Jak jsme na tom s excelencí v (základním) výzkumu

Česko patří v excelentnosti základního výzkumu mezi nejhorší v Evropě, tvrdí člen Rady pro výzkum, vývoj a inovace Jiří Cieńciala. A Jiří Chýla se ptá: „Není to proto, že máme v mezinárodním srovnání slabý firemní aplikovaný výzkum?“

Skutečně jsme na tom v mezinárodním srovnání excelentního výzkumu tak špatně? | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Skutečně jsme na tom v mezinárodním srovnání excelentního výzkumu tak špatně? | foto: Česká pozice
Skutečně jsme na tom v mezinárodním srovnání excelentního výzkumu tak špatně?

V anketě časopisu Hospodářské komory komora.cz Co přináší výzkum podnikatelům a co podnikatelé výzkumu? na několik otázek týkajících se propojení vědeckého výzkumu, technologií a inovací odpovídali vedle předsedkyně Technologické agentury Rut Bízkové a předsedy Akademie věd Jiřího Drahoše také dva představitelé Hospodářské komory a bývalý ministr průmyslu a obchodu ve vládě Jiřího Rusnoka, člen vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI) a rektor ostravské Vysoké školy podnikání Jiří Cieńciala.

Ten na otázku redakce „Jaký je podle vašeho názoru optimální model financování vědy a výzkumu a kde vidíte v současnosti největší rezervy?“ odpověděl slovy:

  • „Netajím se poměrně radikálním názorem na další řízení a financování výzkumu, protože prostě nefunguje efektivně a my si nemůžeme ten luxus nedívat se na přínos a efektivitu. Podle světového ukazatele hodnoticího úroveň vědy jen 5,5 procenta českého základního výzkumu lze považovat za excelentní výzkum. Z tohoto hlediska patří ČR mezi nejhorší evropské země.“

Nesprávná představa

První věc, kterou je třeba v souvislosti s tvrzením Jiřího Cieńcialy zdůraznit, je skutečnost, že mezi základním a aplikovaným výzkumem není žádná ostrá hranice, ani pokud jde o předmět jejich zájmu, ani pokud jde o použité metody a výstupy.

Mezi podnikateli přežívá nesprávná představa, že výstupy základního výzkumu jsou publikace a výstupy aplikovaného výzkumu jsou patenty, prototypy, užitné vzory, metodiky a podobné nepublikační výstupy. Ty jsou ovšem ve skutečnosti typické až pro vývoj. Připomínám proto definice základního a aplikovaného výzkumu i vývoje, jak jsou uvedeny v zákoně 130/2002 Sb. o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků a z nichž je tato skutečnost patrná:

  • a) základním výzkumem teoretická nebo experimentální práce prováděná zejména za účelem získání nových vědomostí o základních principech jevů nebo pozorovatelných skutečností, která není primárně zaměřena na uplatnění nebo využití v praxi,
  • b) aplikovaným výzkumem teoretická a experimentální práce zaměřená na získání nových poznatků a dovedností pro vývoj nových nebo podstatně zdokonalených výrobků, postupů nebo služeb,
  • c) experimentálním vývojem získávání, spojování, formování a používání stávajících vědeckých, technologických, obchodních a jiných příslušných poznatků a dovedností pro návrh nových nebo podstatně zdokonalených výrobků, postupů nebo služeb (dále jen „vývoj“)

Ve skutečnosti je většina výstupů kvalitního aplikovaného výzkumu ve formě standardních publikací. Existuje ohromné množství mezinárodních časopisů zaměřených na publikace výstupů aplikovaného výzkumu. Například IEEE (Institute of Electrical and Electronics Engineers), největší mezinárodní organizace zaměřená na šíření technologických inovací a excellence, tak činí mimo jiné prostřednictvím několika stovek časopisů publikujících vysoce citované články.

Prakticky všechny zásadní objevy, na nichž je založena moderní společnost vznikly na základě aplikovaného výzkumu, jehož primárními výsledky byly v počáteční fázi publikace

Prakticky všechny zásadní objevy, na nichž je založena moderní společnost vznikly na základě aplikovaného výzkumu, jehož primárními výsledky byly v počáteční fázi publikace. Například v roce 2009 získali Nobelovu cenu za fyziku tři američtí vědci: Charles K. Kao za „průkopnické výsledky týkající se průchodu světla vlákny pro optickou telekomunikaci“ a dvojice Willard S. Boyle a George E. Smith za „vynález polovodičového zobrazovacího obvodu – CCD senzoru“.

V obou případech šlo o výsledky, respektive vynálezy, bez nichž si dnešní život nedovedeme ani představit a v obou případech byly výsledky, za něž dostali Nobelovu cenu, ve formě standardních článků ve veřejně dostupných časopisech, v případě Charlese Kaa právě v jednom z časopisů IEEE.

Práce z roku 1966 nazvaná Dielectric-fibre Surface Waveguides for Optical Frequencies přitom obsahovala teoretickou analýzu průchodu světla optickými vlákny a příčin pro jeho tlumení, a z hlediska metodiky tedy představovala základní výzkum v oblasti fyziky pevných látek. Počátkem 60. let minulého století se na dvaceti metrech optického vlákna ztratilo 99 procent signálu, což znemožňovalo jejich praktické použití. Kaovy práce ukázaly, co je hlavní příčinou tohoto obrovského útlumu, a na jejich základě a s přispěním mnoha dalších vědců se dnes na kilometru ztratí jen asi pět procent signálu.

