Jak efektivně podporovat aplikovaný výzkum

Profesor fyziky Jiří Chýla reaguje na tři texty o financování výzkumu: „Podpora aplikovaného výzkumu už tři roky klesá“ viceprezidenta Svazu průmyslu a dopravy ČR Zbyňka Frolíka a „Stát se brání tomu, co funguje“ a „Peníze na aplikovaný výzkum klesají, šancí jsou evropské fondy“ prezidenta Asociace výzkumných organizací Libora Krause.

Jak funguje systém odměňování vědeckých pracovníků v Česku a jak v zemích, jež... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Jak funguje systém odměňování vědeckých pracovníků v Česku a jak v zemích, jež... | foto: Richard Cortés, Česká pozice
Jak funguje systém odměňování vědeckých pracovníků v Česku a jak v zemích, jež... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Má, či nemá stát podporovat aplikovaný, převážně firemní výzkum? A pokud ano, proč, jakým způsobem a v jakém objemu? O odpověď na tyto otázky se vede spor mezi reprezentacemi podnikatelských subjektů na jedné straně a vysokými školami a Akademií věd ČR (AVČR) na druhé.

V článku Podpora aplikovaného výzkumu už tři roky klesá se Zbyněk Frolík, zakladatel, jednatel a generální ředitel společnosti Linet a Linet Group SE a viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR, zamýšlí nad situací aplikovaného výzkumu u nás. Podstata Frolíkova článku je v následující pasáži:

„Dalším důležitým ukazatelem významu výzkumu, vývoje a inovací v hospodářství státu je výše finančních prostředků, které jsou určeny pro tuto oblast. Nedávno zveřejněná data Českého statistického úřadu za minulý rok ukazují rekordní celkové výdaje na vědu a výzkum ve výši 85 miliard Kč. Na meziročním nárůstu se podílely především firmy, které investovaly ze svých zdrojů o 5,5 miliardy Kč více.

Má, či nemá stát podporovat aplikovaný, převážně firemní výzkum? A pokud ano, proč, jakým způsobem a v jakém objemu?

Ač podíl soukromých zdrojů na vědu a výzkum vzhledem k HDP patří u nás k jedněm z nejvyšších v rámci nových zemí EU, stále je vysoká potřeba přímých veřejných zdrojů pro tento segment.Kromě určité podkapitalizace tuzemských firem hraje roli i nižší rozvinutost alternativních způsobů financování.

Svaz průmyslu a dopravy ČR je proto znepokojen nepříznivým vývojem situace v podpoře aplikovaného výzkumu, která se od roku 2012 snižuje. Letos jsme na polovině objemu roku 2012 a pravděpodobně v roce 2018 se dostaneme na méně než třetinu. Dokonce letos, za poslední roky poprvé, nebyla vyhlášena žádná relevantní soutěž na podporu projektů aplikovaného výzkumu. Je třeba zastavit tento propad financování.“

Efektivní využívání

Frolík správně poznamenává, že „ač podíl soukromých zdrojů na vědu a výzkum vzhledem k HDP patří u nás k jedněm z nejvyšších v rámci nových zemí EU“. A souhlasím i s jeho výhradou a tvrzením, že „stále je vysoká potřeba přímých veřejných zdrojů pro tento segment“.

Domnívám se však, že veřejné zdroje musejí být pro podporu aplikovaného (a samozřejmě i základního) výzkumu využívány efektivně a nesmějí narušovat hospodářskou soutěž. Ani jedno není u nás splněno. Navíc bych chtěl opravit Frolíkovo tvrzení, jež je důvodem pro název jeho článku: „Svaz průmyslu a dopravy ČR je proto znepokojen nepříznivým vývojem situace v podpoře aplikovaného výzkumu, která se od roku 2012 snižuje. Letos jsme na polovině objemu roku 2012 a pravděpodobně v roce 2018 se dostaneme na méně než třetinu.“

Veřejné zdroje musejí být pro podporu aplikovaného (a samozřejmě i základního) výzkumu využívány efektivně a nesmějí narušovat hospodářskou soutěž. Ani jedno není u nás splněno.

