Izrael je důkazem, že i malý stát může být velmocí

Izrael již dávno nebojuje jen střelnými zbraněmi. Možná nejdůležitější střety se totiž v současnosti odehrávají na síti. Izrael leží v poušti, nemá ropu a je obklopen nepřáteli, což jej nakoplo, aby se stal jednou z nejvýznamnějších hi-tech ekonomik světa.

Jan Sedlák 11.3.2018
Izrael, ilustrační foto | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Izrael, ilustrační foto | foto: Reuters
Izrael, ilustrační foto | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Nadav Zafrir sedí v zasedací místnosti v kanceláři v centru Tel Avivu s výhledem na nově rostoucí mrakodrapy, kterých už má město několik desítek. Zafrir v současné době působí jako výkonný ředitel společnosti Team8, která pomáhá uspět mladým izraelským společnostem na světových trzích. Firma prozatím do těchto aktivit rozdělila přes sto milionů dolarů, a to i díky penězům od podniků typu Microsoft, Nokia, Cisco nebo Qualcomm. Kancelářemi zrovna procházejí další členové vedení Team8. Kromě personálního a finančního ředitele mají všichni jednu věc společnou – prošli armádní jednotkou označovanou jako 8200.

V Izraeli je vzhledem ke geopolitické situaci a historii židovského státu povinná vojna a mladé hochy i dámy v zelenohnědých uniformách je možné vidět skoro na každém kroku. „To mimo jiné znamená, že máte přístup ke 100 procentům mladých lidí,“ vysvětluje Zafrir. „Ptáte se, co je klíčem k úspěchu Izraele v technologickém sektoru? Armáda je v mnoha ohledech zdrojem číslo jedna, odkud brát mladé lidi.“ Kybernetické jednotky jsou v námořnictvu, letectvu a dalších oblastech.

Zafrir sám působil jako jeden z velitelů jednotky 8200. V případě armády jde o nejprestižnější kybernetickou jednotku, jejíž přesné operace jsou sice v mnoha případech tajné, spolupracuje ale na aktivní obraně státu v kybernetickém prostoru. Dnes už není nutné vést konflikty pomocí tanků a konvenčních zbraní, když je možné využít levnějších počítačů a internetových sítí. 8200 tak má přednostní právo ve výběru mladých lidí, kteří do armády nastupují. Získává jedno procento těch nejlepších v matematice, fyzice, počítačových a dalších vědách.

„Jakmile tito mladí lidé nastoupí, dostane se jim velice intenzivního a efektivního výcviku. Armáda je naučí převzít zodpovědnost, kritickému myšlení, vypořádávání se se stresem, spolupráci a rychlému rozhodování,“ pokračuje Zafrir. Výcvikem se v případě Izraele míní aktivní zapojení do konfliktů, které země každý den vede. „Vstoupit v 18 letech do armády je velice dobrá škola.“

Konflikty „po drátech“

Útoky na kritickou infrastrukturu jsou dnes běžná věc, stejně jako kybernetická špionáž. Je to levnější, rychlejší a pohodlnější než třeba někam posílat špiony. „Útoky na kritickou infrastrukturu státu probíhají denně, jen se to běžně nezveřejňuje. Na Izrael jen z Íránu denně míří několik aktivních útoků. Jsou cíleny na konkrétní osoby nebo části infrastruktury,“ popisuje pro Index LN pod záminkou anonymity jeden z vysoce postavených velitelů Israel Defense Forces (IDF).

Kybernetické konflikty vedené „po drátech“ do hry mimo jiné přinesly jeden zásadní prvek – aktivity nemusejí pocházet pouze od bohatých a dobře vybavených států. Ke kybernetickým zbraním se běžně dostane v podstatě každý zájemce, který se umí připojit na takzvaný dark net. Státy placené softwarové nástroje a červy se tak lehce dostanou k teroristům nebo prostě kybernetickým kriminálníkům, ať už fyzicky sedí kdekoliv.

