Jak provokatéra alternativní pravice diskvalifikovala pedofilie

Milo Yiannopoulos, 32letý Brit žijící ve USA, bývalý redaktor hlavního média alternativní pravice, serveru breitbart.com, narcis, nihilista a provokatér se považuje za katolíka, přičemž je téměř exhibicionistický gay. Fenomén Yiannopoulos ale zejména vypovídá o současné americké společnosti.

Roman Joch 17.4.2017
Milo Yiannopoulos, 32letý Brit žijící v USA, který se zřejmě touží zařadit mezi... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Milo Yiannopoulos, 32letý Brit žijící v USA, který se zřejmě touží zařadit mezi... | foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice
Milo Yiannopoulos, 32letý Brit žijící v USA, který se zřejmě touží zařadit mezi... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Velká Británie má tradici literátů provokujících vtipy a bonmoty založenými na skandalizujícím projevu neuctivosti. Dramatik a spisovatel Oscar Wilde (1854–1900) o smrti mladé hodné hrdinky v jednom románu Charlese Dickense napsal: „Člověk musí mít srdce z kamene, aby četl o smrti malé Nell, a přitom se nesmál.“

V roce 1916 se spisovatel a kritik Lytton Strachey (1880–1932) ocitl před soudem za protiválečnou agitaci a soudce se ho zeptal: „Co byste dělal, kdybyste viděl, jak se německý voják pokouší znásilnit vaši sestru?“ Strachey v přítomnosti svých tří zbožňujících sester odpověděl: „Snažil bych se ho předejít.“ Spisovatel a novinář Christopher Hitchens (1949–2011) pak napsal knihu o jedné z nejobdivovanějších osobností 20. století svaté Matce Tereze z Kalkaty s dvojsmyslným titulem Misionářská poloha.

Do této společnosti provokujících literátů se zřejmě touží zařadit Milo Yiannopoulos, 32letý Brit žijící v USA, narcis, nihilista a provokatér hlásící se k takzvané alt-right neboli alternativní pravici.

Tento bývalý redaktor hlavního média alt-right, internetového serveru breitbart.com, byl vyzván k projevu na Konzervativní politické akční konferenci (CPAC) – největším setkání amerických konzervativců, jež se konalo v únoru – a měl smlouvu s prestižním nakladatelstvím Simon & Schuster, od něhož dostal zálohu čtvrt milionu dolarů na svou životopisnou knihu Dangerous(Nebezpečný).

O vše však přišel – redaktorem breitbart.com přestal být poté, co sám rezignoval, CPAC pozvání zrušila a nakladatelství Simon & Schuster od smlouvy odstoupilo.

Mladí pravicoví radikální publicisté

Milo Yiannopoulos se narodil v roce 1984 ve Velké Británii jako Milo Hanrahan – jeho otec byl irsko-řeckého a matka anglického původu. Navíc tvrdí, že jeho matka byla po babičce židovského původu, a tudíž se považuje za polovičního Žida. Příjmení Hanrahan mu neznělo stejně exoticky jako Yiannopoulos, a proto se rozhodl používat příjmení svých řeckých příbuzných.

Pro mladé pravicové radikální publicisty, k nimž patří Milo Yiannopoulos. je Republikánská strana i konzervativci hlavního proudu příliš umírnění Útočí zejména na politickou korektnost, útlocit k rasovým a jiným menšinám a na feminismus.

Yiannopoulos se považuje za katolíka, přičemž je otevřený, až exhibicionistický gay a současně publicistou alt-right, hnutí, o kterém se hovoří zhruba 1,5 roku a jehož nejvýznamnějším představitelem je Steve Bannon, bývalý šéfredaktor serveru breitbart.com a nyní strategický poradce prezidenta Donalda Trumpa. Zjednodušeně lze hnutí alt-right označit za bělošskou a mužskou reakci na politickou korektnost, privilegia menšin a na feminismus a ztělesňují ho tři postoje.