Pro pochopení situace ve financování výzkumu obecně i Frolíkových tvrzení konkrétně je nejdříve třeba připomenout základní pojmy. Podle § 2, odstavce (1) zákona 130/2002 Sb. o podpoře výzkumu, vývoje a inovací z veřejných prostředků se pro účely tohoto zákona rozumí

základním výzkumem teoretická nebo experimentální práce prováděná zejména za účelem získání nových vědomostí o základních principech jevů nebo pozorovatelných skutečností, která není primárně zaměřena na uplatnění nebo využití v praxi.

Aplikovaným výzkumem pak teoretická a experimentální práce zaměřená na získání nových poznatků a dovedností pro vývoj nových nebo podstatně zdokonalených výrobků, postupů nebo služeb.

Experimentálním vývojem získávání, spojování, formování a používání stávajících vědeckých, technologických, obchodních a jiných příslušných poznatků a dovedností pro návrh nových nebo podstatně zdokonalených výrobků, postupů nebo služeb (dále jen „vývoj“).

Základní a aplikovaný výzkum

Mezi základním a aplikovaným výzkumem na základě těchto definic není rozdíl v metodice – v obou případech jde o „teoretickou a experimentální práci“ –, ale v motivaci.Jediný rozdíl jev tom, že v aplikovaném výzkumu touto prací získané poznatky slouží „pro vývoj nových nebo podstatně zdokonalených výrobků, postupů nebo služeb“.

Mezi základním a aplikovaným výzkumem na základě jejich definic není rozdíl v metodice – v obou případech jde o „teoretickou a experimentální práci“ –, ale v motivaci

Je proto přirozené, že výsledky aplikovaného výzkumu mají ve značné části formu článků v časopisech, nikoliv samotných „nových nebo podstatně zdokonalených výrobků, postupů nebo služeb“, neboť to je obsahem experimentálního vývoje. To je základním problémem diskusí s podnikateli, jako je Zbyněk Frolík nebo Libor Kraus, prezident Asociace výzkumných organizací, jenž v článku „Stát se brání tomu, co funguje“ v časopise Ekonom z 12. listopadu píše:

„Základní výzkum je charita, která se ale z dlouhodobého hlediska bezpochyby vyplácí. Výsledky se mohou blahodárně projevit třeba za 50 let. Nejde tedy o to, že bychom chtěli rušit základní výzkum, musí tu být symbióza. Ale v aplikovaném výzkumu se musíme dostat do reálné aplikace výsledků. Nesmí to být jako teď, kdy většinu výstupů z aplikovaného výzkumu tvoří publikace v zahraničním časopise.“

Zveřejňování v časopisech

Poslední věta je typickým nepochopením, co je aplikovaný výzkum. Skutečně špičkový aplikovaný výzkum má téměř vždy v prvotní fázi formu zveřejnění v zahraničních časopisech. Uvedu dva příklady.

V roce 2009 získal Nobelovu cenu za fyziku Charles Kao za „průkopnické výsledky týkající se průchodu světla vlákny pro optickou komunikaci“ a dvojice William Boyle a George Smith za „vynález zobrazovacího polovodičového obvodu, CCD senzoru“. Výsledky jejich práce zásadně ovlivnily komunikační a zobrazovací technologie, bez nich si dnešní svět lze jen obtížně představit. V obou případech byly jejich zásadní výsledky obsahem prací ve veřejně přístupných časopisech.