Nejlepší schopnosti v kyberbezpečnostní branži mají vedle Izraele také Spojené státy, Velká Británie, Rusko a Čína. Řada dalších zemí včetně Severní Koreje je s tvrdými schopnostmi níže, mohou ale využívat práce jiných.

Nejlepší schopnosti v kyberbezpečnostní branži mají vedle Izraele také Spojené státy, Velká Británie, Rusko a Čína. Řada dalších zemí včetně Severní Koreje je s tvrdými schopnostmi níže, mohou ale využívat práce jiných. Severní Korea navíc do oblasti pumpuje v podstatě neomezené prostředky. Vedle aktivit namířených proti jiným zemím se soustředí na získávání peněz pro Kimův režim.

„Hizballáh je dobrý, má schopné hackery. Ovšem Írán je mnohem, mnohem lepší. Před nimi máme veliký respekt,“ navazuje Ofir Hason, který sedm let šéfoval technické sekci v National Information Security Authority (NISA). Její rolí je v Izraeli dohlížet na bezpečnost v kybernetickém prostředí, mimo jiné v případě železnic, vodáren nebo Bank of Israel.

Výcviková aréna

Na návštěvu za panem Hasonem je třeba se vydat autem. Hodina cesty z Tel Avivu podél pobřeží Středozemního moře je nejdříve lemovaná řadou mezinárodních výzkumných center firem typu Apple nebo Microsoft, až se promění v nenápadnou hliněnou půdu s keři. Chvilkový průjezd po trase, která spíše připomíná polní cestu, a ocitnete se před branami elektrárny Orot Rabin, která aktuálně dodává asi 20 procent elektrické kapacity Izraele. Orot Rabin se tak řadí do takzvané kritické infrastruktury, na níž závisí fungování státu. Jde o velice lákavý cíl pro nepřátele. S fyzickými útoky si Izrael díky sofistikovaným a automatizovaným raketovým systémům umí celkem dobře poradit. Neviditelné útoky v kyberprostředí jsou ale významnou výzvou.

Elektrárnu poblíž moře provozuje podnik Israel Electric Corporation. „IEC musela každoročně vynakládat miliony dolarů na incidenty spojené s kybernetickou bezpečností,“ vysvětluje Hason. Ten proto zformoval společnost známou jako CyberGym. V areálu elektrárny má čtyři malé domečky, které spíše připomínají nějaký dětský tábor.

CyberGym v červeném týmu zaměstnává bývalé hackery a další techniky s dobrou znalostí IT nebo sociálního inženýrství. „Kolik hackerů máme? Určitě jich je nad deset. Náš tým je v Izraeli největší hned po armádě.“

CyberGym část kapacit vyčleňuje na služby pro IEC a zbytek pak běžným zákazníkům z řad firem a institucí. Je to výcviková aréna a do každého z malých domků umisťuje týmy, které se cvičí, jak se počítačovým útokům bránit a jak se v případě napadení chovat. Červený tým má za úkol útočit na infrastrukturu a modrý tým se pak tyto útoky snaží odrážet, případně minimalizovat jejich škody a zároveň s tím řešit komunikaci se zákazníky a podobně. Každý z týmů sedí ve vlastním malém domku a členové se nesmějí stýkat. V pozadí pak ještě působí bílý tým, který na vše dohlíží. Takový výcvik může trvat třeba týden, kompletně se v něm simuluje prostředí daného zákazníka a na infrastrukturu míří reálné útoky, které se objevují v praxi.

CyberGym v červeném týmu zaměstnává bývalé hackery a další techniky s dobrou znalostí IT nebo sociálního inženýrství. „Kolik hackerů máme? Určitě jich je nad deset. Náš tým je v Izraeli největší hned po armádě,“ dodává Hason. Tito hackeři nesmějí být fotografováni a vystupují anonymně. „Na denní bázi hledám nové typy útoků a aplikuji je na naši síť. Další útoky také vyvíjíme sami, píšeme vlastní škodlivý kód,“ popisuje jeden z členů červeného mužstva. „Dříve jsem fungoval v jednotce 8200,“ vrací nás k úvodu textu.