První zastávají bílí etničtí nacionalisté, kteří si přejí, aby v USA dominovala bělošská kultura evropského původu, aby bělochů byla a zůstala většina, a tudíž byla ukončena imigrace nebělochů. Druhý postoj představují především mladí pravicoví radikální publicisté, pro které jsou Republikánská strana i konzervativci hlavního proudu příliš umírnění – k nim patří Yiannopoulos. Útočí zejména na politickou korektnost, útlocit k rasovým a jiným menšinám a na feminismus.

Třetí postoj je spojen s internetem – většinou jej vyznávají anonymní internetoví „přispěvatelé“, kteří tvrdě napadají všechny menšiny a často jsou rasisté a antisemié.

„Protibělošská ložnicová politika“

Milo Yiannopoulos je gay, ale proti právům leseb a gayů, a tudíž proti hnutí leseb, gayů, bisexuálů a transgenderových osob (LGBT). Podle něho by homosexuálové neměli svou identitu zveřejňovat, což však sám dělá... Navíc tvrdí, že je katolické církvi vděčný za to, že ho prý v minulosti jeden kněz naučil orálnímu sexu.

Yiannopoulos kritizuje politickou korektnost a privilegia barevných menšin, přičemž obvinění z rasismu odmítá s tím, že rasistou není, protože jeho „ložnicová politika“ je „protibělošská“ – jeho milenci jsou zásadně černoši

S ohledem na svůj původ a sexuální orientaci není zcela typickým představitelem alt-right, navzdory tomu – či u něho spíše právě proto – jím je. Především je však provokatérem, který rád šokuje, čímž se proslavil. Je tedy žádaným řečníkem, což zase přináší příjmy. Yiannopoulos kritizuje politickou korektnost a privilegia barevných menšin, přičemž obvinění z rasismu odmítá s tím, že rasistou není, protože jeho „ložnicová politika“ je „protibělošská“ – jeho milenci jsou zásadně černoši.

Vystupuje proti feminismu, který označuje za „rakovinu“, a o prezidentovi Trumpovi říká, že je jeho „daddy“ – „taťka“. Přidá-li se k tomu exhibicionismus v rétorice i oblékání, máme fenomén Milo Yiannopoulos, který se někdy se obléká jako ministři vlády Margaret Thatcherové – britsky konzervativně –, ale jindy vypadá jako parodie na transvestitu, včetně perlových náhrdelníků a náramků.

Hlavní princip

Tento fenomén vznikl i díky jeho talentu k vlastní propagaci – své přednáškové turné po amerických univerzitách nazval turné nebezpečného teplouše (dangerous faggot tour), čímž myslel sebe, a od toho i titul knihy Nebezpečný. Yiannopoulos se řídí principem: je jen jedna věc horší, než že vás pomlouvají – že se o vás nemluví vůbec.

Yiannopoulos se řídí principem: je jen jedna věc horší, než že vás pomlouvají – že se o vás nemluví vůbec

Fenomén Yiannopoulos je i dílem jeho anglického přízvuku, který Američany fascinuje mnohem více než americký přízvuk Angličany. Američané považují anglický přízvuk za elitnější a honosnější než americký, což si Angličané o americkém nemyslí. Američtí lingvisté a společenští vědci dobře znají mnohokrát opakovaný experiment, jenž měl vždy stejný výsledek.

V místnosti s několika Američany a za plentou s Angličanem s nedokončenou střední školou, jenž mluví, jak se mluví v Anglii, a Američanem z Kentucky s doktorátem, který mluví, jak se mluví v tomto státě, tito Američané pokaždé řeknou, že Angličan je vzdělanější a inteligentnější než ten venkovský „balík“ z Kentucky. Milo Yiannopoulos mluví s anglickým přízvukem, což Američany fascinuje.

Umlčování jiných názorů

Na začátku letošního února měl Yiannopoulos vystoupit na jedné z nejlevicovějších amerických univerzit, kalifornské Univerzitě v Berkeley zvané též „socialistická republika Berkeley“, kde mu však znemožnili promluvit.

