Jacques Laffitte: Francouzský revoluční bankéř z roku 1830

Sociální posuny 19. století možná vystihuje jeden z těch, kdo se po revoluci v červenci 1830 ve Francii chopili moci – bankéř Jacques Laffitte. Na jeho dědictví navázaly banky zakládané ve druhé polovině 19. století, jež mnohé řídí finanční trhy dodnes.

Jacques Laffitte (1767–1844), bankéř. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Jacques Laffitte (1767–1844), bankéř. | foto: Wikimedia Commons
Jacques Laffitte (1767–1844), bankéř.

Před téměř 190 lety byly v pařížských ulicích stavěny barikády a střílelo se. Revoluce trvala od 27. do 29. července 1830 a tyto tři slavné dny připomíná monumentální Červencový sloup uprostřed náměstí Bastily.

Sociální posuny a paradoxy „dlouhého“ 19. století možná nejlépe vystihuje jeden z těch, kdo se po této revoluci chopili moci – boháč a bankéř Jacques Laffitte (1767–1844). Během následující pařížské revoluce v roce 1848 budou dělníci vyzývat k odstranění těchto lidí. Kdo byl Jacques Laffitte?

Napoleonova důvěra

Laffitte patří mezi vyvolené, kteří bývají označovaní za self-made many a jimž staří Římané říkali homo novus. Byl sice synem tesaře z městečka Bayonne daleko od Paříže, navzdory tomu se do ní v mládí vypravil a stal se účetním u švýcarského bankéře Perregauxe, který značně zbohatl na Velké francouzské revoluci a následně tajně finančně kryl Napoleonův nástup k moci. A právě Perregaux v roce 1800 založil francouzskou centrální banku Banque de France.

U Laffitta si Napoleon uložil pět milionů franků, když definitivně opouštěl Francii a mířil na odlehlou sopečnou hroudu, ostrov Svaté Heleny, uprostřed jižního Atlantiku

Práce u Perregauxe byla pro Laffitta obrovskou školou, navíc si ho Perregaux oblíbil, což urychlilo jeho vzestup. V roce 1806 se Laffitte stal Perregauxovým oficiálním obchodním partnerem. Když Perregaux umíral, jeho banka se jmenovala Perregaux, Laffitte et Cie. Laffitte v jeho díle pokračoval a byl více než důstojným nástupcem. Právě u Laffitta si Napoleon uložil pět milionů franků, když definitivně opouštěl Francii a mířil na odlehlou sopečnou hroudu, ostrov Svaté Heleny, uprostřed jižního Atlantiku.

Laffitte si užíval úspěch a koupil slavný Château de Maisons (dnes Château de Maisons-Laffitte), zámeček z času tří mušketýrů považovaný za perlu francouzského baroka. Jeho životopiskyně Virginie Monnierová mluví o „le rêve d’un parvenu“ – „snu zbohatlíka“.

Sen o bankách

Laffitte však nebyl jen obyčejný zbohatlík, byl pracovitý a především měl vizi. V roce 1818, když byl guvernérem Banque de France, zveřejnil své revoluční představy o budoucnosti bankovnictví. To bylo do té doby zcela soukromé a bankéřské rodiny často židovského původu, což byl pozůstatek středověké pozice Židů v Evropě. (Jména rodin slavných bankéřů, jako jsou Rothschildové či Mendelssohnové, se stala základem evropského antisemitismu.)

Laffitte snil o velkých silných a odolných akciových bankách, jež budou schopné poskytovat velký úvěr, čímž se stanou hnacím motorem modernizace

Lafitte byl zřejmě první, kdo viděl dál. Byl přesvědčen, že až se začnou v Evropě stavět železnice, kapitál sebebohatšího klanu nebude stačit. Navíc privátní banky byly překvapivě zranitelné během finančních, byť lokálních krizí. Proto Laffitte snil o velkých silných a odolných akciových bankách, jež budou schopné poskytovat velký úvěr, čímž se stanou hnacím motorem modernizace.

Proto založil velkou investiční banku Société Commanditaire de l’Industriese základním kapitálem 100 milionů franků. Politická situace v tehdejší Francii však podobným projektům nepřála, zejména když byl Laffitte lídrem liberální opozice proti králi Karlu X.
A tím se vracíme do roku 1830.

Neúspěšný politik

Během červencové revoluce v roce 1830 se Laffittův pařížský dům stal velitelstvím umírněných revolucionářů. Shromažďovali se v něm poslanci a Laffitte zde i s několika svými spolupracovníky poprvé navrhl nastolení Ludvíka Filipa Orleánského. Smělý plán vyšel a Laffitte se 2. listopadu 1830 stal ministerským předsedou a zároveň ministrem financí.

Politika nebyla silnou Lafittovou stránkou – na burze se cítil mnohem jistější než v parlamentu

Politika však nebyla jeho silnou stránkou – na burze se cítil mnohem jistější než v parlamentu. V komplikované porevoluční situaci si nevěděl rady a už příští rok byl donucen odstoupit. Nahradil ho jeho známý, kolega bankéř a nynější konkurent Casimir Périer, jeden ze spolumajitelů banky Société Commanditaire de l’Industrie. Laffitte svou účastí v červencových dnech nezískal, ale ztratil. Politicky byl vyřízen a jeho banka, nyní už pouze Laffitte et Cie, zkrachovala.

Laffittův příběh je jako z Hollywoodu, happy end však nastal i nenastal. Trvalo šest let, než se zkonsolidoval a založil nový peněžní ústav Caisse Générale du Commerce et de l’Industrie. A šlo v podstatě o reprízu jeho předrevolučního pokusu s Société Commanditaire de l’Industrie.

Přežívající představy

Ve svých pamětech Laffitte napsal: „I kdyby se mi nikdy nepodařilo založit velký kreditní ústav, jaký bych si přál, aspoň jsem založil velký bankovní dům, který bude prospívat obchodu a mé rodině dlouhou dobu. To je dostatečně zmužilý výkon pro 70letého člověka. Ačkoli to budou jiní, kdo po mé smrti založí velké kreditní ústavy, vždycky budu hrdý na to, že jsem to zkusil před nimi.“

Caisse Générale du Commerce et de l’Industrie přežila Laffitta jen o čtyři roky. Do současnosti však přežily Laffittovy představy o akciových bankách a o investičním bankovnictví.

Caisse Générale du Commerce et de l’Industrie ho však přežila jen o čtyři roky, když v roce 1848 nevydržela tlak porevoluční krize. Do současnosti však přežily Laffittovy představy o akciových bankách a o investičním bankovnictví. První je použili bratři Péreirové, kteří v roce 1852 založili bankovní ústav Crédit Mobilier.

Na Laffittovo dědictví navázaly banky zakládané ve druhé polovině 19. století, jež mnohé řídí finanční trhy dodnes – například francouzská Societé Generale a Paribas, německá Deutsche Bank a Commerzbank, britská HSBC či španělská Santander. Jacques Laffite tedy byl opravdovým revolučním bankéřem. A nejen proto, že se jedné revoluce v hlavní roli zúčastnil.

Počet příspěvků: 2, poslední 30.7.2016 09:33 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.