Já si nemyslím, že objektivita je nějaké významné kritérium

Tomáš Kudrna, tvůrce pořadu Co dokáže lež v České televizi, má za to, že objektivita není příliš významným kritériem. Proč ne, nicméně bez objektivního přístupu vzniká koncept černobílého vidění světa.

Jan Schneider 2.6.2017
Proti zlým lidem bys měl bojovat, chlapečku | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Proti zlým lidem bys měl bojovat, chlapečku | foto: Facebook: Truth about situation in Ukraine
Proti zlým lidem bys měl bojovat, chlapečku | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

„Já si nemyslím, že objektivita je nějaké významné kritérium,“ tento signifikantní výrok pronesl Tomáš Kudrna, tvůrce propagandistického dílka Co dokáže lež, v šesté minutě interview, které s ním na DVTV vedla Daniela Drtinová. Dost neuvěřitelné na tom je, že tvůrce a jeho obhájci mají snahu toto dílko, které se „vzdává ambice být objektivní“, nazývat dokumentem. Ten by totiž měl mít doložitelné maximum shody se skutečností.

Avšak „věcnost“ podle Kudrny = rezignace na objektivitu = osobní optika. Toť posun, hodný severokorejské medaile, připomínající normalizační postupy, abychom nebouřili emoce asociacemi, pramenícími v ještě hlubší minulosti.

Boj se lží

Na aktuálně.cz ale najdeme logický posun likvidující iluzi, že by mohlo jít o dokument: „Kudrna v rozhovorech přiznává, že nabízí ‚jen‘ vlastní interpretaci a dění nahlíží osobní optikou: tedy optikou liberálního prozápadního intelektuála, který za nejzásadnější problém informační války považuje proruské fake news. Snímek je tím od počátku ‚ideologicky kontaminovaný‘ a vzdává se iluze objektivity, což ale není špatně: místo distancování se tvůrce předkládá jasný názor, vůči kterému se divák může vymezit, nebo ho přijmout.“

S čím to tedy Kudrna vystartoval v boji se lží? S racionální debatou? Nikoliv, s emocemi a monologem.

V této souvislosti vyznívá až tragikomicky (nebo již úmyslně klamavě?) část rozhovoru idnes.cz s Kudrnou: „A co se týče vlastního názoru – byli jsme si vědomi toho, že chceme-li jako tvůrci být věrohodní a chceme-li, aby ten film oslovoval lidi, kteří třeba nejsou rozhodnutí, jestli se postavit na proruskou nebo protiruskou stranu, můžeme toho docílit jedině v případě, že budeme věcní.

Že to pojmeme jako analytický dokument, nebudeme strašit, nebudeme Rusko ani Kreml démonizovat a budeme vlastně jen popisovat, co se děje, protože strašením bychom nedosáhli ničeho a jen bychom se těmito nástroji a prostředky podobali těm dezinformačním webům.“

Pokud je lež vyslovena v prostředí, které není rozhádané, kde nevládnou emoce, ale kde se vede racionální debata, nemá šanci, říká Kudrna. S čím to tedy Kudrna vystartoval v boji se lží? S racionální debatou? Nikoliv, s emocemi a monologem. Racionální debata předpokládá dvě strany, které chtějí dosáhnout pravdivějšího vidění světa, říká dále Kudrna, a dodává, že jsme spíše v prostředí, kde se jeden tábor snaží překřičet ten druhý. Ano, to je přesné.

Překřičení druhé strany

Kudrnova strana nemíní ustoupit, což je ale předpokladem dialogu, bez nějž není možný. Snaží se druhou stranu překřičet. Tečka. Takto je ten výrok opravdu přesný, druhá strana na to nemá ani peníze, ani šanci, jak by se mohla pokusit překřičet stranu první. Do televize ani do rádia ji mnoho nezvou, čím dál méně, spíše vůbec. První strana tam je ale imrvére furt.

Kudrnova strana nemíní ustoupit, což je ale předpokladem dialogu, bez nějž není možný. Snaží se druhou stranu překřičet. Tečka.

A to nemluvíme o takovém Kalouskovi, který by měl podle současných průzkumů být v televizi jen o nepatrný chloupek častěji, než šéf Pirátů. Ale ani pro ČT zřejmě objektivita není nějakým významným kritériem. Škoda, byly doby, kdy se předseda Rady ČT Jan Bednář byl ochoten prát za to, aby byla slyšena druhá strana – tehdy ovšem patřil k té druhé straně on sám...

Kudrna má tedy za to, že objektivita není významným kritériem. Důležité je prý jakési zpřehlednění prostoru, pojmenování a jasná interpretace věcí a jevů. Proč ne, ale bez objektivity z toho vzniká koncept černobílého vidění světa a propagandistického nálepkování.

Nepostřehnutý zárodek racionálního dialogu

Kudrna vyřkl, že prý „neumíme vést dialog“, že „neumíme formulovat přesné myšlenky“. Kdyby šlo o (ničím nepodložený) majestátní plurál, nikoliv o (ničím nepodložený) despekt ke společenství, v němž žije, bylo by možno s tímto výrokem souhlasit. Co to tedy ČT a Art vyprodukovaly? Kudrna natočil něco, o čem se nediskutuje. Od počátku má jasno, že ruská propaganda je horší než kterákoliv jiná, aniž by vysvětlil proč.

Kudrna na můj text ale nezareagoval, protože v něm prý neviděl zárodek racionálního dialogu. Příznačně se nepozastavil ani nad možností, že ten zárodek tam byl, ale on jej nepostřehl.

Moderátorka Drtinová ho vtipně poštívá citacemi z mého článku Co dokáže televizní lež na České pozici. Kudrna na můj text ale nezareagoval, protože v něm prý neviděl zárodek racionálního dialogu. Příznačně se nepozastavil ani nad možností, že ten zárodek tam byl, ale on jej nepostřehl.

Reflexi od liberálního prozápadního intelektuála jeho typu asi těžko očekávat. Možná mu racionální dialog splývá s poněkud severokorejskou představou, kdy všichni pokyvují hlavami a předhánějí se pouze v obdivných výkřicích, aniž by se museli vypořádávat s protivnými názory.

A zde je zřejmě jádro Kudrnovy mimochodnosti. Je zděšen výskytem protivných až jemu odporných názorů, liberální prozápadní intelektuál jeden! Místo aby jásal blaženě, jak tisíci květy rozkvétá louka demokracie, pase po těch několika ideologicky vytypovaných a chce je zhanobit „racionální debatou“, a bude se hrozně štengrovat, když ji v jeho pojetí připodobním humanitárnímu bombardování. Jen ať se zlobí.