Skutečně špičkový aplikovaný výzkum má téměř vždy v prvotní fázi formu zveřejnění v časopisech

V případě Charlese Kaa v práci Kao, C. K., Hockham, G. A., „Dielectric-fibre Surface Waveguides for Optical Frequencies“ zveřejněné v časopise Proceedings of the Institution of Electrical Engineers-London (1966) 113, jež se zabývá zkoumáním průchodu světla optickými vlákny s cílem pochopit příčinu rychlého útlumu, který bránil jejich praktickému použití. Tedy metoda stejná jako v základním výzkumu, ale jasný a důležitý cíl. Podobně v případě Boyla a Smithe.

Loňská Nobelova ceny za fyziku byla udělena Isamu Akasakimu, Hirošimu Amanovi a Šuji Nakamurovi „za vynález účinné modré světlo emitující diody, jež umožnila zkonstruovat silné a energeticky šetrné zdroje bílého světla“,dnes rozšířené „ledky“. Pohled do Nobelovských přednášek těchto laureátů ukazuje, že opět šlo metodologicky o základní výzkum v oblasti luminiscence krystalů zveřejněný v časopisech, jako jsou Applied Physics Letters, Journal of Crystal Growth, Journal of Luminisce a zejména v japonském Japan Journal of Applied Physics.

(Mimochodem Institute of Electrical and Electronics Engineers, IEEE, je mezinárodní nezisková organizace usilující o vzestup technologie související s elektrotechnikou, která vydává stovky časopisů zaměřených na všemožné aspekty moderních technologií.)

Pokroucený pohled

To, co považuje Libor Kraus a většina funkcionářů Svazu průmyslu a dopravy i Asociace výzkumných organizací za aplikovaný výzkum, je většinou ve skutečnosti experimentální vývoj.Tomuto pokroucenému pohledu na smysl aplikovaného výzkumu odpovídá i program Technologické agentury ČR (TAČR) na „podporu aplikovaného výzkumu a experimentálního vývoje ALFA“.

Ten uvádí, že „v programu ALFA mohou být podporovány pouze takové projekty, které odůvodněně předpokládají dosažení alespoň jednoho z následujících druhů výsledků dle Rejstříku informací o výsledcích: patent; poloprovoz, ověřená technologie; výsledky s právní ochranou – užitný vzor, průmyslový vzor; technicky realizované výsledky – prototyp, funkční vzorek; certifikované metodiky a postupy a mapy s odborným obsahem; software“. Všechny uvedené výstupy jsou charakteristické pro experimentální vývoj, nikoliv pro aplikovaný výzkum.

To, co považuje Libor Kraus a většina funkcionářů Svazu průmyslu a dopravy i Asociace výzkumných organizací za aplikovaný výzkum, je většinou ve skutečnosti experimentální vývoj

K publikacím ve veřejně dostupných časopisech mám ještě jednu poznámku. Zbyněk Frolík často zdůrazňuje (cituji ze své reakce, protože jeho původní text „Jen rozpočtový tlak může přinést změny ve výzkumu“ již není na serveru ceskapozice.cz dostupný.):

„Vědecký článek jako hlavní výstup české vědy, byť by byl v super časopise typu Nature nebo Science, může být i takové ,trkátko‘ – inspirace pro velké společnosti, jejichž zaměstnanci to čtou a hledají inspiraci, co nového vyvíjet a vyrábět. Proto často vnímám výsledky českého základního výzkumu, navíc institucionálně placeného, jako příspěvek českého daňového poplatníka do studnice světového poznání, který bude někdy nejspíš kapitalizován v zahraničí – pro jiného daňového poplatníka.“

Frolíkova krátkozrakost

To je sice pravda, ale Frolík už neříká, že tímto způsobem ze „studnice světového poznání“ nesrovnatelně více čerpáme, než do ní dáváme. Myšlenka, že by všichni zaměstnavatelé svým vědcům zakázali publikovat, nikoho rozumného ještě nenapadla, neboť je nad slunce jasnější, že by se tím technologický pokrok dramaticky zbrzdil.

