Jak likvidovat odpad bez emisí. Nahradí česká technologie spalovny?

První zařízení na termický rozklad odpadu by mělo stát na severu Čech. O jeho neškodnosti však zatím firma obyvatele ani úřady nepřesvědčila.

Jan Charvát 21.11.2013
 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © montáž ČESKÁ POZICE, Richard Cortés, foto RosetinorČeská pozice
 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Odpad je už delší dobu považován v obchodních kruzích za cennou surovinu. Aktuálně z něj profitují zejména majitelé skládek, kteří inkasují stovky až tisíce korun – podle kategorie – za každou tunu odpadu uloženého do země. Do deseti let však evropská legislativa skládkování zcela zakáže. Na odpad si proto už dnes pomýšlejí majitelé spaloven, které jej využívají k výrobě elektřiny a tepla.

Konkurenci by pro spalovny mohla do budoucna představovat zařízení využívající takzvaný pomalý termický rozklad odpadu. Alespoň je o tom přesvědčena firma Rosetinor, která se tuto technologii s českým patentem chystá zprovnoznit v Hrbovicích v Ústeckém kraji. Oproti spalovnám je prý mnohem levnější a při rozkladu nevytváří škodlivé emise. Tak jednoznačné to však není, jak dále ukážeme.

Technologii pomalého termického rozkladu (PTR) si nechala patentovat česká firma SIMUL trust, která na jejím vývoji pracovala v letech 2007 až 2012. Později patent prodala firmě Hedviga a ta ji nyní testuje ve Vratimově na Ostravsku. Podle internetových stránek firmy si poradí téměř se všemi typy odpadu od kalů z čistíren či vodáren měst a průmyslových podniků, tříděného i netříděného komunálního odpadu ze skládek, přes pneumatiky, plasty, textil až po biologické materiály, jako je slepičí a jiný trus či zemědělské zbytky. Dokáže prý také dekontaminovat zeminu a využít olejové laguny, což by se hodilo při odstraňování starých ekologických zátěží.

Maximální rozklad

Principem technologie je ohřev organických látek bez přístupu vzduchu v takzvaných palivových článcích až do teploty 480 °C. Během procesu se organické složky rozkládají na plynnou, kapalnou a pevnou frakci. Technologie je podobná pyrolýze, ale lépe využívá tepla a má lepší energetickou bilanci. Délka procesu umožňuje maximální rozklad a využití organické složky. Technologie umožňuje energetické využití plynných a kapalných produktů v kogeneraci (kombinované výrobě elektřiny a tepla) a pevných látek jako paliv a aktivního uhlí.

Protože ale ve Vratimově firma nezískala povolení ke stálému provozu, pokouší se s technologií prosadit jinde, například v Hodoníně – Pánově. Zřejmě nejdál je povolovací proces v obci Hrbovice v Ústeckém kraji, kde se Hedviga dohodla s tamním podnikatelem Michalem Prachařem, jednatelem firmy Rosetinor, jíž dodá technologii a propůjčí práva na provoz zařízení. Nyní probíhá proces posouzení dopadu technologie na životní prostředí (EIA) a pokud se firmě podaří jím projít, bude moci požádat o územní rozhodnutí a začít se stavbou.

Předimenzovaná kapacita

Obyvatelé nedalekých Chabařovic, vedle nichž má areál stát, jsou však rezolutně proti. Svých 11 výhrad vůči projektu shrnují na internetové stránce NE Spalovně. Patří mezi ně obava o vlastní zdraví, dopad na přírodu i na cenu jejich nemovitostí či znehodnocení dosavadních rekultivací. Chabařovičtí toho ale příliš nezmohou, protože administrativně spadá budoucí objekt do katastrálního území vedlejších Hrbovic a tamní proti záměru výrazně neprotestují.

Původní plán na zpracovávání několika druhů odpadů se postupně zúžil jen na pneumatiky. Důvod je hlavně ekonomický.Projektu na důvěře nedodává ani fakt, že původní plán na zpracovávání několika druhů odpadů (textil, plasty, pneumatiky) se postupně zúžil jen na pneumatiky. Důvod je především ekonomický. Ojeté gumy totiž mají – na rozdíl třeba od směsného komunálního odpadu – stálé složení a protože jde o výrobky z ropy, lze je poměrně snadno rozložit na cenné suroviny. Vznikne jednak certifikovaný olej, který chce firma prodávat, dále pevná složka, jíž firma říká uhlí a rovněž ji hodlá zpeněžit jako palivo, a také plyn, kterým lze zatápět a vyrábět z něj elektřinu. Mimo jiné jím bude ohřívat samotné pece na rozklad pneumatik.

