Jak se dospívá ve věku informačních technologií

Internet a sociální sítě jsou odrazem společnosti. Pokud někdo má v reálném světě předsudky, přenáší je i do virtuálního prostoru. Komercionalizace Facebooku však zřejmě vyvolá konec této sociální sítě. Mladiství si začnou hledat nové nezávislé prostory. Dospělí se je budou snažit sledovat, ale měli by si uvědomit, že je svým jednáním k tomu nutí.

Danah Boydová, It’s Complicated: The Social Lives of Networked Teens. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Danah Boydová, It’s Complicated: The Social Lives of Networked Teens. | foto: Montáž Richard CortésČeská pozice
Danah Boydová, It’s Complicated: The Social Lives of Networked Teens. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Nedávno jsem se se svým dospívajícím synem bavil o jedné školní akci a nabídl mu, že ho na ni doprovodím. Suše mi odpověděl, že v žádném případě, což mě vyprovokovalo k otázce, jestli se za mne stydí. „Ano, ale to s tím nemá nic společného,“ zněla jeho odpověď.

Nejsem jediný, kdo takto hovoří se svým potomkem, oproti minulosti je ale novým prvkem v takovém rozhovoru, že se na vás nedívá, protože ho zcela zaměstnává obrazovka počítače. Spojení puberty a informačních technologií je jedním z aspektů moderní doby a tématem knihy It’s Complicated: The Social Lives of Networked Teens (Je to komplikované: Životy dospívajících na sociálních sítích) americké socioložky Danah Boydové.

Náhradní veřejné prostory

Mnoho rodičů si klade otázku, proč jeho dítě má neustále v ruce mobilní telefon a posílá SMS kamarádům, a to i když jsou ve stejné místnosti. Proč mnohokrát za den kontroluje svůj účet na Facebooku? Jde o závislost na internetu, nebo o pouhé mrhání časem? Jak chce zvládnout učivo a úkoly do školy, když ho neustále rozptyluje pípání SMS?

Facebook, Twitter nebo MySpace představují nejen náhradní veřejné prostory, ale jsou často i jediné, kde se mladí lidé mohou setkat se svými vrstevníky, a to aniž by museli opustit svůj domov

Odpověď je banální, mladí lidé se nezajímají primárně o informační technologie, ale o jejich možnosti uplatnění. S jejich pomocí udržují společenské kontakty, čímž paradoxně získávají soukromí a autonomii ve světě, který kontrolují dospělí. V USA a mnoha zemích západní Evropy je doba, kdy děti byly po škole až do setmění samy venku, dávnou minulostí.

Mnoho dospívajících z předměstí a venkova sedí doma až do věku, kdy si mohou udělat řidičský průkaz. Jejich pohyb je oproti druhé polovině minulého století mnohem menší a mají stále méně míst k setkávání. Taktika střední třídy zaměstnávat potomka četnými mimoškolními aktivitami, aby neměl hloupé nápady, je dnes dotažená k dokonalosti.

Pro mnoho dospívajících jsou sociální sítě odpovědí na zmenšující se veřejný prostor ve svobodném světě v důsledku ať už objektivních, nebo subjektivních nebezpečí stanovených rodiči. Facebook, Twitter nebo MySpace představují nejen náhradní veřejné prostory, ale jsou často i jediné, kde se mladí lidé mohou setkat se svými vrstevníky, a to aniž by museli opustit svůj domov.

Sociální kontext

Nejednomu dospělému ve středním věku se stalo, že když seděl s přáteli v baru, vstoupil do místnosti jejich bývalý učitel, čímž se okamžitě ztišili. Podobně ztichnou mladiství, zabraní do živého rozhovoru, když se přiblíží rodič některého z nich. Rozhovor může být zcela nezávadný, ale přítomnost dospělé osoby mění sociální kontext. Problém virtuálního prostoru spočívá v tom, že sociální sítě nabízejí nekonečné množství takových kontextů.

Problém virtuálního prostoru spočívá v tom, že sociální sítě nabízejí nekonečné množství sociálních kontextů

Nejeden rodič si založil účet na Facebooku, aby mohl kontrolovat chování své ratolesti na něm. Jen málokterý mladistvý odmítne žádost o přátelství od svých příbuzných, čímž se však dostávají do komplikované situace. Jejich účet se totiž stává centrem střetů sociálních kontextů, čímž začíná boj o zvládnutí různých identity – coby spolužáci, členové zájmových skupin nebo děti rodičů.

Nejedno zklamání způsobilo dospívajícím poznání, že přátelé nebo příbuzní, od nichž se očekávali, že umějí rozlišovat a respektovat různé sociální kontexty, toho nejsou schopní a komentují obsahy, které pro ně nejsou určeny. A když rodiče umístí na všem přístupnou zeď fotku jednoletého naháče v bazénku s komentářem „takhle jsi byl tlusťoučkej“, dotyčnému nezbývá, než se zcela legitimně zeptat, proč ho při té příležitosti rovnou neutopili. Jednou z možností obrany je založit si více účtů na jedné nebo několika sociálních sítích.

Nereálná představa

Mladí lidé se často dostávají do situace, kdy se sice ve skupině kamarádů cítí dobře, ale například záliba v určitém druhu hudby nebo módy je zdrojem posměšků. A aby se tomu vyhnuli, komunikují s přáteli prostřednictvím Facebooku a s příznivci svého hudebního idolu prostřednictvím Twitteru. Z podobného důvodu vyhledávají diskusní fóra, kde mohou bez obav hovořit o své homosexualitě nebo lesbickém sklonu.