Myšlenka, že by všichni zaměstnavatelé svým vědcům zakázali publikovat, nikoho rozumného ještě nenapadla

Samozřejmě, že bychom mohli na dnešní situaci parazitovat, do této studnice nic nedávat a jen z ní brát, přičemž ve světovém kontextu by to nikdo nepoznal. Vyřadili bychom se tím ale z kulturních národů a především bychom si tím velmi uškodili.

Pokud nebudou moci naši mladí lidé publikovat, nikdo ze zahraničních laboratoří si jich nevšimne a nepozve na stáž, kde je sice na jedné straně využije ve svůj prospěch, ale na druhé jim umožní zvládnout moderní technologie, které po návratu mohou zužitkovat v náš prospěch. To je standardní způsob získávání zkušeností. Frolíkova krátkozrakost u podnikatele jeho formátu překvapuje.

Nárůst výdajů

Říká-li Zbyněk Frolík, že se podpora aplikovaného výzkumu „od roku 2012“ snižuje, nemíní tím celkové výdaje na aplikovaný výzkum v ČR, ty naopak podle jím citovaného Českého statistického úřadu od roku 2005 téměř neustále rostou. Frolík a Kraus míchají aplikovaný výzkum s experimentálním vývojem, proto se podívejme, kolik náš stát vydává na tyto dvě složky dohromady (AVEV) ve srovnání s celkovými výdaji na základní výzkum a na výzkum a vývoj.

Výdaje na aplikovaný výzkum a experimentální vývoj neklesají, ale v absolutních číslech rostou, činí téměř 70 procent z celkových výdajů na výzkum a vývoj

V letech 2012 až 2014 vzrostly celkové výdaje na výzkum a vývoj ze 73,36 miliardy na 85,1 miliardy, na AVEV z 50,64 na 58,74 miliardy a na základní výzkum z 21,72 miliardy na 26,36 miliardy korun. Přitom nárůst výdajů na AVEV jde na konto nárůstu této složky v podnikatelské sféře z 37,5 na 46,24 miliardy korun.

Výdaje na AVEV tedy neklesají, ale v absolutních číslech rostou, činí téměř 70 procent z celkových výdajů na výzkum a vývoj a tento podíl je konstantní v čase. Je také třeba připomenout, že třináct z celkových 85 miliard na výzkum a vývoj v roce 2014 pochází z fondů Evropské unie, nikoliv z našeho státního rozpočtu.

Nezodpovědný přístup MPO

To, co má Frolík na mysli a co skutečně klesá, jsou prostředky státního rozpočtu na program TIP aplikovaného výzkumu Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) a na Technologickou agenturu ČR – z 5,1 v roce 2012 na 3,1 miliardy v roce 2015. Ani to ale není na „polovinu“, ale na 60 procent. A kdybychom započetli prostředky státního rozpočtu na aplikovaný výzkum v lékařství a kultuře, byl by pokles jen 74 procent.

Nezodpovědný přístup MPO k časovému plánu čerpání přidělené částky je jediným důvodem Frolíkem zmíněného poklesu v letech 2012 až 2015

Přitom tento pokles je důsledkem výrazného snížení finančních prostředků na program TIP ze tří miliard v roce 2012 na 350 milionů v roce 2015 a na 30 milionů korun v roce 2016. Prostředky na TAČR naopak vzrostly z 2,1 na 2,8 miliardy korun. Důvod výrazného snížení finančních prostředků na program TIP v letech 2013 až 2015 je prostý.

Vláda schválila tento program v srpnu 2007 na devět let – 2009 až 2017 –, v celkové výši 11,1 miliardy korun. Již během prvních čtyř let z ní MPO vyčerpalo 9,4 miliardy a v roce 2013 původně schválenou částku dokonce překročilo o 350 milionů. Navzdory výraznému poklesu v letech 2014 a 2015 program TIP přesáhne schválené finanční prostředky o 1,8 miliardy korun. Nezodpovědný přístup MPO k časovému plánu čerpání přidělené částky je jediným důvodem Frolíkem zmíněného poklesu v letech 2012 až 2015.

