Jak obsadit důl aneb Vzpoura proti oteplování

Od vytouženého rypadla dělí aktivisty dvě stě metrů a kordon policistů. Není jiné možnosti než zkusit vyšplhat na další platformu a nadběhnout je... Reportáž Kristiny Klosové.

Uprostřed měsíční krajiny... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Uprostřed měsíční krajiny... | foto: Ruben Neugebauer
Uprostřed měsíční krajiny... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Uhlí z povrchového dolu Garzweiler skupiny RWE v Porýní je dle organizátorů protestu největším zdrojem emisí CO2 v Evropě. Cílem přímé akce pod názvem Ende Gelände (volně přeloženo „Dál už nelze“) bylo přinutit energetickou skupinu RWE k symbolickému zastavení chodu těžařských strojů, a upozornit tak na chystané rozšiřování těžby v dole. Aktu „občanské neposlušnosti“ se v sobotu 15. srpna zúčastnilo 1,5 tisíce lidí.

Přestože právě Německo je průkopníkem v zavádění obnovitelných zdrojů energie, „akt neposlušnosti“ poukázal na to, jak je německá vláda stále ještě propojená s fosilním průmyslem. Státem vyslaní těžkooděnci při honu na protestující aktivisty vystupovali v přímé součinnosti se zaměstnanci soukromé skupiny RWE.

Proti znečišťovatelům osobně

Protestující se vydávají z „klimatického kempu“ k dolu Garzweiler.

Protestující se vydávají z „klimatického kempu“ k dolu Garzweiler.

Aktivisté vyrážejí do uhelného dolu za časného sobotního rána z „klimatického kempu“ vzdáleného necelé dva kilometry od dolu. Všichni v bílých kombinézách a s transparenty jako „Chceme klimatickou spravedlnost“, „Řekni ANO čisté energii“ nebo „Ne uhlí“. Do kempu se sjížděli lidé ze všech koutů Evropy po celý týden, aby se účastnili workshopů a tréninků. Všichni jsou ještě před akcí rozděleni do čtyř velkých skupin. Každá se pokusí dorazit do dolu jinou cestou a nenásilně zatarasit důlní stroje.

Mezinárodní skupina (vedle tří německých) čítající tři stovky lidí se dává do pohybu již v půl sedmé ráno po okresní silnici. V moři bílých kombinéz je těžké rozeznat jednoho člověka od druhého. V průvodu vládne dobrá nálada, zaznívají pokřiky, lidé klábosí a prozpěvují si. Zelená vlajka vpředu udává směr. Skupina míjí nejbližší přístupovou cestu, která je zatarasena policisty se štíty na prsou.

V podchodu pod dálnicí se aktivisté z mezinárodní skupiny policistům nevyhnou...

V podchodu pod dálnicí se aktivisté z mezinárodní skupiny policistům nevyhnou...

V podchodu pod dálnicí se však aktivisté z mezinárodní skupiny policistům nevyhnou. Dav se semkne a jako jedno velké těleso si s pokřikem „Ende Gelände!“ bez zaváhání razí cestu čtyřmi řadami těžkooděnců v tunelu.

Všechno se seběhne velmi rychle. Na účastníky začne dopadat slzný plyn a první rány obušků. Ne všichni si v té mele stihli nasadit na oči ochrannou fólii. Lidé křičí, svíjejí se v bolestech a narážejí jeden do druhého. Dav se velkou silou tlačí směrem dopředu. Je s podivem, že se všichni dokázali udržet na nohou. Martyrium naštěstí netrvá dlouho a policejní kordon je proražen. Z první řady nezbyl téměř nikdo, celkem ale bylo zatčeno jen asi deset osob.

Dál za zelenou

Dokud si těžkooděnci nenasadí helmy, není se prý čeho bát.

Dokud si těžkooděnci nenasadí helmy, není se prý čeho bát.