Srovnání „excelence“

S předchozí poznámkou souvisí i druhá, jež se týká samotného mezinárodního srovnání „excelence“ českého základního výzkumu. Je zřejmé, že takové srovnání by vyžadovalo definici toho, jaká publikace je výsledkem základního výzkumu a jaká nikoliv. Nic takového ale neexistuje a nikoho ani nenapadne takové dělení provádět, protože to nemá smysl.

V textu ankety pan docent pramen svého kategorického tvrzení o kvalitě našeho základního výzkumu neuvedl a redaktora nenapadlo se ho na tuto důležitou informaci zeptat. Na můj dotaz, odkud čerpal informace pro své tvrzení, mi jeho sekretářka sdělila:

  • „Pan Cieńciala při odpovědi vycházel z materiálu Svazu průmyslu a dopravy ČR, který byl projednáván na Tripartitě ČR v souvislosti s tématem Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti ČR. Posílám Vám výňatek z materiálu SPČR:
    Excelentnost české vědy je také na nízké úrovni, jak například vyjadřuje standardní ukazatel „Scientific publications among the top-10% most cited publications worldwide as % of total scientific publications of the country“. Jde o podíl 10 % světově nejcitovanějších (tj. nejznámějších a většinou nejpřínosnějších) publikací na celkovém počtu publikací v dané zemi. Hodnota tohoto ukazatele pro ČR je 5,51. Tedy jen 5,51 % českého základního výzkumu lze podle něj považovat za excelentní výzkum. Z tohoto hlediska patří ČR mezi nejhorší evropské země – je 51 % pod průměrem EU‑27. Vzhledem ke špatné ochraně duševního vlastnictví v ČR jsou navíc výsledky v podobě článků často poskytovány světu zdarma bez finančního užitku, který pak získávají jiné země.

I když v odpovědi není výslovně uvedeno, z jakého materiálu jsou ona čísla, je zřejmé, že jde o dokument Evropské komise Innovation Union Scoreboard 2014, kde je takový ukazatel použit. Na stranách 82, 83 a 94 jsou v tabulce uvedeny hodnoty pro všechny státy EU a některé další, přičemž data pokrývají období let 2004 až 2009 a jako zdroj je uvedeno Science-Metrix (Scopus). Tabulka ukazuje několik skutečností:

  • Číselné hodnoty se pohybují mezi 3 a 16 procenty, průměr EU-27 je 11 procent.
  • Mezi sedmi zeměmi bývalého východního bloku: Slovinsko (7 %), ČR (5,6 %), Maďarsko (5,2 %), Slovensko (4 %), Polsko (3,8 %), Rumunsko (3,5 %), Bulharsko (3,2 %), Chorvatsko (3, 2 %) jsme na tom po Slovinsku nejlépe.
  • O mnoho lepší než my není překvapivě se sedmi procenty ani Japonsko a daleko za námi je, rovněž překvapivě, Rusko s dvěma procenty.
  • Na špici je podle očekávání Švýcarsko (15,9 %), Nizozemsko (15,6 %), Dánsko a USA (oba 14,5 %) a Velká Británie (13,4 %).

Žádná sláva, ani katastrofa

Tedy žádná sláva, ale také žádná katastrofa. Především je ovšem třeba zdůraznit, že toto srovnání „vědeckých publikací“ zahrnuje všechny publikace bez ohledu na jejich charakter, tedy nikoliv pouze publikace výsledků základního výzkumu!

Můžeme se tedy jen dohadovat, co je příčinou našeho ve srovnání s vyspělými státy slabšího výsledku

Z důvodů, které jsem podrobně rozebral výše, se nikde v tomto ani v jiných srovnáních o publikacích „základního výzkumu“ nehovoří. Můžeme se tedy jen dohadovat, co je příčinou našeho ve srovnání s vyspělými státy slabšího výsledku, zda to není náhodou skutečnost, že máme málo špičkových výsledků aplikovaného výzkumu a zda to není (spíše je) proto, že máme v mezinárodním srovnání slabý firemní aplikovaný výzkum.

Připomínám, že Charles Kao byl v době, kdy pracoval na práci, za niž dostal Nobelovu cenu, pracovníkem Standard Telecommunication Laboratories a Willard S. Boyle a George E. Smith pracovali v Bellových laboratořích.

Jiří Cieńciala a Svaz průmyslu a dopravy by udělali lépe, kdyby se místo kritiky základního výzkumu podívali, kolik v mezinárodním srovnání vysoce kvalitních publikací výsledků aplikovaného výzkumu jeho členové v posledním desetiletí vyprodukovali. Mám obavu, že toho moc nenajdou.

Získáváme více

A ještě poznámka k poslední větě výše citovaného vyjádření Svazu průmyslu s dopravy, že „vzhledem ke špatné ochraně duševního vlastnictví v ČR jsou navíc výsledky v podobě článků často poskytovány světu zdarma bez finančního užitku, který pak získávají jiné země“.

Bez publikace výsledků výzkumu – základního i aplikovaného – ve veřejně dostupných časopisech by byl pokrok ve vědě prakticky nemožný

Ta je pro vyjádření představitelů svazu bohužel typická – představa, že publikacemi „poskytujeme světu“ naše výsledky zdarma, ignoruje elementární a triviální skutečnost, že my z publikací jiných získáváme podstatně více. Bez publikace výsledků výzkumu – základního i aplikovaného – ve veřejně dostupných časopisech by byl pokrok ve vědě prakticky nemožný a vývoji nových technologií podstatně pomalejší.

Zatímco ve světě tohle všichni chápou, u nás je třeba tohle funkcionářům Svazu průmyslu a dopravy neustále připomínat.

Počet příspěvků: 1, poslední 2.10.2014 09:42 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.