Nikoliv méně než třetina

Zcela nepravdivé je pak Frolíkovo tvrzení, že „pravděpodobně v roce 2018 se dostaneme na méně než třetinu“.A také tvrzení Libora Krause v jeho článku „Peníze na aplikovaný výzkum klesají, šancí jsou evropské fondy“v časopise Týden 12. listopadu.

Podpora projektů aplikovaného výzkumu MPO a TAČR dosáhne v roce 2018 celkově 3,482 miliardy korun, což představuje 68 procent úrovně roku 2012, a nikoliv méně než třetinu, jak tvrdí Frolík a Kraus

Po dlouhém váhání MPO připravilo nový program TRIO na podporu aplikovaného výzkumu a experimentálního vývoje. Ten byl schválen usnesením vlády č. 379 ze dne 25. května 2015, bude probíhat v letech 2016 až 2021, celkový objem podpory má činit 3,7 miliardy korun a je zaměřen na rozvoj České republiky v oblasti klíčových technologií, jako je fotonika, mikroelektronika a nanoelektronika, nanotechnologie, průmyslové biotechnologie a pokročilé materiály a výrobní technologie.

Pro rok 2016 je v rozpočtu MPO na podporu schválených projektů tohoto programu přiděleno 300 milionů a ve střednědobém výhledu na léta 2017 a 2018 dokonce na každý rok 630 milionů korun. TAČR má na rok 2018 naplánováno 2,852 miliardy, a proto dosáhne v roce 2018 podpora projektů aplikovaného výzkumu MPO a TAČR celkově 3,482 miliardy korun, což představuje 68 procent úrovně roku 2012, a nikoliv méně než třetinu, jak tvrdí Frolík a Kraus.

Státní podpora

Základ smlouvy o Evropské unii tvoří zásada, že stát nesmí zasahovat do volného trhu podporou konkrétních subjektů. To platí jak uvnitř členských zemí, tak v rámci celé EU. Navzdory tomu je státní podpora některých ekonomických aktivit za určitých podmínek povolena. Jednou takovou oblastí je i výzkum, vývoj a inovace (VaVaI).

Podle sdělení Evropské komise (EK) Rámec společenství pro státní podporu výzkumu, vývoje a inovací je podpora VaVaI z veřejných prostředků slučitelná se společným trhem členských zemí EU, pokud v daném odvětví ekonomiky selhal trh, a za předpokladu, že tato podpora povede jejího příjemce ke zvýšení vlastních výdajů na VaVaI.

Každé rozhodnutí o poskytnutí podpory výzkumu a vývoje by mělo být podloženo argumenty, že prospěch z ní převýší nebezpečí vyplývající z narušení trhu, které může vyvolat zvýhodnění jednoho subjektu oproti jiným

Vymezení „selhání trhu“ je sice poněkud vágní, ale hlavními charakteristikami jsou vysoké náklady spojené s nejistým výsledkem, které odrazují podnikatele od investic do výzkumu, jež by mohly přinést nejen velký zisk, ale i ztráty.

Sdělení EK konkrétně uvádí: „Státní podpora na VaVaI může být slučitelná s vnitřním trhem, pokud lze očekávat, že zmírní selhání trhu podporou významného projektu společného evropského zájmu nebo usnadněním rozvoje určitých hospodářských činností, a pokud následné narušení hospodářské soutěže a obchodu není v rozporu se společným zájmem.“

Každé rozhodnutí o poskytnutí podpory výzkumu a vývoje by proto mělo být podloženo argumenty, že prospěch z ní převýší nebezpečí vyplývající z narušení trhu, které může vyvolat zvýhodnění jednoho subjektu oproti jiným. Tímto aspektem financování výzkumu v podnicích se však MPO, ani TAČR, ani nikdo jiný nezabývá.