Neztratit kontrolu

Izrael je stát vmáčknutý mezi nepřátele. Navíc má pouze 8,5 milionu obyvatel, omezené množství nerostného bohatství a plochu země z 60 procent tvoří poušť. To Izrael mimo jiné nutí k mezinárodní spolupráci se spřátelenými zeměmi, a to i v kybernetickém prostoru. Jedním z nejvýznamnějších spojenců je také Česká republika. Izrael úzce spolupracuje s českým Národním úřadem pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB), který se oddělil od Národního bezpečnostního úřadu (NBÚ).

Izrael kybernetický prostor neřeší pouze na svém území a v rámci aktivní obrany vyráží také do zahraničí. Jaké přesně aktivity tam vede, není jasné. Obecně se ale zasahuje tak, aby se předešlo útokům.

Česká vláda v roce 2014 v Jeruzalémě s Izraelem podepsala deklaraci o spolupráci v kybernetické bezpečnosti. V dalším roce proběhlo v Tel Avivu školení pro představitele Senátu, sněmovny, ministerstev, Vojenského zpravodajství nebo Nejvyššího státního zastupitelství. Na zastupitelském úřadu v Tel Avivu od poloviny roku 2016 funguje český kybernetický atašé Vladimír Petera. Rozjela se také spolupráce s Israeli National Cyber Security Authority, se kterou se připravuje program výměnných stáží. CyberGym zároveň otevřel pobočku v Řitce u Prahy.

Izrael kybernetický prostor neřeší pouze na svém území a v rámci aktivní obrany vyráží také do zahraničí. Jaké přesně aktivity tam vede, není jasné. Obecně se ale zasahuje tak, aby se předešlo útokům. Má se třeba za to, že Izrael například stál za útokem Stuxnet, který směřoval na íránský jaderný program.

„Děláme útočné akce v zahraničí? Ano. Ale jsou orientované na naši obranu, ta musí být aktivní,“ dodává již citovaný vysoce postavený velitel z IDF. „Státy musí být aktivní a zasahovat. Vlády ztratily kontrolu nad digitálním prostorem a digitální suverenitou. Reagují na to, kam na hrací ploše odletěl míč. Bude nutné získat kontrolu nazpět. Pokud se ztratí kontrola nad digitálním prostředím, ztratí se i kontrola nad tím fyzickým,“ dodává velitel.

Kybernetické kurikulum

Izrael si naléhavost problematiky začal uvědomovat už před lety. V roce 2002 vznikla skupina zabývající se kritickou infrastrukturou a od roku 2010 se aktivity staly vysokou prioritou vlády země. Kybernetická bezpečnost je nyní součástí izraelského vzdělávacího systému. Na základních školách se učí základy, jak se v tomto prostoru pohybovat a jak ho chápat, a na dalších vstupních vzdělávání se pak přidávají další části. „Cílem je, aby kybernetické kurikulum bylo všude,“ popisuje na Tel Aviv University zdejší profesor Israel Ben Isaac, který za strategiemi a vzděláváním v této oblasti z velké části stojí.

Věkový průměr kybernetických ochránců Izraele je pod třicet let. „Mít mladé lidi je zásadní. Vyrůstali spojení s technologiemi a při řešení problémů přemýšlí zcela odlišně,“ popisuje Yaniv Azani, který působí jako technologický ředitel National Cyber Unit v rámci izraelské policie označované jako Lahav 433.

V zemi aktuálně působí 540 startupů zaměřených na kybernetickou bezpečnost. Celkově má země asi šest tisíc startupů. Některé firmy už jsou výrazně dále a patří mezi hlavní světové hráče v oboru.