Představa, že dospívající se svými daty zacházejí nezodpovědně, neodpovídá realitě

Touha po soukromí také vede dospívající k útěku z Facebooku objeveného rodiči na sociální sítě, jako je Twitter, Instagram nebo Tumblr, kde je dospělí nemohou kontrolovat, přičemž jejich účty jsou stejně jako jejich pokoje polepené plakáty hudebních skupin nebo sportovních týmů.

Představa, že dospívající se svými daty zacházejí nezodpovědně, však neodpovídá realitě. Pokud napíší, že jejich vztah je komplikovaný, často s osobou stejného pohlaví a rokem narození, nejde o hloupost nebo lhaní, ale o snahu nezveřejňovat pravdivé informace, stejně jako příjem ve výši 250 tisíc dolarů ročně. Jde o přirozenou obranu, aby určité informace nebyly vytrženy z kontextu a posuzovány z perspektivy dospělých.

Ochranné zóny

Rodiče se snaží kontrolovat činnost svých dětí především kvůli regulaci jejich chování, a často v dobré víře. Přitom však nejsou schopní si uvědomit, že ve skutečnosti své děti utiskují a omezují. Kvůli tomuto sledování si proto mladiství zřizují ve veřejném prostoru ochranné zóny, aniž by se však tohoto prostoru museli vzdát.

Kvůli sledování vlastními rodiči si mladiství zřizují ve veřejném prostoru ochranné zóny, aniž by se však tohoto prostoru museli vzdát

Pokud dospělí vůbec o bezpečnosti ve virtuální prostoru přemýšlejí, pak spíše v kategoriích kontrolujícího státu nebo agresivních obchodních praktik. Dospívající usilují spíše o únik z dohledu rodičů a dospělých, kteří zneužívají diskusi o internetové bezpečnosti k jejich kontrole. Dospívající se nesnaží schovávat, jen chtějí mít klid, a proto vyvinuli řadu dovedností, jak se kontroly zbavit – například přezdívkami, zkratkami či narážkami na situace, kterým rozumějí jen zasvěcení.

Kdo chce poslat fotografii, ale nechce, aby zůstala navždy na Facebooku, použije službu Snapchat, která ji smaže poté, co ji adresát viděl. Facebook mění natolik často uživatelské podmínky, že je prakticky nemožné mít kontrolu nad vlastním účtem. Jednou možností je účet úplně zrušit nebo na čas deaktivovat. Deaktivace se ruší při opětovném přihlášení, a proto lze Facebook používat k výměně informací a pak ji učinit neviditelnou deaktivací.

Další možností je zahlcení informacemi formou blogu, kdy se přihlížející ptá, proč je vše soukromé zveřejňované, ale současně ztrácí přehled, co řečeno nebylo. Dospívající se nesnaží kontrolovat přístup ke zveřejněným informacím, ale k jejich významu.

Posilování rozdílů

Střední třída se snaží omezovat pohyb svých dospívajících kvůli nárůstu nebezpečí a rizik ve společnosti. Ti však na tuto ochranu reagují únikem do virtuálního prostoru. Dospělí, kteří se snaží tento únikový prostor dostat pod kontrolu, si pak pomáhají argumenty o závislosti na internetu nebo o nebezpečích, jako je sexuální zločinnost.

Digitální technologie nepřinášejí nové problémy, ale ani neřeší ty staré – spíše posilují současné sociální rozdíly

Již celá jedna generace mladistvých ze střední třídy dospěla s varováním, že nikdy nemají komunikovat na internetu s lidmi, které neznají. Z toho vyplývající izolace a omezení ale berou mladistvým schopnost vést samostatný život. V důsledku tohoto přístupu se však ve virtuálním prostoru zvyšuje izolace a fragmentarizace.

Po zvolení Baracka Obamy americkým prezidentem začala média diskutovat o začátku konce rasismu v USA, vlivu informačních technologií na překonání rasových nebo sociálních rozdílů a o šíření demokracie ve světě. Boydová ukazuje, že informační technologie nepřinášejí nové problémy, ale ani neřeší ty staré – spíše posilují současné sociální rozdíly.

Nenaplněná naděje

Internet a sociální sítě jsou odrazem společnosti. Pokud někdo má v reálném světě předsudky, přenáší je i do virtuálního prostoru – v podobně zaměřených skupinách, na webových stránkách nebo fórech se tyto předsudky nejen potvrzují, ale i posilují. Sociální síť MySpace dosáhla vrcholu v letech 2006 a 2007, kdy začala narůstat popularita Facebooku.

Naděje, že internet a svobodné šíření informací překlenou sociální a rasovou nerovnost, se nenaplnila

V té době se také rozdělili mladiství uživatelé obou sociálních sítí. Většina bělošských dospívající přešla na Facebook, protože byl považovaný za slušnější, zatímco Afroameričané a sociálně slabší zůstali na MySpace, jenž začal mít pověst ghetta. Naděje, že internet a svobodné šíření informací překlenou sociální a rasovou nerovnost, se nenaplnila. Svobodný přístup k informacím nestačí k překonání sociálních rozdílů, jen je více odkrývá.

Boydová ukazuje prostředí v USA, které není úplně totožné s evropským, navzdory tomu pomáhá pochopit vztah mladých lidí k virtuálnímu prostředí, které se ale neustále vyvíjí. A lze očekávat, že nárůst komercionalizace Facebooku způsobí jeho konec jako tradiční sociální sítě. Mladí lidé jej opustí a začnou si hledat nové nezávislé prostory. Dospělí, kteří se budou snažit je na jejich útěku sledovat, by si ale měli uvědomit, že je svým jednáním k němu nutí. Je to komplikované.

It’s Complicated: The Social Lives of Networked Teens

Je to komplikované. Životy dospívajících na sociálních sítích

AUTOR: Danah Boydová

VYDAL: Yale University Press 2014

ROZSAH: 296 stran