěšnější než starodávná Čína. Proto by měla být objevena cesta k její moci a prosperitě. Čínský sen se neuskuteční přes jednotlivce, ale celek, což je v podstatě synonymum pro národní uvědomění.

Si Ťin-pching ukazuje čínskou budoucnost s pomocí historických milníků, přičemž důležité jsou roky 2012 – sto let od založení KSČ – a 2049, kdy sto let oslaví Čínská lidová republika. V tomto roce by Čína měla být moderní demokratickou a prosperující socialistickou velmocí. Představitelé KSČ se často prezentují jako dědici pětitisícileté čínské kultury, což ukazuje Národní muzeum Číny na 192 tisících metrů čtverečních – současná Čína znovu objevila svou hrdost.

Oslava čínského feudalismu a imperialismu navazuje na výklad dějin, který byl zakázán v roce 1949. Druhou změnou je rozšíření správných vlastenců. K největší čínské osobnosti Mao Ce-tungovi přibyl filozof Konfucius. Tradiční čínská kultura se stává „soft power“ nové čínské ideologie. Bougon vzpomíná, jak v roce 2016 objevil v pekingském knihkupectví knihu Světlany Alexijevičové Doba z druhé ruky. Konec rudého člověka, a ptal se sám sebe, proč totalitní režim povolil její překlad.

Podle něho ji čínští cenzoři nepovažovali za svědectví o úpadku komunismu, ale za nostalgii po dávném světě, přestože rozpad sovětského impéria představuje pro Číňany trauma, protože po pádu Sovětského svazu by se mohla zhroutit i Číny. A to je důvod, proč Čína nechce tvrdou konfrontaci s USA.

Žádný čínský Gorbačov

Někteří analytici považovali Si Ťin-pchinga za čínského Gorbačova, který odstartuje transformaci společnosti v duchu perestrojky. Ho Pin, čínský disident žijící v USA, na svém webu Minjing prohlásil, že pokud Si Ťin-pching neuskuteční reformy, nastane v Číně převrat. Měl být prezidentem, který povede Čínu k demokracii. Tato předpověď však byly chybná, což ukázalo Si Ťin-pchingovo první prezidentské období. Namísto Gorbačova se z něho stal čínský Putin.

Někteří analytici považovali Si Ťin-pchinga z čínského Gorbačova, který odstartuje transformaci společnosti v duchu perestrojky. Jeho zvolení prezidentem však nevedlo k demokratizaci čínského režimu. Namísto Gorbačova se z něho stal čínský Putin.

Jeho tvrdost pocítil především disident Liou Siao-po, kterého nenechal vyhostit do zahraničí, přestože byl v konečném stadiu rakoviny, jíž podlehl v roce 2017 v 61 letech. To byl mnohem tvrdší postoj než předchozích prezidentů – například v roce 1997 byl díky tlaku Západu propuštěn politický vězeň Wei Ťing-šeng a v roce 1998 Wang Dan. Zvolení Si Ťin-pchinga prezidentem nevedlo k demokratizaci čínského režimu.

Si Ťin-pching v projevu před politbyrem 5. ledna 2013 vyzval jeho členy, aby se zamysleli, proč Komunistická strana Sovětského svazu ztratila moc. Podle něho bylo důvodem polevení v ideologickém boji a nedostatečná kontrola armády. V žádném případě nechce reformy, které by Čínu otevřely Západu, naopak, ke všemu z něj je podezřívavý.

Si Ťin-pchingovou výhodou je, že stranickou kariéru začínal zdola. Jeho rodiče sice byli přáteli Mao Ce-tunga, ale za kulturní revoluce se ocitli v nemilosti a museli odejít z Pekingu. Svou stranickou kariéru proto Si Ťin-pching začínal v regionu Šan-si (Žlutá země), který patří k nejchudším v Číně. Zná tedy chudé čínské rolníky, což dodnes využívá ve svých projevech a v boji proti korupci. Často straníkům připomíná, aby nelpěli na okázalostech, přičemž se snaží jít příkladem – oproti předchozím prezidentům omezuje náklady na vlastní prezentaci.

Nedotknutelný Mao Ce-tung

Si Ťin-pchingův odlišný výklad historie se netýká pouze Konfucia, ale i 20. století. Staví čínský nacionalismus na odboji proti Japonsku za druhé světové války, přičemž úmyslně opomíjí Čankajška – odboj byl především komunistický. Podobný postoj zaujímá ke kulturní revoluce, která svou brutalitou patří k nejtemnějším obdobím v lidských dějinách. Nezpochybňuje ji a nerozhodným straníkům připomíná, že historii KSČ je třeba vidět vcelku a vnímat její části, a nikoliv některé popírat.