Jakmile mladá izraelská krev projde vzdělávacím systémem a armádou, ocitá se na trhu práce, který z celého tohoto procesu a zkušeností těží. V zemi aktuálně působí 540 startupů zaměřených na kybernetickou bezpečnost. Celkově má země asi šest tisíc startupů. Některé firmy už jsou výrazně dále a patří mezi hlavní světové hráče v oboru. Největší izraelskou technologickou firmou je Check Point Software Technologies, jejíž kyberbezpečnostní technologie je možné vidět i v systémech českých firem a státního sektoru. Je upsaná na burze v New Yorku, tržní hodnotu má 17 miliard dolarů. Na burze působí rovněž CyberArk s hodnotou 1,5 miliardy dolarů.

Izrael je často označován jako Start-Up Nation, tedy startupový národ. V zemi dnes 8,3 procenta ekonomicky aktivních lidí dělá v hi-tech sektoru a dlouhodobý plán je tyto počty navyšovat. Izrael ročně vkládá 4,3 procenta HDP do výzkumu a vývoje, nejvíc na celém světě. Česko vkládá asi dvě procenta, průměr OECD jsou 2,4 procenta. Izrael má také na americké burze NASDAQ druhý největší počet firem mimo Spojené státy, hned za Čínou. Izraelských IPO už se uskutečnilo 75 a země má dvanáct laureátů Nobelovy ceny. V malé zemi je přes 400 vývojových a výzkumných center, mnohé jsou pro podniky typu Intel zcela zásadní. Tak by se dalo pokračovat dlouho.

Startupy, nebo globální hráči?

V Izraeli se jen v roce 2017 uskutečnily prodeje mladých technologických firem ve výši 24 miliard dolarů a dalších 5,2 miliardy dolarů nabrali mladí podnikatelé na investicích. Loňský rok znamenal také rekord – Intel za 15,3 miliardy dolarů koupil společnost Mobileye pracující na umělé inteligenci do autonomních vozů. Státu to přineslo asi čtyři miliardy dolarů na daních, které půjdou do vzdělávání. Prodejů má země hodně, nakupují zde prakticky všichni velcí technologičtí hráči. Za 70 procenty těchto „exitů“ stojí absolventi zmiňované armádní jednotky 8200.

V malé zemi funguje více než 70 lokálních fondů s rizikovým kapitálem a přes 30 technologických inkubátorů. Velice významným hráčem je nicméně v této oblasti stát. Izraelská vláda už v devadesátých letech založila vlastní fond rizikového kapitálu, což aktivity investorů nakoplo. Stát je schopný investovat až 85 procent kapitálu v rámci pre-seed a seed investic (raná fáze firem), vždy se ale musí účastnit také soukromý investor. „Každý státem investovaný dolar přinese ekonomice pět až osm dolarů,“ počítá Aharon Aharon, který vede státní instituci Israel Innovation Authority, jež se o podobné investice stará.

V malé zemi funguje více než 70 lokálních fondů s rizikovým kapitálem a přes 30 technologických inkubátorů. Velice významným hráčem je nicméně v této oblasti stát. Izraelská vláda už v devadesátých letech založila vlastní fond rizikového kapitálu, což aktivity investorů nakoplo.

Startupový národ nyní řeší to, zda přece jenom více než prodeje malých startupů nebudovat velké globální hráče typu Check Point. „Rozmohla se nám tady taková epidemie v podobě exitů mladých firem. Rozjela se tedy debata na téma, zda místo prodejů spíše nebudovat silné a velké lokální podniky,“ popisuje u snídaně v jednom z hotelů v Tel Avivu Yossi Vardi. Ten je považován za jednoho z otců izraelského hi-tech zázraku. V devadesátých letech investoval stovky tisíc dolarů do firmy Mirabilis, kterou rozjel jeho syn Arik. Mirabilis vyvinul chatovací službu ICQ, kterou po dvou letech koupil obr America Online (AOL) za 407 milionů dolarů. Vardi vydělané peníze vzal a investoval do dalších 85 izraelských firem. Skoupily je firmy jako Microsoft, Yahoo, Cisco nebo eBay a další vstoupily na burzu.

