Itálie potřebuje reformy, ne paralelní měny

Mnozí ekonomové Itálii před tím, aby vydávala takzvané mini-BOTy, varují. Spolupracovník LN Jan Macháček se ptá: Co soudíte o tom, že Itálie bude vydávat mini-BOTy?

Jan Macháček 13.6.2019
Kam povede nápad Itálie vydávat takzvané mini-BOTy? | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Kam povede nápad Itálie vydávat takzvané mini-BOTy? | foto: Richard Cortés, Česká pozice
Kam povede nápad Itálie vydávat takzvané mini-BOTy?

DEBATA JANA MACHÁČKA

Jan Macháček.

Komentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí.

objednat zasílání e-mailem

Itálie bude vydávat takzvané mini-BOTy, tedy určitý druh mikrodluhopisů. Podle italské vlády jde o pojistku. Mnozí ekonomové se ale domnívají že jde o základ paralelní měny, což zase může být první krok k případnému odchodu Itálie z eurozóny. Jaký je váš názor?


 
Edvard Outrata, státní úředník ve výslužbě

Edvard Outrata, státní úředník ve výslužbě

Itálie na euro nebyla a není připravená

Jde zřejmě o pokus italské vlády, aby se vlk nažral a koza zůstala celá, tedy aby zůstala v eurozóně, ale vymkla se zároveň disciplině společné měny. Taková situace by dlouho asi trvat nemohla. Podobně jako měkká mince vždy vytlačila z oběhu tvrdou, penězům podobné dluhopisy by nakonec v lokálním oběhu vytlačily eura. Problém je ovšem dlouhodobý. Při vstupu do eura v roce 1999 Itálie obešla kreativně maastrichtská kritéria, vstoupila tudíž do eura nepřipravená, a bylo jí to dovoleno v rámci tehdejší velkorysé euforie. Teď hledá cestu, jak v eurozóně zároveň být a nebýt, protože stále není schopna provést nutné reformy, které by jí byly dovolily do eura vstoupit bez problémů.

Tato situace není ojedinělá. V 30. letech 20. století provinční vláda Sociálního kreditu v Albertě začala zavádět jakési poukázky, které měly sloužit jako peníze, aby mohla financovat své reformy. To bylo ovšem v Kanadě nezákonné a federální vláda v Albertě převzala moc a pokus zrušila v zárodku.

Tato situace není ojedinělá. V 30. letech 20. století provinční vláda Sociálního kreditu v Albertě začala zavádět jakési poukázky, které měly sloužit jako peníze, aby mohla financovat své reformy. To bylo ovšem v Kanadě nezákonné a federální vláda v Albertě převzala moc a pokus zrušila v zárodku. V eurozóně jsou pravidla jiná, ale způsob, jak Itálii donutit buď pokusu zanechat, anebo z eurozóny vystoupit (což by tam i dnes bylo velice nepopulární), se jistě najde.

Tato krize ukazuje, jak je nebezpečné připustit obcházení pravidel při vstupu do eurozóny. Situace Česka je ovšem právě opačná: zatímco Itálie nebyla na euro připravená v roce 1999 a vlastně na ně není připravena dodnes, Česko bylo připraveno už dávno, nejpozději v roce 2007, takže naopak vlastně odkládáním vstupu jen ztrácí. Zdá se tedy, že maastrichtská kritéria byla stanovena dobře jako kritérium připravenosti na vstup do eura.



Dominik Stroukal, hlavní ekonom skupiny Roklen

Dominik Stroukal, hlavní ekonom skupiny Roklen

Účetní nesnáze

Italové jsou kreativní. Mezi ekonomy a statistiky se traduje, že italský dluh je pravděpodobně mnohem vyšší, než se oficiálně udává. Když totiž Italové nemají na kus dálnice, občas nevydají dluhopisy, ale jednoduše nezaplatí. Stavební firma nakonec za rok či dva vyhraje soud a peníze dostane i s penále, což peněžně odpovídá situaci, kdy by Itálie vydala dluhopis. Ale vydat ho nemusela, takže papírově ji dluh nenarostl. Možná je to jenom pár případů, ale možná ne. Jak velký je skutečný dluh Itálie, nevíme. Nesnáze pana účetního to ale nevyřešilo.

