Jak uhájit náš způsob života a ochránit svobodu?

Vzdělávání je dvousměrná cesta – sebevzděláváním mohu vzdělávat druhé. V širším pojetí je skutečné vzdělání možné jen ve svobodné, tedy demokratické společnosti – demokracie a vzdělávání se potřebují, jsou na sobě symbioticky závislé.

Abychom se kvůli strachu nestali snadnou kořistí politických manipulátorů,... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Abychom se kvůli strachu nestali snadnou kořistí politických manipulátorů,... | foto: Richard Cortés, Česká pozice
Abychom se kvůli strachu nestali snadnou kořistí politických manipulátorů,... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Motto: „Demokracie je opravdu lidská. Zná a chápe lidské bolesti a slabosti, lidský egoism, vášně i city. Je však a má býti k nim přísná. Ale ví, že žádný společenský řád není a nemůže být dokonalý a že ideální a dokonalá společnost neexistuje a je nedosažitelná – právě pro slabosti lidské. Věří však v možnost lidského zdokonalování a vidí největší úkol člověka a společnosti v boji o toto denní a stálé zdokonalování, v boji o mravní ideál, v boji o silného, mravného, dokonalého člověka.“ (Dr. Edvard Beneš, z doslovu k dílu Demokracie dnes a zítra)

Liberálně-demokratická civilizace, jejíž podstatnou součástí je i euroatlantické společenství, není dokonalá. Je ale dosud nejlepším společenským uspořádáním, jakého lidstvo dosáhlo; je to zřízení, v němž člověk a jeho osobní svoboda jsou absolutní hodnotou a mírou života a světa.

Systém základních společenských a sociálních hodnot liberální demokracie vychází z křesťansko-židovsko-antického dědictví, ze kterého jsme si vybrali to nejlepší

Systém základních společenských a sociálních hodnot liberální demokracie vychází z křesťansko-židovsko-antického dědictví, ze kterého jsme si vybrali to nejlepší, tedy víru ve spravedlnost a ve vládu práva, vzájemnou toleranci a respekt k menšinám, názorovou pluralitu, svobodné volby a všeobecné volební právo, pochopení, že svoboda každého jednotlivce končí tam, kde začíná omezovat svobodu druhých, lásku k bližnímu a solidaritu s potřebnými, ale nepochybně také úctu k moudrosti a vzdělanosti. Neboť je to právě vzdělání, které nás osvobozuje a činí nás kvalitativně způsobilejšími žít svobodně, a tedy odpovědně.

Proto je vzdělání nejlepší obranou naší svobody a investicí do naší budoucnosti.

Dvousměrná cesta

Vzděláním o všem není míněno pouze studium a shromažďování znalostí – znamená to rozvíjet svůj intelekt všemi možnými způsoby a jevit aktivní zájem o dění kolem nás. Vzdělání, či spíše vzdělávání je třeba pojímat jako nekonečný proces, jako snahu o co nejkomplexnější chápání souvislostí, a to i v historickém kontextu společenského, religiózního, ekonomického a kulturního vývoje. Znamená to udržovat otevřenou mysl, kriticky myslet a vyhledávat informace a poznatky z různých zdrojů a jejich verifikací, kombinací a konfrontací se blížit pravdivému poznání skutečnosti.

Diskusí ovšem nejsou nekonečné paralelní monology sebestředných hlupců, ale průběžná kultivovaná debata svobodných a zodpovědných lidí

Jedním z důležitých prostředků vzdělávání je také kritická a svobodná diskuse. Ti, kteří nerozumí demokracii a je jim protivná, pokládají diskusi za projev slabosti a za ztrátu času. Nechápou, že v diskusi je naopak mocná síla demokracie.

Diskusí ovšem nejsou nekonečné paralelní monology sebestředných hlupců, ale průběžná kultivovaná debata svobodných a zodpovědných lidí, naslouchání různým názorům, tříbení si vlastních argumentů, schopnost zaujmout stanovisko, obhájit ho a přesvědčit o své pravdě druhé, ale i umění nechat se přesvědčit. K diskusi patří tolerance a respekt k oponentům, ale také odvaha vzepřít se a čelit demagogii.

Vzdělávání je cesta. Cesta k poznání vlastní identity a formování osobnostní integrity. Je to cesta dvousměrná – prostřednictvím sebevzdělávání mohu vzdělávat druhé. V tomto širším, výše popsaném pojetí je skutečné vzdělání možné jen ve svobodné, tedy demokratické společnosti.

Demokracie a vzdělávání se navzájem potřebují, jsou na sobě symbioticky závislé. Zkusme si tedy tento postulát podepřít argumentačně.

Vzdělání jako ochrana proti opakování chyb minulosti

Má-li demokracie jako forma společenského zřízení přežít, musí neustále prokazovat nejen svou smysluplnost, ale také životaschopnost

Dnešní demokracie se rodila za krutých porodních bolestí na ruinách válkami a šílenými ideologiemi rozvráceného světa. Než se nám povedlo dosáhnout stavu, ve kterém se naše společnost nyní nachází, protekly Evropou řeky krve. Když se s koncem studené války a po pádu komunismu začala do té doby železnou oponou rozdělená Evropa postupně sjednocovat a liberálně-demokratický politický model se etabloval i v bývalých satelitech zaniklého Sovětského svazu, vypadalo to jako dokonalý happy end. Zdálo se, že už bude pořád jenom líp. Zdání ale často klame.

