Itálie: Salviniho téma migrace poráží Di Maiovu sociální agendu

Sociálně demokratický předseda minulé italské vlády Matteo Renzi začínal se 40procentní podporou voličů. Tento kapitál však promarnil a rezignoval. Zdá se, že Luigi Di Maio a Matteo Salvini, lídři dvou koaličních stran – Hnutí pěti hvězd a Ligy – současné vlády, se jím chtějí spíše inspirovat, než se od něho ponaučit.

Vít Kučík 14.9.2018
Šéf strany Liga severu Matteo Salvini. Strana je společně s Berlusconiho Forza... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Šéf strany Liga severu Matteo Salvini. Strana je společně s Berlusconiho Forza... | foto: Reuters
Šéf strany Liga severu Matteo Salvini. Strana je společně s Berlusconiho Forza...

Post na Twitteru šéfa italské krajně pravicové Ligy Mattea Salviniho po parlamentních volbách v březnu, ve kterých jeho strana získala 17 procent hlasů, zněl: „Připíjím na zdraví Robertu Savianovi, Fabiu Faziovi, Olivieru Toscanimu, Vaurovi, 99 Posse, Gadu Lernerovi a Saveriu Tommasimu. Pac a pusu :)“ Plus fotografie „úsměvu na 32 zubů“ se zdviženým kalichem slabě nažloutlého vína.

Post byl jízlivostí, jíž rozumějí jen Italové – jmenovaní jsou Salviniho kritici z kulturní či žurnalistické sféry, které vybízí, aby nikoli jeho, ale svůj kalich hořkosti vypili až do dna. „Tak pij Matteo, ať vím, jestli se na tebe mohu spolehnout!“ odpověděl Saviano sloganem v neapolském dialektu ze slavné scény televizního seriálu Gomora o neapolské mafii, v níž mafiánský boss vybízí svého pobočníka, aby na důkaz loajality vypil kalich jeho moči.

Italové znají i další rozměr příběhu – Saviano je autorem bestselleru Gomora o současné italské mafii, podle kterého byl natočen neméně slavný stejnojmenný film a posléze i televizní seriál. Saviano psal o skutečných událostech a praktikách organizovaného zločinu propojeného s politickou mocí, a proto se dostal na jeho seznam „živých mrtvých“. Od 13. října 2006, od svých 27 let, je pod dohledem tří- až šestičlenné policejní ochranky.

Saviano, po matce Žid, po otci Ital z jihu, kde vyrostl, je disidentem okolností – jako novinář kritizuje spojení mafie s politickými špičkami a vládu za toleranci xenofobie, což se Salvinimu nelíbí. Jako současný ministr vnitra se však stal i nejvyšším šéfem Savianovy ochranky. Tato bizarní situace vystihuje povolební stav italské společnosti.

Salviniho dominance

V nejnovějších italských volbách zvítězilo populistické Hnutí pěti hvězd (M5S, více než 32 procent) a posílil pravicový blok čtyř stran, z nichž překvapivě nejvíce hlasů získala nacionalistická Liga. Hnutí pěti hvězd ani pravicový blok však nezískaly dost hlasů, aby mohly sestavit vládu, a společné vládnutí nebylo kvůli velkým programovým odlišnostem možné.

V průběhu šesti povolebních měsíců se italská politická scéna změnila. Mladý šéf Hnutí pěti hvězd Luigi Di Maio si vzal za hlavní téma sociální jistoty, lídr Ligy Matteo Salvini migraci, přičemž se stal dominantní a nejviditelnější postavou nejen vlády, ale i celé politické scény. Tato Salviniho dominance znervózňuje Di Maia.

Povolební pat po třech měsících handrkování vyřešila Liga vystoupením z pravicového bloku a vytvořením vlády s M5S. Levicoví a pravicoví populisté pragmaticky opustili dosavadní „nepřekročitelné rozpory“ a do čela společné vlády postavili právníka Giuseppa Conteho. Šéfové obou stran se dohodli na postech místopředsedů vlády a ministerských křeslech – práce a sociálních věcí pro Luigiho Di Maia a vnitra pro Salviniho.

V průběhu šesti povolebních měsíců se italská politická scéna změnila. Mladý šéf M5S Di Maio si vzal za hlavní téma sociální jistoty, Salvini migraci, přičemž se stal dominantní a nejviditelnější postavou nejen vlády, ale i celé politické scény. Zastínil nejen opoziční politiky, jako je Matteo Renzi či Silvio Berlusconi, ale i vládního partnera Di Maia, jehož strana získala ve volbách téměř dvakrát více hlasů než Liga.

