Jak přežít život?

Recept na šťastné bytí nenašli ani harvardští vědci. Rozhodně však pomůže sport a láska.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © Wikipedie, ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice
 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Dokumentaristka Helena Třeštíková tento měsíc v jihokorejském Soulu obdržela hlavní cenu tamního festivalu za svůj zatím nejdelší časosběrný dokument Soukromý vesmír. Projekt, který následoval po úspěšných Manželských etudách a dokumentech Marcela, René a Katka, zachycuje život české rodiny Kettnerů v průběhu třiceti sedmi let...

Zatímco Třeštíková v Soulu přebírala svou cenu, v téměř jedenáct tisíc kilometrů vzdáleném Bostonu se pravděpodobně právě probouzel George Vaillant, člověk, který mapování cizích životů zasvětil takřka celý život svůj, a harvardský vědec, jenž se posledních sedmdesát let pokouší najít odpověď na jednu z nejpodstatnějších otázek všech dob: Jak přežít život?

Mezilidská pouta

George Vaillant zná životy lidí, které sleduje, pravděpodobně lépe než svůj vlastní. Zažil jejich vzlety i pády, kariéry i nemoci, viděl svatby i rozvody, precizně zapisoval vše o nových podnikatelských záměrech, úmrtích, depresích i alkoholových dýcháncích. „K některým z nich jsem si již vyvinul něco jako otcovské city. Zároveň mám pocit, že jdu v jejich stopách a učím se od nich,“ říká psychiatr Vaillant, který vede jednu z největších, nejpodrobnějších a nejnákladnějších studií tohoto typu všech dob. Jmenuje se Grant Study a zúčastnilo či účastní se jí 268 absolventů ročníků 1939 až 1945 prestižní bostonské Harvardovy univerzity.

George E. Vaillant o knize k harvardskému projektu:

Účastníci se každých pár let musejí nechat důkladně vyzpovídat psychology. Vždy v odstupu pěti let absolvují kompletní zdravotní prohlídku. Několikrát do roka vyplňují rozsáhlé dotazníky, ve kterých jsou bombardováni otázkami typu: Co vás právě štve na životě? Kdy jste šťastní? Jste spokojení se svým manželským životem? Jak často masturbujete?

Například se ukázalo, že muži, kteří měli blízký vztah ke svým sourozencům, byli v pokročilém věku zdravější než ostatníVědci chtějí systematicky obdělávat pole životních témat a na základě statistik najít relevantní odpovědi. Leccos je logicky předvídatelné. Pravděpodobnost, že život bude povedenější, zvyšuje pravidelný pohyb, stejně jako vyhýbání se kouření, nadváze a alkoholu. „S odstupem nejdůležitější jsou ale mezilidská pouta,“ říká Vaillant a dodává: „Nejde přitom o vazbu k životnímu partnerovi, nýbrž o základní vztahy k lidem v okolí a to především ve smyslu vnímavého vztahu a jakési globální lásky k lidem.“ Mimo jiné se například ukázalo, že muži, kteří měli blízký vztah ke svým sourozencům, byli v pokročilém věku zdravější než ostatní.

Zaváté stopy dětství

Ani ten, kdo však udělá vše správně, si podle Vaillanta nemůže být jistý, že ho v životě nepotkají úskalí. „Každý zažívá složité situace,“ míní psychiatr a uvádí, že to, jak se s nimi vyrovnáme, bude mít zásadní vliv na naši budoucnost. Výjimečně úspěšní jsou dle něj lidé, které charakterizuje jako „vysoce adaptivní“. „Jsou schopni své city a agrese kanalizovat takovým způsobem, který jim neuškodí.“

Podle profesora, jemuž je dnes 77 let, čili o pouhých patnáct let méně než většině účastníků studie, může v této souvislosti sehrát podstatnou roli sport. Naopak fatální chybou může být, když se problémy neventilují vůbec anebo když je člověk dostatečně nezpracuje. V takovém případě hrozí psychické nemoci anebo agresivní chování.