V současné době čelí liberálně-demokratický hodnotový systém vážným výzvám. Kromě vnější hrozby ze strany Putinova Ruska, Islámského státu a obtížně zvladatelného náporu běženců převážně ze severní Afriky a Blízkého východu jsme konfrontováni se souvisejícími hrozbami vnitřními, jejichž palčivost a naléhavost je svým způsobem snad ještě akutnější než ohrožení vnější. Nárůst podpory extremistických a xenofobních ideologií a populistických politiků je varovný.

Má-li demokracie jako forma společenského zřízení přežít, musí neustále prokazovat nejen svou smysluplnost, ale také životaschopnost. Musí dokázat, že se umí bránit, a to všemi dostupnými prostředky slučitelnými s principy, na nichž je postavena. Jednou z nejfunkčnějších zbraní nepřátel demokracie je nevzdělanost.

Vzdělání jako obrana proti strachu

Pokud správně chápeme svou svobodu jako zodpovědnost za sebe sama, za své rodiny, za svou zemi, za budoucnost Evropy a transatlantického spojenectví, musíme i ke svým oprávněným obavám přistupovat zodpovědně

Jsme svobodní občané svobodné země integrované do euroatlantického společenství vyznávajícího shodné liberálně-demokratické hodnoty. Nikdy v minulosti jsme nepožívali takové míry obecného blahobytu a bezpečí. Máme tedy co ztratit a náš strach z této hrozící ztráty je přirozený. Nemá valného smyslu vyčítat lidem, že jejich strach je často iracionální, vyvolaný neznalostí, předsudky či propagandistickou manipulací našich nepřátel. Strach je přirozený instinkt. Nelze však přijmout strach jako axiom, jako něco neměnného, jako alibi či jako návod na přežití.

Strach může být i zdravým motivačním elementem. Pokud správně chápeme svou svobodu jako zodpovědnost za sebe sama, za své rodiny, za svou zemi, za budoucnost Evropy a transatlantického spojenectví, musíme i ke svým oprávněným obavám přistupovat zodpovědně. Abychom se kvůli strachu nestali snadnou kořistí politických manipulátorů, populistů, xenofobů a extremistů, musíme hledat pravdu. Hledání pravdy znamená kriticky myslet a neustále se vzdělávat.

Vzdělání jako obrana proti manipulaci a davové psychóze

Přesto lze předpokládat, že vzdělání, umožňující větší přehled a orientaci, činí člověka méně manipulovatelným a nejistým

Vzdělání není patent na rozum a duše lidská má svá složitá zákoutí. I vzdělaný člověk může mít zálibu v různých konspiračních teoriích. Může být i fanatickým vyznavačem různých učení, ať už politických, či náboženských. Neplatí, že čím je člověk vzdělanější, tím je přesvědčenější demokrat. Dějiny lidstva přinášejí spousty příkladů pravého opaku. Řada vzdělaných autokratů, diktátorů či náboženských fanatiků dokázala své vzdělání skvěle využít k manipulaci mas.

Přesto lze předpokládat, že vzdělání, umožňující větší přehled a orientaci, činí člověka méně manipulovatelným a nejistým. Vzdělaný člověk lépe odhalí demagogy, kteří drze a suverénně hlásají svá moudra a nabízejí jednoduchá a pokud možno definitivní řešení všech strastí světa. Nevzdělaný člověk se naopak dá lépe ošálit a vystrašit, snáze zpanikaří a je víc ovladatelný.

Vzdělání jako nástroj pro zodpovědné užití práva volby

Liberálně-demokratické politické zřízení je postaveno na svobodných volbách. Občané jsou si ve volbách váhou svého hlasu rovni. Skutečnost je ovšem taková, že tito před zákonem si rovní voliči se dělí do dvou kategorií.

Ano, demokracie je trpělivá diskuse, která může být i velmi frustrující. Nezbývá ale než vydržet.

V jedné jsou ti, kteří preferují svou osobní svobodu a důstojnost a chápou svobodu jako závazek. Vědí, že svoboda není zadarmo, že se těžko nabývá, ale snadno ztrácí. Do druhé kategorie patří lidé, kteří na svobodě v podstatě jen parazitují a dávají přednost především jistotě. Odpovědnost za svůj život raději delegují na ty, kteří jim slíbí, že se o ně postarají.

Nejspíš se nikdy nedočkáme naplnění Aristotelova ideálu vlády moudrých, ale aby se demokracie nestala Platónem obávanou nadvládou lůzy, musí se všichni z první kategorie ze všech sil přičinlivě snažit pozvednout co nejvíce občanů-voličů mezi sebe. Pomoci jim pochopit líbezné a vzrušující kouzlo svobody, půvab občanské angažovanosti, spanilost a ušlechtilost zodpovědnosti. Toho nelze dosáhnout autoritativně, silou, ale pouze prostřednictvím vzdělávání. Musíme začít u sebe, ale pak je šířit osobním příkladem, vytrvalou a často úmornou diskusí, trpělivým a rozumným přesvědčováním.