„Hodně zdejších startupů je rychle prodáno. My jsme si vybrali jinou cestu, chceme vytvořit silnou společnost,“ popisuje v čerstvě dostavěném novém sídle CyberArku její spoluzakladatel a výkonný ředitel Udi Mokady. CyberArk už sám koupil tři menší firmy, dvě z toho z Izraele. Firma má pobočky ve třiceti zemích světa, 90 procent vývoje nicméně probíhá doma.

„Tímto směrem se postupně ubírají také další zdejší firmy. Do budoucna uvidíme více a více velkých a globálních firem, které nebudou mít zájem nechat se prodat. Jištěny budou velkým rizikovým kapitálem,“ navazuje ve své kanceláři poblíž Tel Avivu Chemi Peres. Je to syn slavného bývalého prezidenta Izraele Šimona Perese a v zemi vážený technologický investor. Vede fond Pitango Venture Capital spravující 1,8 miliardy dolarů.

Další ze strůjců startupového národa sídlí v nedalekém Jeruzalémě, kam se dá z Tel Avivu dostat po moderní dálnici autobusem nebo autem do hodiny jízdy. Brzy přibude několik let budované moderní vlakové spojení, které cestu zkrátí na půl hodiny. V nové části města sídlí Jerusalem Venture Partners (JVP) a zakladatel Erel Margalit. Díky jeho aktivitám se do Svatého města podařilo dostat asi 70 hi-tech společností, kolem kterých dál roste ekosystém. Jeruzalém má know-how například v designu nebo reklamních technologiích.

Neúspěch není ostuda

Izrael i přesto ovšem není pouze hi-tech ekonomika. Řada sektorů, které se s technologiemi nepotýkají, má velice slabou efektivitu. Problémem jsou tu rovněž přetrvávající levicové myšlenky v některých oblastech. Například ultraortodoxní židé nepracují a studují svatá písma. Mnoho odvětví ekonomiky je stále regulováno a v podstatě v něm neexistuje konkurence. Přechod od levicového modelu k pravicovým myšlenkám byl přitom pro zemi zásadní. Slavné komunitní kibucy už jsou dnes z velké části privatizovány a fungují i jako zdroj inovací například v zemědělských technologiích.

Izraelský technologický sektor pohání také úzká spolupráce, která tvoří určitou velkou komunitu. Izraelské firmy jsou náročné na výkony pracovníků, zároveň si ale příliš nehrají na hierarchie. Otevřeně vyzývat vedení a konfrontovat ho je součástí kultury.

Spíše než hi-tech po založení státu Izrael s ekonomikou pomáhalo Německo, které po druhé světové válce platilo reparace za násilí, které napáchalo na Židech. V roce 1973 pak na Izrael zaútočili Arabové. Malému státu se podařilo vyhrát díky podpoře USA. To ovšem znamenalo i to, že arabští exportéři ropy uvalili na západní kupce embargo, což navýšilo cenu této suroviny i pro Izrael, který od západních spojenců ropu odebírá. Inflace později dosáhla více než 400 procent. V následujících letech Izrael zaváděl reformy a vypořádal se s problémy v ekonomice. Po rozpadu Sovětského svazu do Izraele přišlo asi milion migrantů, kteří se nakonec ukázali být dobrým zdrojem schopných lidí.

Izraelský technologický sektor pohání také úzká spolupráce, která tvoří určitou velkou komunitu. Izraelské firmy jsou náročné na výkony pracovníků, zároveň si ale příliš nehrají na hierarchie. Otevřeně vyzývat vedení a konfrontovat ho je součástí kultury. A stejně tak je základem přistupovat k selhání v podnikání jako k procesu učení se, nikoliv k ostudě. „Důvodem, proč se lidé bojí něco udělat, je strach, že neuspějí a budou vypadat jako pitomci. V Izraeli neúspěch bereme jako součást učení. Když to nevyjde, nic se neděje a jede se dál,“ zakončuje Yossi Vardi.