Právo na svobodu projevu mají mít pouze názory levicové, pokrokové a socialistické – ostatní mají být umlčeny a jejich představitelům znemožněno veřejně promlouvat

Americká studentská levice je totiž přesvědčena, že nikdo nemá právo na svobodu projevu na veřejnosti s jinými než jejími názory, přičemž se opírá o myslitele neomarxistické Frankfurtské školy Herberta Marcuse (1898–1979), podle něhož svoboda projevu v západní společnosti vede i k přetrvávání pravicových, prokapitalistických a buržoazních názorů, a tedy společenských nespravedlností.

Právo na svobodu projevu mají mít pouze názory levicové, pokrokové a socialistické – ostatní mají být umlčeny a jejich představitelům znemožněno veřejně promlouvat. Například tak, že se na jejich přednášce vyvolá takový hluk, chaos, nepořádek, že nejsou slyšet, čímž se se stane bezpředmětnou, což udělali studenti v Berkeley – svolali demonstrace, ničili veřejný majetek, napadli policii, zapálili budovy a Yiannopoulos musel být z univerzity odveden pod policejní ochranou, aby ho rozvášněný dav nezlynčoval.

Konzervativní politická akční konference

Tím mu však velmi pomohli, nemohl si přát nic lepšího. Počet předplatitelů jeho nenapsané knihy Nebezpečný narostl, stal se ještě větší celebritou, tentokrát s aurou mučedníka. A protože mu nedovolili promluvit na Univerzitě v Berkeley, byl pozván na již zmíněnou Konzervativní politickou akční konferenci, jež se koná každoročně od roku 1973.

Protože Milovi Yiannopoulosovi nedovolili promluvit na Univerzitě v Berkeley, byl pozván na Konzervativní politickou akční konferenci, jež se koná každoročně od roku 1973

Její organizátoři ještě před pár lety řešili otázku, zda pozvat skupiny, jež sdružují pravicové republikány se stejnopohlavní sexuální orientací – poprvé to učinili v roce 2010 a letos exhibicionistu Mila Yiannopoulose. Signál byl jasný: levice mu zabránila promluvit a my ho zveme přednést řeč, kterou měl mít v Berkeley – jsme tolerantnější než levice, i k lidem, jako je on.

Pak však přišla rána. Týden před CPAC bylo zveřejněno video, na němž Yiannopoulos obhajoval sex mužů s třináctiletými mladíky. Poté se sice omluvil, že to nemyslel vážně, jen žertoval, ale CPAC zrušila jeho pozvání, on rezignoval na post redaktora breitbart.com a nakladatelství Simon & Schuster s ním rozvázalo smlouvu na knihu Nebezpečný.

Tristní situace na amerických univerzitách

Pokračování kariéry Mila Yiannopoulose nyní není zřejmé, ale časem ho určitě „napadne“, jak opět změnit svou podobu. Zajímavější než on sám je však celkový obraz Ameriky, jenž vyplývá z jeho 1,5letého působení jako enfant terrible.

Situace na amerických univerzitách je tristní. Nejde jen o Berkeley a provokatéra a baviče Yiannopoulose – přednášejícím nebylo mnohokrát umožněno promluvit.

Za prvé, situace na amerických univerzitách je tristní. Nejde jen o Berkeley a provokatéra a baviče Yiannopoulose – přednášejícím nebylo mnohokrát umožněno promluvit, naposledy na začátku března na Middlebury College ve státu Vermont v Nové Anglii, kam byl pozván k diskusi se studenty Charles Murray, přední americký společenský vědec a zaměstnanec washingtonského think tankuThe American Enterprise Institute.

Murray napsal v roce 1984 knihu Příliš mnoho dobra, v níž tvrdí, že americký sociální systém má negativní dopad na černošskou populaci, protože přílišnou štědrostí umožňuje rodinám přežívat na podpoře, z níž se už nevymaní, a přispěl ke kolapsu černošské rodiny a otcovské autority – černošské svobodné matky se nevdávají, protože nepotřebují muže–živitele, v důsledku čehož jejich synové vyrůstají bez otcovských vzorů. V lepším případě je pak čeká sociální podpora, v horším pouliční gangy a drogy.

