Jak Michaela Šojdrová odstartovala kampaň za své znovuzvolení

Pokud by poslankyně Evropského parlamentu Michaela Šojdrová svůj plán myslela vážně, poskytne aspoň základní informace o mladistvých, o kterých tu je řeč.

Stav uprchlíků na palubě je podle SOS Méditerranée  zatím stabilní. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Stav uprchlíků na palubě je podle SOS Méditerranée zatím stabilní. | foto: Reuters
Stav uprchlíků na palubě je podle SOS Méditerranée  zatím stabilní.

Poslankyně Evropského parlamentu Michaela Šojdrová odstartovala kampaň za své znovuzvolení. Ke cti jí slouží snad jen to, že se o tom neporadila s žádným expertem na politický marketing. Ten by jí to určitě rozmluvil. Šojdrová navštívila někdy v dubnu tohoto roku tábor pro migranty v Řecku. Během svého pobytu se údajně seznámila se situací migrantů, kteří jsou ve věku mladistvých, a nedoprovází je žádná dospělá osoba. Někteří jsou podle vlastního tvrzení i sirotci.

Šojdrová poté, co její iniciativu podle dostupných informací odmítla i zahraniční komise KDU-ČSL, představila politikům a veřejnosti svůj plán, že Česká republika poskytne útočiště asi 50 těmto migrantům. Šojdrová je nepochybně realistka v tom smyslu, že ví, že takový plán je v současném Česku čirá utopie. I kdyby se jej nějakým zázrakem podařilo protlačit přes vládu nebo parlament, migranti zmizí během několika týdnů do Německa za vyššími sociálními dávkami. To už jsme tu měli.

Salámová metoda

Šojdrová se v podstatě nesnaží pro svůj plán předložit jakékoliv racionální zdůvodnění. Vše hraje výlučně na emoce a kromě vlastního zviditelnění se pravděpodobně snaží zasít rozbroje do sotva vytvořené vládní koalice. Akce nápadně připomíná řešení nepopulárních problémů salámovou metodou. Dnes odsouhlasíš 50 teenagerů, zítra 100 jejich náhle objevených příbuzných a pozítří máme kvóty. Symptomatické je, že o celé věci víme jen jeden konkrétní údaj – počet migrantů, které by měla ČR přijmout, a i to je vždy uvozováno slůvkem „asi“.

Akce připomíná řešení nepopulárních problémů salámovou metodou. Dnes odsouhlasíš 50 teenagerů, zítra 100 jejich náhle objevených příbuzných a pozítří máme kvóty. Symptomatické je, že o celé věci víme jen jeden konkrétní údaj – počet migrantů, které by měla ČR přijmout, a i to je vždy uvozováno slůvkem „asi“.

Šojdrová změnila rétoriku. Už hovoří o teenagerech (tedy pokud to žurnalisté správně podávají) a o tom, že dotyční u nás nemusejí být napořád, ale že je můžeme převychovat a poslat zase pryč. Šojdrová musí znát statistiky o úspěšnosti vyhoštění neúspěšných žadatelů o azyl například v Německu. Počet takto vyhoštěných se limitně blíží nule.

Pokud by svůj plán myslela Šojdrová trochu vážně, poskytne aspoň základní informace – z jakých poměrů mladiství pocházejí, kdo a jak ověřil jejich věk, zda jde o muže či ženy, jak probíhala jejich dosavadní integrace v Řecku, zda chodí v současné době do školy, a především, zda a s jakým výsledkem se s nimi už jednalo na téma jejich přesídlení do České republiky.

Země kulturně a společensky blízké

Zajímavé by bylo i vědět, kdo z dotyčných se mohl při příjezdu do Evropy prokázat nějakým průkazem totožnosti, anebo zda řecký úředník jen zapsal, co mu překladatel nadiktoval. Kdo zaplatil těch přibližně pět tisíc eur za jejich transport do Evropy, se také asi nedovíme. Chápu, že to je hodně práce a nastolit místo toho citové vydírání typu „pokud je nevezmete, jste nelidové“, je snazší.

Česká republika by neměla na iniciativy podobného typu rezignovat. Jen bychom se měli zaměřit na země kulturně a společensky blízké, kde integrace osob v obtížném postavení má reálnou šanci na úspěch.

Ten, kdo jakoukoliv otázku tohoto typu nastolí a zmíní rizika neřízené migrace, je okamžitě levicově liberálním mainstreamem a samozvanými elitami dehonestován a postaven do pozice člověka, který na jakékoliv principy humanismu kašle. A to si vůbec nemyslím, že by ČR měla na iniciativy podobného typu rezignovat. Jen bychom se měli zaměřit na země kulturně a společensky blízké, kde integrace osob v obtížném postavení má reálnou šanci na úspěch.

Mám tím na mysli zejména země, jako je Ukrajina, odkud vysáváme mladou pracovní sílu poté, co jim domovská země poskytla podporu, dětskou lékařskou péči a školní vzdělávání, a oni následně platí daně, sociální a zdravotní pojištění v ČR. Tam bychom se měli cítit provinile.