Izrael versus Hamás: Může někdy skončit spor o Gazu?

OSN i Mezinárodní soudní dvůr se domnívají, že z hlediska mezinárodního práva je Izrael na Západním břehu Jordánu v roli okupační moci. Jeruzalémská vláda však tvrdí, že Izraelci nejsou v přímořském pásmu už devět let trvale přítomní, a tudíž nelze mluvit o okupaci nebo jakékoli odpovědnosti. Píše Břetislav Tureček.

Izraelští vojáci pozorují situaci v pásmu Gazy | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Izraelští vojáci pozorují situaci v pásmu Gazy | foto: Reuters
Izraelští vojáci pozorují situaci v pásmu Gazy | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Kdo vládne v Gaze je jasné – hnutí Hamás. V roce 2006 vyhrálo demokratické volby, a když se ho prozápadní prezident Mahmúd Abbás pokusil o rok později vytlačit do ústraní, krvavým protipučem ovládli islamisté celou Gazu. Ve světě ale převládá názor, že odpovědnost za toto území stále nese také Izrael. A ten se takovému výkladu brání.

Mluvčí izraelského ministerstva zahraničí Jigal Palmor řekl ČESKÉ POZICI: „Pásmo Gazy rozhodně není v žádném smyslu okupované od roku 2005, kdy se z něho Izrael kompletně stáhl, zrušil všechny tamní osady a vojenské základny.“ Nepřímo tím připustil, že do roku 2005 Gaza okupovaná byla, byť to Izrael a jeho zastánci do té doby popírali. Stejně jako dnes odmítají připustit, že je okupován Západní břeh Jordánu a východní Jeruzalém.

Palmorův argument je však jasný – odkazuje k faktu, že po evakuaci osmi tisíc židovských osadníků a stažení armády nemají (až na občasné a dočasné vojenské průniky) Izraelci v přímořském pásmu už devět let žádnou trvalou přítomnost, a tudíž podle jeruzalémské vlády nelze mluvit o okupaci nebo jakékoli odpovědnosti.

Různé výklady

Mezinárodní společenství ale vidí situaci odlišně. „Podle rezolucí Rady bezpečnosti i Valného shromáždění OSN týkajících se mírového procesu je pásmo Gazy nadále součástí Okupovaných palestinských území,“ prohlásil v lednu 2012 – tedy šest let po stažení Izraelců – mluvčí generálního tajemníka OSN Martin Nesirsky. A dodal: „Organizace spojených národů bude Gazu považovat za součást okupovaných území, dokud Rada bezpečnosti nebo Valné shromáždění nepřijmou jiné stanovisko. Jak známo, Rada bezpečnost má pravomoci v mezinárodním právu.“

Organizace spojených národů bude Gazu považovat za součást okupovaných území, dokud Rada bezpečnosti nebo Valné shromáždění nepřijmou jiné stanovisko

Podobně vnímá status Gazy i Evropská unie. „Okupovaná palestinská území jsou určená liniemi z roku 1967, takže pásmo Gazy je jejich nedílnou součástí,“ uvedl pro ČESKOU POZICI mluvčí unijního zastoupení v Jeruzalémě Šádí Usmán. „Situace v Gaze proto nemůže a nesmí být vnímána odděleně od širších souvislostí, které jsou bohužel stále problematičtější, co se týká vyhlídek na vznik dvoustátního uspořádání.“

Mluvčí izraelské diplomacie Palmor na to říká: „Samozřejmě, že Gaza je spolu se Západním břehem považovaná za součást území, na která se vztahují prozatímní mírové dohody z Osla; jakákoli budoucí mírová dohoda mezi Izraelem a Palestinci se bude týkat obou těchto územních částí. Ale protože Izrael už nemá v Gaze žádnou přítomnost, nemůže být za toto území činěn odpovědným,“ argumentuje představitel izraelského ministerstva zahraničí.

