Jak napsat bibli přes noc

Knihař Jiří (Fogl) v rozhovoru říká, že řemeslo se může naučit každý, kdo má trpělivost a chuť zkoušet něco nového. Ve své žamberské dílně vyrobil kopii největší rukopisné knihy na světě Codexu gigas – Ďáblovy bible. Ta je nyní vystavena v brněnském Letohrádku Mitrovských.

Knihař Jiří (Fogl) a jeho kopie Codex gigas – Ďablovy bible. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Knihař Jiří (Fogl) a jeho kopie Codex gigas – Ďablovy bible. | foto: Foto Richard CortésČeská pozice
Knihař Jiří (Fogl) a jeho kopie Codex gigas – Ďablovy bible.

Knihař Jiří (Fogl) v roce 2007 vyrobil pro Nadační ústav regionální spolupráce v Olomouci maketu knihy Codex gigas. V rozhovoru o své práci na ní i o ní samotné říká: „V roce 2007 jsme dostali naší největší zakázku: během tří týdnů jsme měli vyrobit kopii vazby Codexu gigas – Ďáblovy bible.Zajímavý je výzkum anglických a švédských expertů, kteří potvrdili, že tuto 600stránkovou bibli skutečně napsal jeden člověk. Porovnali nejen písmo, ale také inkoust, který si každý písař vyráběl sám podle vlastní receptury. Odhadli vznik tohoto díla na dobu 20 let.“

Knihař Jiří (Fogl).

Knihař Jiří (Fogl).

LIDOVÉ NOVINY: Vyučil jste se strojařem, ale v šestatřiceti vás zlákala knihařina. Kdo vás k ní přivedl?

(FOGL): Můj strýc Jiří Faltus pocházel z nedalekého Klášterce nad Orlicí. Měl jedenáct sourozenců, musel pomáhat rodičům na statku, ale hrozně ho lákaly knihy. Nakonec si vyvzdoroval, že půjde do učení ke knihaři do Žamberka.

Knihařina je sice jedno řemeslo, ale vlastně je nutné zvládnout jich mnohem víc. Musíte rozumět papíru, kůži a taky musíte vědět něco o zámečnické práci, abyste uměla vyrobit kovovou sponu.

Otevřel si na náměstí knihařství, které mu po únoru 1948 znárodnili. V podkroví svého domu si vybudoval malou dílnu, kde pracoval na knihařských zakázkách. Občas jsem za ním chodil, jednou jsem se ho zeptal, jestli by mi udělal rodinné album. Jenže pořád neměl čas a nakonec mi řekl – proč si to nezkusíš sám? Svázal jsem prvních pár dvoustran a chytlo mě to.

LIDOVÉ NOVINY: Co se vám na řemesle tak zalíbilo?

(FOGL): Musel jsem si na všechno přijít sám. Strýc mi sice na začátku řekl pár fíglů, ale pak už to bylo metodou pokus omyl. Líbilo se mi heslo, které měl nad pracovním stolem – komu se chce, hledá cestu, komu se nechce, hledá výmluvu.

Knihařina je sice jedno řemeslo, ale vlastně je nutné zvládnout jich mnohem víc. Musíte rozumět papíru, kůži a taky musíte vědět něco o zámečnické práci, abyste uměla vyrobit kovovou sponu. Myslím, že se tohle řemeslo může naučit každý, kdo má trpělivost a chce zkoušet něco nového.

LIDOVÉ NOVINY: Kdy jste se rozhodl, že se do knihařiny pustíte naplno?

(FOGL): Dvanáct let jsem se učil po večerech, jen tak, sám pro sebe. V roce 1991 jsem založil s bratrem firmu v Žamberku. První zakázky si od nás objednala Národní knihovna, potřebovali opravit spoustu knižních vazeb. Postupně se klientela rozrůstala, zákazníci chtěli svázat knihy po babičce nebo si restauratéři objednávali jídelní lístky s koženou vazbou.

Dvanáct let jsem se učil po večerech, jen tak, sám pro sebe. V roce 1991 jsem založil s bratrem firmu v Žamberku. První zakázky si od nás objednala Národní knihovna.

Od roku 2000 mi ve firmě pomáhá moje dcera, která je původní profesí zdravotní sestra a pracovala v léčebně dlouhodobě nemocných. Chtěla si od té práce na chvilku odpočinout, párkrát si zkusila knihařinu a už tu zůstala. V roce 2007 jsme dostali naší největší zakázku: během tří týdnů jsme měli vyrobit kopii vazby Codexu gigas – Ďáblovy bible.

LIDOVÉ NOVINY: O této největší rukopisné knize na světě z 13. století kolují různé legendy...

(FOGL): Autorem je údajně mnich z kláštera v Podlažovicích na Chrudimsku, který zhřešil, a aby svůj prohřešek odčinil, slíbil, že napíše bibli přes noc. To se mu však nepodařilo, proto požádal o pomoc ďábla, kterého z vděčnosti vyobrazil v knize.