Téma migrace zhypnotizovalo Evropu, ale samo o sobě Salviniho úspěch nevysvětluje, další příčinou je jeho osobnost. V aktuálních průzkumech podpora M5S mírně klesla k 30 procentům, ale Liga vystřelila nahoru a zůstává za hnutím jen o jedno procento. Vysává voliče M5S, ale zejména Berlusconiho středopravé strany Forza Italia, o které už téměř není slyšet.

Podpora M5S mírně klesla k 30 procentům, ale Liga vystřelila nahoru a zůstává za hnutím jen o jedno procento. Vysává voliče M5S, ale zejména Berlusconiho středopravé strany Forza Italia, o které už téměř není slyšet.

Salviniho dominance znervózňuje Di Maia, který vsadil na jistotu práce a příjmu. Vymyslel „dekret důstojnosti“, jejž spojuje předsevzetí „dáme-li lidem jistotu práce a příjmu, dáme jim i důstojnost, tudíž se nebudou bát zakládat rodiny a země bude vzkvétat“. Dekret přesahuje sociálně demokratické postoje a odpovídá spíše těm radikálně socialistickým, přičemž tři jeho pilíře tvoří boj proti nejistotě práce, boj proti hazardu a boj proti únikům pracovních míst do zahraničí.

Di Maiův plán

Italské pracovně právní vztahy jsou natolik sešněrované vládními a odborářskými regulacemi, že je za poklesu zakázek obtížné a drahé přebytečné zaměstnance propouštět. Zaměstnavatelé na to reagují minimálním zájmem o přijímání zaměstnanců na dobu neurčitou. M5S se také zaměřilo na nové internetové jevy, jako je dovoz jídla, přičemž kurýři nemají tradiční zaměstnanecký poměr, ale rozvážejí na živnostenský list za procenta ze zakázky. To je podle M5S vykořisťování, a proto se snaží kombinací výhrůžek a jednání přimět největší hráče na trhu tuto praxi opustit.

Zatímco předchozí sociálně demokratická vláda na neochotu zaměstnavatelů tvořit nová pracovní místa reagovala mírným uvolněním pracovně právních regulací, Di Maio má v plánu opak – vynutit si na byznysové sféře pracovní smlouvy na dobu neurčitou restrikcemi, nařízeními a postihy. To kritizuje nejen opozice či zaměstnavatelé, ale i experti a mezinárodní organizace, například agentura Moody’s, které předpovídají opačný dopad.

Zatímco předchozí sociálně demokratická vláda na neochotu zaměstnavatelů tvořit nová pracovní místa reagovala mírným uvolněním pracovně právních regulací, Di Maio má v plánu opak – vynutit si na byznysové sféře pracovní smlouvy na dobu neurčitou restrikcemi, nařízeními a postihy

Hnutí pěti hvězd si dalo za cíl udělat z Itálie první evropskou zemí, která postaví mimo zákon reklamu na hazardní hry, protože výherní automaty i internetový hazard snižují lidskou důstojnost. Kvůli rigidnímu pracovnímu trhu se italské firmy snaží výrobu přesunout mimo Itálii. Některé zahraniční společnosti pak po nákupu italské firmy s výrobky Made in Italy výrobu kromě finální kompletace či zpracování přesunují do zahraničí, aby o tuto značku nepřišly.

To dráždí odbory, jejich členy a politické strany na toto téma napojené. Hnutí pěti hvězd, které v levicové politice pozvolna vytěsňuje sociální demokracii, chce proti úniku pracovních míst do zahraničí bojovat opatřeními, jež zatím nejsou jasná, ale zdá se, že budou také restriktivní. Z uvedeného vyplývá směřování M5S – regulace a restrikce. Jediným uvolněním je zrušení kontrolních mechanismů finančních úřadů, které měly u všech občanů a firem sledovat daňové úniky a byly kritizované jako praktiky Velkého bratra.

Politické benefity

Di Maiova sociální agenda se sice dotýká většiny Italů, ale není stejně úspěšná jako Salviniho téma migrace, protože je složitější, a především vyžaduje mnohem víc peněz. Pokud by se Di Maio rozhodl uskutečnit svůj hlavní předvolební slib občanský příjem, tedy příjem ze státní pokladny umožňující důstojný život, potřeboval by získat o hodně více než 100 miliard eur.