Navzdory Mao Ce-tungovým chybám, které byly údajně nevyhnutelné, je podle Si Ťin-pchinga nedotknutelné jeho myšlení i on sám. Navíc znovu zavádí kult hrdinů, který byl po smrti Mao Ce-tunga potlačen. V červenci 2016 ve svém projevu vyzval k úctě k mučedníkům komunismu. Jedním z nich je Lei Feng – sirotek, jehož otce zabili Japonci a matka spáchala sebevraždu poté, co ji znásilnil bohatý majitel pozemků, se v šedesátých letech stal dítětem strany. Jeho fanatická oddanost KSČ a Mao Ce-tungovi inspirovala propagandu.

Navzdory Mao Ce-tungovým chybám, které byly údajně nevyhnutelné, je podle Si Ťin-pchinga nedotknutelné jeho myšlení i on sám. Si Ťin-pching nezpochybňuje kulturní revoluci a nerozhodným straníkům připomíná, že historii Komunistické strany Číny je třeba vidět vcelku a vnímat její části, a nikoliv některé popírat.

Lei Feng zahynul ve 22 letech při srážce kamionů a oslavoval ho i Mao Ce-tung, přestože není prokázáno, že skutečně žil. Navzdory tomu o něm Si Ťin-pching v jednom svém projevu promluvil – jeho duch zvěčňuje a ztělesňuje socialistické hodnoty.

Si Ťin-pching se ve svých projevech neomezuje na příklady z nedávné minulosti, ale často uvádí i klasiky čínského myšlení, například ze 4. a 3. století před naším letopočtem. V té době Čínou zmítaly války, a proto se tehdejší intelektuálové snažili společnost stabilizovat. Myšlenky z tohoto období v čínské kultuře zlidověly, a proto Si Ťin-pching často cituje přísloví z této doby, aby ukázal původ své politiky v čínské tradici. Nejde však o výzvu k náboženské toleranci nebo k reformě komunistického myšlení, ale o marketing zaměřený především na čínské intelektuály.

Si Ťin-pchinga inspiruje starověký filozof Chan Fei (280–233 př. n. l.), zastánce politického pragmatismu. Jeho hlavní myšlenkou je, že lidská přirozenost je špatná, a lze ji napravit jen díky vládě a zákonům. Nejdůležitější ctností člověka je, že je poslouchá. Dodržování zákonů vede k jednotě, která je klíčová pro úspěch vládce, což však funguje, jen pokud má autoritu. Si Ťin-pching toto učení naplňuje, protože posiluje autoritu svého úřadu, strany i armády.

Geopolitické posílení

Bougon se věnuje i Konfuciovi, který je v podstatě považován za člena KSČ. Si Ťin-pching navštívil 26. listopadu 2013 Konfuciovo rodné město Čchü-fu, aby zde zahájil svůj první prezidentský mandát. Čínskou „soft power“ ve světě tvoří Konfuciovy instituty, které mají vedle čínštiny šířit jeho odkaz. Si Ťin-pching se zúčastnil 5. sjezdu Mezinárodní konfuciánské společnosti a ve svých projevech propojuje Konfucia s Marxem.

Podle Si Ťin-pchinga by moderní Čína už neměla být pouhou světovou továrnou, ale posílit i na geopolitické šachovnici. Proto buduje silnou armádu, jež však má sloužit spíše k nátlaku než k přímé konfrontaci.

Jde o ideologický obrat, protože čínský marxismus považoval konfucianismus za ideologického nepřítele. Zařazení Konfucia mezi oficiální myslitele souvisí s myšlenkovým vakuem po Mao Ce-tungově smrti, kdy se koncept permanentní revoluce vyčerpal. Maovu Rudou knihu v knihovnách straníků nahradil traktát Tak pravil Konfucius. Bougon ukazuje podobnost Konfuciova učení se současným čínským komunismem. Konfucius chtěl, aby v Číně byli kritičtí intelektuálové. Čínští komunisté však vyřadili Konfuciovu kritiku politického režimu a zdůraznili ideologii jeho učení.

Podle Si Ťin-pchinga by moderní Čína už neměla být pouhou světovou továrnou, ale posílit i na geopolitické šachovnici. Proto buduje silnou armádu, jež však má sloužit spíše k nátlaku než k přímé konfrontaci. Čína využila finanční krize v roce 2008, přičemž usiluje o cestu mezi západním kapitalismem a sovětským komunismem. Si Ťin-pching odmítá pro svou zemi západní civilizaci, protože by vedla k chaosu a rozpadu čínského státu. Otázkou je, zda je jeho čínský model svébytný, nebo jen slepencem kapitalismu a komunismu.

Dans la tête de Xi Jinping

V hlavě Si Ťin-pchinga

AUTOR: François Bougon

VYDAL: Coédition Actes Sud 2017

ROZSAH: 220 stran



Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.