Issey Miyake: slavný návrhář a pinie, která přežila tsunami

Snaha Japonska o obnovu po přírodní katastrofě se stala inspirací slavného módního inovátora Isseye Miyakeho.

Z tvorby Isseye Miyakeho (zleva): Model z roku 1974, při němž použil liščí kožešinu a tradiční techniku saki-ori, při které se „recyklují“ zbytky starších látek; kreace z roku 1982, kterou vytvořil z materiálu na bázi tradičního ručního papíru waši; vest | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Z tvorby Isseye Miyakeho (zleva): Model z roku 1974, při němž použil liščí kožešinu a tradiční techniku saki-ori, při které se „recyklují“ zbytky starších látek; kreace z roku 1982, kterou vytvořil z materiálu na bázi tradičního ručního papíru waši; vest | foto: © The Miyake Issey Foundation Česká pozice
Z tvorby Isseye Miyakeho (zleva): Model z roku 1974, při němž použil liščí kožešinu a tradiční techniku saki-ori, při které se „recyklují“ zbytky starších látek; kreace z roku 1982, kterou vytvořil z materiálu na bázi tradičního ručního papíru waši; vest

Dva kilometry podél pobřeží Tichého oceánu u japonského městečka Rikuzen-Takata se táhl les pinií, které měly vnitrozemí chránit proti silným větrům, vanoucím od oceánu. Bylo jich na sedmdesát tisíc, některé staré až tři sta let. V roce 1927 se staly součástí uznávaného seznamu sta nejkrásnějších scenérií Japonska. Letos 11. března zasáhla toto místo, zvané Takata-Matsubara, vlna tsunami, dosahující výšky až třinácti metrů. Ze sedmdesáti tisíc pinií zůstala stát jediná.

Osud pinie z Rikuzen-Takaty se stal symbolickým příběhem tragédie, ale také snahy o přežití Japonska po letošní katastrofě. Pinie jsou v japonském umění symbolem dlouhověkosti a v šintoistické víře jsou uctívány jako jedno z míst, kam se snášejí z nebes bohové.  Tsunami doslova spláchla zhruba tři sta metrů pevniny, které dělily pás lesa od pobřeží, takže poslední pinie stojí nyní téměř na kraji oceánu a hrozí jí kontaminace slanou vodou. Japonští odborníci i místní lidé se proto úpěnlivě snaží strom zachránit.

Inovace s kořeny v historii

Osamělá pinie se stala hlavním vizuálem a inspirací pro Isseye Miyakeho, předního japonského módního návrháře a designéra. Miyake je známý především jako inovátor, který vždy spojoval módu a design s nejnovějším technologickým vývojem.

Málokdo však ví, že dokonalé řemeslné postupy a nové nápady vycházejí v podstatě z tradičních japonských technik a dovedností, které Miyake sbíral a rozvíjel nejenom v supermoderním Tokiu, ale také v odlehlých částech Japonska, kde se zachovaly. Jednou z těchto oblastí bylo právě Tóhoku, východní část ostrova Honšú, kterou postihla letošní přírodní katastrofa.

Tóhoku byl odjakživa řídce osídlený kraj s nádhernou přírodou, opěvovanou básníky a umělci, která byla ale tak drsná, že se v ní téměř nedalo žít. Dlouhé zimy tak lidé trávili vytvářením nesmírně pracných, ale krásných a dokonalých předmětů – ať se jednalo o čajové konvice, samurajské meče nebo ručně tkané textilie. Issey Miyake proto uspořádal ve výstavní síni a experimentálním prostoru 21_21 Designsight v Tokiu šestidenní výstavu s řadou seminářů, na níž představil alespoň některé tradiční či technologicky zajímavé postupy z této oblasti, které využil ve své tvorbě.

Issey Miyake v tokijském 21_21 Designsight předvádí na modelce svou tvorbu. Záběry z náhodného setkání se slavným módním návrhářem natočila autorka tohoto článku ve středu 27. července.

„V Tóhoku lidé vždycky věděli, jak pracovat s přírodním materiálem,“ řekl Miyake ČESKÉ POZICI v 21_21 Designsight. „Všechno se muselo zužitkovat, aby nebyl žádný odpad.“ Přestože Miyake začal v sedmdesátých letech pracovat zejména s novými syntetickými materiály, do Tóhoku jezdil hledat ty nejkvalitnější přírodní zdroje, ať již to byly rostliny ramie (karamuši), nyní znovuobjevené jako alternativní zdroj do směsí po zdražení bavlny, dřevěná kůra, samozřejmě hedvábí, či dokonce vysoce kvalitní ruční japonský papír waši.

V prefektuře Mijagi vyrábí Miyake také své proslavené plisované oděvy, zejména pro svou značku Pleats Please. Plisé je také tradiční japonská technika, Miyake jí však dokázal využít tak, že z ní vytvořil kompletní kolekci oděvů – od ponožek, přes kalhoty a šaty až po kabelky či čepice. Některé střihy plisovaných oděvů vyrábí již léta stejné a v Japonsku je nosí jak teenagerky, tak babičky.

Miyake však nezůstal pouze u symbolické podpory Tóhoku, na pomoc věnoval pět procent z prodeje svých oděvů. 11. března, v den, kdy udeřila tsunami, otevíral Miyake na tokijské módní Ginze svou vlajkovou loď, obchod Elttob tep (pozpátku pet bottle), v němž prodává všechny své značky. Jako hibakuša (člověk, který přežil atomový útok), však již Miyake mnohokrát prokázal, že o tom, jak čelit katastrofám, něco ví.