Na rozdíl od Di Maia Salviniho migrační agenda téměř nic nestojí. Zatím se soustředil na jediné – na zákaz vstupu lodí, které nalodily migranty na moři, do italských přístavů, což se ukázalo politicky mimořádně účinné. Fotografie lodí s migranty jsou fotogenické, a proto plní média. Lidé čekající dlouhou dobu na moři, až se rozhodne o jejich osudu, vytvářejí napětí a vyvolávají polarizovanou diskusi nejen v Itálii, ale v celé Evropě.

S každou další lodí s migranty se roztočí dramatický evropský kolotoč, jejž uvádí do chodu muž se zářícím úsměvem – italský ministr vnitra Salvini, který si uvědomuje politické benefity, jež mu z této činnosti vyplývají. S každou novou příležitostí rychle kolotoč spustí, přičemž jeho vypnutí protahuje. Čím déle se kolotoč točí a roste napětí, co se s lidmi na moři stane, tím lépe pro něho – od 17 procent v březnu k současným téměř třiceti.

Kdo je nechá přistát? Malta? Španělsko? Kdo si je poté vezme? Zase Německo? Francie? Střední Evropa opět nic? Jak zareaguje vedení Evropské unie? Je na stole mechanismus, který tyto případy bude systémově řešit? Jak zareaguje německá kancléřka Angela Merkelová na odmítnutí maďarského premiéra Viktora Orbána?

S každou další lodí s migranty se roztočí dramatický evropský kolotoč, jejž uvádí do chodu muž se zářícím úsměvem – italský ministr vnitra Salvini, který si uvědomuje politické benefity, jež mu z této činnosti vyplývají. S každou novou příležitostí rychle kolotoč spustí, přičemž jeho vypnutí protahuje. Čím déle se kolotoč točí a roste napětí, co se s lidmi na moři stane, tím lépe pro něho – od 17 procent v březnu k současným téměř třiceti.

Handrkování o migranty

K Salviniho řešení migrace je třeba být skeptický – z Libye citelně zeslábla už za předchozí vlády díky dohodě s libyjskou vládou a podpoře pobřežní stráže. Salviniho akce zatím pouze vyvolaly nevraživost mezi Maltou a Španělskem, a je jen otázkou času, kdy ztratí trpělivost i Španělsko, jež dosud odmítnuté lodě v podstatě bez problémů přijímalo. Nabádání zemí, aby si migranty rozebraly, má také meze.

Lze namítnout, že toto Salviniho jednání může mít pozitivní dopad, protože evropské země donutí k přijetí systémového migračního opatření, k němuž se samy příliš nemají. Konsenzus EU o redistribuci migrantů je především kvůli visegrádským zemím v nedohlednu a trpělivost si je rozebírat dobrovolně s každou novou lodí podstatně menší.

Salviniho předvolební migrační recepty narazily na realitu hned, jak se s ní setkaly, například pokus vracet lodě na paragrafy mezinárodního námořního práva, které stanovuje povinnost vzít na palubu trosečníky a určuje přístavy, jež jim musejí poskytnout bezpečí. Takže se spor smrskl na handrkování o vodách, kde byli nalodění.

Proto zřejmě Salviniho politika „uzavřených přístavů“ bude izolovat Itálii od jejích dosud v lecčems vstřícných spojenců, respektive s ní začnou jednat stejně kdo s koho. Což by byla cesta od „Evropa nám s migrací pomáhá málo“ k „Evropa nám s migrací přestala pomáhat úplně“. Salviniho předvolební migrační recepty narazily na realitu hned, jak se s ní setkaly, například pokus vracet lodě na paragrafy mezinárodního námořního práva, které stanovuje povinnost vzít na palubu trosečníky a určuje přístavy, jež jim musejí poskytnout bezpečí.

Takže se spor smrskl na handrkování o vodách, kde byli nalodění. Posílat migranty zpět do Afriky není možné bez předchozího souhlasu vlád afrických zemí, což vyžaduje solidní mezinárodní dohody, jichž však nelze snadno rychle ani lacině dosáhnout.

Vlna plebejského konzervatismu

Navzdory absenci dlouhodobých výsledků Salviniho politiky jeho popularita roste podle populisticky radikálního schématu – názorová polarizace nutí dosud neutrální pozorovatele zaujímat postoje. A i když se dva ze tří stanou jeho novými nepřáteli, jen ten třetí, jeho nový stoupenec, se počítá, protože zvyšuje preference. Stačí oslovovat stále širší, dosud neutrální veřejnost. A v tom je Salvini lepší než jeho domácí konkurenti, přičemž sobě rovných má poskrovnu i v Evropě. Z tohoto hlediska má jeho začínající mezinárodní kariéra slibnou budoucnost.