Problematická blokáda

Proti tomu však stojí kromě politických proklamací a právních výkladů i fakta, která úzce souvisejí s každodenní realitou v Gaze. Toto území je od roku 2007 pod izraelskou blokádou zdůvodňovanou bezpečnostními zájmy. V praxi však Izrael v rámci blokády zavedl také například výrazné limity pro dovoz potravin do Gazy, prakticky zastavil tranzit zemědělské produkce z Gazy na Západní břeh i vývoz jinam do světa – tedy opatření, která nemají mnoho společného s bezpečností, ale zato výrazně ovlivňují životní podmínky a ekonomiku v Gaze.

V roce 2010 nařídil izraelský soud z podnětu lidskoprávní organizace Giša izraelským institucím, aby zveřejnily kritéria, podle nichž brání dovozům zboží do Gazy. Vyšlo najevo, že například ve věci potravin úředníci vytvořili matematický vzorec výpočtu kalorických hodnot, který měl zabezpečit, aby v Gaze nenastalo výrazné strádání, ale aby zásobování bylo drženo při spodním limitu. „Pravidla vysvětlují i to, proč byl do Gazy zakázán dovoz tkanin a nití, což položilo tamní textilní průmysl,“ podotkl k tomu tehdy izraelský deník Ha’arec.

Izrael v rámci blokády zavedl také výrazné limity pro dovoz potravin do Gazy, prakticky zastavil tranzit zemědělské produkce z Gazy na Západní břeh i vývoz jinam do světa

Ačkoli mluvčí Palmor uvádí, že Izrael nenese za dění v Gaze žádnou odpovědnost, zmírněná blokáda trvá dodnes. Izrael kontroluje vzdušný prostor enklávy. Notorické stížnosti obyvatel Gazy se týkají i toho, že Izrael výrazně omezuje oblast, v níž mohou Palestinci ve Středozemním moři u pobřeží Gazy lovit ryby. Armáda jim také zakázala využívat zemědělskou půdu v několikasetmetrovém pruhu, který uvnitř pásma Gazy kopíruje společnou hranici.

Jak na moři, tak na dotyčných pozemcích přitom bylo v uplynulých letech zastřeleno či zraněno několik desítek civilistů, kteří ignorovali izraelské výzvy k zastavení – nerozuměli jim, nebo je neslyšeli. Izrael argumentuje, že zákaz je namířený proti palestinským gerilám a teroristům, kteří příhraniční oblasti prokazatelně využívají k útokům, infiltraci do Izraele a k pašování zbraní.

Káhirská jednání

Těmito otázkami se ostatně také zabývali vyjednávači, kteří se v Káhiře v uplynulých týdnech opakovaně snažili zastavit poslední ozbrojený konflikt mezi Izraelem a palestinskými ozbrojenými frakcemi v Gaze. Součástí nejnovějšího ujednání je rozšíření rybářské zóny, aby Palestinci nebyli odkázáni na vylovené a znečištěné oblasti bezprostředně u pobřeží. Od minulého týdne mohou lovit místo tří námořních mil až šest mil od břehu a postupně se Izrael zavázal rozšířit pásmo až na dvanáct mil.

Některých věcí se káhirská jednání netýkají – Izrael má například stále pod kontrolou registr obyvatel všech Palestinců či určuje kdo je a není obyvatelem Gazy

Izrael také kývl na zpřístupnění velké části polí a sadů – zatímco před nedávnou válkou „nárazníková zóna“ sahala i více než kilometr do hloubi palestinského území a zabírala podle agentury Ma’an 17 procent rozlohy Gazy, nyní rolníci mohou podle dohody o příměří až sto metrů k izraelské hranici.

Konečná podoba dohody o trvalém uspořádání sice zatím není jasná, ale arabská média píší i o faktickém zrušení dalších prvků blokády, které by garantovala Saúdská Arábie. Některých věcí se ale káhirská jednání netýkají vůbec – Izrael má například stále pod kontrolou registr obyvatel všech Palestinců, určuje kdo je a není obyvatelem Gazy a podobně. Odborníci na mezinárodní právo proto na zmíněných skutečnostech stavějí na tezi, že Izrael i dnes vykonává nad Gazou „efektivní kontrolu“, takže stažení jeho vojáků v roce 2005 nehraje roli.