Bohatí jako vzor

V roce 2012 Murray zveřejnil knihu Coming Apart (Nůžky se rozvírají) o proměně bělošské rodiny v letech 1960 až 2010. Bohatí a vzdělaní lidé hlásají liberální morálku, ale vedou konzervativní životy s důrazem na vzdělanost svých dětí, mají malou rozvodovost a potratovost a žení se a vdávají jen mezi sebou.

Podle Charlese Murrayho by vzdělaní a bohatí měli hlásat životní styl, který žijí, a být vzorem pro střední třídu a chudé, aby se dostali ze stagnace a chudoby

Chudí naopak žijí podle liberální morálky hlásané Hollywoodem a popkulturou a mají větší potratovost a rozvodovost, přičemž jejich životní úroveň stagnuje. Podle Murrayho by vzdělaní a bohatí měli hlásat životní styl, který žijí, a být vzorem pro střední třídu a chudé, aby se dostali ze stagnace a chudoby.

V roce 1994 Murray napsal knihu Bell Curve, v níž ukazuje, že běloši mají v průměru vyšší IQ než černoši a lidé z východní Asie než běloši, a proto ho někteří studenti na Middlebury College a aktivisté považovali za rasistu. A vyvolali takový hluk, že Murray nemohl pokračovat ve svém projevu ani na Skypu.

Cestou do restaurace ho i zástupce univerzity fyzicky napadli – jedna profesorka byla sražena k zemi a s pohmožděním krční páteře odvezena do nemocnice. Murray nebyl zlynčován jen proto, že ho chránila univerzitní policie.

Levicová cenzura

Za druhé, pravice také v minulosti byla proti svobodě projevu na veřejnosti, například v padesátých letech 20. století chtěla, aby byli propuštěni prokomunističtí učitelé ze soukromých škol a ze státní služby úředníci, kteří obhajovali Josifa Vissarionoviče Stalina. Nyní však pravice hájí téměř neomezenou svobodu projevu a levice cenzuruje a jí nepříjemný projev nechce připustit. Vyznává princip, zavřete hubu, nebo to tady všechno rozmlátíme – neumožníme vám mluvit –, přičemž tento levicový cenzorský trend neustále sílí.

Nyní pravice hájí téměř neomezenou svobodu projevu a levice cenzuruje a jí nepříjemný projev nechce připustit. Vyznává princip, zavřete hubu, nebo to tady všechno rozmlátíme – neumožníme vám mluvit –, přičemž tento levicový cenzorský trend neustále sílí.

Za třetí, americká společnost i pravice se změnily. V roce 2004, kdy byl George W. Bush po druhé zvolen americkým prezidentem, se mnoho levicových liberálů obávalo nástupu teokracie, protože měl velkou podporu evangelikálů. V roce 2010 však konzervativci poprvé na CPAC pozvali i organizaci republikánských gayů a v roce 2015 Nejvyšší soud poměrem hlasů pět ku čtyřem rozhodl, že v Ústavě je údajně zakotveno právo na manželství osob stejného pohlaví.

A v roce 2017 už pro konzervativce nebyl problém pozvat na CPAC i Mila Yiannopoulose – až do videa, na němž obhajoval sex mužů s třináctiletými mladíky. A to je nejdůležitější sdělení o dnešní Americe. Neexistuje žádné společenské ani sexuální tabu kromě jediného – pedofilie. A jak pocítil na vlastní kůži Milo Yiannopoulos, toto jediné zbývající tabu ve společnosti člověka diskvalifikuje.

Letošní Konzervativní politická akční konference pak ukázala i postupnou „trumpizaci“ americké pravice. Když na ní v roce 2015 Donald Trump vystoupil, byl vypískán. V roce 2016 na ni raději nepřišel, protože se obával, že bude opět vypískán, a volební preference jejích účastníků byly 40 procent pro senátora Teda Cruze, 30 procent pro senátora Marka Rubia a zbytek pro ostatní prezidentské kandidáty včetně Donlda Trumpa. Ten měl na letošní konferenci hlavní projev a sklidil ovace.



Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.