Vnější okolnosti nás tedy zdaleka neovlivňují tak jako způsob, jak si s nimi poradímeVnější okolnosti nás tedy zdaleka neovlivňují tak jako způsob, jak si s nimi poradíme. O tom ostatně svědčí i překvapivý objev, který harvardští vědci během studie udělali. V pokročilém věku už téměř nelze vystopovat vliv dětství na danou osobu. „Nikdo není zajatcem svého dětství. Navzdory populární domněnce totiž dětství život v pokročilém věku nijak zvlášť neovlivňuje,“ tvrdí Vaillant.

Příkladně pro tento fenomén může posloužit i skutečnost, že v momentě, kdy byli muži pro studii vybráni, byli už z pohledu mnohých ostatních v podstatě „za vodou“. Mladí, ambiciózní, zámožní absolventi Harvardu. Jaký lepší start by si člověk do života mohl přát? Přesto třetina z nich v průběhu svého života bojovala s něčím, co lze charakterizovat jako duševní onemocnění. Velká většina z nich se potýkala s alkoholismem a toho největšího úspěchu v životě dosáhli ti nejobyčejnější z nich.

Nejnáchylnější jsou muži ve věku od 25 do 35 let. To je dle něj jedna z nejkritičtějších fází života. „Máme všechno to mládí a veškerou tu sílu a jsme zároveň přímo ochrnuti strachy, že se z nás nestanou skvělí lidé,“ tvrdí harvardský profesor a doporučuje toto období jednoduše přečkat.

Kdo by měl zájem o bližší informace, pravděpodobně nejlépe je najde zpracovány v eseji Joshuy Shenka na stránkách The Atlantic nazvaném What Makes Us Happy?

Štěstí je...

Zdá se, že na komplexitu lidského života je krátká i ta nejpokročilejší vědaVyřešit rébus o tom, co vlastně znamená vést spokojený život, ale zdaleka není jediným úkolem projektu. Nepředstavitelným množstvím nasbíraných informací se dnes prohrabují vědci všech disciplín z téměř každého kouta zeměkoule. Například skupina filozofů dospěla po vyhodnocení dlouhé řady rozhovorů s dotyčnými osobami k výsledku, že moudrost dosáhne u člověka vrcholu ve věku 45 let. Přičemž moudrost specialisté definovali jako schopnost se odpoutat od právě prožitého a hodnotit situace z ptačí perspektivy s využitím všech do té doby získaných zkušeností.

Mezi účastníky projektu, který je často kritizován z toho důvodu, že hodnotí pouze muže a jen absolventy Harvardu, byl mimochodem i John F. Kennedy. Čtenáře, které by mohlo například zajímat, jak často legendární prezident Spojených států masturboval, však musíme zklamat. Studie probíhá z velké části anonymně a jejími výsledky se budeme pravděpodobně zaobírat ještě dlouho poté, co skončí, tedy v momentě, kdy zemře poslední z účastníků. Jedno ale Vaillant konstatuje již dnes: „Štěstí je láska. Tečka.“ A ještě jednu věc je nutné vzhledem k relativně vágním a nijak revolučním výsledkům tak rozsáhlé studie zdůraznit. Zdá se, že na komplexitu lidského života je krátká i ta nejpokročilejší věda.

Nakonec zbývá už jen poslední otázka: Jak vypadá šťastný život podle George Vaillanta? Recept na něj sice za uplynulých sedmdesát let nenašel, ale v osudech sledovaných lidí jeho záblesky zachytil: „Byla to prádelna jednoho muže a jeho ženy plná špinavého prádla jejich dětí a vnoučat. Všichni společně zahrádkařili a plachtili na moři, a tak produkovali velké množství špinavého prádla, které se muselo vyprat.“


Bobby Ghnóthi Seauton 0:01 1.9.2012

Počet příspěvků: 1, poslední 1.9.2012 12:01 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.