Okupace

Slovo okupace má kromě právního významu také silný emotivní náboj, takže v rámci mediálních a lobbistických bojů ho nasazují obě strany k diskreditaci protivníka i kritiků. Zatímco Izrael používá pro svou armádu označení Izraelské obranné síly (Israeli Defence Forces, IDF), propalestinský tábor často operuje v anglickojazyčném prostředí se zkratkou IOF – Israeli Occupation Forces.

Naopak někteří proizraelští aktivisté neváhají ty, kdo Gazu označují za okupované území, obviňovat z antisemitismu. „Když někdo bude říkat, že je Gaza okupovaným územím, je to za hranou,“ prohlásil minulý týden v rozhovoru pro ČESKOU POZICI věnovaném „levicovému antisemitismu“ předseda Federace židovských obcí v České republice Petr Papoušek.

Slovu okupace se snaží Izraelci vyhýbat, proto i Západní břeh Jordánu obvykle označují za „území“, případně „sporné území“, ale málokdy jako „okupované území“

Výhrady Izraele a proizraelských organizací ke spojování okupace s dnešní Gazou jsou založené zejména na argumentech, které zmiňuje mluvčí Palmor. Slovu okupace se však snaží Izraelci vyhýbat obecně, proto i Západní břeh Jordánu obvykle označují za „území“, případně „sporné území“, ale málokdy jako „okupované území“. V tomto případě argumentují tím, že jde o teritorium, které do té doby nikdy nebylo samostatným státem, a tudíž ho Izrael podle nich nezabral nikomu konkrétnímu.

OSN i například Mezinárodní soudní dvůr v Haagu však trvají na tom, že z hlediska mezinárodního práva je tento aspekt bezpředmětný a že Izrael je na Západním břehu skutečně v roli okupační moci.

Odlišné postoje

Občas to naplno řekne i některý izraelský představitel. Stažení židovských osadníků a armády z přímořského pásma nařídil v létě 2005 tehdejší izraelský premiér Ariel Šaron. O dva roky dříve k situaci v Gaze i na Západním břehu prohlásil: „Možná se vám to slovo nelíbí, ale to, co se děje, je okupace – držení 3,5 milionu Palestinců pod okupací. Jsem přesvědčen, že je to hrozná věc, která není dobrá pro Izrael ani pro Palestince,“ řekl v květnu 2003 politik, který přitom svůj dosavadní život zasvětil osadnickému osidlování arabských území.

Podle radikálních sionistů je i celý Západní břeh součástí „země izraelské“, a proto by vedení státu mělo toto území anektovat, a tím zcela začlenit pod svrchovanost Izraele

Šaronům nástupce v čele vlády Ehud Olmert po válce v Gaze na přelomu let 2008až 2009 varoval, že „blokáda“ i „okupace“ poškozují Izrael. „Dokud jsou tyto věci skutečností, vede to k útokům na Izrael a dopřává to sluchu protižidovským silám. Komplikovaná situace, v níž jsme se ocitli, podněcuje antisemitismus,“ spojil Olmert izraelské počínání vůči Palestincům s náladami ve světě, které ožily i letos v létě v reakci na bombardování Gazy.

Do toho zaznívají hlasy radikálních sionistů, podle kterých je i celý Západní břeh součástí „země izraelské“, a proto by vedení státu mělo toto území anektovat, a tím zcela začlenit pod svrchovanost Izraele. Podobně už byl anektován východní Jeruzalém a Golanské výšiny získané na Sýrii – a podle OSN ilegálně.

Možnost zásahu mezinárodního soudu

Mezinárodní právo se však Gazy a obecně palestinských území týká i jinak než jen definicemi. Stále častěji se mluví o možnosti, že by některé násilnosti mohl prověřit Mezinárodní trestní soud (ICC). Valné shromáždění OSN uznalo v listopadu 2012 Palestinu za nečlenský pozorovatelský stát světové organizace – proti byl pouze Izrael a osm dalších zemí včetně České republiky.