Mini-BOTy jsou jen dalším šikovným způsobem, jak se zadlužit, ale nezvednout zadlužení. A není to úplně hloupý nápad. Obíhání další měny dává lidem více možností volby, navíc se může snadno stát, že v jedné měně budou platit a ve druhé spořit, což je dle některých ekonomů ideální systém.

Mini-BOTy jsou jen dalším šikovným způsobem, jak se zadlužit, ale nezvednout zadlužení. A není to úplně hloupý nápad. Obíhání další měny dává lidem více možností volby, navíc se může snadno stát, že v jedné měně budou platit a ve druhé spořit, což je dle některých ekonomů ideální systém. A v době nízké inflace a nízkého ekonomického růstu to může vést k rychlejšímu obíhání peněz, nakopnutí růstu a vyšší inflaci. A také je dobré mít pojistku, kdyby se cokoliv stalo s eurozónou. Nakonec to Itálii otevře další kanál k vyššímu zadlužení. A to je kámen úrazu. Pro italskou vládu je to jasný benefit, dlouhodobě to ale povede jen k hlubším problémům. Italové by měli spíše hledat cesty, jak se svého obrovského dluhu zbavovat.

Je to tedy krok zejména účetní, který má ale několik ekonomicky příjemných vedlejších efektů a jeden velký nebezpečný. Pokud plán na mini-BOTy projde přes Evropskou centrální banku (ECB), bude zajímavé sledovat, které země se touto myšlenkou inspirují. Řecko, Portugalsko nebo Španělsko? Italské mini-BOTy samy o sobě eurozónu nijak neohrožují, pokud by se z toho ale stal celoevropský trend, patrně by ECB nezbylo než zakročit.



Michal Skořepa, analytik, Česká spořitelna

Michal Skořepa, analytik, Česká spořitelna

Zajímavý experiment

Za normálních okolností hradí vlády v civilizovaných zemích své splatné závazky zákonnými penězi dané země, což jsou vlastně dluhopisy centrální banky pro dané území. V Itálii, která je (zatím pořád ještě) součástí eurozóny, jsou těmito penězi eura, tedy cosi jako dluhopisy Evropské centrální banky.

Nápad italské vlády hradit své splatné závazky nikoli eury, nýbrž svými dlužními úpisy, je pro každého monetárního ekonoma velmi zajímavým experimentem.

Nápad italské vlády hradit své splatné závazky nikoli eury, nýbrž svými dlužními úpisy, je pro každého monetárního ekonoma velmi zajímavým experimentem. V rámci eurozóny existuje několik regionálních měn, které lze také vnímat jako placení speciálními dluhopisy namísto penězi. Jejich používání ale nikdy nepřekročilo hranice dané komunity, tedy poměrně malé geografické oblasti v rozsahu dejme tomu jednoho našeho okresu. Na úrovni centrálních vlád celých členských zemí jde o nápad v rámci eurozóny bezprecedentní.

Na druhé straně nejde o nic jiného než prodej státních dluhopisů drobným investorům ne nepodobný třeba i dobře známým spořicím dluhopisům nabízeným už několik let českou vládou. Hlavní rozdíl je v tom, že v Itálii by mohlo jít o nucený prodej, který se nebude ptát, zda si daná firma nebo domácnostech přeje dluhopisy držet, nebo ne. Šlo by tak o jednu formu pojmu známého jako finanční represe, tedy snahy vlády zneužít svých pravomocí k tomu, aby dotlačila soukromý sektor k chování, které jí tak nebo onak ušetří peníze.