Lidé se oklepou a pochodují dál za zelenou vlajkou. Po pravé straně průvod následuje několik těžkooděnců. „Dokud si nenandají helmy, není se čeho bát,“ chlácholí mladá Britka svého vystrašeného souseda. Policejní jednotka se však záhy šikuje do řady, přijíždějí další policisté a staví se skupině do cesty. Nasazují si helmy.

Lidé pomalu propadají panice, ale z prvních řad přichází povel: „Utíkejte!“ Po vzoru těch před sebou, se bílé kombinézy rozběhnou do všech stran po poli a snaží se dostat za pás policistů. Těžkooděnci si neberou servítky, stříkají kolem sebe slzný plyn a snaží se srazit k zemi každého, kdo se jim připlete do cesty.

Z prvních řad přichází povel: „Utíkejte!“

Z prvních řad přichází povel: „Utíkejte!“

Stále ještě početná skupina bojovníků za čistou energii se dostala na okraj dolu. S výkřiky nadšení sestupuje po písčité cestě do nitra jámy a doufá, že to nejhorší už má za sebou. „Podívejte, rypadla stojí! Dokázali jsme to!“ zahuláká vysoký Belgičan do davu. Jeden z cílů je splněn. Je však potřeba, aby se skupina co nejrychleji dostala až k nejbližšímu rypadlu, a udržela tak status quo co nejdéle.

Od rypadla dělí vetřelce ještě nejméně 500 metrů měsíční krajiny. Jsou mezi nimi i tací, co jsou ochotni se ke kolosu připoutat. Z bezpečnostních důvodů však nikdo neví, o koho jde. Policie má totiž uši všude, i mezi demonstrujícími.

Přesila proti odpůrcům

Další příjezdovou cestou se teď řítí velkou rychlostí jedno důlní auto za druhým. Skupina očekává střet se zaměstnanci RWE, ale k překvapení všech se na korbách dodávek mačkají těžkooděnci. „Tohle přece není legální!!!“ pokřikují aktivisté. „Vytvořte řadu, nenechte je projet!“ zní naléhavý povel.

Aktivisté na cestě k dolu.

Aktivisté na cestě k dolu.

Všichni rychle pochopí a chytají se za ruce. Lidský řetěz, široký nejméně 80 metrů, tvoří zátaras mezi okrajem lomu a pásovými dopravníky. Řidiči RWE se marně snaží projet. Řetěz se pomalu šine vpřed. Zanedlouho však přijíždějí dodávky z druhé strany lomu. Všichni se připravují na další přímý střet s policií.

Policisté se formují do řady. Znovu zní davem: „Utíkejte!“ Řetěz se naruší a bílé postavy se dávají do pohybu. Kličkují mezi těžkooděnci, kteří mají kvůli své výbavě ztížené možnosti pohybu. Policie je čím dál agresivnější, přestává rozlišovat novináře od aktivistů a také je sráží k zemi. Není čas na odpočinek. V dáli se šikují další policisté a pořád jich přibývá. Bez zastavení skupina probíhá dalším pásem mužů a žen v přilbách. Tváře již nejsou radostné, ale ustarané a „vyřízené“.

Zahraniční účastníci v poutech

Prostor se zužuje. Po pravé straně na okraji lomu stojí vedle sebe tři obrovské buldozery. Policie již zatarasila volný prostor nalevo od nich. Unavený zbytek odpůrců špinavé energie skočí mužům zákona na lep a bezhlavě se prodírá mezerami mezi stroji. Těžkooděnci pak využijí, že je skupina znovu pohromadě, a většinu lidí srazí na zem. Zbývá už jen čtyřicítka šťastlivců, které však docházejí síly.

Vsedě s propletenýma rukama a nohama čekají poslední mohykáni na příchod těžkooděnců. Vzadu dva odvážlivci drží banner „Ne uhlí“.