Zajímavý je výzkum anglických a švédských expertů, kteří potvrdili, že tuto 600stránkovou bibli skutečně napsal jeden člověk. Porovnali nejen písmo, ale také inkoust, který si každý písař vyráběl sám podle vlastní receptury. Odhadli vznik tohoto díla na dobu 20 let.

LIDOVÉ NOVINY: Jaké byly jeho další osudy?

(FOGL): Codex gigas získal do své sbírky císař Rudolf II. V době třicetileté války přikázala švédská královna Kristýna svým vojevůdcům přivézt knihu do Stockholmu. To se jim podařilo v roce 1648 při obsazení Prahy švédskými vojsky. Od té doby je bible umístěna v Královské knihovně ve Stockholmu.

Autorem je údajně mnich, který zhřešil, a aby svůj prohřešek odčinil, slíbil, že napíše bibli přes noc. To se mu však nepodařilo, proto požádal o pomoc ďábla, kterého z vděčnosti vyobrazil v knize.

V roce 2007 byl Codex gigas na žádost našich čelních politiků zapůjčen Národní knihovně v Praze, kde jej zhlédlo více než 60 tisíc návštěvníků. Bohužel navrácení knihy zpět k nám je nereálné.

LIDOVÉ NOVINY: Ďáblova bible váží 74 kilo. Jak jste si poradil s výrobou tak objemné knihy?

(FOGL): Jeden z organizátorů knižního veletrhu Libri Olomouc, Jiří Rudolf, sehnal z královské knihovny ve Stockholmu perfektní skeny knižní vazby, kování i jednotlivých listů. Nejtěžší pro nás bylo zvyknout si na tak velkou knihu. Na výšku měří skoro metr, je třikrát větší než kroniky, které běžně děláme.

Nejpracnější bylo ruční šití. Jednotlivé strany jsme nechali vytisknout a pak jsme je sešívali k sobě. Museli jsme to dělat ve dvou, jeden jehlou propíchnul stranu a druhý mu jí vracel. Pracovali na tom všichni zaměstnanci i celá rodina. Jen šití nám trvalo týden. Pak jsem řešil desky, na jejich výrobu byla třeba kůže ze dvou krav a na závěr bylo třeba sehnat raznice, přesně takové, jaké se používaly v 18. století při poslední opravě knihy ve Švédsku.

LIDOVÉ NOVINY: Kromě speciálních zakázek děláte i běžné věci, mění se nějak přání klientů?

(FOGL): Přibývá lidí, kteří se zajímají o rodinnou historii. Právě teď dokončujeme pro jednu genealogickou firmu vazbu knihy. Zpracovali pro klienta rodokmen, který má pět set stran, a protože to chce mít stylové, tak si vybral gotickou vazbu.

Na výrobu desed byla třeba kůže ze dvou krav a pak bylo třeba sehnat raznice, přesně takové, jaké se používaly v 18. století při poslední opravě knihy ve Švédsku

Často děláme vazby breviářů nebo kronik. Nedávno jsem dělal opravu Váchalovy Šumavy pro jednoho sběratele. Josef Váchal se s ničím moc nemazal, vyřezal si vlastní písmena, a když je použil, tak je předělal třeba na sošku. Ten jeho styl se mi moc nelíbí, mám raději něco veselejšího.

LIDOVÉ NOVINY: Vystavujete nyní v Letohrádku Mitrovských v Brně. Vedle Ďáblovy bible jsou v expozici vaše další knihy, které spíš připomínají umělecký objekt.

(FOGL): Výstava se jmenuje sto podob knihy a kurátor si u mě vybral například publikaci o nástěnných hodinách, která má na titulní straně plasticky zobrazené hodiny. Strávil jsem s ní spoustu času a těžko jsem se s ní loučil.

Nedávno mi někdo dal dřevěnou sošku. Jmenuje se Čtenář, který svírá knihu, ale já jsem jí překřtil na Knihař, který má předat zakázku. Někdy si říkám, že bych radši oželel peníze a knihu si nechal.

Codex gigas

Ďáblova bible

AUTOR: Údajně mnich

VYDAL: Klášter v Podlažovicích na Chrudimsku, 13. století, záznamy končí rokem 1229

ROZSAH: Původně obsahoval 320 pergamonových listů (640 stran) o velikosti 890 x 490 milimetrů. Osm listů bylo vyříznuto, není známo kdy, kým a proč.

Knihař Jiří (Fogl) v Žamberku.

Knihař Jiří (Fogl) v Žamberku.

Jiří (Fogl) (76)

  • Do roku 1990 pracoval jako konstruktér textilních strojů v Elitexu.
  • V knihařské profesi je autodidakt.
  • V roce 1990 založil v Žamberku dílnu. S bratrem provozoval Knihařství (Fogl).
  • V roce 1999 obdržel od Společenstva českých knihařů titul Mistr knihařského řemesla v oboru Umělecká knižní vazba.
  • V roce 2007 vyrobil pro Nadační ústav regionální spolupráce v Olomouci maketu knihy Codex gigas.

Č. Punčochář Obdivuhodný pán 19:01 31.3.2016

Počet příspěvků: 1, poslední 31.3.2016 07:01 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.