Salvini je sice vynikající politik, ale i on produktem vlny, kterou nevyvolal, ani neovládá, jen na ní surfuje. A tato vlna plebejského konzervatismu, nedůvěry k cizímu a novému, se valí Evropou. Sociologové se zatím marně snaží zjistit, co se děje, ale nejtalentovanější populisté to už instinktivně dávno vycítili.

Salvini je sice vynikající politik, ale i on produktem vlny, kterou nevyvolal, ani neovládá, jen na ní surfuje. A tato vlna plebejského konzervatismu, nedůvěry k cizímu a novému, se valí Evropou. Sociologové se zatím marně snaží zjistit, co se děje, ale nejtalentovanější populisté to už instinktivně dávno vycítili.

Salvini stejně jako mnozí populisté v jiných zemích rozpoznal nostalgii velké části populace po starých dobrých časech, kdy byli mladí a svět jednoduchý a přehledný a kdy byli uzavřeni v národních státech a mezinárodní politika, nadnárodní firmy ani instituce jejich životy neovlivňovaly. Ne jako dnes, kdy se vláda vymlouvá na nařízení EU, OSN či NATO, ceny diktují trhy a nejlepší technologie produkují nadnárodní giganti. Žádné davy turistů, žádné davy migrantů, žádná anonymita, lidé žili jen svou lokální pospolitostí.

Vlastenectvím byla povinná vojenská služba, jež „z chlapců dělala chlapy“, kteří současně s hrdostí na svou vlast nemuseli nést odpovědnost za kohokoli mimo ni. Ne jako dnes, kdy jsou muži změkčilí a protestují proti jevům na druhém konci Země. Tehdy byla homosexualita tabu, zatímco dnes homosexuálové chodí polonazí s transparenty po ulicích a dožadují se manželství a výchovy dětí. Tehdy, co bylo psáno, bylo dáno, ne jako dnes, kdy člověk neví, čemu má věřit, co je propaganda, co pravda a co Fake News.

Infikace fikcí

Italský publicista Emiliano Rubbi si všiml, že Salvini dokázal infikovat své stoupence snící o starých dobrých časech fikcí, že je vrátí, jinak řečeno, že je možné, budeme-li mít dobrou vůli a vedení, vrátit se do minulosti, kde jen my budeme opět pány svého osudu a nikdo a nic zvenku nám do toho nebude mluvit – už žádní nezvaní cizinci, žádní sodomité, žádná globalizace.

Aby Salvini tuto svou fikci vštípil maximálnímu počtu posluchačů, musí líčit jednak minulost idealizovaně, jednak současnost jako hroznou a nesnesitelnou. Na svém facebookovém profilu komentuje každý kriminální čin cizinců, každou negativní věc spojenou s EU, USA či zahraničím, takže člověk má pocit, že navzdory údajům o poklesu kriminality a růstu blahobytu žije v postapokalyptické noční můře.

Salvini dokázal infikovat své stoupence snící o starých dobrých časech fikcí, že je vrátí. Aby tuto svou fikci vštípil maximálnímu počtu posluchačů, musí líčit jednak minulost idealizovaně, jednak současnost jako hroznou a nesnesitelnou.

Salviniho stoupenci tento narativ přijímají a sdílejí – současnost je hrozná, budoucnost bude ještě horší. Proto sníme o návratu starých dobrých časů. Tento mýtus v různých obměnách zmítá celou Evropou, a nejen jí. Všechno má však meze. Salvini je sice téměř na vrcholu, ale měl by si vzpomenout na varování svého spolustraníka Giancarla Giorgettiho: „Mějte na svém psacím stole stále zarámovanou fotku Mattea Renziho!”

Sociálně demokratický předseda předchozí italské vlády začínal se 40procentní podporou voličů. Slibováním nesplnitelného a arogantním chováním však za necelé tři roky tento kapitál promarnil a potupně rezignoval. Zdá se, že Di Maio i Salvini se jím chtějí spíše inspirovat, než si vzít ponaučení.



Počet příspěvků: 2, poslední 16.9.2018 11:11 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.

Autor

Vít Kučík

Vít Kučík | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Další autorovy články