Ano, demokracie je trpělivá diskuse, která může být i velmi frustrující. Nezbývá ale než vydržet. Každý, kdo se někdy zapojil do veřejné debaty s občany, si umí představit, co vedlo Winstona Churchilla k jeho údajnému sarkastickému výroku, že nejlepším argumentem proti demokracii je pětiminutový rozhovor s průměrným voličem.

Varujme se xenofobie, pocitu superiority, ale i bezbřehého naivně idealistického kvazihumanismu a paralyzující přehnané politické korektnosti

Přesto nedopusťme, ať prostor pro přesvědčování a získávání strachem zmateného občana, ergo voliče, ovládnou nepřátelé demokracie a populisté, slibující na vše jednoduchý recept s definitivním řešením. Střežme svobodu slova a nezávislost médií, ať se z naší demokracie nestane demokratura. Varujme se xenofobie, pocitu superiority, ale i bezbřehého naivně idealistického kvazihumanismu a paralyzující přehnané politické korektnosti. Braňme se relativizaci a popření svých hodnot. Používejme vzdělání k podpoře zdravého rozumu, ne k jeho potlačení.

Kultivujme své přirozené instinkty, ale odmítejme jejich laciné uspokojování. Nevěřme těm, kdo nám nabízejí klid a trvalé pohodlí ve sterilním, všech nebezpečenství prostém a před okolním světem uzavřeném vakuu, ale ani těm, kteří se snaží využít a ještě více rozdmýchat náš strach a učinit z nás vyděšené a snadno ovladatelné stádo. Podporujme a volme ty, kteří nám prokážou respekt a svou úctu tím, že nám nebudou lhát.

Vzdělání jako cesta k prosperitě, stabilitě a bezpečí

Chceme-li žít v bezpečí a trvale si zajistit svobodu a hodnotový liberálně-demokratický systém, musíme si zajistit i ekonomickou prosperitu. Dostali jsme se do fáze vývoje, kdy v konkurenci s nedemokratickými systémy rozhoduje primárně ekonomická moc. A nejen ve vztahu k zajišťování naší obranné vojenské kapacity.

Dostali jsme se do fáze vývoje, kdy v konkurenci s nedemokratickými systémy rozhoduje primárně ekonomická moc

Jde o budoucí zajištění základních potřeb našeho obyvatelstva, o potravinovou dostatečnost, o ochranu životního prostředí, o hledání nových zdrojů energie a posilování naší energetické bezpečnosti a nezávislosti, o další rozvoj medicíny, o nové technologie a objevy, které nám umožní dál se rozvíjet a zůstat v globální a stále více digitalizované ekonomice konkurenceschopnými. To vše není možné bez vědy a výzkumu, tedy bez důrazné podpory vzdělanosti. Souvislost mezi vzděláním a prosperitou, potažmo naší bezpečností a svobodou, je tedy zřejmá.

Vzdělání má ve vztahu k prosperitě ovšem nejen progresivní a ofenzivní, ale i defenzivní funkci. Je to obrana proti státem řízené či korporátními zájmy vnucované infantilizaci společnosti. Bez základní finanční a ekonomické gramotnosti a odpovědnosti nelze dosáhnout zdravé ekonomiky a trvalého růstu.

Odpovědný a finančně gramotný občan ví, že se nemůže předlužit, že stav úvěrové a spotřebitelské imbecility je nebezpečný nejen pro něj, ale pro celou společnost

Odpovědný a finančně gramotný občan ví, že se nemůže předlužit, že stav úvěrové a spotřebitelské imbecility je nebezpečný nejen pro něj, ale pro celou společnost a že nemá volit takové politiky, kteří pro své krátkodobé politické zisky kašlou na rozpočtovou odpovědnost a zadlužují stát na úkor příštích generací. Ví, že to nevede ani k prosperitě, ani k větší sociální jistotě a stabilitě a že to v konečném důsledku ohrožuje naši bezpečnost.

Elementárně ekonomicky vzdělaný občan také ví, že volný trh bez umělých bariér a omezení, který je regulován skutečně jen nezbytně, má obrovský růstový potenciál a že zdravá konkurence v harmonii s právním státem, nikoli proletariát, je hybatelem pokroku.

Shrnuto, podtrženo, sečteno: Abychom tváří v tvář novým výzvám a hrozbám uspěli, abychom uhájili svůj způsob života, své hodnotové uspořádání a liberálně-demokratický systém, musíme být prosperující, silní a sebevědomí. A abychom byli prosperující, silní a sebevědomí, musíme být svobodní a zodpovědní. A abychom si udrželi a ochránili svou svobodu, musíme se neustále zdokonalovat, vzdělávat. Je to nekonečný proces...

Text vznikl původně pro Forum 2000, pro něž jej autor psal z pozice předsedy dozorčí rady Iniciativy pro evropské hodnoty.

Počet příspěvků: 2, poslední 9.11.2015 11:29 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.