Vývoj by byl tím zajímavější, čím nižší nominální hodnotu by mini-BOTy měly. Tím více by totiž připomínaly peníze. Rozsah, v němž by se mini-BOTy začaly v italských obchodech používat namísto eur, by byl krásným tržním indikátorem toho, jak dlužnicky věrohodná je v očích italské veřejnosti tamní vláda v porovnání s Evropskou centrální bankou. Na této relativní věrohodnosti – a samozřejmě na výnosu, který by italská vláda na mini-BOTech slíbila – by záležel také směnný kurz, ve kterém by lidé byli ochotní měnit mini-BOTy za eura a opačně. Tento směnný kurz by se ovšem často měnil podle novinek ohledně fiskálního zdraví italského státu. Taková kolísavost, a tedy nejistota ohledně „správné“ aktuální hodnoty mini-BOTů, by ovšem byla pro běžné používání mini-BOTů dost otravná, a to i kdyby neměla rozsah pozorovaný třeba u bitcoinu. Celkově vzato je šance na to, že by euro bylo v italských obchodech vytlačeno mini-BOTy, mizivá.



Martin Pánek, ředitel Liberálního institutu

Martin Pánek, ředitel Liberálního institutu

Nebude to mít dlouhého trvání

Nápad italské vlády zavést novou ne-měnu mini-BOT bude zajímavé sledovat. Historie podobných pokusů není, mírně řečeno, úplně přesvědčivá ve smyslu, že jde o dobrý nápad, který bude mít dlouhého trvání. Ekonomičtí historikové mohou vzpomenout například na asignáty z Velké francouzské revoluce.

Pokud bych si měl tipnout, jak tento experiment dopadne, vsadil bych si proti italské vládě. A to říkám jako někdo, kdo si myslí, že Itálie by z eurozóny měla vystoupit.

Mini-BOTy jsou horší než euro a horší než dluhopisy, takže se nabízí otázka, proč by je vůbec někdo měl chtít držet. Jejich vydání navíc signalizuje záměr italské vlády euro opustit, což nebude působit dobře pro stabilitu na trzích. Italové by zřejmě měli přesunout co nejvíce svých likvidních aktiv na účty v bankách mimo Itálii. Mario Draghi sice říká, že vydání mini-BOTů je v rozporu s evropským právem, ale není mi jasné, z čeho čerpá, dokud by se mini-BOTy nestaly legálním platidlem. Jakožto dluhopisy v rozporu s evropským právem nejsou.

Pokud bych si měl tipnout, jak tento experiment dopadne, vsadil bych si proti italské vládě. A to říkám jako někdo, kdo si myslí, že Itálie by z eurozóny měla vystoupit.



Pavel Kohout, Robot Asset Management SICAV

Pavel Kohout, Robot Asset Management SICAV

Kalifornie versus Itálie

Když se stát Kalifornie dostal v roce 2009 do rozpočtové krize, nemohl se spoléhat na pomoc z Washingtonu. Fiskální federalismus nefunguje tak, že centrála operativně posílá peníze tam, kde je jich zrovna zapotřebí. Kalifornie naopak i v době své rozpočtové krize zůstala čistým plátcem do federálního rozpočtu.

Stát Kalifornie tehdy během nejhlubší krize vydal směnky (IOU), které fakticky plnily roli náhradní měny. Byly kolem toho obavy, neobešlo se to bez snížení ratingu, ale nakonec vše dobře dopadlo a Kalifornie mohla tuto provizorní měnu zase stáhnout. V případě Itálie ale nejde o akutní, nýbrž chronickou rozpočtovou krizi, která má kořeny až ve vzdálených 70. letech. Pokud by Itálie skutečně chtěla zavádět náhradní měnu, nepochybně by nešlo jen o překlenovací období.



Monitor Jana Macháčka

Počet příspěvků: 2, poslední 14.6.2019 03:30 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.