Příloha k usnesení vlády na začátku uvádí, že program TRIO bude uskutečněn podle zákona č. 130/2002 Sb. a nařízení EK č. 651/2014, kterým se v souladu s články 107 a 108 Smlouvy prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné s vnitřním trhem a zmíněným rámcem. Jsem zvědav, jak bude MPO nařízení a rámec dodržovat.

Žádné informace

Na projekty programu aplikovaného výzkumu TIP vynaložilo MPO téměř třináct miliard korun, ale neexistuje žádná informace, k čemu konkrétně výsledky 873 projektů přispěly, především pokud jde o mezinárodní konkurenceschopnost podniků.

Na projekty programu aplikovaného výzkumu TIP vynaložilo MPO téměř třináct miliard korun, ale neexistuje žádná informace, k čemu konkrétně výsledky 873 projektů přispěly

Existuje sice formální hodnocení jednotlivých projektů i celých programů, ale v drtivé většině projektů se omezuje na konstatování: „U – Uspěl podle zadání, tj. byly splněny cíle a jeho předpokládané výsledky uvedené ve smlouvě/rozhodnutí o poskytnutí podpory.“ Tedy byly dosaženy požadované, uvedené typy výstupů aplikovaného výzkumu.

To, zda si patent někdo koupil nebo z něj platí licenční poplatky, zda se prototypy, užitné či průmyslové vzory a funkční vzorky staly zárodky nových výrobků, zda ověřené technologie a certifikované metodiky někdo skutečně použil a jaký to mělo ekonomický přínos, nikoho na MPO ani ve Svazu průmyslu a dopravy nezajímá.

Návrh Martina Srholce

Neexistuje jediná kvantitativní analýza ekonomických dopadů veřejné podpory firemního výzkum a vývoje a kromě skupiny při Národohospodářském ústavu AVČR ani instituce, která by byla schopná ji provést. Současnou situaci vystihl Martin Srholec v dokumentu Návrh obecných zásad hodnocení programů účelové podpory vědy, výzkumu a inovací a potřebných systémových změn v rámci projektu ministerstva školství „Efektivní metodika hodnocení a financování výzkumu“:

„Stávající hodnocení programů účelové podpory pro VVI se omezuje na monitorování vstupů a výstupů, jejich mechanické počítání a prezentaci popisných přehledů. Nedokáže postihnout přínosy účelových podpor, a tudíž ani není schopno ověřit, do jaké míry dochází k naplňování cílů programu.

Skutečné hodnocení předchozích nebo probíhajících programů, jak ho navrhuje Martin Srholec, by mělo povinně předcházet formulování nových programů

Souhrnné vyhodnocení výsledků ukončených programů, které vychází pod hlavičkou RVVI, je toho nejlepším příkladem. Nejedná se o více než komentovanou statistiku, která má s tím, co se podle mezinárodních standardů rozumí pod pojmem ,hodnocení‘, pramálo společného. Skutečné hodnocení začíná teprve tam, kde nynější končí.“

Skutečné hodnocení předchozích nebo probíhajících programů, jak ho navrhuje Martin Srholec, by mělo povinně předcházet formulování nových programů. Například programu TRIO by mělo předcházet zevrubné hodnocení programu TIP. Takové hodnocení není jednoduché, ale bez něho by odpovědný politik neměl rozhodovat o přidělení veřejných prostředků. A bez takové analýzy by ani Zbyněk Frolík neměl požadovat další veřejné prostředky na aplikovaný výzkum. Kdyby šlo o jeho prostředky, jistě by si takovou analýzu pořídil.

Náležité hodnocení projektů

Náležité hodnocení projektů programu TIP by nejen odhalilo řadu neefektivních investic, ale mohlo by i upozornit na důležitý výsledek, například na projekt FR-TI1/027 – Systém varování před překážkou na železničním přejezdu (2009–2013).