Zařízení zvládne denně zpracovat zhruba 40 tun pneumatik, ročně kolem 14 000 tun. Pneumatiky se ovšem spalují také v nedaleké cementárně v Čížkovicích na Litoměřicku – přibližně 30 000 tun ročně. Přitom v Ústeckém kraji se za stejnou dobu vyprodukuje jen 16 000 tun ojetých pneu.

Chabařovický zastupitel Jiří Hladík se proto obává, že se z regionu stane velkospalovna pneumatik, jež se budou svážet i zdaleka. Místním také vadí, že technologie ještě není nikde zprovozněná a odzkoušená a Chabařovice mají být tak trochu pokusným králíkem.

Především se ale obávají zápachu a znečištění životního prostředí při zpracování tisíců tun pneumatik. „Chabařovice jsou v kotlině a už takhle je tu špatná imisní situace. Spuštěním spalovny by se ještě zhoršila,“ řekl ČESKÉ POZICI Hladík.

Absence limitů

Jednatel Rosetinoru Michal Prachař ale tvrdí, že při termickém rozkladu žádný zápach ani emise nevznikají. „Materiál se nespaluje jako v klasické spalovně, neprobíhá zde hoření, ale rozkládá se na tři složky – olej, tuhou část a plyn. Vše probíhá při mnohem nižší teplotě než ve spalovnách a bez přístupu vzduchu,“ ujišťuje Prachař.

Jenže to není úplně pravda. Samotný rozklad pneumatik sice žádné emise neprodukuje, ale vzniklý plyn míří do zásobníků a následně do kogenerační jednotky, kde se spaluje a vytváří elektřinu a teplo. A při tomto procesu emise pochopitelně vznikají. Prý jsou však o mnoho nižší než u běžných spaloven – Prachař připodobňuje tento proces spíše k motoru nákladního auta nebo ke spalování zemního plynu v domácích kotlech.

Jednatel firmy poskytl ČESKÉ POZICI protokol o akreditovaném měření emisí provedeném ve zkušebním provozu ve Vratimově Technickou univerzitou v Ostravě. Problém je, že pro většinu měřených látek (tuhé znečišťující látky, chlór, oxid siřičitý, polyaromatické uhlovodíky) v daném zařízení nebyly stanoveny žádné limity, takže výsledky není s čím porovnat. Hraniční hodnoty byly stanoveny pouze u oxidů dusíku a pro oxid uhelnatý – u nich jsou emise skutečně výrazně pod stanoveným limitem.

A co na technologii PTR říká odborník? Michal Pohořelý z Ústavu chemických procesů Akademie věd ČESKÉ POZICI potvrdil, že emise jsou při tomto procesu výrazně nižší než při přímém spalování materiálu. Hodně ale záleží na konkrétní technologii a jejím nastavení. „Může dojít k neúplnému vyhoření plynu, přičemž pak vznikají dehty, polyaromatické uhlovodíky či dioxiny. Jako problém bych viděl také síru, protože ta se někam z pneumatik dostat musí. Buď skončí v pevné či olejné frakci, nebo v plynu, kde se při spalování přemění v nebezpečný oxid siřičitý,“ upozorňuje Pohořelý.

Spalovna nespalovna

Spor o to, zda jde v případě PTR o spalovnu nebo ne, není jen hrou se slovy. Stanovení povahy této technologie je podstatné i pro její budoucí existenci, proto Prachař tolik trvá na tom, aby se jí neříkalo spalovna. Zatím si s jejím zařazením nevědí rady ani úřady. Jednotlivé kraje, které k ní mají zaujmout v rámci povolovacích řízení postoj, čekají podle informací ČESKÉ POZICE na prvního, kdo s definicí přijde, aby jej mohly okopírovat.

Technologií se zabývá i ministerstvo životního prostředí, které by následně mělo stanovit, zda ji vyhodnotí jako spalovnu či jako „zvláštní typ zařízení“. Pro povolení provozu spaloven totiž platí přísná pravidla, například kontinuální měření emisí, a to by si malá zařízení typu PTR nemohla z ekonomických důvodů dovolit. Zatím se však ministerstvo nevyjádřilo.

Jednotlivé kraje, které mají k technologii zaujmout v rámci povolovacích řízení postoj, čekají na prvního, kdo s definicí přijde, aby jej mohly okopírovatZkušební provoz ve Vratimově již několik měsíců monitoruje ministerstvu podřízená Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP). „Naši inspektoři provádějí v současné době kontrolní šetření, tedy zjišťují, zda provoz probíhá v souladu se zákonnými předpisy. Protože kontrola není dosud ukončena, nejsem oprávněna vám poskytnout žádné bližší informace,“ uvedla mluvčí ČIŽP Simona Cigánková.