Palestinský prezident Mahmúd Abbás tehdy slíbil, že v rámci snahy o posun v mírovém procesu nebude usilovat o připojení Palestiny k ICC, ani nebude soud pobízet k vyšetřování případných válečných zločinů Izraele. Mírový proces se ale mezitím opět zhroutil a pod dojmem stovek civilistů zabitých izraelským bombardováním Gazy Abbás v srpnu prohlásil, že se na ICC obrátí, pokud k tomu získá podporu klíčových palestinských frakcí.

Izrael prostřednictvím svých západních spojenců lobbuje, aby Mezinárodní trestní soud eventuální palestinský podnět k prošetření poslední války v Gaze smetl ze stolu

Za prezidenta už se postavilo i hnutí Hamás. Sami islamisté z Gazy přitom čelí podezření, že se i oni mohou dopouštět válečných zločinů, především ostřelováním izraelských civilních měst a využíváním palestinských civilistů jako „lidských štítů“. Z vážných zločinů obviňuje vládce Gazy zejména Izrael, který trvá na tom, že sám válečné a humanitární konvence dodržuje.

ICC však asi nedostane příležitost zločiny Hamásu a korektnost izraelské armády potvrdit. Jak v půlce srpna informoval britský deník The Guardian, Izrael prostřednictvím svých západních spojenců lobbuje, aby ICC eventuální palestinský podnět k prošetření poslední války v Gaze smetl ze stolu.

Dopad na Česko

Palestinci mezitím podnikli další diplomatický krok, který by se dokonce mohl teoreticky dotknout i ČR, nebo přinejmenším některých jejích občanů. Palestinský ministr zahraničí Rijád Málikí upozornil, že v izraelské armádě slouží také lidé, kteří mají občanství jiných států. I bez zásahu ICC by přitom úřady dotyčných zemí mohly své občany vyšetřovat či přímo stíhat, pokud se dopustili válečných zločinů.

„Palestina vyzývá všechny členské státy OSN, aby naplnily své mezinárodní závazky týkající se eventuálního podílu svých občanů na zločinech spojených s izraelskou okupací Palestiny včetně izraelské ofenzívy v Gaze,“ napsal Málikí v dopise několika západním vládám.

Legislativa ČR stanoví přísné podmínky pro zapojení českých občanů do ozbrojených sil cizích států. Ti přitom v uplynulých 20 letech v izraelské armádě sloužili

O výzvě informoval izraelský deník Ha’arec, který připomíná, že v izraelské armádě působí nejen Izraelci, ale i držitelé dvojího občanství, dále v rámci programu Mahal židovští dobrovolníci ze zahraničí, kteří ani izraelské občanství mít nemusejí, a také zahraniční civilní dobrovolníci v programu Sar-El, kteří obvykle v týlu opravují a čistí vojenskou techniku a výstroj a podobně.

Legislativa ČR stanoví velmi přísné podmínky pro zapojení českých občanů do ozbrojených sil cizích států. Občané ČR přitom v uplynulých 20 letech v IDF prokazatelně sloužili, nebo jí pomáhali v rámci dobrovolnické mise Sar-El, a nelze zcela vyloučit, že tomu tak bylo i v nynějším konfliktu.

Zatímco ale zjištění, že někteří občané ČR bojují na Ukrajině, nedávno vyvolalo veřejnou diskusi o jejich možném postihu, vojenské angažmá Čechů v izraelské armádě – a to i na mezinárodně uznaných okupovaných územích – zůstává mnoho let bez povšimnutí. Není také pravděpodobné, že by situaci změnil apel palestinského ministra Málikího. Jak píše Ha’arec: „Lze čekat, že i ty státy, které jeho dopis obdržely, se asi budou zdráhat cokoli ve věci udělat.“

(O situaci v Gaze zveřejnila ČESKÁ POZICE rozhovory s politologem Pavlem Baršou a bývalým velvyslancem v Izraeli Jiřím Schneiderem.)

Počet příspěvků: 4, poslední 25.9.2014 05:38 Zobrazuji posledních 4 příspěvků.