Dle něj „v současnosti neexistuje způsob, jak rychle a spolehlivě varovat strojvedoucího před nebezpečnou překážkou na železničním přejezdu. Často se objevují případy úmyslně či neúmyslně zaklíněného vozidla v oblasti přejezdu. Navrhovaný systém varování má za úkol spolehlivě rozpoznat nebezpečnou překážku na přejezdu a informovat o tom co nejrychleji strojvedoucího.“

Náležité hodnocení projektů programu TIP by nejen odhalilo řadu neefektivních investic, ale mohlo by i upozornit na důležitý výsledek

Systém varování se skládá z komponentů pro diverzifikovanou detekci překážky a z přenosové části kompatibilní se stávajícími používanými systémy na dráze, který za pouhých pět milionů korun ze státního rozpočtu realizovaly společně Trakce, a.s. a Vysoká škola báňská-Technická univerzita Ostrava, a jehož výsledkem je prototyp a software. Byl vyvinut a funkčně otestován: 1) speciální SW; 2) speciální HW.

Projekt standardně „uspěl podle zadání, tj. byly splněny cíle a jeho předpokládané výsledky uvedené ve smlouvě / rozhodnutí o poskytnutí podpory“, ale v tomto případě si je nutné položit otázku: Proč nebyly „speciální software a hardware“ instalovány na přejezdu ve Studénce, když skončil před dvěma lety a poskytl přesně to, co bylo třeba, aby nenastalo tragické neštěstí? Proč se MPO nepostaralo o jeho zavedení do výroby a všeobecné využití?

Zanedbatelné finanční prostředky

Stát má podporovat aplikovaný výzkum, ale aby podpora splnila účel a posílila mezinárodní konkurenceschopnosti našich podniků, aniž by byly narušeny zásady hospodářské soutěže, je třeba, aby poskytovatelé, především MPO a TAČR důsledně dodržovaly zásady Rámce pro poskytování podpory podnikům.

Tedy aby nepodporovaly projekty v oblastech, kde evropský i náš trh fungují, jako jsou výpočetní a informační technologie či strojírenský, opravárenský a elektrotechnický průmysl. A podporovaly jen smysluplné projekty, které mohou mít prokazatelné ekonomické důsledky pro mezinárodní konkurenceschopnost daného podniku a v nichž stát hraje roli poskytovatele rizikového (startovacího) kapitálu.

Finanční prostředky, které český stát může poskytnout na aplikovaný výzkum, i kdyby je zdvojnásobil, jsou zanedbatelné oproti těm, které do výzkumu a vývoje investují nejen velké, ale i střední západní firmy

Finanční prostředky, které český stát může poskytnout na aplikovaný výzkum, i kdyby je zdvojnásobil, jsou zanedbatelné oproti těm, které do výzkumu a vývoje investují nejen velké, ale i střední západní firmy. Například společnosti Bosch či Siemens investují do výzkumu a vývoje podstatně více než celá ČR včetně prostředků ze strukturálních fondů – v roce 2013 v přepočtu zhruba 130 miliard oproti našim 72 miliardám korun. Proto pouze cílená podpora vybraných subjektů může mít ekonomický efekt.

Je třeba podporované projekty průběžně pečlivě sledovat, jak to dělá finská agentura TEKES, která má podobnou roli jako TAČR a funguje jako investiční banky, ukončené programy a projekty náležitě hodnotit a výsledky hodnocení brát v úvahu při formulování nových programů a poskytování podpory konkrétním projektům.

Jedině tak se může naplnit očekávání Zbyňka Frolíka ze závěru jeho článku: „Věřím, že v příštích letech dojde k proměně prostředí, kdy budou nastaveny vhodnější podmínky pro aplikovaný výzkum a firmy ve spolupráci s výzkumnými organizacemi budou přispívat vysokou přidanou hodnotou k růstu hospodářství.“



Počet příspěvků: 13, poslední 29.11.2015 03:55 Zobrazuji posledních 13 příspěvků.