„Na tom rozhodnutí v podstatě závisí, jestli se tato technologie v budoucnu ujme nebo ne,“ uvedl pro ČESKOU POZICI Martin Prachař, podle něhož je ze strany spalovací lobby vyvíjen tlak na to, aby se nová konkukernční technologie neprosadila. „Skládkování odpadu bude v horizontu několika let zakázáno. Takže je ve hře co s ním. Spalovny by ho samozřejmě chtěly co nejvíce spálit. Jenže náklady na jejich výstavbu i provoz jsou vysoké. Naproti tomu naše zařízení je mnohokrát levnější a lze ho, na rozdíl od spalování odpadu, provozovat bez dotací. Čtrnáct obřích spaloven plánovaných vládou by tím pozbylo smyslu,“ uvedl Prachař s odkazem na záměr bývalého kabinetu Petra Nečase postavit do roku 2020 jednu spalovnu odpadů v každém kraji.

Proti recyklaci

Podle dlouho utajované studie ministerstva průmyslu a obchodu, ke které se nyní dostalo Hnutí Duha, by výstavba spaloven stála během sedmi let 49 miliard korun, z čehož asi 12 miliard by šlo z veřejných peněz. Na jejich provoz bychom pak ještě přispívali formou takzvaných zelených bonusů v ceně elektřiny a dotacemi na spoluspalování biologického odpadu. Současná vláda v demisi se od tohoto plánu zatím nedistancovala, přestože by dle výše zmíněného dokumentu jednoznačně šel proti plánům na zlepšení recyklace v ČR.

Skutečná konkurence?

Je ale otázkou, zda by metoda PTR mohla spalovnám v budoucnu skutečně konkurovat. Průměrná spalovna zlikviduje ročně kolem 150 000 tun odpadu, zatímco zařízení na termický rozklad plánované u Chabařovic ani ne desetinu. Podle Prachaře je malá kapacita naopak výhodou. Umožnilo by to decentralizaci zařízení na zpracování odpadů a snížilo náklady na jejich svoz. „To zařízení stojí jen něco okolo 60 milionů, nezabere příliš místa a dá se říct, že je mobilní a poměrně rychle postavené. Není problém, aby bylo v každém větším městě,“ uvažuje. I on však přiznává, že technologie by se musela ještě zdokonalit. Při úpravě plastů by totiž například vznikl problém s chlórem, který by mohl unikat do ovzduší.

Martin Hájek z Teplárenského sdružení ČR, jehož členy jsou i spalovny odpadu, je k této technologii skeptický, zejména k jejímu využití na zpracování směsného komunálního odpadu. „Odpad má velmi variabilní složení. Je v něm spousta různých materiálů včetně kovových částí a různého balastu, skla, které se samozřejmě pyrolýzou nerozloží a z kapalné fáze by je bylo potřeba odfiltrovat, což si úplně neumím představit,“ uvedl Hájek. Potvrzením jeho slov je prý fakt, že technologie ještě v Česku ani po letech výzkumu zatím nikde komerčně nefunguje.

Pravdou je, že o úspěchu podobných technologií v zahraničí se hovořit nedá. Zařízení založená na tomto principu podle studie organizace Arnika nezřídka zkrachovala nebo nebyla povolena. Kvůli problémům byl ukončen například provoz velkého zařízení pro zplyňování tuhého komunálního odpadu firmy Thermoselect v Karlsruhe v Německu. Při měření emisí překračovalo limity pro různé znečišťující látky. Určitý boom zažila před deseti lety podobná zařízení v Kalifornii. I tam ale brzy utichl.

Ekologové by raději recyklovali

Zda se nezávadnost technologie podaří doložit Rosetinoru v případě projektu u Chabařovic, se uvidí již brzy. Krajský úřad Ústeckého kraje, který má na starosti posouzení dokumentace EIA, ji firmě nedávno vrátil k přepracování. V podstatě tím dal zapravdu obyvatelům Chabařovic, neboť potvrdil, že z dokumentace nebylo zřejmé, zda skutečně nebude poškozeno životního prostředí. Společnost tedy musí podrobněji rozpracovat možná rizika provozu a doplnit analýzu vzniklých produktů, především pyrolýzního oleje a pevného paliva.

Proti záměru vystupuje i sdružení Arnika, kterému vadí především to, že spalování (včetně zplyňování) odpadu plýtvá cennými surovinami. Nevládní organizace místo toho prosazuje, aby stát i firmy dávaly přednost recyklaci. V tomto případě by z pneumatik měly podle ekologů raději vzniknout například povrchy cyklostezek a sportovišť, střešní krytiny, povrchy či takzvané zahradnické mulče.