Od vytouženého rypadla dělí aktivisty dvě stě metrů a kordon policistů. Není jiné možnosti než zkusit vyšplhat na další platformu a nadběhnout je. Všem se podaří tři výškové metry překonat, skupinu teď ale čeká těžký terén. Nakonec se rozhodne dále nepokračovat. Má mezi sebou muže s poraněnou hlavou a jedince, kteří již schytali pár ran obuškem nebo jsou potřísněni slzným plynem. Vsedě s propletenýma rukama a nohama čekají poslední mohykáni na příchod těžkooděnců. Vzadu dva odvážlivci drží banner „Ne uhlí“.

Obklíčená skupina teď se svázanýma rukama za zády zkormouceně sedí na písku pod pražícím sluncem a čeká, co bude dál. Jedna dívka má volné ruce. Chodí od člověka k člověku a krmí je oříšky, kousky čokolády, nabízí vodu.

Policisté se snaží každého identifikovat, ptají se na jména, prohledávají batohy. Z pětačtyřicetičlenné skupiny mají ovšem u sebe občanku jen tři lidé. Je to součást strategie. Organizátoři vyzvali účastníky přímé akce k anonymitě. Většina odevzdala své doklady právnímu týmu v kempu a obdržela místo toho číslo, které v případě zatčení nahlásí právníkům do telefonu bez obav z prozrazení totožnosti.

V případě anonymity zatčeného má totiž německá policie možnost osobu zadržet ve vazbě po dobu dvanácti hodin

V případě anonymity zatčeného má totiž německá policie možnost osobu zadržet ve vazbě po dobu dvanácti hodin, pokud ji z ničeho neobviní, v opačném případě do půlnoci nadcházejícího dne. Nezjistí-li totožnost, nemůže posléze vymáhat pokutu ani hnát dotyčného k zodpovědnosti.

Na horním okraji lomu se z nenadání objeví delegace právního týmu. Přichází zjistit, jak se skupinou policie zachází a kdo byl zatčen. Každý postupně vykřikne svoje číslo a miniaturní postavy na okraji srázu si vše poctivě zaznamenávají.

Hodiny plynou a pozornost i striktnost policistů postupně ochabuje. Zadržení mezi sebou švitoří, hrají v kroužku skupinové hry, někomu se podaří vytáhnout karty. Po šesti hodinách sejme policie zatčeným želízka a ještě další tři hodiny trvá, než je skupina deportovaná na policejní stanici do Aachenu.

Co s odpůrci emisí?

Ani dobře zorganizovaná německá policie neví, co si se všemi zatčenými počít. Na policejní stanici postupně přijíždějí tři autobusy plné delikventů, čtvrtý musí zaparkovat na ulici, protože se už na parkoviště nevejde. Nakonec se spokojí s otisky prstů pouhých pěti lidí z každého autobusu.

Dvě rypadla byla celý den zastavena a obsazena dalšími skupinami. Ač bylo cílem symbolické narušení provozu, nepřehlédnutelné zásoby uhlí byly ušetřeny.

Strážníkům se krátí čas, brzy to bude dvanáct hodin od zatčení aktivistů. Nakonec se policie rozhodne dopravit každý autobus na jinou vlakovou stanici do okolních městeček a tam zadržené vysadit. Ve většině případů se pak musejí vracet vlakem zpět do Aachenu, aby chytili spoj do klimatického kempu. Policie si tak pojišťuje, že dnes už se protestující zpět do dolu opravdu nedostanou.

Mezinárodní skupina se do lomu dopravila nejrychleji ze všech čtyř skupin aktivistů. Zaměstnala nejvíce těžkooděnců a zažila nejmohutnější vlnu represe. Jako jediná prorazila čtyři policejní kordony a upoutala tím na sebe vyšší pozornost policistů. Aniž by o tom v průběhu akce věděla, umožnila tak ostatním snadnější přístup do lomu.

Dvě rypadla byla celý den zastavena a obsazena dalšími skupinami. Ač bylo cílem symbolické narušení provozu, nepřehlédnutelné zásoby uhlí byly ušetřeny. Podle Ende Gelände jedno rypadlo denně odkryje 240 tisíc tun hnědého uhlí...


Počet příspěvků: 3, poslední 8.9.2015 12:08 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.